Křesťanská vytrvalost I. - Jk 1,9-12

Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Dnešní téma bude křesťanská vytrvalost ve zkouškách.

• Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech. Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. (Jk 1,9-12)

Jakub předkládá několik testů opravdovosti víry. Jak již víme, pravá víra si zachová radostné postoje, i když stojí tváří v tvář obtížným zkouškám (Jk 1,2-4). Abychom ve zkouškách obstáli, máme hledat moudrost u Boha (Jk 1,5-8). Dnešní verše se týkají radostných postojů ve vztahu k chudobě a bohatství. Máme vytrvat i v těchto zkouškách, protože náš život není jen o tom pozemském, ale především o tom věčném. Jakub nás upozorňuje na kontrast mezi tím, co má trvalou hodnotu a co je pomíjivé. Pokud žijeme z vlastních sil, budeme životní zkoušky snášet velmi těžko. Pakliže se dostaneme do víru světského bohatnutí jako zdroje radosti, nepoznáme věčné bohatství, o které nás nemůže nikdo připravit. Nestačí se tvářit před lidmi jako zbožný člověk, je třeba zbožně žít:

• … A tvůj Otec, který vidí vskrytu, ti odplatí zjevně. Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. (Mt 6,18-19)

Jakub se nejdříve obrací k chudým, potom k bohatým a nakonec nabízí naději všem, kteří prožívají nějaké trápení.

1. Chudí věřící se mají radovat z bohatství věčnosti v Kristu

Tuto myšlenku rozehrává na pozadí církve, kde paradoxně platí, že v Božím království jsou chudí bohatí a bohatí jsou chudí. Tím nenaznačuje, že by se v církvi měli věřící nějakým příkazem nebo dobrovolně rozdělit o svůj majetek systémem přerozdělování. Pouze říká, že bohatství z hlediska věčnosti nehraje žádnou roli. V Bibli najdeme mnoho příkladů, chudáků i boháčů. Ve Starém zákoně je někdy chudoba utlačovaných spojena s pokorou a spravedlivostí, zatímco bohatství je spojeno s podlostí utlačovatelů, kde jde o spojení ekonomického a duchovního postavení. Jindy představuje bohatství Boží požehnání moudrých a chudoba je výsledkem hříchů a lenivosti. Takže Bible naznačuje, že bohatství může být pro někoho požehnáním, ale současně varuje před jeho nebezpečím. Člověk, který touží po bohatství, může upadnout do duchovní pasti. (1 Tm 6,9-10). Často se stává, že boháč je arogantní a chamtivý (Př 28,11; 15,27). Bohatí a úspěšní lidé nevidí, jak potřebují Boha, protože důvěřují svému bohatství (Př 11,28). Užívají si života a zapomínají na to, že pozemské bohatství nemá žádnou hodnotu v den smrti (Př 11,4). Bohatství může ohrozit vztah k Bohu, může být příčinou pokušení získat ještě více nečestnou cestou.

Podobně i chudoba může, ale nemusí být výsledkem ignorace Božích cest (Př 13,8.18). Může zničit člověka (Př 10,15), všechny lidské vztahy (Př 19,4.7), a nezávislost (Př 22,7). Chudoba může vést k pokušení krást (Př 30,7-9). Chudí lidé mají často čestnost a skromnost, která obyčejně bohatým chybí (Př 19,1; 28,6)., Vědí, že jsou chudí a bez prostředků. Spoléhají se na Boha, protože jim nic jiného nezbývá. Bohatí tohoto světa jsou soběstační. To chudí nedovedou. Takže chudoba může být jistou výhodou nad bohatstvím, protože odhalí potřebu Boha, který vylévá duchovní požehnání na ty, kdo k Bohu volají.

Jakub říká těm, kdo trpí chudobou, aby se radovali ze svého povýšení, čímž má na mysli duchovní bohatství v Kristu. V okamžiku, kdy chudák uvěří v Krista jako svého Spasitele, stává se dědicem obrovského bohatství. Je Božím dítětem, které má přístup k neomezeným Božím zdrojům. Všichni známe Ježíšovo kázání na hoře:

• Ježíš pohlédl na své učedníky a řekl: „Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království. Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka.“ (Lk 6,20-22)

Ježíš zde neříká, že chudoba je požehnáním, ta se totiž snadno může stát nejen požehnáním, ale i prokletím. Ježíš promlouvá k těm, kteří jsou skutečně chudí a bez prostředků. Vědí, že musí spoléhat na Boha, protože nemají nic. Naproti tomu boháči tohoto světa jsou soběstační, nic a nikoho nepotřebují – chudáci takové ujištění neznají ani nemají. Proto říká:

• Ať už se proto nikdo nechlubí lidmi. Všechno je přece vaše: ať Pavel, Apollo či Petr, ať svět, život nebo smrt, ať už přítomnost nebo budoucnost - všechno je vaše, vy jste Kristovi a Kristus Boží. (1 K 3,21-23)

Apoštol Pavel opakovaně říká, že ten, kdo je v Kristu, má vše:

• Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti. Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil, abychom konali dobré skutky, jež pro nás předem připravil. (Ef 2,6-9)

A jinde:

• A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě! Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, jež na nás má být zjevena. (Ř 8,18-19)

Skeptici, kteří nechápou koncept reality duchovní pravdy, mohou namítnout, k čemu je taková útěch a rady chudákovi, který žije v mizérii? K čemu je duchovní bohatství, když má hlad, nemá se do čeho obléci, nemá, čím by nakrmil své děti? Takový postoj vychází z materialistické představy, která je přesvědčena, že hlavní potřebou člověka je materiální, ne duchovní zabezpečení. Jakub vysvětluje, že pravá víra zabezpečí vše nejnutnější. Apoštol Pavel dále vysvětluje:

• Máme-li tedy jídlo a oděv, můžeme být spokojeni. Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb, stahujících lidi do zkázy a záhuby. Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nezměrné trápení. Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej a následuj spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost. (1 Tm 6,8-10)

Světský úspěch, bohatství, moc - to vše je pomíjivé. V tomto duchu Pavel napomíná Korintské:

• Kdo tě udělal tak důležitým? Máš snad něco, co jsi nedostal? A když jsi všechno dostal, jak to že se chlubíš, jako bys to nedostal? (1 K 4,7)

Abychom si příliš nezakládali na svých schopnostech a bohatství, apoštol Pavel říká, odkud přicházejí všechna požehnání:

• Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mnoho mocných, mnoho urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil. (1 K 1,26-29)

Proto je důležité, abychom znali dobře a do hloubky doktríny Božího vyvolení. Ty zcela odstraní jakýkoliv důvod, abychom se povyšovali nad ostatní. Když věříme, že jsme spaseni na základě vlastního rozhodnutí, máme se čím chlubit. Ale naše spása je od Boha, který neponechal nic na nás. Byl to On, kdo nás vytáhl z bahna hříchu:

• Já se však nechci chlubit vůbec ničím - kromě kříže našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je mi svět ukřižován a já světu. (Ga 6,14)

2. Ošidné téma 

Verše, které říkají, aby se bratr, který je nízko, radoval ze svého povýšení (1,10-11) a bohatý ze svého ponížení, jsou ošidné téma. Komentátoři jsou rozděleni téměř půl na půl o tom, zda Písmo hovoří o věřícím či nevěřícím boháči. Jedni říkají, že 10. verš je plný sarkasmu: všechna sláva, polní tráva – připomíná, že boháče nečeká nic jiného než poslední soud– verš 11 říká:  Když „přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.“ Sám se přikláním k tomu, že má na mysli ty, kteří se vychloubají svými plány, jak získají ještě větší bohatství a zapomínají na to, že všechny plány, které směle vyslovujeme, jsou jen pusté chlubení:

• A teď vy, kdo říkáte: „Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem“ – vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: „Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono.“  Vy se ale chlubíte ve své namyšlenosti. Všechno takové chlubení je zlé. (Jk 4,13-16)

V tomto kontextu vidíme, že chudoba a bohatství slouží jako test víry. Chudý muž musí čelit pokušení, aby netoužil po bohatství, nedychtil po majetku jiných, aby se ve své chudobě necítil Bohem opuštěný. Bohatý muž žije v pokušení; zabývá se především svým bohatstvím, úspěchem a mocí, které mu bohatství přináší. Proto Jakub říká, aby člověk přijímal bohatství v ponížení jako věřící, který neklade bohatství výše, než chudobu jiných. Jak kdosi řekl: „Až bude po všem, ať jsi na Boží šachovnici král nebo pěšák, oba patříte do stejného boxu“. Ani na hřbitově nezáleží na bohatství ani chudobě. Uvědomme si, že často reptáme nad svojí chudobou a bereme jako naprostou samozřejmost, že máme střechu nad hlavou, jídlo na stole, oblečení tolik, že nevíme co si kdy a kam obléknout, zatímco většina obyvatel dnešního světa nemá zajištěno ani jedno teplé jídlo denně. Nemají přístřeší, ani bezplatnou lékařskou péči. Jejich děti nechodí do školy. Jakub říká chudým, že jejich bohatství je ukryto v Kristu, který otevřel jejich oči, aby poznali, že smyslem života není shromažďovat bohatství, ale mít zrak upřený k věčnosti, kterou pro nás Bůh ve své lásce a moudrosti připravil. Je to Bůh, kdo otevřel oči nás všech, abychom viděli, že všechny světské hodnoty, které jsou mimo Krista, nejsou nic víc než pomíjivost a marný hon za větrem. Minule jsme si řekli, že lidé bez víry jsou podobni mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Mořská vlna v sobě nemá řídící sílu, ale je hnána větrem. Je to nejen nestálá, ale i nebezpečná síla, která může rozbít plavidlo na pobřežních skalách, i když je pevnina je na dosah. Na závěr jsme připravili dvě otázky k zamyšlení. Nespoléhejme se na mořské vlny, ani vítr, nespoléhejme se na bohatství a své schopnosti, ale na Toho, který je zdrojem veškerého požehnání.

Na závěr dvě otázky k zamyšlení a diskuzi:

1. Je něco špatného na tom, když se chudí snaží vylepšit svoji finanční situaci? Jaké kroky mohou učinit?

2. Kdy překračujeme míru důvěry v bohatství? Jak nejlépe poznáme pomíjivost bohatství?