Král objeven a hned ohrožen (Mt 2,1-23)

(Ze Spurgeonova komentáře k Matoušovu evangeliu, přeložila Wilma Zbořilová)

 

1-2: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“

Král se narodil a nyní má být i uznán. V téže chvíli je ohrožen. Narodil se za vlády jiného krále, potomka z edomského rodu, který násilím uchvátil trůn Davidův. Království světa vzdorují vládě našeho Pána. Tam, kde se Ježíš zrodí, jistě vládne nějaký Herodes. Je podivuhodné, že „mudrci zdaleka“ věděli, že se narodil veliký Král a přišli z veliké dálky, aby mu vzdali poctu, Málokdy se stává, že světští mudrci sklánějí kolena před Ježíšem, ale když moudří lidé hledají našeho Pána; skutečně jsou moudří. Toto jistě byli lidé zbožní, když jim i hvězdy mluvily o Bohu. Oni rozuměli neobyčejnému světelnému tělesu, které ohlašovalo narození přicházejícího Člověka, na kterého čekali mnozí ve všech zemích. Hvězdy nás mohou vést, jsme-li ochotni být vedeni k Bohu. Pane Ježíši, ať všechno ke mně mluví o Tobě. Kéž bych byl vpravdě veden, až bych Tebe nalezl.

Mudrci nebyli spokojeni pouhým viděním hvězdy, ale chtěli vidět samého Krále. Když ho pak spatřil, poklonili se mu. To bylo bezpochyby uznání Jeho božství: „Přišli jsme se mu poklonit.“ Pane, prosím Tě, ať se Ti všichni moudří lidé klanějí!

3: „Když to uslyšel Herodes Král, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém.“

Herodes je výslovně nazván „Herodes král“. V tom postavení je nepřítelem našeho Krále. Ve smutném postavení jsou ti, které náš Král rozčiluje. Někteří, podobně jako Herodes ztrácejí „pokoj“ z obavy, že ztratí postavení a úctu, když pravá víra má úspěch. Mnozí mají nejistotu a obávají se, že Ježíšova přítomnost je oloupí o radovánky, anebo je vyzve k nedobrovolným obětem. Ó Ty, který jsi Králem nebe, Tvá přítomnost mne netrápí, Ty jsi moje radost!

Hle, vliv jednoho člověka! Herodův neklid ovlivnil „celý Jeruzalém“. To proto, že tento krutý král se těšil z krveprolití a jeho zamračené obočí znamenalo pro mnohé smrt. Nešťastný Jeruzalém je znepokojen narozením Spasitele! Nešťastný lid, kterého pravá zbožnost odpuzuje!

4: „Svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu, a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.“

Když se pozemský král plete do theologie, je to špatné znamení pro pravdu. Herodes mezi velekněžími a zákoníky lidu zůstává Herodem. Někteří mohou být velice zběhlí v bibli, a mohou se stát ještě horšími tím svým věděním. Jako Herodes zneužívají toho, čemu se naučili, anebo jako zákoníci mohou vědět hodně o Pánu Ježíši, a přece nemají srdce pro Něho.

5-6: „Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem našeho lidu, Izraele.“

Ve svém závěru měli pravdu, a přece jim pravda byla zastřena. Ježíš se měl narodit v městě Davidově, v Betlémě, které je přeloženo jako „Dům chleba“. Ač to bylo městečko malé, proslavilo se Jeho narozením. Ježíš všechno zušlechtí, čeho se dotkne. Tito zákoníci věděli, kde najdou text o narození Spasitele a mohli prstem ukázat na mapě, kde se narodí, a přesto neznali Krále, ani se nestarali, aby ho vyhledali. Ať se nikdy nestane, abych byl mistrem v biblických vědách, v zeměpisu, v prorocích a theologii, a přece nepoznal Toho, o kterém Písma hovoří.

S radostí uznávám název Vévoda, který je zde dán Pánu Ježíši! Jsme duchovním Izraelem, když On nám vládne. Kéž brzy přijde doba, kdy pravý Izrael spatří vládu vloženou na jeho ramena!

7: „Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězd ukázala.“

Těší nás dychtivé bádání. Ale zde byl horlivec se špatnými úmysly. Mnozí se hrabou ve svatých věcech, aby je vyvrátili, anebo jinak je poškodili. Takové bádání je špatné. Když se něco důkladně prošetřuje, domníváme se, že něco není v pořádku. A přece to nemusí být vždy tak. Ať je tomu jakkoli, pravda se světla nebojí. Když se lidé vyptávají, buďme hotovi vydat jim svědectví o našem Pánu, a o všem, co s Ním souvisí.

8: „Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“

Bídný a lstivý ničema! V srdci měl vražedné úmysly, ale zbožná přání na jazyku. Ať žádný z nás není pokrytec jako Herodes. Slibovat něco a úmyslně to kazit – to je podvod, velmi užívaný v naší době.

Všimni si, že mudrci vůbec neslíbili, že se vrátí k Herodovi. Oni určitě cítili, že všechno to horlivé vyptávání nebylo právě tak čisté, jak se zdálo být, a proto jejich mlčení neznamenalo souhlas. Nemusíme věřit všemu, co se hlasitě prohlašuje, ani dělat všechno, co se nám nařizuje, jinak bychom pomáhali zlým plánům.

9-10: „Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.“

Ano, „dali se na cestu“ a byli moudří, že odešli z Herodovy zkažené společnosti. Oni se s ním nespolčili. Vyslechli jeho falešné vyznání a odešli svou cestou. Hvězda se objevila, když se tyran ztratil. Hvězda asi byla meteor anebo pohyblivé světlo komety, které dosti dlouho bylo vidět na západní obloze a vedlo je do Judeje. Potom přestalo být viditelné, avšak zasvítilo zase, jakmile opustili Jeruzalém. My nemusíme stále vyhlížet po viditelných znameních pro své potěšení, avšak velice se radujeme, když nám je Pán poskytne. Netoužíme po hvězdě ani po vnějších viděních, nýbrž po samém Ježíši. A přece jsme rádi, když nás nebeské světlo oblaží v našich duších. Pan, ukaž mi znamení dobré, ono mně obšťastní. Ukaž mi sebe samého a já se „zaraduji velikou radostí.“

Hle, hvězdy nahoře a lidé dole prokazují poslušnost nově narozenému Králi! Má duše, neopozdí se ve chválení svého Spasitele! Hvězda se hnula, „až se zastavila nad místem, kde bylo dítě“. - Tak mé srdce nenalézá odpočinku, až zahlédne svého Pána.

11: „Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.“

Kdo hledá Ježíše, uvidí Ho. Kdo Ho vpravdě vidí, ten se mu klaní. Kdo se mu klaní, zasvětí mu své dary. Zlato a vonné věci nedarovali Marii, oni „padli na zem, a klaněli se mu a obětovali mu své přinesené dary“. Mudrci měli zavřené své poklady, až uviděli Ježíše, a potom otevřeli své pokladnice. Svou lásku a svatou službu zachovejme, ať je uvidí náš Pán a neukazujme je zrakům světa. Mudrci obětovali královské dary s kněžským znamením - „zlato, kadidlo a myrhu“. Tyto vybrané obětiny, zvlášť zlato, pomohou Josefovi a Marii při starostech o královské dítě, které mělo brzy zůstat bez domova. Bůh přivedl dodavatele z dalekého východu, aby se postarali o potřeby jeho Syna. „Pamatuj, že Všemohoucí má služebníky všude.“ Dříve než dítě muselo odejít do Egypta, mudrci z východu museli zaplatit za jeho výdaje na cestu.

Pane, před Tebou se skláním a Tobě odevzdávám i svoje dary. Ty jsi jediný Vládce mé duše a já chci pomáhat Tvé misijní činnosti. Když půjdeš se svým evangeliem po světě, ať moje dary jdou s Tebou.

12: „Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.“

Pravděpodobně by téměř uvěřili Herodovi, ale Pán ve snách jejich myšlenky obrátil správným směrem. I moudří lidé musí být varováni od Boha. Když se tak stane, ihned změní své smýšlení. Když plánovali návrat jedním směrem, půjdou teď jiným. Neotáleli, ale „jinudy odcestovali do své země“. Kéž bych nikdy nebyl neposlušný znamení z Trůnu! „Podle své rady veď mne!“

13: „Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“

Andělé v těchto dobách měli pilno, neboť měli zvláštní poslání od svého krále a Pána. I Josef měl vznešený úkol, aby pečoval a staral se o malé dítě a jeho matku. Sám se musel stát psancem a opustit svou vlast. Nedomnívejme se, že naše služba Pánu bude pohodlná. Musíme být ochotni cestovat i pouští, máme-li být užiteční pro svého Boha. Musíme projít i potupením a vyhnanstvím, když je třeba a nesmíme se nikdy odvážit vracet se zpět, dokud nám Pán nepošle vzkaz. Jeho nařízení zní: „A buď tam, dokud ti neřeknu“; služebníci Páně musí čekat na slovo Páně, dříve než se hnou do ciziny anebo se vrátí zpět domů. Čekání je někdy velice těžké, zvlášť čekání v „Egyptě.“ Ale je to pro naši záchranu, setrváme-li tak dlouho, dokud nedostaneme pokyn jednat jinak.

14-15: „On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Z Egypta jsem povolal svého Syna.“

Cesty v noci, skutečné i duchovní, jsou údělem těch, kteří s sebou berou Ježíše. I syn Boží, který je vyvýšen nade všemi ostatními, musí se uchýlit do Egypta. Tak jako tehdy jeho rodina, může se vrátit, až bude pozván. Nedivme se, když my také musíme sejít dolů do Egypta a pospíchat, utíkat v noci, když je nám nařízeno zůstat mnoho dnů. My jsme také povoláni od Toho, jehož povolání platí. Anděl, který nás doprovázel do Egypta, přinese nám i zprávu, kdy máme odtud vyjít. Všechen náš čas je v rukou Páně. Nikdy nezapomínejme, že vyvolení musejí do Egypta, ale odtud mají zase být vyvedeni, neboť pravidlo platí všeobecně – „Z Egypta jsem povolal svého syna.“

Jak proroci označili cestu našeho Pána od samého začátku! Král Izraele vychází z Egypta, tak jako kdysi Mojžíš, který ve své době byl králem v Jeshurunu.

16: „Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.“

Herodes s celým svým chytráctvím se minul cíle. Uviděl, že se zesměšnil, i když mudrci neměli v úmyslu jít jinou cestou. Pyšní lidé se brzy cítí uraženi. Rozlítil se. Musí zabít toho narozeného Krále, neboť ohrožuje jeho korunu. Proto nařizuje smrt pro všechny chlapce do dvou let v Betlémě a v okolí, aby žádné dítě neuniklo. Nic mu nevadilo, že tolik maličkých, nevinných dětí, bylo zbytečně zabito? Chtěl mít jen jistotu, že malý Král byl zničen. Myslel si, že rychlou vraždou všech dětí do dvou let se zbaví strachu před svým domnělým sokem. Lidé dělají všelicos, aby se zbavili Ježíše. Nestarají se, jak mnoho dětí, mužů a žen utratí, jen kdyby mohli zastavit Boží království a zničit jeho svatou existenci hned v začátcích. Avšak matné je jejich úsilí, svaté dítě je mimo jejich soudní pravomoc a jejich meč.

17-18: „Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše. „Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.“

Cesta našeho Krále se podobá stezce dlážděné proroctvími. Hle, s jakými nesnázemi se setkává hned v raném dětství! Plačící prorok předpovídá pláč nad nevinnými. Pro toho Nevinného umírají mnozí nevinní. Lidé říkají, že pro náboženství bylo spácháno mnohé násilí a krveprolití. Čestně odpovídáme, že nikoliv pro křesťanství, nýbrž protivníci křesťanství toto krveprolití vykonali. Co? Chceš vinit Ježíše z toho, že Herodes se snažil Ho zavraždit a tolik matek zaplakalo nad svými dětmi? Jaké jsou to tři kapky jedu – nářek, pláč a veliký smutek! Tato trojí smíšenina je společná všem lidem.

Naše Ráchel stále pláčou; ale svaté ženy znají Pána Ježíše, a neříkají, že jejich maličcí nejsou. Ony vědí, že jejich děti jsou. Ony také vědí, kde jsou a věří, že se s nimi shledají ve slávě. Kdyby tyto ženy to byly věděly, těšilo by je, že smrtí jejich dítek Přítel dětí vyvázl a stále žije, aby byl Spasitelem všech, kteří umírají dříve, než spáchají nepravosti vědomě.

19-20: „Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“

Zase andělé! Ano, oni pilně bdí nad vyvoleným Hospodinovým. Josef tiše bděl nad svým vzácným svěřencem tak, jako kdysi praotec Josef bděl nad Izraelem v Egyptě. Dbej na pořadí v této rodině - „dítě a jeho matka“. Na prvním místě je Pán. Není tomu tak jako v římské církvi: „Panna a dítě“. Anděl se zdráhá vyslovit Herodovo jméno a říká jen: „Již zemřeli ti.“ Takový ničema není hoden, aby jeho jméno vyslovil svatý anděl. Herodes odešel na svoje místo a nyní Pán volá zpět své odsunuté na jejich místo. Násilník chtěl usmrtit Ježíše a sám podlehl smrti. S mečem v ruce propásl malého chlapce a Otec toho dítěte bez meče mu zasáhl srdce. Světu se uleví, když někteří lidé zemřou. Jistě tomu tak bylo u Herodesa. Ti, kteří našeho Krále zbavují jeho práva, nebudou dlouho žít. Pamatujme na poučení z dějin, co se týče nepřátel našeho Krále.

21-22: „On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských.“

Josef poslechl bez otálení. On tedy vstal. To znamená okamžitě, jakmile se probudil, ihned učinil, jak mu bylo rozkázáno. Ihned se dali na cestu a přišli do země izraelské. Tak rychle máme poslechnout. Měl své obavy ohledně Judeje, avšak nedbal na své obavy a očekával na vedení a pokyny jedině z nebe. Tento Josef byl snílek, podobně jako jeho dávný praotec. Avšak byl i praktickým člověkem a obracel své sny v moudré jednání. Vrátil se do země izraelské, ale bylo mu dovoleno jít do kraje, který byl pod mírnější správou, než byla Archelaova, který byl podoben svému otci. Galilea byla země, kterou pohrdali mnozí, neboť tam žili smíšeně Židé i pohané. Opovržená část světa, kam šel bydlet náš Král a kde prožil své útlé dětství. Žil mezi obecným lidem a byl vyučován ve zbožnosti na venkově v končinách galilejských mezi prostým lidem, který neznal zjemnělé způsoby velkoměsta. Požehnaný Králi, nežil jsi jako dítě v zámku, nýbrž uprostřed obyčejného zástupu, kterému jsi byl stále ku požehnání. Já Tě prosím, přijď i do naší Galileje a zůstaň se mnou.

23: „A usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.“

Náš Pán byl nazván „Netzar“ - Výhonek. Pravděpodobně tak proroctví předpovědělo, neboť Nazaret znamená „Klíčky“, čili výhonky. Snad jakoby nějaké nepsané proroctví často proroky opakované a známé všem národům zde bylo vysloveno. On dlouho byl nazýván Nazaretský jak od Židů, tak od pohanů a nevěrců. Jeho nepřátelé často pohrdlivým plivnutím na zem se zlovůlí to jméno „Nazaretský“ vyslovovali, jako by to byl vrchol pohrdání. A hle, Ty Nazaretský, jsi zvítězil! Ježíš z Nazaretu je nejslavnější jméno mezi lidmi. Ó Pane, můj Králi, jak jsi zneuctěn svými nepřáteli, tak jsi zbožňován celým srdcem i duší svými přáteli. Když Tě jiní volají „Nazaretský“, my Tě voláme Ježíš – Jahve, Král králů a Pán pánů.