Milí bratři, milé sestry, toto andělské zvěstování je jednou z nejradostnějších pasáží Božího slova. A já mám skutečně velikou radost z toho, že dnes můžeme nad tímto bohatým a hlavně nadějným oddílem společně přemýšlet.

Dnešní kázání bude mít tři části. Budeme se ptát: 1. Kdo přináší tuto zprávu? 2. Komu je tato Boží zpráva určena? A nakonec to nejdůležitější: 3. Co je obsahem toho zvěstování? 4. O kom tato zpráva mluví a co o něm vlastně říká?

1. O andělech

Odpověď na první otázku je vcelku jednoduchá. Bůh posílá anděla Gabriela zvěstovat tuto úžasnou zprávu. Anděl Gabriel je jedním ze dvou andělů, jejichž jména z Písma známe. Druhým je Michael. Gabriel se kdysi, před stovkami let, zjevil Danielovi. (Da 8,16; 9,21) Pak dlouho, dlouho nic… Nebe mlčí… Ale najednou, v určený čas, se anděl Gabriel zjeví nejprve Zachariášovi. A za šest měsíců poté panně Marii. Už ve Starém zákoně andělé občas zvěstovali narození významných lidí. (Gn 16,7-14; 18,9-15; Sd 13,2-23; 1S 1,9-20; Lk 1,5-25). I tady má anděl za úkol zvěstovat narození dítěte – a rovnou toho nejvýznamnějšího dítěte v lidských dějinách.

Anděl Gabriel na sebe pozornost nestrhává. On je Boží služebník. On nese Boží zvěst. Bůh ho poslal do našeho světa, aby oznámil Marii Boží rozhodnutí. Anděl splní svůj úkol a vrátí se k Bohu. O něj tu totiž nejde. Bratři a sestry, zmiňme ještě jedna poučnou scénu – z knihy Zjevení. Když apoštol Jan, pisatel této knihy, je přemožen úžasnými nebeskými výjevy, padne na kolena k nohám anděla. Klaní se mu. Ale anděl mu skoro vynadá: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ (Zj 19,10)

Takže, bratři a sestry, lidé nedělají dobře, když se snaží s anděly komunikovat, zapalují jim svíčky, modlí se k nim a dokonce je uctívají. Právě v dnešní době je žel úcta k andělům na vzestupu – dokonce i mezi křesťany. Ale andělé to rádi nemají. A především Hospodin to nemá rád. Jeho bychom uráželi, kdybychom chtěli být v kontaktu více s jeho služebníky, než s ním samotným.

2. O Marii

Pojďme dál: Komu je toto dnešní nádherné zvěstování určeno? Marii. Co o ní víme? Ve srovnání se Zachariášem, kterému Gabriel zvěstoval narození Jana Křtitele, nic moc. A to málo, co víme, zase tak okázale nevypadá. V prvním čtení jsme slyšeli, že anděl Gabriel zvěstoval Zachariášovi narození jeho syna v Jeruzalémě, dokonce v Chrámě. Zachariáš, člověk spravedlivý a bezúhonný, zrovna v té nejsvětější části Chrámu obětoval Hospodinu kadidlo. Nevím, k čemu bych ten okamžik přirovnal v životě evangelíků. Ale kdybych byl katolík, pak bych tu chvíli přirovnal k audienci u papeže v Římě. Tak významný okamžik to pro Zachariáše byl. Právě tehdy k němu promluvil Gabriel.

Ovšem Marii anděl navštíví v Nazaretě. Aby čtenáři, neznalí zeměpisu Izraele, vůbec tušili, kde s ní vlastně mluvil, Lukáš přidá poznámku, že Nazaret je galilejské město. Město ležící v severní části Izraele, kde vedle pravověrných židů žijí mnozí pohané. (Mt 4) No, „město“ – to je také hodně nadnesené. Je to obyčejná dědina ležící stranou všech hlavní cest. Prostě Kotěhůlky… Horní Dolní… Bezvýznamná vesnice, o které celý Starý zákon mlčí. A v Novém zákoně nemá zrovna dobrý zvuk. To víme z rozhovoru prvních učedníků Pána Ježíše: ⁴⁵ Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“⁴⁶ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ (J 1,45-46) Tak tam bydlí Marie.

Kolik je jí let? Přesně to nevíme. Ale odhadujeme, že jí bylo kolem 12-13 let. Byla tedy v letech našich konfirmandek. Mladá dívka. Dále o ní víme, že byla panna. Nežila tedy se svým mužem, Josefem. Byla s ním pouze zasnoubená. V té době totiž probíhala svatba nadvakrát. První kolo: To byly zásnuby. Dohodlo se věno. Padly oboustranné sliby před svědky. A ženich začal připravovat společné bydlení. Až rok nato proběhlo druhé kolo: Svatba. A až po svatbě začala nevěsta po všech stránkách žít se svým mužem – tedy i tělesně. Přitom po právní stránce ti dva byli svoji už od zásnub. Byli vlastně v našem smyslu manželé – jen spolu ještě nebydleli. Byli si věrní.

A kdyby třeba Josef zemřel, Marie, ač s ním ještě ani lože nesdílela, by byla už vdovou. A přesně uprostřed těchto dvou fází svatby se Josef s Marií nacházejí. Zásnuby mají za sebou, svatbu před sebou. Jsou zkrátka svoji, ale ještě spolu lože, ani dům nesdílejí.

A teď ta zajímavá vsuvka: Gabriel byl poslán k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova…(27)Patří to „z rodu Davidova“ k Marii, nebo jen k Josefovi? Jinými slovy: Byla i Marie z rodu krále Davida? Někteří tvrdí, že byla. Vždyť s Josefem cestovala do Betléma k zápisu všech občanů. (Lk 2) Jiní to popírají. Přece: Jen o Josefovi se výslovně říká, byl z Davidova rodu. A oba Ježíšovy rodokmeny táhnou tuto linii mezi králem Davidem a Ježíšem jen přes Josefa (Mt 1; Lk 3). Bratři a sestry, ať už Marie byla nebo nebyla královské krve, nic to na celé věci nemění. Ježíš byl z rodu Davidova, i kdyby v něm nekolovala královská krev. Vždyť Josef nakonec Ježíše přijal za svého syna, přiznal se k němu (Mt 1). Přijal ho do svého domu i rodu. Po právní stránce byl jeho otcem. A právní stránka byla tehdy daleko důležitější, než ta biologická.

S jistotou však víme, že Marie byla příbuzná Anny, budoucí matky Jana Křtitele, která je v okamžiku Gabrielova zvěstování v Nazaretě už v šestém měsíci. A Anna byla z domu Áronova, tedy z kněžského rodu.

Marie je tedy obyčejná 12letá dívka žijící v bezvýznamné dědině. A přesně tuto dívku si Bůh rozhodl použít pro svůj plán spásy světa. Ona – to obyčejné děvče – se stane matkou Spasitele, Ježíše Krista. Bratři a sestry, když Bůh chystá plán své spásy, nečeká na to, až se narodí nějací skvělí, významní, uznávaní, zkušení lidé. On je tak mocný, že z té všednosti a průměrnosti dokáže vykřesat ten nejúžasnější zázrak.

Ale pojďme ještě dál! O Marii se dále dozvídáme, že je omilostněná hříšnice. Tak jako každý z nás, kteří Kristu věří. Omilostněná hříšnice. Ona se narodila úplně stejně, jako každý z nás. Hříšná – hříšným rodičům. I na Marii vztahujeme to, co Pavel říká o všech lidech: Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy (Ř 3,23).

Katolická církev však věří, že Marie byla uchráněna před dědičným hříchem. Tím pádem že byla bez hříchu. Prý i ona – ne jen Ježíš Kristus – i ona sama byla neposkvrněně počata. V roce 1854 vydal papež Pius IX. dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie.

Jsem toho názoru, že Maria sama by tuto nauku důrazně odmítla. Vždyť ve své písni zpívá: Duše má velebí Pána ⁴⁷ a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, ⁴⁸ že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. (Lk 1,46-48)

Vždyť ona chválí Boha jako svého spasitele. Jako toho, kdo jí otevřel cestu ke spasení. Ježíš Kristus, kterého nosí v těle – ten je i jejím Spasitelem. I za ni umírá na kříži. I kvůli ní je vzkříšen. S Marií se pak setkáváme na začátku knihy Skutků apoštolských (Sk 1,14). Ona je nablízku apoštolům a čeká s nimi na seslání Ducha svatého. Marie je křesťanka. Věří v Krista ukřižovaného a vzkříšeného. A jedině tato víra, kterou jí Bůh z milosti obdařil, jí otevřela Boží království. Jinak by zemřela věčnou smrtí ve svém hříchu.

Ano, z Božího pohledu je Marie hříšnice, jako my všichni. Ale na druhou stranu se od ní máme co učit. Zaměřme se nyní na tu milost, kterou má od Boha přijmout. Jak ji anděl zdraví? Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou. (28) Ona je zahrnutá Boží milostí. Nejen že ji Bůh omilostnil. Nejen že přikryl její hříchy. On s ní má ještě svůj speciální a naprosto jedinečný plán!

Bratři a sestry, není divu, že se Marie nad tímto andělským pozdravem zarazí. Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. (29)Co s ní má Bůh v plánu? Co znamenají ta slova, že ji Bůh zahrnul svou milostí? Marie přemýšlí… A v tom je nám inspirací. Nám, kterým se kolikrát nad Božím slovem přemýšlet nechce. Nemáme na to sílu. Neuděláme si na to dostatek času. A někdy je nám to prostě úplně jedno. Nad Božím slovem je potřeba přemýšlet! Trápit se a namáhat! To má každý křesťan jako svůj životní úkol – přemýšlet nad významem Božího slova. Bůh své slovo nedal žížalám, ale lidem schopným uvažovat. Lidem, které navíc probudil a posvětil svým Duchem – aby byli schopni jeho Slovo poznávat a brát vážně.

Gabriel tedy na Marii vidí, je z toho rozhozená a zadumaná. Proto hned dodá: Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. (30-31)Podruhé jí zvěstuje, že je Bohem omilostněná. Maria o tento zvláštní projev Boží milosti ani neprosila, ani ho nevyžadovala. (SZ paralely: Gn 6,8; Gn 18,3; Gn 39,21; Gn 43,14)

A v čem spočívá ta speciální Boží milost? V čem bude Pánu Bohu tato mladá omilostněná hříšnice užitečná? Ona počne a porodí Božího Syna.

Maria na to odpoví: Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem? (34)Bratři a sestry, všimněte si: Marie je zvídavá. Nepochybuje o Božím slovu, že se splní. Ale jen by jí zajímalo, jak se to celé stane. Jakým způsobem to Bůh hodlá učinit. Zatímco zbožný Zachariáš andělovi nedůvěřuje, a proto žádá od Gabriela znamení – a tak ho dostane: Oněmí až do narození svého syna Jana…(Lk 1,18-20) Zatímco Zachariáš zpochybňuje Boží slovo, Maria Božímu slovu věří. A touží ho pochopit, dozvědět se víc. Nahlédnout pod pokličku. Jak? Jak se ta Boží milost uskuteční? Bratři a sestry, i v tomto je Marie naším vzorem. Věří Božímu slovu. A snaží se ho rozluštit. (Také: Lk 2,19.51)

3. O neposkvrněném početí Ježíše Krista

Marie s Josefem ještě lože nesdílí – a až do svatby sdílet nebude. Po svatbě spolu ti dva budou mít syny a dcery. (Mt 13,55-56) Ale: Jak se to může stát – že nyní, bez pomoci muže, Marie otěhotní? Anděl jí odpoví: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. (35a) Bratři a sestry, nikdy předtím se nic podobného nestalo – že by žena otěhotněla bez sexuálního styku. A přes všechny možné dnešní a budoucí vymoženosti vědy a techniky – nikdy se nic podobného znovu nestane. Možná že se jednou vědci budou snažit oplodnit vajíčko bez spermie – co já vím? Ale že na ženu sestoupí Duch svatý a v jejím těle vytvoří svatý a dokonalý život – to se už nikdy nezopakuje. Jen jednou se v našem světě narodil Boží Syn, pravý Bůh a pravý člověk. Jen jednou takto vstoupil mezi nás. Víckrát už to potřeba nebude. Lidem bohatě stačí jeden pravý Spasitel.

My jsme Marii vděční za to, že se tehdy anděla zeptala. Díky její otázce víme víc. Díky ní i my můžeme trošku nahlédnout do toho Božího zázračného tajemství. Anděl jí tedy odpoví: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. (35a)Duch svatý v tobě utvoří ten nový, dokonalý život – Ježíše Krista.

Bratři a sestry, velmi mě trápí, že mnozí „křesťané“ tento Boží zázrak popírají. Že popírají pravdivost Písma. Že neberou vážně článek Apoštolského vyznání víry: „Jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny“. A buďme upřímní – daleko víc jich je na protestantské straně. Podle mnohých prý není nutné věřit, že Ježíš Kristus byl zázračně počat Duchem svatým v Mariině panenském lůně.

Skutečně? Skutečně to není nutné? Vždyť Písmo to jasně zvěstuje. A ne jen zde. V Matoušově evangeliu také. (Mt 1,18-20) Tedy pokud tomu nevěří, pak znevažují autoritu Božího slova. A kde se tato novodobá nedůvěra vůči Písmu zastaví? Zastaví se třeba před vzkříšením? Není to náhodou také mýtus – že Ježíš Kristus byl vzkříšen? Kdo jsme vlastně my, lidé, že řekneme: Toto v Bibli se stalo. To je pravda. A toto se nestalo. To je zbožná pohádka.

Dále: Ti, kteří nevěří v neposkvrněné početí Ježíše Krista, omezují Boží moc. Dávají Bohu mantinely, za které on nemůže. Dělají z něj bezmocnou modlu. Vždyť anděl Gabriel končí svůj dnešní proslov strašně důležitou větou: U Boha není nic nemožného. (37) Jak bychom na to mohli říct: No dobře, ale z panny se Ježíš nenarodil. To je vymyšlené. To totiž prostě není možné.

Ale ten nejhorší důsledek je teprve před námi. Když někteří „křesťané“ popírají Ježíšovo početí z Ducha svatého v těle panny, věří tím v jiného Krista. A žel někdy i hlásají jiného Krista. Pokud Ježíš nebyl počat z Ducha svatého a nenarodil se z Marie panny – pak nebyl ani on uchráněn dědičného hříchu. Byl stejný hříšník, jako jsme my. Nebyl před Bohem spravedlivým a dokonalým a naprosto svatým člověkem.

A co hůř: Nebyl dokonce ani pravým Bohem. Byl to možná obdivuhodný, nicméně stejně hříšný člověk, jako jsem já sám, nebo kdokoli z vás. A v tom případě mě nemohl na golgotském kříži jednou provždy vysvobodit z mých hříchů. Tak jako mě nemohl z hříchů vysvobodit třeba Jan Hus upálený v Kostnici. Hus byl významný člověk. Ale byl to jen člověk, jako jsme my – žádný Bůh. Byl to jen hříšník, jako jsme my sami.

Shrnuto, podtrženo: Pokud Ježíš nebyl počat z Ducha svatého a nenarodil se zázračně z panny Marie, pokud nebyl pravým člověkem a pravým Bohem v jedné osobě – pak já i vy zůstáváme ve svých hříších a půjdeme všichni do pekla.

Bratři a sestry, tady vidíte, jak naprosto klíčové je naslouchat, studovat a hlavně věřit Božímu slovu. Nic mu nepřidávat. A nic z něj nevyhazovat.

Tak tedy: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. (35)Zatímco o Janu Křtiteli jsme se dozvěděli, že už v těle matky byl naplněn Duchem svatým (Lk 1,15), Ježíš je přímo dílem Ducha svatého. Duch svatý stojí za jeho početím v Mariině těle.

Sestoupí na ní a zastíní ji (viz Lk 9,34). Marie tedy bude pasivním příjemcem Boží tvořivé milosti. Ona porodí pravého Boha a zároveň pravého, bezhříšného, svatého člověka, Ježíše Krista. Zázrak nad zázraky!

A to všechno Marie bere naprosto vážně. Když si Gabrielova slova vyslechne, dál už nediskutuje: Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova. (38) Jsem tvá otrokyně, Bože. Můžeš si se mnou dělat, co uznáš za vhodné. Bratři a sestry, sám Ježíš později víru a poslušnost své matky chválí. To tenkrát jedna žena volala na Ježíše: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“²⁸ Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.“ (Lk 11,27-28)

A Marie v tu chvíli, kdy přitakává k této Boží zvláštní milosti, jistě tuší, že to s sebou přinese mnoho problémů. Nařčení z cizoložství… Počáteční rozpačitost a zahořklost manžela Josefa, kterého na to musel anděl také připravit, jinak by to nezvládl. (Mt 1,19-20) Kývnout na Boží slovo – to chce odvahu. To s sebou vždycky nese potíže a nesnáze.

4. O vládě Ježíše Krista – přítomné i budoucí

A na závěr se ještě ptejme: Narození koho vlastně anděl zvěstuje? Narození Ježíše Krista, samozřejmě. Gabriel říká: Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. (31)Proč zrovna toto jméno? Protože Ježíš, Ješua, znamená: Spasení. V Matoušově evangeliu říká anděl Josefovi: Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21) Tak se tedy bude jmenovat Mariin syn. Tak se má jmenovat ten Boží Spasitel – který i jí nakonec vysvobodí z jejích hříchů. Stejně jako nás.

Co dál o Ježíši anděl zvěstuje?Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. (32)

Jan Křtitel má být podle Gabriela velikým před Hospodinem. (Lk 1,15) Ale na rozdíl od Jana: Ježíš je prostě „veliký“. A tento titul přisuzuje Starý zákon téměř výhradně Hospodinu samotnému. (Např. Neh 1,5; 9,32; Ž 48,2; 86,10; 96,4; 145,3 atd.)

Dále: Ježíš je pravým Božím synem. A zároveň synem Davida. Tím toužebně očekávaným Mesiášem, potomkem toho nejlepšího krále, jakého kdy Izrael měl. (Ž 2; 2S 7,9; Mi 5,4 atd.) Trůn zde znamená aktivní vládu tohoto krále.

Což slyšíme v té další Gabrielově větě: Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ (33)Ano, Ježíš Kristus bude kralovat na věky. Na věky věků. My jeho laskavou vládu na sobě zakoušíme, tady a teď, po celý náš život. A rádi – navzdory naší přetrvávající hříšnosti – se jeho vládě podřizujeme. Stejně tak to dělali naši mnozí předkové ve víře. A jak doufáme, stejně ho budou poslouchat i naši potomci. Jeho vláda nikdy neskončí. On není podoben lidským vladařům, kteří se marně snaží vytvářet dojem, že drží pevně otěže vlády na věčné časy. Nejpozději smrtí ta jejich snaha zhasne. Na rozdíl od nich: Kristus vládne na věky věků.

Kristova vláda ale není omezena ani prostorem. On nevládne jen jedné zemi, jen jednomu národu. Vždyť po celém světě, kam se jen podíváte, se neděli co neděli scházejí Ježíšovi poddaní před jeho tváří. Naslouchají jeho slovu. Nechávají se posvěcovat Duchem svatým. Chválí ho za jeho dobrotivou vládu. Řekněte sami: Přijal snad někdy jiný vladař tolik vděčné a upřímné chvály od svých poddaných – kolik jí přijímá dnes a denně Ježíš Kristus?

Ano, Pán Ježíš vládne všude a bude vládnout na věky věků. Což jednou, jak věříme, zakusí všichni. Až Kristus přijde uvést do chodu své království – tehdy o jeho vládě rázem přestanou pochybovat i ti nejzarputilejší. Bratři a sestry, těšme se na ten den!

Modlitba: Pane Ježíši Kriste, tebe uctíváme jako našeho pravého vládce. Tebe vyznáváme jako našeho jediného Spasitele. Prosíme tě, odpusť nám, když tě vždycky neposloucháme tak, jak bychom měli. Svým svatým Duchem nás posiluj, abychom tě rádi a stále víc poslouchali. Aby na nás bylo vidět, komu patříme, koho posloucháme. Amen.