Dobrý den a pokoj vám. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu knihy Genesis a dostáváme se k jedné z nejtragičtějších kapitol. Už jsme viděli, že kniha Genesis obsahuje některá velice drsná vyprávění a další velmi tragická – zvláště taková, kde se v plné síle ukazuje hrůza lidského hříchu. Genesis 19 v sobě spojuje jak hrůzu Božího soudu, tak tragédii lidského hříchu. Sodoma se stala pořekadlem, které ukazuje na hrůzu a odpornost hříchu. Stala se synonymem zvrácenosti a varovným zdviženým prstem, vážným varováním před Božím soudem a trestem. 

• Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. (Ju 7)

Proroci Izajáš a Ezechiel přirovnávají Izrael k Sodomě a nazývají dceru Izraelskou, tedy odpadlý národ Izrael, sestrou Sodomy. Jeremijáš přirovnává jeruzalémské proroky k Sodomě a k lidu gomorskému. A Jan mluví o zavraždění dvou proroků:

• Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. (Zj 11,8)

Dodnes je Sodoma výstrahou, dodnes k nám promlouvá příběh Lota, který byl vychvácen z tohoto bezbožného města. I my se z něj dnes chceme učit a přijmout varování Božího slova, a nechat se povzbudit velikostí Boží milosti, která se obrací k nám hříšníkům. V Genesis 19 byla Božím hněvem zničena celá města, takže po nich nezůstalo vůbec nic. Tragédie je o to větší, že součástí toho všeho byl také spravedlivý Boží – synovec Abrahama a Sáry – Lot. O Lotově spravedlnosti už jsme mluvili, a skutečnost je taková, že o ní víme především díky zmínce, kterou nám zanechal apoštol Petr ve svém listě.

• Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky. (2Pt 2,7-8)

Možná bychom mohli Lotovu spravedlnost odvodit také ze skutečnosti, že ho Bůh vyvedl ze Sodomy. Ale jak uvidíme, tak v tom našem textu je skutečně mnoho věcí, které jsou daleko více varováním před nespravedlností, než povzbuzením k následování Lotovy spravedlnosti.

Budeme-li sami k sobě upřímní, tak musíme říct, že v církvi Ježíše Krista převažují ‚Lotové‘ nad ‚Abrahamy‘. Pokud budeme pravdiví, tak bychom měli říci, že v našich vlastních životech asi více lotovských známek než těch charakteristik, které vykazoval Boží přítel Abraham. A pokud to skutečně takto je, potom popis zkázy Lota a Sodomy je varováním pro každého opravdového křesťana. Pojďme tedy společně prozkoumat, co se můžeme naučit z Lotova příběhu:

1. Pohostinnost versus převrácenost (v. 1-9)

Dva muži přišli do Sodomy a vypadali jako obyčejní poutníci. Nikdo neměl tušení o tom, že se jedná o anděly. Vypadali jako obyčejní smrtelníci. Ničím se neodlišovali od jakýchkoliv jiných poutníků – možná jenom tím, že na rozdíl od jiných poutníků byli tito dva rozhodnutí přenocovat v Sodomě. První věc, ze které se musíme poučit:

A. Nerozlišování

Na Lotově životě, i z toho mála, co máme v Písmu zaznamenáno, vidíme, že mu chybí rozlišování toho, co je dobré a co není. A vidíme to hned v několika rovinách.

1. Rozlišování v každodenním životě. V Genesis 14 jsme opustili Lota potom, co ho jeho strýc Abraham vysvobodil ze zajetí králů, kteří napadli a porazili Sodomu. Lot se tehdy rozhodl, že zůstane v Sodomě – nešel se svým strýcem. Ale už nezůstal ani ve stanu za branami Sodomy, kde do té doby tábořil. Nastěhoval se do města.

• Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. (Gn 13,13)

Nevíme, co přivedlo Lota k tomu, že stal jedním z obyvatel Sodomy. Mohla to být společná prožitá zkušenost zajetí a vysvobození, co sblížilo Lota s obyvateli Sodomy, mohly to být dobré pohnutky, co ho vedlo dovnitř Sodomy, možná chtěl zapůsobit na ty lidi, nebo šířit spravedlnost a přemáhat hřích, ale pravda je taková, že hřích přemohl jej. Lot se usadil ve městě, oženil se a měl syny a dcery. A je docela možné, že to byl právě vztah s jednou ze sodomských žen, co přivedlo Lota do města zkázy.

Je také pravděpodobné, že ve městě jako byla Sodoma, se Lot prosadil díky zdůraznění svého příbuzenství s mocným vysvoboditelem, který zachránil obyvatele Sodomy a nesklonil se před sodomským králem. Svezl se na té vlně zájmu a popularity, které se jistě Abraham – přinejmenším nějaký čas – těšil.

Ale dokonce už ve chvíli, kdy Abraham vysvobodil sodomské, nevidíme, že by se Lot nějak měl ke svému strýci Abrahamovi. Neuctíval Boha spolu s Abrahamem a Melchísedechem – místo toho se nastěhoval do Sodomy. Jsem přesvědčen, že jenom využil momentální situace, kdy byl populární a stal se jedním ze starších tohoto hříšného města. Podívejte se, jak se na něj dívali obyvatelé Sodomy v okamžiku, kdy se postavil proti jejich zájmům:

• Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ (Gn 19,9)

To nám mimochodem ukazuje, že ať již byli Lotovy pohnutky jakékoliv, tak na místě, kde byl, příliš mnoho spravedlnosti neprosadil.

2. Rozlišování duchovních věcí. V branách města zasedali starší a soudili. Také rozlišovali a zkoumali, koho vpustí do města a koho nikoliv. V branách probíhaly soudní pře, dojednávaly se obchody, uzavíraly se tam smlouvy. Jen ti nejváženější zasedali v branách města. V Sodomě byl mezi nimi také Lot. Když přicházeli dva andělé do Sodomy, tak si Lot myslel, že se jedná o cizince, že jde o obyčejné smrtelníky, hosty, možná obchodníky – vůbec nerozpoznal, že se jedná o posly zkázy. Jeho strýc Abraham, když uviděl tři poutníky, kteří se přiblížili k jeho stanu, tak okamžitě rozpoznal, že ho navštívil sám Bůh. Ačkoliv odpočíval za poledního žáru, tak dokázal rozlišovat. Lot seděl v bráně jako starší města a soudce. Měl být ve střehu, měl se mít na pozoru, měl soudit, rozlišovat, ale nedokázal rozlišit smrtelníky od andělů. Na to naráží list Židům:

• S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud - tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. (Žd 13,2)

Je tady dobře vidět rozdíl mezi Abrahamem a Lotem. Abraham chodil s Bohem a poslouchal Boha. Co Bůh řekl, to Abraham udělal. Podřizoval svůj život Bohu. Nebyl bez chyby, ale žil životem oddané poslušnosti. Hledal Boha a uctíval Ho. To jsou věci, které vedou k duchovnímu růstu a s ním také k duchovnímu rozlišování. Je tady přímá úměrnost – čím více Boha milujeme a posloucháme Ho, tím více nám dává porozumět své vůli – tím větší duchovní rozpoznání máme.

Lot žil sám pro sebe a nežil v závislosti na Bohu a Jeho vůli. Dobře to vidíme z jeho jednání. Takový život nevede ani nemůže vést k duchovnímu rozlišování. Člověk může být křesťanem mnoho let, a přesto nemusí být duchovně zralý a nemusí umět duchovně rozlišovat. Mnoho lidí je dnes svedeno věcmi, které vypadají duchovně, ale ve skutečnosti jsou jen tělesné a v horším případě se může dokonce jednat o věci ďábelské. Lot ani tváří tvář záhubě nerozpoznával, jak vážná je situace:

• Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ Ale on váhal. (Gn 19,15)

Dnes přicházejí různí falešní učitelé a mnoho lidí v církvích – a Boží slovo nám dosvědčuje, že ačkoliv jsou v církvích a prohlašují se za křesťany, tak jimi ve skutečnosti nejsou – mnoho lidí přijímá jejich učení a tak naplňují slova Písma:

• Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. (2Te 2,9-10)

Apoštol Pavel připomíná Timoteovi, že lidé v církvi – nikoliv mimo církev, ale v církvi, si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. A dodává:

• Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Tm 4,4)

Také Lot raději poslouchal to, co se mu líbilo a ne to, co mu říkali andělé.

3. Rozlišování spravedlnosti. Lot soudcem a sedával v bráně, ale, jak se zdá, soudil podle měřítek Sodomy nikoliv podle měřítek Božích. Tuto skutečnost můžeme dobře vidět na jeho jednání s vlastními dcerami. Lot dělá to, co je spravedlivé ve vztahu ke svým hostům. Ale totéž nedokáže aplikovat na své dcery. Nabízí je jako úplatek. Vidíme, že jeho chápání spravedlnosti bylo pokřivené.

Souvisí to s tím, o čem jsme mluvili v předchozím bodě – s duchovním rozlišováním, s chozením s Bohem, s hledáním Božího království a jeho spravedlnosti. Pro nás jako křesťany to jasně souvisí s Božím slovem – nemůžeme znát Boží spravedlnost, pokud neznáme Boží slovo. Když nerosteme v porozumění Božímu slovu a Božímu charakteru, tak nemůžeme růst v poznání Boží spravedlnosti.

Souvisí to také se společenstvím. Na příkladu Lota si to můžeme uvědomit velice jasně. Lot se oddělil od zbožného Abrahama, od společenství svatých a to mělo ohromný dopad na jeho rozlišovací schopnosti. Tak je to i s námi. Nechci tvrdit, že křesťan nemůže existovat bez společenství. Může a potvrzují nám to svědectví lidí z vězení nebo ze zemí, kde jsou křesťané pronásledováni a nemohou mít s nikým společenství. Ale musíme si říci, že v takových případech se vždy jedná o výjimečný stav.

Ale pokud máme růst ve svatosti a ve spravedlnosti, tak nutně potřebujeme společenství církve. Nestačí přátelství s dalšími jednotlivými křesťany, ale je potřeba skutečné společenství – tedy vztahy, zodpovědnost, podpora, sounáležitost. To je Kristovo tělo. Křesťan může skutečně dlouhodobě růst v poznání Boha jenom v kontextu církve. A pokud mu toto společenství chybí, tak bude brzy v situaci, v jaké byl Lot. A to nás vede do další části našeho textu:

2. Slova versus skutky (v. 10-16)

V desátém verši andělé zachraňují Lota od okamžitého zlynčování a možná dokonce od smrti. A nejen jeho, ale celou jeho rodinu. Ve chvíli, kdy se situace vyhrocuje, a sodomští muži se chtějí Lota zmocnit, vyrazit dveře a přinést utrpení a možná i zhoubu celé jeho rodině, tak tito andělé – ochránci zasahují.

• Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod. (Gn 19,10-11)

A. Andělé přinášejí evangelium

Tehdy andělé odhalili své poslání. Přinášejí Lotovi i dalším Boží milost.

• Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ (Gn 19,12-13)

Andělé přinášejí evangelium. Evangelium – to jsou dvě zprávy, které nejdou od sebe oddělit, a jedna bez druhé nemůže existovat ani nedává smysl. Dobrá zpráva o záchraně obsahuje špatnou zprávu o Božím soudu – o tom přicházejícím soudu, před kterým ta dobrá zpráva zachraňuje.

• Evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (Ř 1,16)

Evangelium zachraňuje před přicházejícím Božím hněvem (1Te 1,10). Evangelium nás vysvobozuje z nynějšího zlého věku (Ga 1,4). Evangelium je o Boží lásce, která se sklání k hříšníkům – podívejte se na Lota a jeho rodinu. Lot ztracený uprostřed hříšného města a Bůh k němu posílá posly – vysvoboditele. Tito vysvoboditelé jsou zároveň poslové zkázy. Mimochodem – tak je to také s naším Pánem. Při svém prvním příchodu nepřišel proto, aby soudil, ale aby spasil. Při druhém příchodu se zjeví jako vládce a soudce.

• A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. (Zj 19,11-15)

Jiný anděl bude poslán, aby oznámil evangelium všem národům:

• Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zj 14,6-7)

Pojďme zpátky do Genesis. V našem příběhu jsou to nejprve andělé, kdo přináší evangelium, a viděli jsme, že Bůh je někdy používá k takovému poslání. Ale na prvním místě Bůh používá svůj lid:

B. Zde je to Lot, kdo nese evangelium

• Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. (Gn 19,14)

Lot se stává poslem evangelia. Ale jakou váhu má evangelium z úst muže, který více než dvacet let žije uprostřed bezbožníků a je u nich doma? Připadá jim to jako dobrý vtip. Po letech zkušeností s Lotem má evangelium pro tyto muže stejnou závažnost jako pro Lota. Stojíme tady před závažnou věcí – pokud za evangeliem nestojí celý život, potom má toto evangelium v očích nevěřících lidí jenom velmi malou hodnotu. Jestliže mu nevěří ti, kdo ho přinášejí, jak mu mají věřit ostatní?

Na druhé straně však musíme říci také to, že evangelium je bláznovskou zvěstí.

• Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? (Iz 53,1)
• Je psáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. (1K 1,19-21)

Noe kázal desítky let o přicházejícím Božím soudu a při tom stavěl koráb, který zachránil jeho rodinu i všechny druhy zvířat. A přesto nikdo neuvěřil. Lidé se mu smáli stejně, jako se smáli Lotovi.

Nemělo by nás nijak překvapit, když lidé budou reagovat posměšně na zprávu evangelia. Je to normální a přirozené. Co však není normální a přirozené, je, když sami věřící lidé, nevěří zprávě evangelia – je to zajímavý paradox, že – když věřící nevěří. Ale při pohledu na Lota vidíme, že je to daleko víc k pláči než k smíchu a vidíme také to, že Lot je v tom pro nás velikým varováním.

C. Váhavý věřící

• Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. (Gn 19,15-16)

Tyto dva verše jsou skutečnou ranou pro moderní humanisty, kteří hlásají nezávislost člověka na Bohu a nezávislou svobodu lidské vůle. „Bůh by nikdy nejednal proti vůli člověka!“ „Bůh nikdy nebude znásilňovat člověka!“ To můžete opakovaně slyšet. Mohu s tím souhlasit, ale musím žádat důkladné vysvětlení.

Náš text nám ukazuje, že je to Bůh, kdo zachraňuje, a že skutečně zachraňuje tak, jak chce, kdy chce a koho chce. A že záleží především na Jeho rozhodnutí a nikoliv na rozhodnutí člověka. Ačkoliv rozhodnutí člověka hraje také svou – a nikoliv zanedbatelnou – roli. Podívejme se dále do našeho textu:

3. Záchrana versus zkáza (v. 17-26)

• Gn 19:17-22 Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké). (Gn 19,17-22)

Lot si stále vymýšlí. Bůh ho zachraňuje a přes zdánlivě pokorná slova, se Lot znovu prokazuje jako věřící nevěřící. „Nemohu přijmout záchranu tak, jak mi ji nabízíš ty, Bože, ale je potřeba to udělat tak, jak jsem to vymyslel já.“ Stále stejná písnička, nic nového pod sluncem.

Ale znovu je to Boží milost, která je větší než lidský hřích. Bůh by mohl rozmáznout toho opovážlivce spolu s ostatními – přesto se Bůh slitovává a dává milost. Je to lidské, svévolné rozhodnutí, které nakonec nepřinese nic dobrého. Ukazuje jen na mysl, která je zmatená a zatemněná hříchem.

• Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. (Gn 19,23-26)

Boží slovo tady ukazuje na katastrofu, která postihla Sodomu, Gomoru a celý ten okrsek. A aby nebylo pochyb o tom, o co skutečně šlo, tak zde Mojžíš zdůraznil, že to skutečně bylo z nebe, od Hospodina. Tady se zjevil Boží hněv. Boží spravedlnost zasáhla prudkou silou proti hříchu.

• Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. (Ř 1,18)

Bůh se nezměnil a ani my lidé jsme se nezměnili. Příklad Lotovy ženy tak zůstává varováním pro všechna následující pokolení.

4. Aplikace

Náš text nám nabízí celou řadu aplikací. Podívejme se spolu aspoň na některé:

A. Spojení

Když se rozhlédneme kolem sebe, tak vidíme přímé spojení situace v Sodomě s naší dnešní společností. Západní společnost je mravně převrácená, žije v blahobytu, v pýše, ve spoléhání se na vlastní zajištění. Přesně to byly hříchy Sodomy, kvůli kterým přišel Boží soud:

• Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala. Povyšovaly se, páchaly přede mnou ohavnost, a tak jsem je odstranil, jak jsem uznal za vhodné. (Ez 16,49-50)

Východní společnost nebo země třetího světa na tom nejsou o nic lépe. Možná jim chybí ona sytost chleba a sebejistý klid, ale i tak jsou to země plné bezpráví, násilí a ohavností – ať již jde o ohavnosti morální nebo náboženské. Jedno z největších náboženství světa je plné uctívání model a duchů zemřelých, další je plné násilí, kdy vražda jinověrce je považovaná za čest a zásluhu před bohem. 

Od počátku 20. století ve světě trvale narůstá počet křesťanů zavražděných kvůli své víře. Zatímco na počátku 20. století byl odhadovaný počet kolem 35.000 ročně, tak v roce 2009 to bylo podle Světové evangelikální aliance 175.000 lidí. Násilí roste ohromným tempem.

Sodoma je symbolem zkaženosti a zla. Je také varováním před přicházejícím soudem. Ale všimněme si také slov Pána, která říká svým učedníkům o lidech, kteří odmítnou jejich svědectví o Božím soudu a spasení skrze víru v Krista:

• Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu. (Mt 10,15)

Jak málo světla a duchovního porozumění mohli mít lidé v Sodomě. O kolik více ho měli v době Pána Ježíše Krista! A jak je to dneska? Letopočet se dělí na před Kristem a po Kristu. Už to samo o sobě by mělo vést k otázkám. Už tato skutečnost přináší světlo. Bible je přeložená do stovek jazyků – dokonce i v tak nepřátelských a krutých režimech jako jsou státy Arabského poloostrova nebo Severní Korea se šíří evangelium a lidé přicházejí ke spasení v Kristu. Ale v tutéž chvíli je na tom mnoho jiných stejně jako Sodoma a Gomora.

Vidíme také mnoho souvislostí mezi Lotem a námi. Také to je pro nás velkým varováním. Ne nadarmo nám Pán Ježíš připomíná:

• Vzpomeňte si na Lotovu ženu! (Lk 17,32)

Je to jeden z nejkratších veršů v Písmu – o to více bychom si ho měli pamatovat a připomínat si Lotovu ženu. Ve stejné souvislosti Ježíš říká:

• Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. (Lk 17,28)

Oba tyto výroky říká v souvislosti se svým druhým příchodem a v kontextu Božího soudu. Proto také apoštol Petr připomíná církvi:

• Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? (1Pt 4,17)

Moji milí, jste připraveni na setkání se svým Bohem?

B. Spolehnutí se

Genesis 19 nám kromě varování dává také velkou naději. Bůh je milosrdný a ukazuje se jako milosrdný. Dokonce ještě na poslední chvíli dává šanci na záchranu a dokonce na poslední chvíli zachraňuje.

Boží slovo nás vede k tomu, abychom se spolehli na Boha. Abychom se na Něj spolehli cele – ne jako Lot, ale jako Abraham. Abraham nalezl pokoj s Bohem a pokoj v Bohu. A k témuž Bůh volá každé své dítě. Nikoliv k tomu, co dělá Lot – on se protiví Bohu, utíká od Něj, neustále mu odmlouvá. Když ho Boží slovo opouští na konci 19. kapitoly, tak je muž, kterého opily vlastní dcery a zplodily s ním potomky.

Přesto byl zachráněn a Boží slovo ho označuje jako spravedlivého – tedy ospravedlněného z pouhé milosti skrze víru. Lot je skutečným důkazem Boží dobroty a Božího slitování. Příklad Lota nemáme následovat, ale na Boha Lotova se máme cele spolehnout.

C. Oddělení se

Někteří křesťané na základě tohoto oddílu mluví o tom, že není dobré žít ve městě, které svádí svými mnohými pokušeními, ale je lepší být někde v ústraní, žít na venkově nebo v nějaké křesťanské komunitě. Je to tak, že v Sodomě přišel Lot úplně o všechno – přišel o majetek, přišel o své postavení, přišel o svou rodinu i o svou manželku. Ale když se podíváme dále do 19. kapitoly, tak uvidíme, že ten nejhorší pád Lota teprve čekal. A nedošlo k němu ve městě, ale v jeskyni – stranou od lidí, stranou od civilizace.

Proto musíme rozumět tomu, že křesťanské oddělení se, je daleko více oddělení se od hříchu, než od hříšníků. Nemůžeme oddělit hřích od hříšníků – ani Bůh to nedělá, přestože se nám to někteří lidé snaží namluvit. Hřích je bytostně spojen s člověkem – je dokonce bytostně – i když už jen dočasně – spojen s křesťanem. Naše smrtelná těla jsou propadlá hříchu, a to i přes to, že jsme již byli zproštěni jeho moci i důsledků.

O to více nás ale Bůh volá k tomu, abychom se od hříchu oddělovali. A někdy to musí jít tak daleko, že se budeme muset oddělit i od lidí. Písmo o tom mluví v několika rovinách:

1. Oddělení se od všeho světského a hříšného. Sem patří skutečně všechno. Bůh ve svém Slově přímo přikazuje věřícím, aby se oddělili se od světského a hříšného jednání, žádostí a od světské a hříšné společnosti.

• Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1J 2,15-17)

Sem patří také bezbožná společnost. Tam, kde lidé dlouhodobě odmítají evangelium a my se od nich můžeme oddělit, tam to máme udělat na znamení soudu proti nim. Ne vždy to jde, ale tam, kde je to možné, tam je to povinností.

2. Oddělení se od falešného náboženství. Bůh opakovaně vybízí křesťany k tomu, aby se oddělili od těch, kteří se prohlašují za křesťany, ale jejich skutky nebo jejich učení tomu neodpovídá.

• Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. (2Tm 3,5)

Bohu se nelíbí žádná nesvatá aliance, ale vede své děti k oddělení se od každého bludu i od každého hříšného jednání:

• Ať se vám oškliví i jejich plášť, poskvrněný hříchem. (Ju 23)

3. Oddělení se od neposlušných bratří. To je – podobně jako předchozí bod o tom, že v církvi musíme dělat rozlišení, soud a vykonávat kázeň.

• Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. (2Te 3,6)

Nepůjde to bez duchovní zralosti a duchovního rozlišování.

Devatenáctá kapitola Genesis nám nepředkládá spasení jako pohodovou procházku, jako úžasnou změnu a naplnění život. Nabízí nám život vychvácený z Božího soudu. Utečte před Božím hněvem – utečte od hříchu a utíkejte ke Kristu!

• A tak, moji milí, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. (Fp 2,12)