2. pokračování - BOŽÍ VŮLE
Každý křesťan by si měl vzít příklad z Petra, který v blízkosti Ježíše mluvil s odvahou a činil zázraky. Když přišlo na identitu Ježíše, sám Ježíš položil otázku:

• "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích." (Mt.16:15-17)

V blízkosti Ježíše měl Petr zázračnou odvahu. Když přišlo pět set římských vojáků zatknout Ježíše, Petr vytasil meč. Na koho? Na pět set vojáků! Začal hned s tím nejbližším. První se mu dostal pod meč Malchus, sluha vysokého kněze a Petr mu usekl ucho. Malchus měl rychlé reflexy, jinak by měl hlavu vejpůl. Kde vzal odvahu aby si troufal na celou římskou jednotku? Petr byl vedle Ježíše a jeho chování bylo nadpřirozené. Kam se poděla Petrova odvaha o den později, kdy už nestál vedle Ježíše? Bez Ježíšovy přítomnosti se z Petra stal zbabělec a Ježíše třikrát zapřel. Ne před vojskem, ale i před obyčejnou služkou. Jakmile jej Ježíš opustil, Petr propadl, protože spoléhal na svoji lidskost.

Co se stalo po Ježíšově ukřižování a vzkříšení? Neočekávali bychom od Petra bez Krista, že zklame na celé čáře? Krátce po Ježíšově ukřižování, Petr předstoupil před Židy a spustil bez jakéhokoliv ostychu a strachu:

• Muži izraelští slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. (Sk. 2:22-23)

Kde vzal tolik odvahy, aby obvinil zástup, že zabil Božího Syna? A nejen to! Petr s Janem činili zázraky:

• ... právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; ... Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám; ve jménu Ježíše Krista nazaretského vstaň a choď!" (Sk. 3:2-6)

A zase, kde vzal Petr odvahu k obvinění davu, který se seběhl, aby viděl chromého skákat radostí a velebit Boha?

• Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili ... (Sk.3:14-15)

Petr vmetl davu do očí - Původce života jste zabili! Kde vzal odvahu? V další, čtvrté kapitole Skutků, stojí oba, Petr i Jan před radou kněží a káží o Pánu Kristu nebojácně a odhodlaně. Dokonce se vzepřeli kněžské radě.

• Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne Jeho. (Sk. 4:19)

Co se to stalo? Ježíš je v nebi a Petr přesto nezklamal! Skutky 2:4 nám odhalí toto tajemství. Petr byl totiž naplněn Duchem svatým. Když byl Petr naplněn Duchem svatým, jednal jako kdyby byl v blízkosti Ježíše Krista. Žít život naplněný Duchem svatým je život v přítomnosti Ježíše Krista.

• Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř. 8:9)

Otec, Kristus i Duch mají tutéž podstatu a tvoří plnou trojjedinost Boha. Ježíš řekl:

• ... a já požádám Otce, a On vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy ... (Jan 14:16)

Pojďme do řečtiny, abychom dobře porozuměli výrazu "jiný Přímluvce." Jde o slova "allos" a "heteros." Allos - znamená jiný, ale stejného druhu. Heteros - znamená jiný, ale různého druhu. A v předešlém verši "jiný Přímluvce" řecky zní "allos Přímluvce," což znamená přímluvce přesně stejného druhu jako já Kristus. Kdyby Ježíš řekl "heteros Přímluvce," tak by to sice byl přímluvce, ale jiného druhu, tedy přímluvce bez Boží podstaty jakou má Ježíš Kristus. Takže, život naplněný Duchem svatým není nic jiného, než život přítomnosti v nás žijícího Krista.

A jak se život naplněný Duchem svatým projevuje? Rozhodně ne zapšklým svatouškovstvím nebo extravagantním štěstím a jucháním, i když radost je očividná a nepopiratelná. Dnes, pod pojmem "naplnění Duchem svatým" se většinou myslí na zázraky a mluvení v jazycích.

BOŽÍ VŮLE PRO ŽENY A MANŽELSTVÍ
Jak se Duchem svatým naplněný křesťan chová? Podívejme se na následující verše:

• V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. Ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. (Ef. 5:21-24)

Tyto verše neříkají, že žena je méně než muž. Kristus se plně podřizoval Otci a Duch se podřizuje Kristu a všechny tři osoby jsou rovnoceně Bohem. Podobně, muž a žena jsou rovnoceně člověkem. Otec a Syn se doplňují a s Duchem tvoří plné Božství. Podobně, muž a žena se vzájemně doplňují v plné lidství. Jeden bez druhého nemůže funkčně existovat. Chci-li sešroubovat pevně dva pláty, potřebuji šroubek i matku. Co je důležitější? Šroubek nebo matka? Jeden bez druhého ztrácí svou funkci. Bůh bez Syna a Syn bez Ducha by byli také nefuknční. Vždyť člověk je stvořen k obrazu Božímu a to, že se jedna osoba podřizuje druhé v plném Božství i v plném lidství, je podmíněno zranitelností. Kristus byl zranitelnější než Otec, proto se mu podroboval. Žena je zranitelnější než muž, proto se mu podrobuje. Navíc, zranitelnost je důsledek hříšného pádu člověka. To ovšem neznamená, že se muž chová k ženě jako paša. Právě naopak. Vždyť verše Efézským pokračují následovně:

• Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ní obětoval, aby jí posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si On sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás, bez vyjímky, ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. (Ef. 5:25-33)

Vidíte pánové kolikrát se opakuje "milujte"? Naše takzvaná nadřazenost je vlastně oddanost ženě až k smrti. Což se Ježíš za církev nenechal ukřižovat? Jsem přesvědčen, že každá žena se s radostí podřídí svému muži, je-li naplněna Duchem svatým. A i ta která není, se ráda podřídí, kdyby jenom našla takového manžela, který by jí miloval až k smrti a vyžehlil jí každou vrásku, tak jak to udělal sám Ježíš Kristus. Potíž vězí v tom, že není mnoho mužů, kteří by byli naplněni Duchem svatým, nemilují své ženy jako sebe sama, a tak jsou ženy nepoddajné, vzpurné a nezávislé. Když odpadne matka ze šroubku, pak se vše rozpadne. Vždyť my jsme křesťany proto, že si nás Kristus namluvil svou smrtí na kříži. Kdybychom si my muži namluvili své ženy podobnou pokorou, nepochybuji, ani na chvíli, že by se nám většina žen podřídila. Jak málo křesťanů se podřizuje Kristu proto, že nám vyšel vstříc svou láskou. Duchem naplněný muž vychází své ženě vstříc jako Kristus. Přesto nám statistiky říkají, že křesťané, mají stejné procento rozvodovosti jako nevěřící.

Muži, už vidíte co je Boží vůle pro vás? Jestli nebudeme mít pořádek v rodině, tak jak nám Duch diktuje, potom nemůžeme ani mluvit o začátku další služby, o evangelizaci, která by byla Duchem svatým vedena. Samozřejmě, v těle, motivováni humanismem nebo náboženstvím můžeme také sloužit, ale to není totéž.

A co Duchem svatým naplněné děti? Čtěme dál:

• Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. Cti otce svého i matku svou je přece jediné přikázání, které má zaslíbení, aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi. Otcové nedráždětě své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef. 6:1-4)

Přesto tolik rodičů dráždí své děti, nesprávnou výchovou bez Boha, i přehanou láskou a rozmazlováním. Zodpovědnost za evangelizaci vlastní rodiny patří otcům. Kolik mužů si myslí, že tento úkol patří ženám? Kolik dětí nenávidí své rodiče! Kolik dětí utíká z domova? Nevidíte přátelé, že v dnešní společnosti je něco shnilého i v křesťanských rodinách? Jsme skutečně naplněni Duchem svatým? Žijeme skutečně život v přítomnosti Ježíše Krista, s kterým máme konsultovat každé příští rozhodnutí a jednání? Nekáži. Nejzadluženější vykonavatel Boží vůle jsem snad sám. Denně klopýtám a své klopýtání nenávidím. Kolik diskuzí vedeme s dětmi a zbytečně. Bible dětskou pedagogiku a psychologii zkrátila na jednu větu - Děti posluchejte své rodiče. A odůvodnění je dětsky jednoduché- protože je to spravedlivé před Bohem. Chceme-li mít poslušné děti, veďme je k Bohu, protože potom nebudou odporovat, ale budou vědět, že jejich poslušnost je spravedlivá před Bohem.

Zde však poslušnost nekončí, protože každý z nás je nejen dítětem, ale často i zaměstnancem, někdy šéfem i zaměstnavatelem. A nyní se podívejme, jak bible popisuje Duchem naplněného zaměstnance a zaměstnavatele. Pravda, bible používá slovo otrok a pán, ale to věc ještě přiostří:

• Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřimného přesvědčení jako Krista. Nejen na oko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jakoby sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni jednejte s otroky také tak a zanechte výhružek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích a nikomu netstraní. (Ef. 6:6-9)

Jestliže otrok má být upřimně podřízen, a ne na oko, oč více má být podřízen svobodný zaměstnanec! A zase, zaměstnavatel má být jako kapitán na lodi. Nejprve se stará o blaho svých zaměstnanců a teprve potom o své osobní. A teď si myslíte, že jsem utopista. Víte, všechny předešlé verše jenom potvrzují, že jenom nepatrné zrnko, malé stádečko, je naplněno Duchem svatým, protože najít muže, který by položil život za ženu, najít ženy, které by měly muže v úctě, najít děti, které by poslouchaly rodiče, najít zaměstnance, kteří by ochotně poslouchali své nadřízené a najít zaměstnavatele, kteří se více starají o své podřízené než sami o sebe, je jako hledat jehlu v kupce sena. Proto jsme tak neefektivní v evangelizaci a v konání Boží vůle, protože se k této funkci ani nekvalifikujeme v samých základech. Země s Duchem naplněnými občany, kteří by uplatňovali výše řečené vztahy, by byla morálně i hospodářsky neporazitelná. Bůh může použít jenom čistou nádobu. Sám se neustále divím, co je ve mně čistého? Vždyť jsem neposlušný jako každý jiný! Chceme-li činit Boží vůli a hledáme-li ji, splňme nejprve to nejzákladnější. Buďme naplněni Duchem svatým! Důkazem nám bude naše chování popsané v páté a šesté kapitole Efézským. Čím ještě máme být naplněni? Božím slovem!

• Neboť ve vás přebývá Slovo Kristovo v celém svém bohatství. Se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha, žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. (Kol. 3:16-17)

Takže, Duchem svatým naplněný život znamená být napuštěn Kristovým slovem - biblí. V biblickém slově musíme být naloženi a prosáknuti jako okurka v láku. Ten, kdo chce být naplněn Kristem, musí být potopen (řecky baptizo) v Božím slově. Někteří teď namítáte, že bible je těžké čtení, a že jí nerozumíte. Nejlepší metoda jak Boží slovo do sebe vstřebat je opakování. Jako ve škole. Opakování je matka moudrosti. Touto metodou se naučíme, kde co v bibli je. Věřte, tato znalost je nejlepší obrana před falešnými učiteli. Máte-li při s nevěřícím i věřícím, není účinnější meč než bible. Známe-li Boží slovo, můžeme se s ním ohánět jako s mečem. Znát slovo není chytrost nebo inteligence, ale moudrý dril. Koncertní pianista také cvičí denně mnoho hodin a pak jde vše lehce. Mistrovství vypadá snadně, ale jeho tajemství vězí v tom, že za ním vězí pot a dřina. A víte proč většina z nás není koncertními pianisty nebo znalci Božího slova? Protože nám nevoní pot dřiny. Nechceme se vzdát světských kvaziradovánek, které nás od našeho cíle odvádějí. Mistry Božího slova, i čehokoliv jiného, se staneme jenom zanedbáním toho, čemu dosud sloužíme a považujeme za důležité. Sílu k zanedbání nedůležitého získáme jenom láskou k tomu, za kým jdeme a koho milujeme, totiž Pána Boha.

Všichni víme, že čím víc řečí známe, tím snadněji se naučíme další. Čím víc vynikáme v určitém oboru, tím víc pronikáme k jeho základům. Čím víc peněz máme, tím snadněji vyděláme další. Jinými slovy, kdo něco má, dostane toho ještě víc. Čím víc je určitá činnost v našem životě zanedbaná, tím víc se stává zanedbanější. A podobně, čím lépe známe Slovo, tím víc jej chceme studovat, čím víc jej studujeme, tím hlouběji poznáváme Krista. Čím víc známe Krista, tím víc začínáme myslet a jednat jako On, jen potom nás svět od sebe rozezná. A toto je počátek Boží vůle pro každého křesťana. Teprve až splníme základní požadavek můžeme být Duchem použiti k prvním smělým krůčkům směřujícím ke splnění Jeho vůle.

DUCHOVNÍ, DUŠEVNÍ A TĚLESNÁ ČISTOTA
Další stěžejní předpoklad, který musíme splnit, aby nás Bůh použil k Jeho úkolům, je naše duchovní, duševní a tělesná čistota. Bůh může použít jen čisté nádoby. Hledáme-li, co má pro nás Bůh přichystáno, musíme být nejprve čistí. Bez očisty se nemůže nic stát. Stane-li se, pak to pochází z těla, z lidské vůle a ne z vůle Ducha svatého.

• Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše. Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás, aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. (1. Tes. 4:2-7)

Podívejme se na slovo "posvěcění." V originální řečtině znamená - oddělení, vyjmutí, vyčlenění. V češtině na posvěcené bylo vrženo světlo, tedy jsou osvícení, proto ví. Kdo ví, ten je jiný než ostatní, je oddělen, vyčleněn svou vědomostí a vyjmut z davu. Líbí se mi čeština, protože "vědět" a "světlo" mají stejný slovní základ. Vždyť Bůh-Ježíš je světlo i pravda. Posvěcení lidé ví, že mají být čistí, že je to Boží vůle. A jak jsme si právě přečetli, Boží vůle je, abychom se zdrželi necudností, abychom nepáchali sexuální hřích. Nepáchat sexuální hřích neznamená, abychom se zdrželi sexu. Vždyť máme žít se svou ženou svatě a v úctě. Žít - znamená propojení. Nemáme s ní však žít ve vášnivé chtivosti, tak jako pohané.

Když přemýšlím o naší nově nabyté československé svobodě, jednu z prvních věcí, kterou přinesla je pornografie a sexuální turismus. Jímá mě smutek. Jak můžeme očekávat národní prosperitu, když už selháváme na počátku! Sexuální hřích není jen nevěra. Sexuálnímu hříchu podléháme prohlížením a četbou pornografických časopisů, ve fantazii i realitě televize a filmů. Křesťan, který očekává od Boha veliké úkoly, se musí a chce těmto necudnostem vyhnout což často znamená boj proti vlastnímu tělu. A teď si myslíte, že jsem mnich žijící celibátní život. Vůbec ne. Kdo vymyslel ženu a muže? Kdo vymyslel jejich propojení? No přece Bůh! Jak by mohl být Boží vynález hříšný? Jenže, Bůh vynalezl sex pouze pro manželský život. Sexuální nezřízenost a nevěra způsobuje větší společenské problémy a zdravotní škody, než tabák nebo alkohol.

• Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. (Kol. 3:5-6)

Takže, jestliže někdo hledá Boží vůli, a ptá se: "Bože, co jsi pro mne připravil, kterou cestou se mám dát," a přitom žije ve smilství nebo nevěře, létá z kytky na kytku, ten ještě není ani zapsán na Božím seznamu úkolů. Proč by měl Bůh svěřit svou vůli někomu, kdo nesplňuje ani nejzákladnější předpoklad Božího služebníka. Znamená to snad, že se mladí lidé nemohou ani držet za ruce nebo políbit? Vůbec ne, vždyť bible říká:

• Všechno je mi dovoleno - ano, ale ne všechno prospívá, všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit. (1. Kor. 6:12)

Každý křesťan může být požehnán Bohem pokud ovládá své chování, které má oslavovat Boha a vzdávat mu čest. Když jsme už nakousli 1. Korintské, pokračujme:

• Jídlo je pro žaludek, a žaludek pro jídlo, Bůh však jednou učiní konec obojímu. Tělo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo. Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údů Kristových učinit údy nevěstky? Rozhodně ne! Což nevíte kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopuští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. (1. Kor. 6:13-20)

Nejen náš duch, ale i naše tělo patří Pánu. Vždyť bude vzkříšeno, jako bylo vzkříšeno Kristovo tělo. Proto musíme udržovat tělo nejen v tělesné, ale i v morální čistotě. K tomu také patří, jak se oblékáme a vše, co děláme. A co přejídání, pití, kouření, líčení, šperkování, přelivy atd? A zase si myslíte, že jsem puritán a kaziradost. Vůbec ne. Chci jenom zdůraznit, že ať jíme, či pijeme, či děláme cokoliv jiného, máme vše dělat k oslavě Boží. Jestliže uděláme s naším tělem cokoliv co obrátí naši pozornost směrem k nám místo k Bohu, tak je to špatné, i když se to zdá být sebenevinnější. Může se třeba žena nalíčit? Samozřejmě že může! Začne-li se ovšem vzhlížet sama v sobě, jak je krásná, potom neoslavuje Boha, ale sebe. Zkrášlí-li se však, aby vyzvedla Boží dovednost a podtrhne-li svou fyzickou krásu křesťanskou duší, potom je vše více než v pořádku. A tak je to se vším. Například pití. Můžeme po čtvrtém Velkopopovickém kozlu tvrdit, že oslavujeme Boha, když už si s odpuštěním ani nevidíme do úst? Oslavujeme Boha, když si například kouřením ničíme plíce, které On stvořil? Ano, máme svobodu, ale ničím se nedáme zotročit!

• Neobelhávejte jeden druhého, svlecte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Kol. 3:9-10)

Oslavujme Boha v celé činnosti. Jenom potom nám může odhalit víc vůle, kterou má pro nás přichystanou. Ovládejme se tak, jak to Bůh požaduje. Nežijme vášnivě jako svět. Jenom potom nás může Bůh použít. Pídíme-li se po prosperitě a bohatství, co nás motivuje? Naše uspokojení, nebo Boží uspokojení? Jestliže se někdo honí za několika tisícovkami, aby si za ně koupil zmrzlinu, pak je hrabivec. Jestliže se někdo pídí po miliónech, aby je investoval do šíření evangelia, pak činí Boží vůli. Ti největší Boží lidé, jako třeba Jób, byli i nejbohatší. S majetkem je to jako se vším ostatním. Bohatneme pro sebe nebo pro Boha? Jestliže bohatneme pro vlastní slávu, potom zapomeňme na to, že by nám Bůh v budoucnosti svěřil jen jeden ze svých opravdových úkolů.

Další podmínka, kterou musíme dodržet, chceme-li být použiti Bohem k velkým věcem je, abychom neponižovali ostatní a jednali slušně a čestně.

• A nikdo ať v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili. (1. Tes. 4:6)

Jinými slovy nebalamuťte! Mnoho lidí šlape po ostatních, jen aby uspokojili sami sebe, aby uspokojili své vášně. Jedni klamou slovem, aby obalamutili ženu, druzí lžou v obchodu, aby se obohatili. Tohle bude příčina mnohého zla v novém Československu. V reálném socialismu se klamalo a lhalo, aby se udrželo naplněné korýtko. Všem, kdo pohrdají Božím zákonem čistoty ve veškerém jednání Bůh připomíná:

• Vždyť Bůh vás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha. (1 Tes. 4:7,8)

Nezapomeňme na vnitřního člověka! Vojákův úspěch závisí na čisté bojeschopné zbrani. Rezavé dělo nebo rozpadající se tank bitvu nevyhrají. Stejně tak je to s Božími vojáky. Každou morální rez, každou nečistotu našeho srdce musíme vyčistit a naolejovat. Naše čistota podmiňuje účinnost v Božím díle. Vězme jedno. Úspěch naší práce na Boží vinici nespočívá v naší inteligenci, znalosti nebo nápaditosti i když tyto schopnosti jsou důležité, ale v tom, jak se podobáme Kristu. Čím víc se mu podobáme, tím víc nás Bůh použije. Jen tak můžeme být úspěšní v hlásání spásné noviny. Svatý, čistý člověk, je ta nejostřejší šavle v Boží pravici!

Abychom byli platnými služebníky, aby nám Bůh svěřil svou vůli a vedl nás k velikým evangelizačním úkolům, musíme se podřídit jeho vůli a vedení. Ano, Boží vůle pro každého člověka, pro každého křesťana, je poslušnost a pokora, tedy opak hrdosti a pýchy.

• Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení, ať už králi, jako svrchovanému vládci, ať už místopdržícím jako těm, které on posílá trestat zločince, a odměňovat ty, kteří jednají dobře. Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (1. Pt. 2:13-15)

Bůh od nás požaduje podřízenost. Komu? První podřízenost, která nás napadne je podřízenost dětí rodičům, nebo maželky manželovi. Ale zde Petr hovoří o občanské podřízenosti politickým vládcům. A teď se vám zdá, jako i mě se kdysi zdávalo, že po nás Bůh chce nemyslitelné. Abychom poslouchali i Hitlera, Stalina a donedávna Husáka? Koho vlastně chceme získat Bohu? Samozřejmě ztracené! Jestliže nebudeme příkladnými občany i v totalitě, jak můžeme svědčit ostatním? Bůh nám nařizuje, abychom poslouchali ty, kterým dal nad námi moc. A Bůh to také zdůvodnil - abychom dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. Kritici křesťanství jen číhají na křesťany, aby je usvědčili z chyb. Křesťan je pro svět divadlo. Svět se dívá a raduje se, když klopýtáme a hřešíme. Svět má zadostiučinění, když zjistí, že nejsme tak svatí a že se podobáme světu. A umlčet svět můžeme jenom tehdy, když žijeme příkladný občanský život. Křesťan není žádný revolucionář ani v "pokrokovém" slova smyslu. Křesťan dosahuje změn zákonnou cestou a snaží se pracovat a přispívat společnosti jak nejlépe dovede. Nikdy se nesnažme zneužít svobody, kterou máme v Kristu:

• Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. (1. Pt. 2:16)

Vím, mnozí se vzpouzíte, že překročíte tento zákon, nebo tamto nařízení, protože je nesprávné a proti vaší vůli. Ale bible říká:

• Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (2 Pt. 2:17)

• Služebníci, podřizujte se ve vší bázni Pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. (1 Pt. 2:18,19)

V řečtině, tvrdý pán, znamená perverzní pán. A i tomu se podřizujte dobrovolně, ne na oko, ale v upřimnosti a lásce. Hrubiána odzbrojíte laskavostí a mírností. Neví totiž, jak se k laskavosti zachovat. Když na něj vyletíte, hned ví, jak se revanšovat.

A teď se ptáte, co když mi můj nadřízený nařídí něco co je v rozporu s biblickou vírou? Mám ho také poslechnout?

Bibli musíme interpretovat tak, aby všechny verše harmonizovaly. Když Petr s Janem stáli před představiteli Židů, staršími a znalci zákona, a ti jim zakazovali hlásat o Ježíšovi, Petr odpověděl:

• Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás, a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet. (Sk. 4:19,20)

Pokud nám nadřízení nenařizují něco protibiblického, máme je poslouchat ne jen na oko, ale upřimně. Ukradnou-li komunističtí páni soukromý majetek, nemůžeme s tím souhlasit, protože "Nepokradeš" je Boží přikázání. Zakáží-li nám kázat Krista, kážeme jej dále, protože Boží vůle, číslo jedna je roznášet dobrou spásnou novinu, aby nikdo nezahynul, ale aby se všichni obrátili k pokání. Nařídí-li mi šéf, abych zůstal přesčas, nebouřím se.

Svět nás musí od sebe rozeznat! Zatřesme světem! Křesťané většinou žijí tak, jak žije svět a jsou neefektivní, protože je Bůh nemůže použít. Naše svědectví ovlivňuje každou oblast našeho života. Poslouchejme zákony země, ve které žijeme, ať ostatní vidí, že naše víra je pravá a skutečná. Zamysleme se jen nad morálními a hospodářskými úspěchy zemí, ve kterých občané i vláda dodržovaly zákony. Dodnes se svět posmívá ze setrvačnosti americké "naivitě," ale už ne jejímu rozmachu. Se ztrátou tzv. naivity, odchází moc Spojených států i kohokoliv jiného. Bůh nás použije teprve tehdy, až budeme takovými občany, aby si nás ostatní všimli. Buďme světu solí a světlem a teprve potom nás Bůh může použít k velkým úkolům.

• Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt.5:13-16)

Mnoho učedníků Ježíše Krista přichází s velikášskými sny. Víme jak Ježíš usměrnil své učedníky, apoštoly, kteří se mezi sebou dohadovali, kdo je z nich ten největší.

• Přišli do Kafaranaum. Když byl doma (Ježíš), ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?" Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší. Ježíš usedl, zavolal svých dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech." (Mk. 9:33-35)

Jestliže Boží vůle číslo jedna je, aby nikdo nezahynul, ale aby se všichni obrátili k pokání, potom jeho vůlí také je, aby měl armádu těch, kdo evangelizují svět. Největší evangelista musí být služebníkem. Boží vůle je, abychom byli posledními služebníky. Na druhé straně, Ježíš své následovníky, dvanáct učedníků povzbuzoval:

• Ježíš jim řekl: "Amen pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. (Mt. 19:28)

Velikosti a významnosti vždy předchází utrpení. Ten, kdo se přihlásí do Ježíšova sboru s předsevzetím dosáhnout velikých cílů, ať je také připraven na to, že může přijít velké utrpení. Není-li připraven, nespočítal-li si předem cenu Boží stavby, může být brzy rozčarován. Kdo z nás si plně uvědomuje následující prohlášení:

• Když se ubírali cestou, řekl mu (Ježíšovi) kdosi: "Budu tě následovat, kamkoliv půjdeš." Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kde by hlavu složil." (Mt. 9:57-58)

Tento verš neznamená, že křesťan nemá mít místo kde by hlavu složil, ale říká nám, že utrpení až do bezmajetkového extrému může provázet naši křesťanskou službu. Petr výslovně upozorňuje, že žít produktivní křesťanský život v Kristu, se vším všudy, znamená mimo jiné i utrpení.

• A Bůh veškeré milosti, který nás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. (1. Pt. 5:10)

Krátké utrpení, to je náš pozemský život. Vždyť tento život trvá jen několik desetiletí. Co znamenají desetiletí ve srovnání s věčností? Sám s tímto konceptem bojuji. Vždyť jsme všichni uvězněni v těle a doufáme, že vše jak je, zůstane na věky. Nezůstane! Dnešní křesťanství se odvrací od utrpení pro Krista ke strojenému štěstí a hrané radosti.

Ježíš však řekl, že budeme trpět. Vysvětleme si, co je to utrpení. Biblická definice utrpení rozhodně neznamená, že trpíme pod špatným šéfem, nebo že máme rodinné problémy, nebo že žijeme pod totalitní vládou. Biblické utrpení není špatná nálada z bolavého zubu, nebo mrzutost se sousedem ani vážná nemoc.

• Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy. (1. Pt. 3:17)

Jinými slovy, biblické utrpení je, když trpíme za dobré skutky, které konáme v Kristu, ať je to pomoc, nebo hlásání evangelia! Dostaneme-li doživotí za mnohonásobnou vraždu také trpíme, ale takové utrpení nespadá do kategorie křesťanského utrpení. Jsme-li naopak diskriminováni třeba jen posměchem spolupracovníků protože věříme a jednáme biblicky, potom naše utrpení do kategorie biblického utrpení spadá. Křesťanské utrpení má i radostnou stránku:

• Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla jakoby se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristovu utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví Jeho sláva. (1 Pt. 4:12,13)

Ano, naše utrpení za Kristovu pravdu je radost. Následující biblický verš zdůrazňuje, že utrpení pro Kristovo jméno nemůžeme uniknout, protože svět Krista nenávidí.

• Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá duch slávy, duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, krádež nebo jiný zlý čin a nebo za intriky. (1. Pt. 4:14,15)

Dobře znám z vlastní zkušenosti výsměch a horší důsledky své víry. Ten, kdo netrpí za víru v Krista, s největší pravděpodobností nežije život v Kristu. Alespoň posměch musíte sklidit, protože evangelium je práce každého křesťana. Kazatel vede shromáždění k individuální laické evangelizační explozi. Evangelizace je v podstatě příkladný život v Bohu v pohanské společnosti. Příkladný život v Pánu Kristu přivodí vždy pronásledování. Když ne s úřady nebo zaměstnavatelem, tak alespoň s jednotlivci. Tohle platí stejně v Americe jako v Československu. Podívejme se na Pavlův verš filipenským:

• Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět. (Fil. 1:29)

Opravdová víra je spjata s utrpením pro Krista, ne s utrpením bolavého zubu nebo rakoviny. Bible nepopisuje pouze zdravé, veselé a šťastně proplouvající prosperující křesťany, kteří jsou k nerozeznání od světa. Kdo je v Kristu, bude za Kristovo jméno trpět, protože utrpení je součástí milosti. Tak to Pavel napsal a tak to je. Jen si připomeňme Petra s Janem, jak nebojácně a odvážně kázali. Pět tisíc mužů uvěřilo a snad i jejich ženy a děti. A jak se zachovala náboženská smetánka k těmto dvěma neučeným a nevystudovaným? Strčila je do vězení! Ne proto, že by kradli, ale proto, že kázali pravdu - tedy Krista. Bůh často obrátí ve svůj prospěch pro nás nepříjemnou situaci, aby získal nové obyvatele do svého království. Petr s Janem, protože byli výslýcháni a vězněni, měli příležitost svědčit náboženské vrstvě, ke které by se jako prostí muži z lidu nikdy nedostali. Satan připravuje pasti utrpení a Bůh z nich dělá katedry své slávy a pravdy. Satan vstrčil Pavla do vězení a žalářník byl s celou svou rodinou spasen! Satan přibil Ježíše na kříž a co se stalo? Ježíš otevřel dveře spásy všem kdo uvěří. Satan bojuje sám proti sobě. Padá do jam, které sám kope a dokazuje, že Bůh je svrchovaný.

Když se Petr s Janem dostali do kritické situace protože hlásali Krista, neustoupili ani nezmlkli, aby si zachovali světskou důstojnost. Naše hlavní obava je - co tomu řeknou ostatní slušní lidé, co si o mně pomyslí, že jsem snad hlupák nebo fanatik? Raději všeho s mírou, ať je to víra nebo cokoliv jiného. Když jsem opouštěl dobře placené světské místo a oznámil jsem, že odcházím na misijní pole, jeden inženýr řekl, že to je velmi záslužná práce, protože svět potřebuje více porozumění a lásky. Potom dodal, že doufá, že nebudu takový blázen jako jedna jeho známá, která prý věří, že jenom ti, kdo jsou v Kristu, budou spaseni. Odpověděl jsem, že věřím totéž. Jinými slovy, následoval jsem Petra, který před slušnými a pobožnými lidmi nebojácně řekl:

• Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale On se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy, není pod nebem jiného jména zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk. 4:11,12)

Netvrdím, že mně tento spolupracovník nenáviděl, ale odepsal mne ze svého seznamu rozumných lidí. Být odepsán ze seznamu rozumných lidí kohokoliv není nic příjemného a urážka nebo odmítnutí často bolí víc než facka.

Naše víra je úzká cesta, která vede ke spáse. Proto nás svět nazývá úzkoprsými a omezenými. Svět je rozšafně otevřený ke všem nesmyslným filosofiím a náboženstvím. Svět, protože neví, je omezen a proto musí kráčet tou širokou cestou manévrující otevřenosti, která vede do záhuby. Bibličtí křesťané, protože ví, jdou úzkou cestou, uzavřeni světu, a proto jsou napadáni. Chceme-li znát Boží vůli, cheme-li být Bohem použiti, musíme kráčet úzkou cestou, pro svět omezenou cestou, vedeni Kristem. A za to budeme vždy trpět. Jenom potom nás Bůh může použít k těm největším úkolům.

Vraťme se ještě k Petrovi a Janovi. Když se dostali mezi své, mezi křesťany, pomodlili se následovně:

• Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby, a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo... (Sk. 4:29)

To je příkladná modlitba. Sám bych se asi modlil - Bože ochraň mne před těmi, kdo chtějí zničit mou službu. Ale Petr s Janem se modlili, pohleď Pane na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo. Jsme-li v úzkých, protože kážeme Krista, tak se nebudeme modlit, abychom nebyli pronásledováni, ale modlíme se za více odvahy. Následující verš nám napoví jakou má odvaha moc.

• Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce... (Sk.4:32)

Naše odvaha přivede ještě více lidí k víře. Nesmíme se skrývat v zátiší. Petr s Janem se neuchýlili se k ušuškanému, polotajnému evangeliu, aby je nikdo neviděl, neslyšel a nemyslel si o nich, že jsou blázni. Oba hlásali evangelium otevřeně, bez strachu a proto byli pronásledováni! Nepostavíme-li se tváří v tvář světu, potom bude naše evangelium zbaveno síly a každý si jej přimodeluje k podobě své lidské předpojatosti. Takové lidové evangelium se sice líbí, ale je ve své podstatě zhoubné a impotentní. Pavel jasně řekl: "Běda, budou-li vás všichni lidé chválit." Modleme se, aby nám Bůh dal co nejvíce odvahy a odhodlanosti, abychom nekompromisně stáli za tím co stojí v Bibli. Abychom byli Bohem použiti, musíme být spaseni, naplněni Duchem svatým, posvěceni, to jest odděleni od světa, podřízeni Bohu. Ať se nám to líbí nebo ne, plníme-li Boží vůli, budeme pronásledováni.

- pst -