Nedávno ke mně přišla dívka s ustaranou tváří: "Můj tatínek si celou bibli a Pána Boha vysvětluje logicky a na každé biblické učení má odpověď, skterou si nevím rady.

Když jsem mu třeba řekla, že spása přichází jenom skrze Ježíšovu smrt na kříži, tak mi řekl - a co ti, kdo nikdy o Ježíšovi neslyšeli?" Podobné argumenty skeptikové vytahují jako své trumfy. Jestliže my křesťané nebudeme schopni odpovědět na tyto otázky, potom se nedivme, že je nás tak málo. Nevěřící nevědomky zkouší naší rovnováhu.

Jsme trojjediní, máme tělo, duši aducha. Tyto tři složky musí stát v rovnováze jako trojnohý verpánek. Zkraťte nebo vylomte jednu nebo více nohou auž sedíte na šikmé ploše. Tělo musíme cvičit, abychom byli zdraví a mohli předávat Boží zvěst lidem. Duši, naše já, náš intelekt, musíme mít také v pořádku, jinak bychom byli podivíni a nikdo by nás nebral vážně. A do třetice, náš duch, ač nestojí osamoceně, je nesmírně důležitý. Duchem komunikujeme s Bohem. A protože tatínek naší dívky je duchovně mrtev, není propojen nahoru k Bohu, argumentuje s dcerou na duševní, intelektuální, rozumové hladině. Jestliže nebudeme schopni čelit rozumové výzvě většiny nevěřících, budeme pro ně jen duchaři nebo mystici. Přesto bible často učí, že máme také rozum. A díky Bohu za bibli, která ve své duchovní kvalitě vůbec neprotiřečí duševním rozumovým nárokům. Vždy mě udivuje její rovnováha mezi duchovním, duševním a viditelným světem.

Takže, jak bychom biblicky odpověděli tatínkovi, a nenarušili naši rozumovou celistvost, na otázku: "A co ti, kdo nikdy neslyšeli o Ježíši Kristu - jdou do pekla?"

Nejprve si musíme uvědomit, že odpověď na tuto otázku nic neřeší, protože Ježíš už vše vyřešil svou autoritou, smrtí na kříži a svým vzkříšením. Odpověď také neurčí, zda-li je, nebo není biblická víra pravdivá. Pravda je totiž nezávislá na našich názorech. Skutečnost je už jednou a provždy dána a tento předmět - A co ti, kdo nikdy neslyšeli - je už jen záležitostí interpretace.

Ježíš odpověděl Tomášovi:

• ... Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14,6)

Ježíš jasně řekl, že nikdo, včetně nábožensky založeného člověka, žida, muslima, buddhisty nebo ateisty nepřichází k Bohu Otci jinak než přijmutím Ježíše Krista, čímž se stane Jeho. Kdyby byla jiná možnost přijít k Bohu, tedy skrze jakékoliv náboženství dobrých skutků, potom bych měl ten nejpádnější důvod opustit biblické křesťanství, protože by vkládalo svou jedinou naději ve lháře - Ježíše Krista a jeho tvrzení: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Mnoho lidí si myslí, že ty, co nikdy neslyšeli o Kristu, Bůh omilostní, protože by přece milující Bůh nikoho neposlal do pekla za to, o čem neslyšel. Jejich argumentace je nasnadě, protože ví, že většina lidstva o Ježíši Kristu historicky nikdy neslyšela a proto mají, jak se domnívají, pádný důvod se z odpovědnosti k Ježíši Kristu vyzout. Důvod opět není ani tak intelektuální, jak předstírají, ale morální. Slyšení nebo neslyšení nemůže spasit. Jenom Ježíš Kristus může. Kdyby neznalost spasila, jak doufají, potom spalme všechny bible, přestaňme vyučovat Boží slovo, ať co nejméně lidí ví, a po několika málo generacích budeme všichni spaseni - přece jsme nevěděli, a Bůh-láska nás nemůže proto vhodit do hořícího jezera. Kdyby neznalost omluvila, tedy spasila, proč by Ježíš řekl: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření (Mk 16,15 )... a toto evangelium okrálovství bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec (Mat 24,14)?

Pavel napsal římským křesťanům jasně, že Kristus je to jediné jméno, skrze které přicházíme k pravému Bohu. Pouze svědectvím křesťanů a bible je vědomost o Kristu rozšiřována mezi pohany. Samotná vědomost o Kristu ovšem nespasí. Jenom znalost, vzývání Krista spasí a to je z Ducha svatého. Bible a křesťané rozsévají a Bůh dává vzrůst.

• ... každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit vtoho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? (Ř 10,13-15)

Nezapomínejme, že Bůh není jenom láska, ale že je současně i spravedlnost. Kdyby byl jenom láska, všichni bychom byli spaseni a tak bychom se v nebi setkali i s Leninem a Hitlerem ase všemi úchylnými vrahy, o kterých si myslíme, že patří do pekla horoucího. To by se v prvé řadě nelíbilo právě těm, kdo si hrají na právníky izolovaných domorodých kmenů. Naopak, kdyby byl Bůh jenom spravedlnost, potom bychom všichni, i ti lidsky nejhodnější, skončili v pekle, protože není ani jeden, kdo činí dobro:

• ... všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Ř 3,12)

Protože však Bůh není jen láska aspravedlnost, ale je především milost, proto poslal svého Syna na kříž, aby ti, co ho znají (nejenom o něm vědí), do Něho mohli vložit svoji nespravedlnost, hřích, zlé egocentrické skutky. Tak byl za naše hříchy potrestán sám Bůh - Ježíš Kristus, jako by naše hříchy sám učinil. Tím dostala Boží spravedlnost zadostiučinění. Jako kdybyste zaplatili za svého nezletilého syna rozbité okno, přestože jste jej sami nerozbili. Náš lidský problém vězí v nepochopení opravdové Boží lásky a opravdové Boží spravedlnosti, která naší hříchem prohnilou podstatu až děsí, a právem.

Nespekulujme, že pro Boha Krista bylo snadné zemřít, protože věděl, že je Bůh a že potrestání snadno snese. Potom by měl méně smyslu pro "fair" hru než my. Kristus byl ukřižován jako Ježíš, tedy jako člověk se vším všudy. Ježíš se modlil k Otci třikrát, aby jej tento hořký kalich minul. Ježíš, Syn člověka, potil krev, Ježíš umíral jako člověk. Jinak by Bůh Otec neuspokojil svou spravedlnost. Ježíš umíral bez vlastní moci, umíral jako člověk, plně podřízen moci Boha Otce.

V bibli není výslovně napsáno, že ti, co o Ježíšovi nikdy neslyšeli, mohou být spaseni. Přesto věřím, že to z bible vyplývá. Ábel, Noe, Jób, mnoho starozákonních Židů a pohanů jsou jistě spaseni a o Ježíši Kristu nikdy neslyšeli. Tehdy zvířecí oběti přikrývaly, ale nesmazávaly hříchy. Lidé se řídili podle zákona zapsaného ve svém srdci později i písmem. Teprve Kristova smrt hříchy smazala, protože On je do sebe vsáknul. Takže třeba Noe byl zase spasen jen a jen skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Co byla pro Noema zaslíbená budoucnost, je pro dnešní lidi vKristu historická jistota. Každý má příležitost se obrátit. Bůh nevyloučí nikoho jenom proto, že se narodil na nesprávném místě a v nesprávný čas nemohl slyšet o Ježíši Kristu. To není možné, protože naši existenci má vmoci sám Bůh, který nedělá chyby. Ježíš řekl:

• Kdo chce činit Jeho (Boží) vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. (Jan 7,17)

Tento verš říká, že jen ten, kdo nechce činit vůli Boha, zpochybňuje Ježíšovo učení a tak dělá z Ježíše lháře. Jeden z nejpřesvědčivějších veršů, který často opakuji, je:

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1,19-20)

Každý normálně přemýšlející člověk ví, že Stvořitel je. Kdo tvrdí opak, je bez omluvy, protože spáchal intelektuální sebevraždu - tvrdí, že dům nepostavili stavitelé. Lidé mají dostatek hmatatelných stvořených důkazů, které dosvědčují tvorbu inteligentního Boha. Přesto se od něho odvracejí, ať jsou humanisty, komunisty, Inky, Papuánci nebo Češi.

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž je jejich myšlení zavedlo do marnosti ajejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství. Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků, čtvernožců a plazů. (Ř 1,21-23)

Přijde den, kdy Bůh bude soudit každého spravedlivě.

• Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. (Sk 17,31)

Boží soud bude spravedlivý.

• Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával, Ježíš Kristus jest Pán. (Fil 2,9-11)

Ohne se i pozemské koleno Adolfa Hitlera i Josefa Visarionoviče, ohne se ikoleno humanisty, který směnil nepomíjivost Boží za pomíjivost člověka, ohne se i koleno Inky a Papuánce, kteří směnili Boha za ptáky, čtvernožce či plazy.

Absolutní Boží spravedlnost by měla plně uspokojit každého, kdo se tolik stará a obává o "nevinné" Hotentoty jen a jen proto, aby sám nemusel ke Kristu. Vždyť smysl pro spravedlnost nám dal do vínku Bůh sám. Kde bereme vůbec odvahu s naší podspravedlností pochybovat o spravedlnosti Dárce spravedlnosti, podle něhož se spravedlnost měří. Proč se tolik staráme oKřováky, když bible učí:

• ... protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí. (Zj 5,9-10)

Tento verš zahrnuje Křováka, Inku, Papuánce i Hotentota. Tento verš ale potvrzuje, že i Hotentot se k Bohu dostává jen a jen skrze krev Ježíše Krista a ne jinak! Podívejme se, jak bible popisuje záchranu toho, kdo nikdy neslyšel o Ježíši Kristu:

• V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaný Italský. Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu, a pravidelně se modlil k Bohu. (Sk 10,1-2)

Bůh věděl, že se Kornélius modlí k Němu a ne sám k sobě, jako ti, co Boha neznají. Proto mu Bůh sjednal schůzku s Petrem a Petr řekl:

• Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. (Sk 10,34-36)

Vidíte, pohan uvěří a Bůh mu o Ježíši poví skrze svědka - křesťana. Pohan Kornélius věděl o Bohu, vzdal mu čest skutečnou modlitbou, proto se o Kristu dozvěděl a poznal Jej. Mnoho lidí také ví o Bohu jako Kornélius. Přesto mu nevzdají čest, proto Krista nepoznají, ať žijí v Praze nebo v brazilském pralese. Vědět o Ježíši Kristu nikoho nespasí. Ježíše Krista musíme znát, což znamená milovat. Národy s "křesťanským dědictvím", třeba i ten náš, jsou ve své podstatě také ztraceny, protože Bohu, o němž vědí, nevzdávají čest, a proto také zahynou bez Krista. Lidé jako Kornélius jsou v každém národu. Bůh je vždy najde a dá jim poznat Ježíše Krista.

Poznat a milovat Pána Ježíše Krista může jenom ten, kdo se k jedinému jemu ještě neznámému Bohu modlí, vzdává mu skutečnou čest, protože oNěm ví skrze dvě světla, které dal Bůh i tomu nejizolovanějšímu člověku - stvoření a svědomí. Jenom tehdy jej Bůh vyhledá, připraví mu srdce, a dá mu poznat Ježíše Krista svědectvím nějakého křesťana. Kdo jedinému ještě neznámému Bohu nevzdá čest, nikdy Krista nepozná, nikdy se do Krista nezamiluje, ať sedí v kterékoliv církvi nebo ať tančí kamenným modlám v pralese.

• Nevěstka Rahab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula snevěřícími. (Žd 11,31)

• Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem změsta Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. (Sk 16,14)

• Pak je vyvedl ven (žalářník) a řekl: "Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?" Oni mu řekli: "Věř vPána Ježíše, a budeš spasen ty ivšichni, kdo jsou v tvém domě." (Sk16,30-31)

• Někteří z nich se tím (výkladem písma) dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jednoho Boha, a nemálo žen z významných rodin. (Sk 17,4)

• Proto mluvil (Pavel) v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha. (Sk 17,17)

Rahab toho o Bohu zajisté moc nevěděla, rozhodně méně než kněží nebo farizejové, a přesto byla spasena. Náman, Syřan, také byl přijat Bohem, přestože žil uprostřed pohanů. Nikdo, vůbec nikdo, nebude odsouzen proto, že by nikdy neslyšel o Ježíši Kristu. Každý, kdo o Ježíši neslyšel, však bude odsouzen proto, že buď nedodržoval svoje vlastní morální zásady, nebo proto, že nevzdal Bohu čest, přestože existence svědomí a stvoření jej usvědčuje.

• Bůh nikomu nestraní. Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlnění budou, kdo zákon svými činy plní. Jestliže národy, které nemají zákon sami od sebe, činí to, co zákon žádá, pak jsou sami sobě zákonem, ikdyž zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí. Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto. (Ř 2,11-16)

• Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je Pánem nebe i země, anebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Sk 17,24)

• Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. (Sk 17,30-31)

Lidé, Bůh bude soudit spravedlivě anikdo nebude moci obvinit Boha, že je odsoudil nespravedlivě. Nikdo, kdo se "obává" o ty, co neslyšeli o Ježíši Kristu, by se touto otázkou neměl ospravedlňovat a omývat si svoje svědomí, že sám Ježíše Krista odmítá. Co se stane v soudný den Pepíkovi nebo Frantíkovi, vás nezbavuje osobní zodpovědnosti, zda-li jste v Kristu ve svém Spasiteli. Křovák, který o Kristu nikdy neslyšel, je na tom lépe než Čech, který o Kristu slyšel, nevzdal mu čest a nepoznal Jej. Jidáš o Kristu nejenom slyšel, ten ho i viděl! A co řekl Kristus na adresu těchto lidí, co jenom slyšeli?

• ... ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se vůbec nenarodil!

Jsou věci v bibli, kterým nerozumíme díky naší povrchnosti a nevědomosti. O některých věcech si jen myslíme, že jim rozumíme. Ale jsou také věci nad jakoukoli pochybnost: Já jsem ta pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (Ježíše). (Jan 14,6)

- pst -