Bratři,
Poněvadž vím, že je vaše kazatelna neobsazena, dovoluji si předložit žádost radě starších.

Všeobecně mě lidé považují za dobrého kazatele. Byl jsem předním kazatelem na mnoha místech. Také jsem něco napsal, pokud mi zbyl čas. Je mi přes padesát let a ačkoliv mi zdraví neslouží nejlépe, zastanu pro potřeby sboru dost práce.

Moji službu provází zdánlivý problém. Nikde jsem nekázal a nesloužil déle než tři roky. Většina sborů ve velkých městech, kde jsem sloužil, byla malá. Některá města jsem musel nečekaně opustit. Kdekoliv jsem působil, tam jsem měl neshody s ostatními náboženskými vůdci. Tito vám zajisté nepošlou žádné dobré osobní doporučení. Čtyřikrát jsem byl uvězněn za své přesvědčení. Má kazatelská služba způsobila nepokoje a lidové vzpoury. Mnohokrát mi bylo vyhrožováno a několikrát jsem byl hrubě fyzicky napaden.

Nejsem příliš pořádný v matričním úřadování a musím se přiznat, že jsem si ani nezapsal ty, které jsem pokřtil. Přesto si myslím, že bych mohl přivést život do vašeho sboru a potěšilo by mne, kdybyste přijali v úvahu moji kandidaturu na vaši kazatelnu.

Když komise dočetla nahlas žádost, starší bratři byli pobouřeni. Jak si může někdo jako tento myslet, že vážené shromáždění jako je naše, by mohlo přijmout kazatele, který způsobuje pouze neshody a rozbroje? Takový nějaký pomatený, starý přelétavý pták, zklece do klece, z basy do basy? Jak se jmenuje?

Hm, řekl předsedající starší bratr. Dopis je jednoduše podepsán
Pavel