Nový věk proniká do církve a na Západě jsou novověkisté, v církvi pevně uhnízděni. A opět to není nic nového pod sluncem. Pronikání nebiblických učení do biblických sborů je tak staré jako křesťanství samo. Bible nás neustále varuje:

Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. (1J 2,19)

Když Satan nemohl zničit biblickou církev Ježíše Krista zvenku, nastěhoval se dovnitř. Dovolte, abych uvedl ve zkratce jen dva příklady, jak snadno se do církve zatáhnou nebiblické nauky. Vím, budu teď chodit po tenoučkém ledě. Někteří z vás se mnou nebudete souhlasit, ale je potřeba pochopit širší souvislosti Nového věku. Jsem prostořeký, jak to vystihl jeden z našich čtenářů:

"Forma časopisu Zápas o duši se mi líbí hlavně pro svůj nekompromismus, nebo řekněme biblický radikalismus. Žádné - to je myšleno jen obrazně, to už dnes neplatí a podobně - jak jsem to mockrát slyšel."

Pařížské "Svědectví" nás nazvalo biblickými těžkotonážníky v tom nejhorším slova smyslu. Jsem ortodoxní biblista a jenom bible je můj metr, nic mimo ní, i kdyby celý svět se všemi doktory teologie tvrdil přesný opak. Mám rád všechny, nikoho nenapadám, jenom chci ukázat, jak je jednoduché manipulovat s křesťany, s protestanty ikatolíky, kteří nestojí na pevných biblických základech. Rád vše odvolám, jestliže mi biblicky, a ne citově vysvětlíte, kde se mýlím. Citových nařčení, bez jediného biblického podkladu, bez biblického soudce, jsem už zažil hodně. Tak tedy:

Ve dvoutisícileté historii církve můžeme snadno vystopovat, s jakou snadností a upřímnou naivitou církev objímala a objímá nepřátelské učení vynalezené přímo v jejím středu. Jeden z nejstarších příkladů je Řím. Dokud byli ranní křesťané bibličtí, Řím je pronásledoval a předhazoval vyhladovělým lvům. Křesťanství nebylo lvy roztrháno, naopak rostlo. Nabylo takových rozměrů, že císaři Konstantinovi nezbylo nic jiného, než ustanovit křesťanství státním náboženstvím. Kdykoliv se však stát promíchá s církví, opravdová církev je biblicky oslabena. Ježíš jasně učil: "Co je císařovo, dej císaři, a co je Boží, dej Bohu." Být v církvi, v Ježíšově těle, bylo a je vždy osobní rozhodnutí, nikdy ne státní nařízení. A tak se státním Konstantinovým nařízením, ne osobním rozhodnutím, do církve nahrnulo nespočetné množství římských pohanů, kteří byli polyteisty. Ti měli bůžka pro každou lidskou činnost. Pro myslivectví, hornictví, cestování, prodávání, kupování, lásku atd. A co udělali tehdejší křesťané? Místo aby tento polyteismus biblicky odmítli, přisoudili svým nejváženějším zemřelým pohanské ochranné funkce patronů. Tímto příkladem chci jen ukázat, jak jsme my všichni, tehdy i dnes, nejsme-li biblicky zakotveni, náchylní z naivní lásky, pokoje a přátelství, zapomenout biblická přikázání. Stejný princip a stejnou metodu používají dnes novověkisté, jejichž světská láska, pokoj a univerzální přátelství jsou těmi nejpřitažlivějšími vnadidly a nejen pro křesťany.

V 18. století pronikl do intelektuální Evropy, především do Francie a Německa racionalismus, který v podstatě učí, že člověk, spíše jeho intelekt, je inženýrem lidského osudu. Jestliže správně použiji hlavu, vyřeším všechny problémy. To je to poroučení větru adešti, to je ta filosofie, která spoléhá jenom na individuální nebo kolektivní racionalitu - rozum. Racionalismus tentokráte napadl převážně protestanty. Mnoho protestantů začalo věřit, že biblické zázraky jsou vlastně jenom pohádky, protože se nedají rozumově, naturalisticky, racionálně vysvětlit. Nevěřící se do 19. století v podstatě vyskytovali jen mimo církev. Počínaje 19. stoletím se mnoho, do shromáždění chodících stalo nevěřícími skrze tzv. racionální myšlení a pochybnou logiku. V protestantských kruzích nastala doba teologického liberalismu. Deismus, teologie mrtvého boha zavládla v mnoha shromážděních. Bůh prý vše udělal, odstoupil a nechal své stvoření na pospas lidskému vývoji. Proto byla evoluční domněnka přijata i církevními kruhy. Dobře si vzpomínám, že i můj bohabojně vychovaný, a do určité míry věřící otec, přijal bez zábran evoluční nesmysl. Novoortodoxní teologie ovládla protestantismus v první polovině 20. století. Bible přestala být sama osobě Boží slovo. Božím slovem se stala teprve tehdy, až ji jednotlivec přijal. Tedy, zda-li je bible Boží slovo, záleželo na subjektivním rozhodnutí jednotlivce. Liberální teologie skrze autonomní racionální rozumování roztříštila duchovnost úplně a zbavila bibli její neomylnosti a nadpřirozenosti. Tohle byl počátek konce naší již stejně chabé morálky.

Historie lidstva posledních dvou tisíciletí vrávorá od duchovní mystiky kracionální logice. V posledních 50 letech se začínáme odtrhovat od racionálnosti a přiklánět k emocionalitě, která otevírá cestu Novému věku. Už i mezi věřícími začíná převládat filosofie - dělej to, co tě uspokojuje, co ti dělá dobře. Tento typický emocionální projev je odtržen od rozumu i ducha. Proto církev, tím myslím věřící, ve velké většině už nemá příliš velké morální potíže s rozvodem, potraty, alkoholismem, manželskými neshodami, neposlušností, útěkem dětí, sobeckým hromaděním peněz a bezohledným korytářstvím. Emocionalita převládla. Přecházíme od "co děláš" k "jak se máš." Vidíte ten kvalitativní posun v hodnotách? Racionalita kladla důraz na "dělání." Co děláš, čeho jsi dosáhl je nejvyšší hodnota racionální logiky. Dnes však "dělání" ztrácí nejvyšší hodnotu a je vystřídáno "bytím." Jinými slovy, "jak se máš, jak žiješ?" Životní úspěch se neměří racionálně, čeho jsi dosáhl, co jsi za sebou zanechal. Úspěch se začíná měřit iracionální citovostí - jak si žiješ, jak si užíváš a jak uspokojuješ své smysly. Dnes nás víc zajímá, kam kdo pojede na dovolenou a jak si žijeme, než co tvoříme. Nepodložená emocialita vede k sobectví, které otravuje pracovní vztahy.

A tak snadno můžeme vydedukovat, že emocionalita, která se vplížila do všech odvětví lidské činnosti, začíná ovládat i věřící, tak jako kdysi středověká duchovní mystika a porenesanční racionální chladná logika. Racionální novoortodoxní chladná teologie popřela zázraky a tak způsobila emocionální reakci, která dnes způsobuje mezi věřícími zázraky na běžícím pásu. Tisíce plní stadióny a společně vrávoráme ode zdi ke zdi. Kde je biblická vyrovnanost našeho ducha, rozumu a citu?

Většina věřících se topí v prožitkové emocionalitě, která je vzdálena duchu irozumu. Hovořím o trendu, jenž je, jak se zdá, nezadržitelný. Nehovořím ojednotlivcích nebo jednotlivých shromážděních. Mnoho emocionalitou nahlodaných věřících je jako suchá houba, aby do sebe vsákla citové náboženské prožitky, zážitky, obzvláště když chutnají jako stolování se samotným Bohem. A Nový věk se svými meditačními spoji s panteistickým bohem dodá tolik zázraků a prožitků, kolik si jich emocionalitou, ne Božím slovem živení věřící budou přát. Nezapomeňme, že tak jako démoni mohou mluvit pravdu, tak podobně mohou pod satanským vlivem produkovat nadpřirozená znamení - zázraky. Bible nás varuje i v této otázce:

Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. (Mt 24,24)

Buďme opatrní nejen s proroctvími, ale i se zázraky. Jejich skutečnost ještě nezaručuje Boží původ. Satan se nemůže odhalit tak, aby pod svým jménem získával učedníky z řad věřících. Musí na to oklikou, chytře, stejně jako na Evu. Satanova nabídka musí uspokojit poptávku. A poptávka je po náboženských prožitcích. Obzvláště v církvi se Satan musí ohánět biblí, aby zněl pravdivě. Satan prodává své smrtelné zboží pod rouškou náboženského avědeckého žargonu. Vždyť pod rouškou vědy byl přijat i darwinistický nesmysl. A tak Satan dobývá území kousek po kousku a podkopává v našich srdcí svrchovanost Boha. Povězme si jen o třech metodách, které Satan používá, aby našel cestu do srdcí věřících.

První Satanova cesta do věřícího srdce je psychologie. Nezapomeňme, že většina psychologie je založena na světském nebiblickém pohledu na člověka. Podobně jako z evoluční domněnky, tak i ze světské psychologie se stala filosofie a náboženství. Světská psychologie se ve své podstatě příčí bibli. Duše, psyché, je z hlediska sekulárního psychologa úplně jiná, než co o duši učí bible.

Za prvé, člověk je prý výsledek nevědomých evolučních sil, proto prý nezhřešil a nepotřebuje být spasen. Bible však učí, že člověk není výsledek nevidomých evolučních sil, protože:

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)

Bůh nepoužil evoluci z mnoha důvodů:

I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul ... Vzal jedno z žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. (Gn 2,21-22)

Z Adamových žeberních X-ových chromozómů byla stvořena dokonale vzrostlá žena a ne vyvíjející se opička.

Za druhé, člověk je prý schopný vyřešit své problémy skrze svůj intelekt, vzdělání a vlastní úsilí. Bible naopak učí, že člověk není schopen vyřešit své problémy skrze intelektualismus, vzdělání a úsilí, protože Ježíš jasně říká:

... beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5)

A Pavel dodává:

... všichni, Židé i pohané jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ... všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Ř 3,10,12)

Za třetí, člověk se musí mít rád, musí se naučit sebelásce napříč svým očividným nedostatkům. Bible však učí, že se sebelásce rozhodně učit nemusíme:

Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. (Ef 5,29)

Všichni nenávidíme své nedokonalosti, protože máme rádi sami sebe, což není nic špatného. Kdybychom se opravdu nenáviděli, jak nám psychologové často namlouvají, potom by nás naše nedostatky měly těšit.

V dnešní psychologii zaujímají významná místa jóga a hinduistické rituály. Většina západních křesťanů upřímně věří, že se psychologie a biblické křesťanství vzájemně podporují. Ve skutečnosti je světská psychologie mezi křesťany jako vlk mezi ovcemi. Jenom bible má odpověď na psychické problémy křesťanů. Světská psychologie učí, abychom přijali a smířili se se svými nedostatky. Místo úprku od hříchu psychologie nabádá - nemějme výčitky svědomí a budeme se cítit lépe. Akceptuj se takový, jaký jsi, protože jsi někdo a máš svoji vnitřní hodnotu. Psychologie odvozuje lidskou významnost z člověka a v tom vězí kámen úrazu. Křesťané musí vzhlížet k Bohu, aby poznali, v kom vězí jejich hodnota. Když Izajáš spatřil Boha, zahořekoval:

Běda mi, jsem ztracen, jsem člověk nečistých rtů. (Iz 6,5)

A věrný Boží služebník Jób řekl:

Jen z doslechu (Bože) o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. Proto odvolávám a lituji všeho vprachu a popelu. (Job 42,5-6)

Poznejme svoji hodnotu skrze Petra:

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." (Lk 5,8)

Poznejme svoji hodnotu skrze Pavla:

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti. (Ř 7,24)

Samozřejmě, každý člověk má vsobě Bohem vrytou touhu po významnosti. Vždyť jsme všichni byli stvořeni k Božímu obrazu. Křesťan však musí hledat svoji hodnotu v Bohu a ne v sobě. Bez něho jsme nuly.

Když se Mojžíš vzpíral, že nemůže vést Židy, že na to svou malostí nestačí, tak mu Bůh psychologicky neporadil - ale Mojžíši, to zvládneš, akceptuj se, vždyť jsi vlastně schopný člověk. Bůh Mojžíše nepovzbudil polechtáním jeho osobnosti. Boží psychologie je obrácená o 180 stupňů. Bůh Mojžíšovy nedostatky úplně přešel a dal mu následující povzbuzení: Já budu s tebou! A dodal:

"Jsem, který jsem."

Křesťan čerpá svojí významnost ztoho, že existuje Ten, Kdo je s ním. Ato je Bůh. Přesto, křesťané často spoléhají více na světskou psychologii než na biblického Boha.

Druhá Satanova novověká cesta do srdcí věřících je uzdravování. Satan nebyl daleko od pravdy, když řekl Bohu, co Bůh stejně ví:

Kůži za kůži. Za sebe samého dá člověk všechno, co má. (Jób 2,4)

Člověk se nejvíce třese před smrtí anemocí. Za uzdravení, jak Satan řekl, dá člověk všechno, vždyť se máme tolik rádi. Pro zdraví člověk podnikne i ty nejneobvyklejší a nejkrkolomnější zoufalosti. A podobně Nový věk přináší nepřeberné množství uzdravovacích služeb, které jsou založeny na východních náboženstvích, praktikách, obzvláště na vnitřní lidské síle a vůli. Nový věk léčí tělesné a duchovní choroby hypnózou, psychoimunitou, akupunkturou, krystaly, představami, vnitřní vírou v sebe, spiritistickými vůdci atd. IFreud novověce věřil, že člověk je ovládán impulsy, které vycházejí z podvědomí.

Když ten Zlý tyto metody přenese do církve, potom je musí ochutit biblí. Místo spiritistických vůdců Nového věku se věřícím představí Ježíš Kristus, který prý způsobuje emocionální léčení ducha a těla. Rozumějte mi dobře. Věřím, že Bůh léčí nemocné bez ustání, sám jsem nepodlehl téměř smrtelnému zánětu před 11 lety. Vždyť bible učí:

Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného ... (Jk 5,14)

Emocionální léčení, které v americké televizi hraničí s davovou nepříčetností, srazilo oslavované evangelisty do hříchu a na povrch vyplouvají nové sexuální skandály televangelistů, podvody léčitelů. Věřící jsou rozčarovaní, nedůvěřiví a nevěřící vidí v křesťanech podvodníky a kramáře s Božím slovem. Vůbec se jim nedivím.

Třetí novověká Satanova metoda, kterou proniká do církve, je ekumenismus. Novověkisté a obzvláště Satan si jsou plně vědomi, že se všechna náboženství nemohou sjednotit na základě teologie. Universální doktrína je nemyslitelná. Ortodoxní protestant a ortodoxní katolík se teologicky nedohodnou. Oba se pak v žádném případě doktrinálně neshodnou s muslimem. Proto nový církevní věk přichází s ekumenismem, což je smír ne na základě bible, ale na základě lidské humanistické lásky, pokoje, snášenlivosti a náboženského prožitku. Prožít náboženské slzyvhánějící dojetí přece můžeme všichni. Učení Ježíše, Buddhy nebo Mohameda nesmí mezi nás vrazit klín. Úplně mě mrazí, když čtu prohlášení křesťanských vůdců, že Středozemní moře se nesmí stát novou berlínskou zdí, když jsme tu pravou berlínskou zeď strhli. Prý se musíme spirituálně sblížit s našimi bližními - muslimy. To ovšem znamená, dodávám už já, že musíme zapomenout biblické křesťanství, jinak se s muslimy nemůžeme duchovně smířit. Vždyť muslimové věří, že na kříži nezemřel Ježíš, ale Jidáš, a z hříchu se vykoupíme sami vzorným chováním. Ekumenismus vymazává všechna náboženství a nahrazuje je universálním nábožensko-citovým prožitkem, který je zabředlý ve vnitřních pocitech člověka. A to je v podstatě esoterismus Nového věku.

Čtvrtá Satanova metoda je doktrína světské prosperity, úspěchu, bohatství, slávy a zdraví. Pokud vím, Ježíš nám křesťanům, kteří jsme obdařeni Duchem svatým, slíbil:

To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

Naše prosperita, úspěch, bohatství, sláva a zdraví nevězí ve světě, ale vKristu, v němž máme pokoj, protože Kristus přemohl svět.

- pst - pokračování příště