• Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho: Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš. (Jeremiáš 33,2-3)

Když se řekne slovo "konference" nebo "výroční schůze", ze zvyku se začínám poohlížet po nouzovém úniku. Mám to stále v živé paměti: hymna, prapory, vyznamenání, předsednický stůl, nudné řeči... Toto se mi vybavilo, když nám manželé Steigerovi nadšeně oznámili: "Budeme mít první konferenci HCJB!"

A dnes už je konference za námi. Vůbec to nebylo tak špatné a zdaleka ne nudné, právě naopak. Sjelo se nás z obou našich republik 17. Byla jsem mile překvapena. Vždyť ještě před rokem stačilo k sečtení československé HCJB party pět prstů jedné ruky! A už vůbec si netroufám prorokovat, co bude za rok... Ale popořádku.

Pod velením Pavla a Kláry Steigerových vše vypuklo v páteční podvečer 3. září v luhačovické vile Dagmar. A začali jsme - jak jinak než povídáním o HCJB a Ekvádoru, kde české a slovenské vysílání vzniklo. Většina z vás už ten příběh zná - u zrodu stála mladičká Jiřinka, dcera poválečných emigrantů manželů Kladenských z Brna. Při jedné návštěvě Československa dostala od tatínka nějaký ten grošík, aby si domů odvezla suvenýr z cest. A ačkoli všichni pokukovali po krásném moravském kroji, do Ekvádoru putoval český psací stroj. Jiřinka byla rozhodnuta. Založí v Quitu nové, československé oddělení. A to se jí podařilo. Dobrá novina z Ekvádoru zní na krátkých vlnách dodnes.

Přišel listopad 1989. Tehdy už v ekvádorské redakci pracovali misionáři manželé Steigerovi. Byl důvod k jásotu, železná opona padla a dveře evangeliu jsou otevřeny! Tak rychle, zabalit kufry... a zde se začíná psát nová kapitola českého a slovenského vysílání i časopisu "Zápasu o duši." Ten se "narodil" v Jakartě v roce 1988. První čísla k nám putovala po desítkách, dnes jsou to tisíce.

Zpět k naší konferenci. Páteční večer se nám protáhl až do noci. Diapozitivy ani povídání nebralo konce. Sobota ráno - pokračujeme. Protože se většina z nás neznala a setkali jsme se poprvé, představujeme se, seznamujeme ostatní se svou prací. Na řadu přicházejí zprávy ze zákulisí časopisu i vysílání - otázky tisku, distribuce, financí, zákonů a předpisů, daní, licencí, rabatu... až se mi z toho všeho točí hlava, kdo se v tom všem může vyznat?! Opravdu jsem netušila, kolik běhání, zařizování a nekonečné mravenčí práce se za časopisem a vysíláním samotným skrývá. "Slávku", říká paní Klára ing. Vlčkovi, "evangelizační číslo vyjde co nevidět, 100 tisíc výtisků..." a úsměvy z tváří manželů Vlčkových nemizí. Dovedete si představit toto vše zabalit a rozeslat - a to po pracovní době a zcela dobrovolně? A další dech vyrážející skutečnost - víte, že je Vás asi tisícovka, kteří nesete břímě nákladů na tisk a poštovné? Díky Vám může být časopis stále zasílán zdarma. Není to zázrak, že vše funguje? Není zázrak, že Zápas o duši začíná vycházet také ve slovenštině?

A nyní k vysílání. O tom, že bychom rádi vysílali přímo z vlasti, jsme Vás už informovali. V knize Kazatel čteme, že všechno pod nebem má svůj čas a nejsem sama, kdo tomu věří. V ohni je několik želízek. HCJB můžete přesto poslouchat každý den z Quita na krátkých vlnách a vždy v pondělí na středních vlnách TWR z Tirany.

- Z. Bartošová -