V neděli večer, 6. března 1994, se konala v pražském hotelu Belvedere společná večeře armádní elity. Z americké strany se jí účastnili generál James B. McArthy, generál Dick Able a další. Celá akce byla sponzorována křesťanskou misijní organizací "Campus Crusade for Christ - Studenti pro Krista". Hosté, důstojníci do hodnosti kapitána, se sjeli se svými manželkami z celé republiky. Američané byli zralého věku, všichni již mimo aktivní vojenskou službu. Večer začínal společnou večeří, družným hovorem kolem stolů v očekávání, co se bude dít.

Po oficiálním přivítání promluvil čtyřhvězdičkový generál amerického letectva, James B. McArthy, který byl v 70. letech vrchním velitelem NATO v Evropě. Úvodem prohlásil, že ve své kariéře pilotoval 42 různých letadel. Věřím, že jeho kariéra, zodpovědnost a moc, která patří veliteli armády NATO nebyla to, co zaujalo mladé důstojníky české armády nejvíce. Generál McArthy hovořil o profesionální zodpovědnosti každého vojáka, o obtížnosti osobních rozhodnutí, o nejistotě volby správných rozhodnutí. Přes všechen intenzivní výcvik, vzdělání, technologii, vybavení a možnosti nejsilnější a nejúčinnější armády světa, generál McArthy řekl, že neměl dostatek moudrosti, aby taková rozhodnutí dělal jen o své vlastní vůli.

Před obecenstvem i před mocí armády stál muž, který svými slovy pověděl, proč je věřící křesťan, který nespoléhá na technologii, znalosti a moudrost člověka ani svou, ale že se nezdráhá prosit, i na kolenou, o radu, pomoc a vedení Boží. Následoval příklad za příkladem situací, které byly obtížné. Zde nestačila pouhá technologie, dokonalá organizace, zásobování, síla stroje a rozkaz. Jako příklad uvedl beznadějnou situaci kurdských uprchlíků v Turecku. Americké letectvo shazovalo humanitární pomoc pro 450 000 Kurdů, mužů, žen a dětí. Denně umíralo 2 000 lidí hladem a zimou. Jak se rozhodnout? Zatlačit Iráčany? Každá alternativa znamenala další utrpení pro Kurdy. Na kolenou se modlil se svými kolegy za životy lidí a správné rozhodnutí. Přemístění Kurdů do chráněné oblasti bylo vysoce nepravděpodobné. Nedoufali. Přesto, o třicet šest hodin později, přišel z Washingtonu souhlas k přemístění uprchlíků.

Generál mluvil o hodnotách a morálce. Hovořil o tom, že nemusíme čekat na příkazy shora, ale máme být příkladem ostatním. Důstojnost od Boha nám dá sílu čelit potížím. Vedoucí schopnosti přicházejí zevnitř člověka a jsou inspirovány Bohem.

Brigádní generál Dick Able byl poradcem vrchního velitele branných sil. Opět vynikající pilot a člen akrobatické letky. Byl představitelem Olympijského výboru a v současnosti je činným ředitelem křesťanské misijní společnosti Campus Crusade for Christ. V krátkosti se zmínil o různých životních etapách, které ho nakonec přivedly k víře v Pána Boha a aktivní misijní službě. Jako mladík byl atletickou nadějí pro profesionální americký fotbalový tým. Zranil si však rameno a místo sportovní dráhy postupoval k vrcholu vojenské kariéry. Coby letec akrobatického týmu byl vybrán do vesmírného programu. Prošel všemi náročnými testy. Důkladná zdravotní prohlídka trvala osm dní. Když došlo na mozkové testy, neprošel. Kontrola odhalila poškození mozku následkem předchozího otřesu mozku z fotbalu. Byl zklamaný. Dva životní sny, profesionální sport a let do vesmíru, byly uzavřeny. Pokračoval na prestižní letecké akademii v Kolorádu Springs jako sportovní trenér. Přes jisté zklamání našel naplnění protože byl mezi letci i mezi sportovci.

Generál Able byl hlavním iniciátorem vyjednávání za propuštění amerických zajatců ve Vietnamu. Byla to velmi obtížná diplomatická akce. Nebylo o nic snadnější přijímat zajatce a vidět a slyšet o jejich utrpení. Mezi zajatci byli vojáci, kteří strávili v zajetí 8 let. Způsob mučení vzbuzuje odpor a hrůzu. Léta strávená na samotkách, v kobkách, kde byli vždy 8 dnů spoutaní do kozelce nebo měli ruce spoutané za zády, byla krutá. Následkem spoutání měli často vykloubená ramena. Odloučení, samota, pomalé mučení, bití, utrpení v hnijící kobkách svých mučitelů, zlomilo mnohé. Při pohovorech se zajatci pro vojenské vyšetřovatele a novináře na Filipínách, generál Able byl s těmito muži. Nechápal, jak mohli vydržet takové zacházení a nelidské utrpení. Jeden z vojáků vyprávěl s pohledem plným slz, kolik bití holí dostal, kolik kostí měl přeražených, ale vždy, když pod tíhou potupy a bolesti klesal, vnímal Krista, který padal pod tíhou kříže cestou na Golgotu, kde byl ukřižován. Takové svědectví se nezapomíná. A právě to bylo okamžikem, kdy se generál Able modlil a přijal Pána Ježíše Krista za svého osobního Spasitele. Tehdy pochopil, proč Bůh zakročil, aby nebyl vrcholným sportovcem ani kosmonautem. Bůh si ho uchoval pro důležitější službu. Stal se jeho svědkem. Na zdi slavného hanojského hotelu "Hilton" (vězení) někdo z vězňů vyryl do zdi následující slova. Svoboda chutná těm, kdo bojují a jsou na pokraji smrti. Ti, kteří takovou zkouškou neprojdou, cenu svobody nikdy nedocení.

Pojem opravdové svobody nepochopí ten, kdo nikdy nebyl v situaci vězně. Pokud žijeme ve vězení zloby, touze po odplatě, strachu, osamělosti a deprese, nepoznáme svobodu. Životní motivací není jen touha vyniknout, docílit svého cíle, jímž jsou peníze, moc a sláva. Životním cílem by měla být touha najít svobodu přemýšlet a žít pro Pána Boha a své bližní.

Ježíš řekl: "Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."

Taková svoboda znamená hovor o Bohu a o Bibli. Byl to velmi působivý večer, neobyčejná atmosféra, netypické publikum. Nevím co se dělo v hlavách mladých důstojníků, ale věřím, že slova, která byla ten večer pronesena, alespoň některá, padnou na úrodnou půdu. Profesionální vojenská služba je náročná, u nás nedoceněná, často neuznávaná. Práce s mladými lidmi, kteří v armádě jsou, protože tam musí být, ne protože se rozhodli tam být, je ztížena tím, že většinou nemají úctu ke svým nadřízeným, ani ke své vlasti. Pro vojáky z povolání to může být poslání nevděčné. Mohou se cítit opuštění, odděleni od ostatního světa, který se dravě žene kupředu.

Děkujeme všem organizátorům, jak z americké strany, tak ze strany armádního vedení České republiky, za nezapomenutelný večer. Naše modlitby jsou s vámi.

- kas -