nebo-li prázdný sud nejvíce duní - tak nazval v roce 1948 Fred Hoyle v pořadu vysílání BBC teorii George Gamowa o původu vesmíru.

Mezi vědci a učenci se odehrává drama v mnohém podobné dnům, kdy Galileo Galilei byl církví donucen odvolat své tvrzení, ale ve své mysli byl naprosto přesvědčený - a přece se točí. Podobně v nedávné minulosti mnozí teologové a křesťané pod vlivem materialistického světonázoru opustili biblické učení o vzniku světa. Vědci i církev drží v ruce trumfy evoluce, ale současné vědecko-kritické myšlení popírá obojí. Běžný model Velkého třesku a vzniku vesmíru, který dnes najdeme v každé učebnici, se povážlivě viklá. Pochybnosti o stáří vesmíru, rychlosti světla a platnosti evolučního učení nejsou nic nového, ale u nás se o nich donedávna vědecky mlčelo.

RNDr. Jiří Grygar napsal pro březnové číslo časopisu Vesmír následující:

"V posledním desetiletí se však vcelku jasný a jednoduchý obraz vesmíru, který trvá již nejméně 14 miliard let, počal zamlžovat a komplikovat. Přispěli k tomu četní astronomové, kteří po pečlivé revizi stupnice vzdálenosti galaxií počali dostávat opět vyšší hodnoty Hubblovy konstanty, bezmála dvojnásobné v porovnání s "příjemnou" hodnotou Sandageovou. Vědecká kolokvia a sympozia na téma určení Hubblovy konstanty se změnila na opravdová bitevní pole, neboť kuriózně nikomu nevycházejí mezilehlé hodnoty. Konzervativci vcelku úspěšně hájí hodnotu Ho "slabě pod padesát", zatímco energičtí kacíři se nikdy nedostanou pod "osmdesát". Důsledkem je pak kacířské tvrzení, že stáří vesmíru nepřevyšuje 9 miliard let - a to je ve zcela nepochybném rozporu s dobře zaručeným stářím naší Galaxie i s jinými astrofyzikálními údaji o stavbě a vývoji vesmíru.

... Někde tedy musí vězet chyba, ale v tuto chvíli asi nikdo nemůže říci, kde."

Podle nejnovějších měření vzdáleností a rychlostí letících nebeských těles, se Velký třesk měl udát před osmi až dvanácti miliardami let. Hvězdy jsou prý staré asi čtrnáct miliard let. Co potom dělají staré hvězdy v mladém vesmíru? Nemáme-li dostatečný počet miliard let potřebných k změnám v evolučním vývoji, vyvstane další řada teoretických i praktických problémů. Na první pohled by se mohlo zdát, že Velký třesk a evoluční učení má odzvoněno. Není tomu tak a asi dlouho nebude. Veřejnost i studenti budou dále mystifikováni novými "poznatky" a chybějícími důkazy. Astronomové "objevují" černé díry, hnědé trpaslíky, skrytou hmotu ve vesmíru, kvantové fluktuace, anomální rychlosti, poutače, které dosud nikdo neobjevil, ale právě ony ovlivňují fyzikální zákony, atd. Věda, obzvláště je-li spojená s ideologií a filosofií, není sama o sobě neomylná. I nejpřesnější výpočet může přivést k mylným závěrům, pokud použijeme nesprávný předpoklad. V určování stáří vesmíru pracují vědci s řadou neznámých veličin, včetně různých konstant, které konstantami vůbec nemusí být. Zapomínáme, že většina vesmírných výpočtů se týká teoretických modelů a je založena na domněnkách o počátečních podmínkách a hodnotách, které jsou neověřitelné a neměřitelné. Malé procento měřením ověřovaných domněnek mění celou řadu teoretických výpočtů. Při výpočtech týkajících se vzdálených galaxií jde o přesné matematické výpočty a zákonitě se i tam věda posouvá do roviny víry. Současný pohled na vznik vesmíru dává stále přednost náhodě před nezapříčiněnou příčinou všeho - inteligencí Stvořitele.

Překotným vývojem prochází samotný Velký třesk - evoluce. Podle nového modelu vzniku vesmíru, místo velkého třesku, naplňuje vesmír bublinkové prskání malých třesků. Vesmír je jako pěnová lázeň - rozpíná se a pro každou vesmírnou bublinu platí jiné fyzikální zákony. Všechny výpočty pak vyjdou jako šité na míru. Potom můžete věřit všemu, protože existuje nekonečné množství pravd. Kdo může takové třesky plesky brát vážně? Většina! Dál se bude vyučovat na všech stupních našich učilišť monopolní humanistický nebo dialektický materialistický světonázor, ale ve skutečnosti vůbec nejde o vědecký názor. Ve své podstatě jde o morální postoj a je osobní záležitostí každého, zda přijme "vědecký", nebo Boží pohled na svět a na svůj život.

Nedostatkem našeho vzdělávacího systému je, že žáci ani studenti nemají možnost zvážit obě pravděpodobnosti podle svého úsudku. I kdyby tu možnost měli, není snadné se zbavit "vědeckého názoru", který byl vtloukán do hlav celého národa poslední desítky let. Stále převládá materialistický vědecký názor nad náboženským. Vědci učeně předkládají množství domněnek, z nichž vytvářejí různé modely, aby dospěli k jedině správné odpovědi - Bůh není. Vědecký názor se odvolává na vědecké poznání, které zajišťuje, že veškeré jsoucno jsou jen různé druhy hmoty v pohybu. Jinou situaci neuznává. Člověk je nejvyšším článkem života na Zemi. Jeho právem i povinností je organizovat společnost podle svých potřeb a představ, není při tom nikým omezován.

Druhý světový názor (objektivní idealismus) běžně nazývaný náboženský plně uznává materiálnost světa i jeho zákonitosti. Předpokládá, že existuje svět nehmotný, jemu nadřazený, který je Původcem jsoucna. Člověk je oprávněn a povinen organizovat společnost, ale musí při tom respektovat mravní řád, který dal jednotlivci i lidstvu Bůh.

Křesťané se ve své většině distancovali od vědeckých otázek nebo přisluhují vědecké ideologii, aby sami nevypadali ve světě hloupě. Oddělili teologii nejen od vědy, ale i od logiky. Svojí nedůsledností zapříčinili to, že je málokdo bere vážně. Věřit slepě a pěstovat víru ve víru, přemýšlivého člověka neuspokojí. Samotná církev nabízí stejnou, jen na růžovo nalakovanou fikci teistické evoluce. Věda zbavená ideologických nánosů je vznešená disciplína a podle toho jak jí užíváme, může člověka utvrdit nebo zatvrdit pro nebo proti víře v Boha.

Oba protichůdné názory na svět mají své stoupence i zastánce. A přece nemohou být oba pravdivé. Jak to ale může rozhodnout člověk jen se základním vzděláním? Není třeba, aby se kdokoliv cítil bezvýznamný před vědeckými těžkotonážníky. Uvědomme si, že moudrost nezískáváme pouze vzděláním. Každý by měl používat svůj selský rozum, aby zvážil logické soudy a závěry.

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen. (Římanům 1:19-25)

Náboženský názor systematicky na základě stejného vědeckého pozorování představují kreacionisté. Ti na rozdíl od materialistů staví pouze na jednom předpokladu, a tím je všemohoucí Bůh - Stvořitel vesmíru i života. Jejich pracovní hypotéza stojí na biblickém svědectví. Uvažování věřícího člověka Bohem začíná, uvažování fyzika Bohem končí. (Max Planck) Kreacionistický model používá mnohem méně lidských domněnek. Přesné vědecké výpočty do sebe zapadají celkem slušně, jen s tím rozdílem, že křesťané ve svých výpočtech místo o miliardách let hovoří o tisíciletích. Z praktického hlediska se kreacionisté ve svých výpočtech řádově zdaleka o tolik "nesekli", přesto jsou jejich závěry nepřijatelné. Nezapomínejme, že světská ani křesťanská matematika se od sebe neliší. Vše záleží na předpokladech, které do matematických rovnic dosadíme. Pokud se moderní věda nezbaví ideologických okovů, neposlouží ani lidstvu ani sama sobě. Proti sobě stojí věčný Bůh - Stvořitel nebo Náhoda a Matka příroda. Miliardy let v porovnání s délkou lidského života jsou "věčné" stáří, které nepřinese nic jiného než jistou smrt, zatímco Bůh nabízí každému věčný život. Kosmologická budoucnost vesmíru slibuje velký krach nebo velký chlad, zatímco křesťanská budoucnost slibuje vítězný věnec života. Člověk není nejvyšší produkt přírody ani bludný výběžek evoluce (A. Koestler). Člověk není přírodní anomálií ani nestojí na konci vývojové řady, ale na počátku. Člověk je korunou celého stvoření.

• Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. ... A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno co učinil, je velmi dobré. (Gen 1: 27, 31)

- kas-