5. Pokračování - Smysl života

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. (2 Kor.5:17)

Tato lidská metamorfoza nastane v okamžiku. I oplození vajíčka je okamžité. Potom nastane růst a štěpení buněk. Podobně, duchovní znovuzrození, došlo-li k němu, podmiňuje duchovní růst. Duchovní růst je vyživován čtením bible, modlitbou, sdružováním se s křesťany a prací, která je v souladu s Boží vůlí. Cílem této metamorfozy je, aby se naše povaha stále více přibližovala povaze Ježíše Krista. Takhle začíná veliký slib, který postupně vede k obohacování vnitřního, křesťanského života. Kristův názor na svět se stává naším názorem a proto se od ostatních tolik lišíme. Nelišíme-li se, je velmi pravděpodobné, že nejsme znovuzrozeni. Metamorfoza vnitřního "já", však nemůže zůstat osamocena. Proměna musí infikovat ostatní části lidské trojjedinosti, což je duch, duše a tělo. Oči dostanou nový třpyt. Pouze ten člověk, který nikdy neprošel novým narozením, odpuštěním hříchů, tento zázrak zpochybní. Bible popisuje radostnou infekci těla skrze duchovní proměnu následovně.

• Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná záře Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě to vše mocí Ducha Páně. (2 Kor 3:18)

Křesťané zpívají novou píseň:

• Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. (Ž 38:1)

Lékaři dobře vědí, že jsme psychosomatické osobnosti. Náš duch působí na tělesné zdraví. Jak působí duchovní znovuzrození na tělo?

• Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jsou bez umdlení. (Iz 40:31)

Náš národ se může vznášet jako orel, být bez únavy a bez umdlení jenom tehdy, vroste-li do Ježíše Krista. A snad už tisíckrát mi bible dokázala, že lidské myšlení je pravý opak biblického, Kristova myšlení, Kristova názoru na svět. České přísloví říká: "Ve zdravém těle, zdravý duch." Odpusťe mi přátelé, ale humanizmus převrátil pravdu. Tělo se naopak ozdraví duchem, jeho vůlí. Bez vůle nezačne nikdy nikdo cvičit. Cvičení, ať v tělocvičně, nebo na piáno je vždy hnáno duchem, nikdy obráceně. To vám dosvědčí každý, kdo něco dokázal v hudbě, ve sportu nebo ve vědě. Sokolské heslo by mělo znít: "Zdravý duch, ozdravuje tělo." Vždyť duch poroučí tělu a ne tělo duchu. Se zdravým duchem se tělesné útrapy snášejí lépe. Samozřejmě, ozdravovací proces těla nemůže jít do nekonečna. Všichni musíme tělesně zemřít, protože vězíme ve smrtelném těle. Přesto, metamorfoza ducha v znovuzrození začne tělesnou proměnu, která vyvrcholí ve vytržení, kdy křesťané získají nové tělo. Ve skutečnosti, proměna osobního "já" položila základy pro metamorfozu z dnešního těla do těla nového.

• Víme přece, bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama. Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským. Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to co je smrtelné, bylo pohlceno životem. (2 Kor 5:1-4)

Pavel nám říká, že naše staré tělo bude strženo. Jásejme. Vždyť nám Bůh připravil nové tělo, supramateriální nebeské tělo, duchovní tělo, prostě tělo věčné. Umírání, svlékání těla je nepříjemné a tudíž si přejeme, abychom byli převlečeni naráz. To se jedné generaci znovuzrozených vyplní:

• Potom my živí, kteří se dočkáme (t.j. okamžiku tělesné metamofozy, nebo-li vzkříšení), budeme spolu s nimi (t.j. se zemřelými v Kristu) uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. (1 Tes 4:17)

Housenka nemůže zdědit vzdušné království ve své podobě, nýbrž musí být nejprve proměněna v motýla. Dnešní tělo nemůže vstoupit do nového vesmíru. Dnešní tělo musí být proměněno z housenky na motýla, musí být proměněno do duchovní supermateriální podstaty. Pavel to opět vysvětlil:

• My však máme občanství v nebesích odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všechno si podmanit. (Fil 3:20-21)

Život má smysl! Být oplodněn a proměn ve slávu. Smrt je pohlcena životem a jakým. Abychom byli nově propojeni, musíme být nejprve rozpojeni se starým. Bůh Duch svatý započne metamorfozu vnitřního člověka, jeho "já." Člověk si uvědomí svůj hříšný stav a začne pociťovat hlad po správném žití, začne toužit po uvolnění z viny a po ozdravění jeho vztahu k Bohu. Člověk se rozloží v traumatickém pokání, aby jej Bůh posléze sestavil v nového vnitřního člověka, křesťana, takového o jakém mluví bible, ne naše ústa. Potom Bůh posune naši pozornost na naše tělo, které má být proměněno. Naše supramateriální tělo bude sice nové, ale odvozeno z našeho dnešního. Podobně jako housenka předává překvapivě hodně ze své základní tělesné struktury nové tělesné struktuře motýla. A proto, přestože je naše tělo v rozkladném procesu, náleží Bohu a je svaté. Hříchy těla s jeho skutky nejsou zřejmě rozložitelné jako tělesná, chemická stavba. Všechno tělesné zneužití, které tělu uštědříme v tomto životě je trvale zaznamenáno v buněčné paměti. Naše tělo bude transformováno stejným způsobem jako Ježíšovo tělo při vzkříšení. Jeho nové tělo mělo podobu a neslo znaky jeho předešlého těla. Proto čistota těla je svatá a Bůh ji nebere na lehkou váhu.

• Vždyť se všichni (znovuzrození) musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě (skrze tělo), ať dobré či zlé. (2 Kor 5:10)

Bible nás varuje na mnoha místech abychom žili morálně:

• Varujte se smilstva! ... kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že tělo je chrámem Ducha svatého? Nepatříte sami sobě! ... Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha. (1 Kor 6:18)

Mravní čistota je dnes zastaralý pojem. Přesto psychologové a psychiatři, kteří se snaží léčit psychosomatické problémy velmi často vidí z životní historie pacienta kdy a kde bylo zaseto semeno jeho duševního zmatení. Velmi často právě při mravním pošpinění těla. Tělo nebylo stvořeno k zneužívání pěti smysly. Tělo patří Bohu. Naše dnešní tělo nesmí být mravně zneužíváno, protože budoucí tělo, supramateriální konstrukce, bude odvozeno z dnešního. Vždyť jsme předurčeni do vysokého úřadu. Bůh Otec vyhlásil Boha Syna, Ježíše Krista, protože zemřel a tím "oplodnil" lidstvo, za vládce nové Země, nebe a vesmíru. Vládcové dnešného světa požadují, aby jejich poddaní položili životy za otčinu. Bůh nebes však obrátil tento vůdcovský požadavek a zemřel sám za poddané:

• Když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostného rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. (Ef 1:9-10)

A tohle je první část tajemství Božího plánu a vůle, pro přeměněný svět. Kristus bude poctěn vládou a správou nového nebe a Země. Všesvět, vesmír bude v rukách Správce. Ale nezapomeňme na druhou část tajemství Božího plánu: Kristovou smrtí a vzkříšením jsme se stali jeho majetkem a jsme jeho dědictví. Jestliže je Kristus dědic všeho, my jsme spoludědicové celého ohromného vesmíru. Oplodněné vajíčko, náš oplodněný duch, se rozvíjí do dospělosti, abychom mohli vše zdědit společně s Kristem, protože nový člověk je rozvinut pouze v Kristu, podobně jako novorozenec je rozvinuté vajíčko se spermií.

Housenka se krmí listím, aby mohla být proměněna, přizpůsobena letu. Život housenky se zdá být zcela nezajímavý, ale o to slavnější jsou důsledky její proměny. I náš život se může zdát tak obyčejný, jako krmení se zeleným listím. Ale jsme-li oplodněni v novém zrození, přizpůsobujeme se Božím slibům, které začnou slavnou metamorfozu. Jsme živeni významem Božích příslibů, zkoumáme je a tím získáváme energii k růstu. Kde je Kristus, tam jsou i jeho vykoupené děti. Bůh stvořil člověka Adama tak, že člověk potřeboval svůj protějšek, potřeboval ženu:

• Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. (Gn 2:18)

Bůh stvořil lidi, muže i ženy, aby měli svoji pomoc. Proto jsme stvořeni k obrazu Božímu. Proto Bůh touží s námi duchovně splynout jako splývají muž a žena. Bůh tvořil z lásky a patrně nepovažoval za dobré, aby zůstal sám. Proto nás svým nekonečným životem vykoupil z naší nekonečné ztracenosti. Bůh ve své nekonečné moudrosti a moci rozhodl zahrnout člověka ve svém plánu na obnovení země a vesmíru. Člověk však musí nejprve obdržet novou duchovní povahu a nový způsob myšlení, aby překonal duševní a tělesný úpadek, který zdědil Adamovým pádem. Získat novou povahu však znamená, že stará povaha musí zemřít. Kristus opustil Boha Otce, aby se stal člověkem a dobrovolně protrpěl smrt a pohanu. A důsledky? Byl korunován slávou a ctí. Stejně tak je to s člověkem. Naše "já" i vykoupené "já" potřebují tuhou kázeň, aby bylo připraveno pro věčné království. Musíme projít mnohá soužení, aby byla naše povaha přetvořena. Naše zkoušky, soužení, půtky a zklamání slouží k přípravě nového člověka pro vysoký, věčný úřad v říši, kterou si neumíme ani představit:

• Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. (1 Ko 9:2)

V duchovní syntéze s Bohem, Kristem, vlastníme vše, co On a řídíme co On, jsme jeho dědici, jsme jedno duchovní tělo, propojeni stejně jako otcovy a matčiny chromozomy ve fyzickém těle. Když se Kristus raduje, my se radujeme, když vládne, my vládneme. Vždyť s ním budeme soudit i anděly. Vidíte v čem, raději v kom vězí obroda lidstva a tím i obroda našeho národa? Národ, který třímá v srdci učení bible je neporazitelný. Historie to vždy potvrdila. Vidíte, kde je naše naděje? Běžme biblickým směrem.

Dnešní křesťané
Při psaní serie těchto úvah jsem vzpomínal na vás lidé doma, na svoji patnácti milionovou rodinu. A protože jsem od vás izolován půl světem, mohu zprávy jen sledovat. Ze zpráv jsem nadšen i znepokojen. Nadšení popisovat nemusím, to je zřejmé. Znepokojen jsem proto, protože vím, jak zde, ve svobodném světě, ač je tolik lidí nábožně založených, slova Bůh, Kristus, hřích, pokání, láska, pozbývají obsah a stávají se prázdnými zvuky. Také vím, že všeobecná duchovní obroda doma většinou postrádá evangelium, přestože je naplněna nadějí, upřimností a touhou po důstojnosti našich národů. Slyším a čtu slova - morálka, křesťanství, tradice, oslavy, kněžstvo, podpisy, poutě, svatá Anežka, Arcibiskup, nadšení, písně, výročí ..., ale ještě jsem neslyšel ani nečetl slova - hřích, pokání, kříž, Kristus, krev, duchovní smrt, očištění, vykoupení, usmíření, peklo ... Slova, která byla nepopulární za Kristových časů, jsou nepopulární dodnes po celém světě, a naše domovina není vyjímka.

Vždyť Pavel řekl, že kdyby se chtěl zalíbit lidem, jistě by nebyl Kristovým služebníkem. Prostě mám obavy, abychom se nespokojili se slovíčkařením, které se snaží změnit náš humanistický svět k lepšímu. Humanizmus se dá vylepšit jenom k horšímu, protože Satanův svět si pouze nasadí slušivější masku. Ano, bible učí, že Satan je vládcem systémů této země. V pozlaceném humanizmu, třeba nábožně obaleném, ztratíme potřebu spasení! Z totality se duchovně probereme snadněji. Nábožný, rádoby křesťanský humanizmus sledující především nebo jenom společenské změny, nás však vybaví falešnou nadějí. Nábožný humanizmus pouze utišuje bolest, vůbec nevypaluje kořeny zla, z nichž bolest vyvěrá. A vy víte, že kořeny zla nevězí v systémech, nýbrž hluboko v každém z nás, protože z nás systémy pocházejí. Nefalšovanou, pravou národní obrodu můžeme započít jenom a jenom v hlubokém soukromí, uvnitř svého srdce.

Vzpomínáte na přirovnání jak každý matčin chromozom přilne k otcovu? Chromozomy jsou sestaveny z deoxyribonukleové kyseliny, kde pár cukrových bází do sebe pronikne "propletením" elktronů ze svých atomů, jako ruka do rukavice, nebo muž do ženy. A podobně, naše osobní duchovní obroda spočívá v rozloženém duchu na duchovní prvky, jež se musí vrůstem spojit s Božími Duchovními prvky Krista. Platí-li slučování na hmotné hladině, oč platnější musí být na duchovní hladině. Náš duch se musí pokáním rozpadnout na prvky, aby mohl být sloučen, sezipován, s Duchovními prvky Boha. Vazba je jasná. My jsme příjemci, On dárce. Naše duchovní "atomy" přijímají Jeho pronikající Duchovní "elektrony" a tak se On sloučí s námi. Dříve než dojde k syntéze nového člověka, musí dojít k rozpadu, smrti našeho ducha, který je propojen se světem. Náš duch se rozpadne jenom a jenom tehdy, uvědomíme-li si, kdo Bůh je a vzdáme mu čest! Potom nás On přesvědčí o naší neskonalé hříšnosti a ztracenosti. V tom okamžiku se náš duch rozpadne na duchovní prvky. Pak následuje pokání a vědomí, že Kristus za nás zemřel tělesně i duchovně na kříži a vykoupil nás ze smrti hříchu. Jenom potom může Duch svatý sestavit novou duchovní sloučeninu. Spojí prvek našeho ducha s prvkem Kristova Ducha, pár po páru, jako chromozomy v deoxyribonukleové kyselině. To je znovuzrození. Člověk je nový, protože jeho duch je intimně spojen Kristem. Uvědomujeme si tuto novou duchovní molekulární podstatu nového člověka? To je to, co se musí stát s námi, to je ten nový kořen, který dává vzrůst pevnému lesu, který nevykácí nikdo! A i kdyby ho kácel, tak les ještě zhoustne. A proto se modlím, abychom nepojídali přestavbový duchovní aspirin proti bolení hlavy, místo toho, abychom vykořenili napětí, které bolehlav způsobuje. Vyhubme příčiny ne důsledky naší národní katastrofy. Co dnes vidíme na společenském povrchu je součet našich osobních katastrof.

Když čtu sekulární krajanský tisk tak zesmutním. Mám na mysli pouze duchovní zpravodajství, dá-li se tomu tak říci. Jenom jeden velice typický příklad. Na universitě v Basileji působí významný evangelický profesor teologie. V listopadu 87 se na této universitě konal cyklus přednášek o prvním presidentu a zakladateli Čs. republiky. Tento český teolog přednášel také, vždyť to byl cyklus o zakladateli jeho bývalé vlasti. Z jeho přednášky se dovídáme v kostce toto:

"Masaryk neměl v úmyslu zakládat žádnou osobní filozofickou školu a nikdy nepomyslel, na zvěčnění svého myšlenkového světa. Přesto se našla řada myslitelů, kteří svým osobitým způsobem na Masaryka navázali či z něho vyšli."

Za nejvýznamější a nejosobitější osobnosti považuje basilejský teolog Rádla a Patočku. Podívejme se v rychlosti jak Rádl navázal na Masaryka. Rádl byl přírodovědec a již před 2. světovou válkou předvídal zničení životního prostředí. A teď krajané zbystřete!

"Rádl byl natolik myslitelem, že se dobral až k intenzivnímu zájmu o teologii. Jeho představa Boha je velmi originální a podnětná tím, že v ní chybí jeho všemohoucnost."

Slyšíte? Bůh prý není všemohoucí! Pokračujme však.

"Bůh jedná jako jednal Ježíš: (což je pravda) nikoho nenutí, je zcela bezmocnou bytostí, nezasahuje do běhu věcí. A tak také pomáhá světu: učí, chválí, dává příklad, napomíná, varuje ..., a to prostřednictvím dobrých lidí."

Už jste někdy slyšeli zploštělejší představu o Bohu Otci, Bohu Kristu a lidech? Cožpak byl Ježíš bezmocný? Vždyť překonal Satana, rozdrtil mu hlavu a spasil ty, kdo v něho věří! Cožpak Ježíš neměl moc uzdravovat, navracet zrak, rozmnožit jídlo, přetvořit vodu, křísit mrtvé, vyhánět zlé duchy? My, ve své hříšnosti chceme už jenom vidět mocného Boha jak masakruje bezpráví. Věřte, první bych byl zmasakrován já a vy se mnou, kdyby Bůh projevil svou moc tak, jak si ji někteří teologové představují. Lidé chtějí udělat z Boha diktátora, který by potlačil naši hříšnou svévoli. Pak bychom mu ovšem vyčítali, že nás terorizuje. I Židé chtěli v Mesiášovi vidět svého vojevůdce. My si pod mocí už umíme předsavit jenom tanky. A dočkáme se. Po druhé přijde Ježíš jako vojevůdce, jak popisuje biblická kniha Zjevení. Povězte, co je mocnější? Překonat naše hříšné srdce, což udělal Ježíš poprvé, nebo vyhubení nevěřících, což udělá podruhé? Ježíšův první příchod byl daleko mocnější. Jeho druhý bude daleko slavnější. Cožpak Ježíš neřekl:

• Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? (Mt 26:53)

Je nepoužití fyzické síly bezmocnost? Když potkám Mohameda Aliho a nedá mi jednu mezi oči, znamená to snad, že je bezmocný? Kde je Rádlova logika když říká, že Ježíš ve své bezmocnosti učí, chválí, dává příklad, napomíná, varuje prostřednictvím dobrých lidí? Co je to za světský nesmysl? Vždyť Ježíš řekl:

• Nikdo není dobrý, jedině Bůh. (Lk 18:19)

Pavel, nejvýznamější hlasatel Kristovy se nepovažoval za dobrého člověka.

• Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvém místě. (1. Tim 1:15)

Rádl, ve svém posledním díle "Utěcha z filosofie" dodává k bezmocnému Bohu také bezbranného Boha, bezbrannou morálku, bezbrannou filosofii a bezbrannou kulturu... Doufal jsem, že s těmito názory náš významný krajanský teolog z Bazileje nemá nic společného to jsou přece Rádlovy vývody. Mýlil jsem se. Český teolog ... "neváhá Rádlovu myšlenku politicky ilustrovat a aktualizovat:

"V Praze válečných i normalizátorských let vládnou armády, policie, tanky. Ale mocipáni ... sázejí na falešnou kartu. Svět lidí daleko přesahuje mocenské struktury. Je to přece jen svět boží (malé b), kde naposled Zvítězí Pravda" (velké Z a velké P).

Zvítězí bezmocný bůh nebo pravda dobrých lidí? Vždyť bez Boha pravdy není. Bez Boha je vše relativní a pro mnoho lidí je i totalita pravdou. Historie je řetězec vítězství relativních pravd, totiž lidských teorií. "Pravda vítězí" je jen humanistické heslo. Zvítězit může jenom absolutní Bůh. A Ježíš řekl:

• Já jsem ta cesta, pravda a život. (Jan 14:6)

Je mi tak těžko o tom všem psát. Vždyť miluji každého člověka, vždyť každý z vás je Boží stvoření. Nikdo mi není lhostejný. Co si však mám počít když rektor basilejské university, nobelista, předal českému teologovi cenu a jiný vědec vyzdvihl jeho "význam jako toho, kdo osobním i teologickým přestupováním hranic významně přispěl k interpretaci křesťanského poselství, také jako pěstitele husitského dědictví, které rozhojnil o ekumenický rozměr..."

Tohle není bible, tohle je intelektuální neoortodoxie formulovaná Barthem a zakořeněná v Kierkegaardově zbožném existencionalizmu.

"A velkou universitní aulu zaplnila společenská smetánka Basileje", tak to stojí v referátu. Vždyť Ježíš kázal hříšné sebrance, prostitutkám, vrahům, zlodějům, lhářům, mně i vám. Ježíš kázal svým milovaným hříšníkům o kterých řekl, že ti vstoupí snáze do království nebeského než farizejská smetánka. Celá oslava pozbývala pokání, slzy, Ježíše, krev, hřích, očistu, vykoupení a pokoru. Tak o tom slyším a čtu denně.

Duchovní obroda o které čtu v krajanském i zahraničním tisku mě znepokojuje svou biblickou bezobsažností a připomíná mi basilejskou oslavu. Kde je evangelium? Kde je vykoupení? Kde je hřích? Kde je osobní pokání? Kde je usmíření Boha s námi? Kde je ukřižování, kde je očištění? Kde je zastupující smrt? Kde je znovuzrození? Kde lidské úmrtí světu? Kde je Kristovo úmrtí pro nás? Kde, kde, kde? A to se děje i u nás doma. Hnutí za obrodu osobních a hospodářských svobod obalené do zbožnosti nám sice může nabílit stěny, ale uvnitř zůstanou tytéž rozpadající se cihly. Vše je tak zpolitizováno, napříč tomu, že Ježíš řekl:

• Odevzdejte tedy, co je císařovo císaři, a co je Boží Bohu.

Co máme odevzdat Bohu? Sebe. Zdá se to sice nevztažné, ale křesťanství stojí a padá s prvními kapitolami 1. Mojžíšovy knihy Genesis. Tam jsou ty jakoby pohádky o zakázaném ovoci, Adamovi a Evě. Tam jsou ty "nevědecké" pověsti o potopě, kterým dnes už nevěří ani malé dítě. A proto tam vězí naše katastrofa. Bez zakázaného ovoce není hřích. Bez hříchu není zapotřebí pokání a spasení. Bez Adama není Kristus a bez Krista není zmrtvýchvstání. Proto, to první co musí být humanisty podemleto je Genesis, Boží stvoření a pád člověka. Jestliže se nevrátíme k základům bible, naše duchovní nebo náboženská obroda, byla-li to vůbec obroda, bude zase jenom chvilkové opiium, jak náboženství výstižně nazval Marx. Byl by to zase další mystický opiát, únik od biblické skutečnosti, do humanistických mrákot, které produkují intelektuálně totožné, impotentní bajky o evolučním přirozeném výběru, nebo o blanických rytířích! Citové zpěvy se slzami v očích, bez skalní biblické podstaty, bez skutečného pokání, nás národně pouze usmrtí.

- pst -