Římanům 13:1-7, 1. Petrův 2:13-14 a další oddíly

Já a moje manželka Marla nikdy nezapomeneme, jak jsme se první den naší cesty po Evropě, když jsme v Paříži stáli frontu na Eiffelovu věž, dozvěděli o hrozných teroristických útocích na Spojené státy. Protože naše země nyní válčí s Afghánistánem, říkal jsem si, že než se vrátíme k našemu studiu knihy Skutků, bylo by dobré prozkoumat z biblického hlediska otázku: „Měli by křesťané podporovat válku?"

Za téměř pětadvacet let své služby pastora jsem na toto téma nikdy nekázal. Možná vás - vzhledem k tomu, že je to taková důležitá a praktická otázka - překvapí, že Nový zákon se jí nikde přímo nevěnuje. Musíme na ni vztáhnout určité biblické principy, které se týkají souvisejících morálních a etických problémů. Protože musíme brát ohled na principy, které si zdánlivě odporují, jako je milování nepřátel a udržování spravedlnosti, najdete křesťany věrné Božímu slovu na obou stranách. My, kdo se držíme biblické pravdy, bychom si mohli myslet, že pacifismus budou hájit pouze liberální teologové. Ale jsou i tací, kteří přijímají inspirovanost a autoritu Písma, a přitom válku odmítají, ať má jakýkoli důvod. I když jejich oddanost Kristu a jeho slovu respektuji a nepochybuji o ní, říkám vám předem, že s jejich závěry nesouhlasím. Stručně řečeno, můj názor je:

I když by křesťané měli usilovat o mír, v tomto padlém světě jsou chvíle, kdy nelze mír udržet jinak, než porážkou agresivního nepřítele.

V rámci tohoto tématu bych rád rozvinul čtyři myšlenky:

1. Musíme mít na paměti situaci padlého lidstva, včetně naší vlastní hříšnosti.

Když nás někdo napadne, ať na úrovni státu nebo osoby, míváme tendenci vycházet z toho, že jsme zcela spravedliví a že útočník je naprosto zlý. Tak to ale nikdy není. Bible nás bez obalu obviňuje všechny:

• · Nikdo není spravedlivý, není ani jeden … (Římanům 3:10), … všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy (Římanům 3:23).

Můžeme být v právu při určité příležitosti nebo v určité věci, ale musíme si dát pozor na myšlenku, která nás často napadne, když jsme napadeni: „To není moje vina." Tato myšlenka nás vede k pýše, ale Bible nás vyzývá k pokoře. V každém konfliktu máme nejprve vyjmout trám z vlastního oka (Matouš 7:5).

A. Svět je padlý, a proto by lidé měli činit pokání.

Nesnažím se tvrdit, že teroristické útoky na Spojené státy snad nejsou zlé. Nechci ani naznačovat, že jsme si je nějak zasloužili. Ale každá tragédie, ať je to pád věže v Siloe, kdy zahynulo 18 lidí, nebo krveprolití nařízené krutovládcem, by nás, kteří přežijeme, měla vést k tomu, abychom před Bohem zkoumali svá srdce (Lukáš 13:1-5). Potřebujeme činit pokání?

Spoutala nás láska k tomuto světu a k věcem tohoto světa natolik, že nedokážeme dávat a pracovat pro evangelizaci muslimského světa? Leží nám na srdci milióny ztracených muslimů a dalších po celém světě, kteří neslyšeli evangelium? Pokud ano, budeme se modlit a dávat z našeho nadbytku, abychom jim přinesli evangelium. Pokud upřímně přiznáme, že nás konečný osud těchto lidí nezajímá, měly by nás šokující události 11. září přimět, abychom činili pokání ze svých špatných priorit a ujistili se, že jsme oddáni věci celosvětové evangelizace. Neříkám, že jsme útoku mohli zabránit, nebo že jsme za něj jakkoli zodpovědní. Říkám, že by nás měly vést v první řadě k tomu, abychom se podívali na sebe a ujistili se, že naše priority jsou v Božích očích správné.

B. Svět je padlý, a proto by lidé měli reagovat v pokoře.

Když budeme mít na paměti náš vlastní sklon k hříchu, zabrání nám to také, abychom použili nebo zastávali použití nadměrné síly k dosažení vojenských cílů. Přiznám se, že mám zlost, když vidím, jak muslimové jásají nad tím, co se stalo v New Yorku a ve Washingtonu, a vykřikují: „Smrt Spojeným státům!" Chce se mi volat: „Smeťte tu jejich zemi z planety!" To by ale byla hříšná, ne zbožná reakce. I když je morálně správné přivléct teroristy ke spravedlnosti a zajistit, aby ve světě vládl zákon, není správné použít k tomu více síly, než je nezbytně nutné.

C. Svět je padlý, a proto by lidé měli bránit zlu.

A dále mám dojem, že postoj pacifistů - totiž názor, že válka je za všech okolností nepřípustná - podceňuje skutečnost, že lidstvo je padlé. Někteří vůdcové a některé vlády tak umanutě uskutečňují své zlé cíle, že nepokusit se je zastavit silou je v nejlepším případě naivita a v nejhorším příspěvek k tomu, aby zla přibývalo. Jedním z cílů Talibanu a Usámy bin Ládina je zničit stát Izrael. Pokud se neobrátí, žádná diplomacie nebo mírové rozhovory je od jejich zlého záměru neodradí. Zachování Izraele zajistí jen přiměřená vojenská síla. Předpokládat něco jiného znamená podceňovat hloubku lidské zkaženosti.

Prvním principem, který musíme mít na paměti, když uvažujeme o vedení války, je tedy situace padlého lidstva, včetně naší vlastní hříšnosti.

2. Musíme pochopit a přijmout Boží záměr pro lidskou vládu.

Bůh ustanovil lidskou vládu, aby prosazovala spravedlnost a mír udržováním zákona a pořádku. Vláda tudíž, má-li na svém území udržovat zákon a pořádek, musí zajistit státu vhodnou obranu, aby stát nenapadli agresoři zvnějšku a nenarušili jeho mír.

V Římanům 13:1-7 Pavel říká jasně, že „není moci, leč od Boha" a že vlády „jsou zřízeny od Boha". Dokonce vládu nazývá „Božím služebníkem" a říká, že Bůh dává vládám meč - autoritu trestat násilím ty, kdo činí zlo (Římanům 13:4). I Petr potvrzuje tento úkol vlády „trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře" (1. Petrův 2:14). Starý zákon často mluví o úloze krále v prosazování spravedlnosti ve společnosti (například Žalmy 45 a 101).

Křesťanský pacifista namítne, že církev je od státu oddělena a že to, co může dělat stát, konkrétně silou potlačovat zločince, by křesťané nikdy neměli dělat - viz Herman Hoyt a Myron Augsburger ve War: Four Christian Views (Válka: čtyři křesťanské pohledy), editor Robert Clouse, IVP. Pokud křesťané slouží ve státní správě, musí to být pouze na úrovních „kde mohou čestně vykonávat pověření své funkce bez ústupků ve své věrnosti k Ježíši Kristu jako Pánu" (Augsburger, str. 89). To ale, zdá se mi, vylučuje, aby křesťan sloužil v úřadě prezidenta nebo v Kongresu, u policie nebo v armádě, protože to všechno zahrnuje souhlas s použitím síly k udržení míru v zemi.

Protože lidskou vládu, která nutně zahrnuje použití síly k udržování zákona a pořádku, ustanovil Bůh, křesťané se ničím neproviní, když se zapojí do prosazování zákona, ať na místní nebo národní úrovni. Když se Jana Křtitele ptali vojáci, jak mají činit pokání, neřekl jim, aby odešli z armády a vyhýbali se násilí. Místo toho jim řekl, aby nikoho násilím nevydírali a aby se spokojili se svým žoldem (Lukáš 3:14). Harold O. J. Brown argumentuje takto:

Pokud přijmeme existenci lidské vlády v padlém světě, musíme přijmout i určité použití násilí. Pokud uznáme, že je správné trestat zločince násilím - sotvakdy se trestu podrobí dobrovolně - pak se zdá, že někdy se dá ospravedlnit i obrana státu válkou. Pokud lze obhájit policii, lze obhájit i armádu - (tamtéž, str. 1120)

Pokud správně chápu postoj pacifistů, jeho důsledné uplatňování by vyžadovalo vzdát se veškeré policejní ochrany. Když se k vám vloupá chlap a vyhrožuje, že znásilní nebo zabije vaši ženu nebo vaše dcery, pacifista by ho měl nechat, ať si poslouží. Volat policii nebo se s útočníkem vypořádat osobně by znamenalo bojovat proti násilí násilím, což pacifista odmítá.

Já bych však namítl, že pasivita vůči takovému zlu je sama zlem. Nepokusit se zabránit zlu, když je to v našich možnostech, znamená zlo přehlížet. Bůh ustanovil autority, ať jsou to lidské vlády nebo manželé a otcové rodin, aby chránily ty, kdo jsou jim podřízeni. Pokud můžeme obhájit použití osobní síly, když chráníme naše rodiny před násilníky, nebo pokud můžeme obhájit, jak ukazuje Brown, povolání policie, aby chránila nás nebo jiné lidi, můžeme také obhájit, když naše země vojenskou silou chrání své občany a prosazuje mír a spravedlnost. Pavel používá slovo „meč", které ukazuje, že pravomoc vlády sahá v případě nutnosti až k odnětí lidského života.

Při jedné tiskové konferenci minulý týden se jeden reportér zeptal (už nevím jestli ministra obrany Rumsfelda nebo generála Myerse, předsedy spojeného sboru náčelníků štábů): „Říkáte, že Spojené státy chtějí spravedlnost, ne mstu. Jaký je mezi tím rozdíl?" Přišlo mi, že je to hloupá otázka, ale protože ten reportér to, jak se zdálo, opravdu nevěděl, možná si zaslouží odpověď.

Pomsta v sobě obsahuje představu vyrovnání účtů: vrátit nepříteli to, co nám udělal. Pomsta by znamenala vyhodit v nějaké muslimské zemi do vzduchu nějakou klíčovou budovu nebo budovy, například mešitu během shromáždění. Když oni nám zabili nevinné občany, my jim oplatíme stejnou mincí. To by bylo z biblického hlediska špatné.

Spravedlnost znamená přivést ty, kdo porušili zákon, před soud a podle zákona na ně uvalit odpovídající trest; nebo je v případě, že se nedají chytit živí, zabít při policejní nebo vojenské akci. Takovýto výkon práva a spravedlnosti je jedním z nejdůležitějších úkolů Bohem zřízených vlád.

Musíme tedy mít na paměti situaci padlého lidstva, včetně naší vlastní hříšnosti. Musíme pochopit a přijmout Boží záměr pro lidskou vládu, aby s užitím přiměřené síly udržovala mír a spravedlnost.

3. Pokud je to jen trochu možné, musíme usilovat o mír bez užití násilí.

Tento princip platí pro jednotlivce i pro vlády. Použití síly by mělo být vždy krajním řešením, když všechno ostatní selže. Na úrovni jednotlivců, nevyžaduje-li to bezprostřední sebeobrana nebo obrana jiných osob, bychom sami neměli sahat k násilí, ale k zadržení útočníka bychom měli povolat ty, kdo jsou pověřeni prosazováním zákona. Na úrovni národa by vždy měla být prvním krokem snaha o mírové řešení konfliktu. Věřím, že náš prezident se o to pokusil, když Taliban požádal o vydání Usámy bin Ládina. Ale věřím také, že udělal správně, když proti nim po jejich odmítnutí zakročil vojensky. Podpora a ukrývání zločince je do určité míry spoluvina na jeho zločinu.

Navíc by se vláda nikdy neměla snažit uchlácholit agresora ústupky. Jak řekl Winston Churchill: „Domněnka, že bezpečí dosáhneme tím, když necháme malý stát napospas vlkům, je zhoubný blud." Poznamenal také: „Ústupkář je ten, kdo krmí krokodýla a doufá, že si ho krokodýl nechá nakonec" - James Humes: Churchill: Speaker of the Century, Stein and Day, str. 270. Úsilí o mír by nikdy nemělo zahrnovat ústupky v tom, co je spravedlivé.

Ale musíme se ujistit, i jako jednotliví křesťané i jako národ, že vždy usilujeme o mír bez užití násilí a k síle sáhneme pouze v krajním případě. Jóšijáš byl sice zbožný král a provedl řadu reforem, ale chybil, když si umanul, že bude bojovat s egyptským králem. Ten se ho od bitvy snažil odradit, ale Jóšijáš se provinil tím, že usiloval o válku, a ne o mír. V důsledku toho padl v devětatřiceti letech tragicky v boji (2Pa 34:2; 35:20-24). Jak napsal i David, král válečník, ti, kdo se bojí Hospodina a oblíbili si život, by měli vyhledávat pokoj a snažit se o něj (Ž 34:12-15). Ale nyní, když jsme toto vše řekli, musíme připustit, že:

4. Jsou chvíle, kdy nelze mír udržet jinak, než porážkou agresivního nepřítele.

Tím se vracíme k našemu prvnímu bodu: lidstvo je padlé v hříchu a někteří vůdcové a národy jsou tak zaměření na zlo, že je nelze zadržet jinak než válkou. Jedním z prvních křesťanských myslitelů, kteří budovali teorii spravedlivé války, byl Augustin. Tato teorie hájí názor, že válka vedená pro obnovení míru a dosažení spravedlnosti není ve sporu s křesťanskou láskou - viz Clouse, War, strany 14 a 15. Arthur Holmes (tamtéž, strany 120-121) načrtl několik podmínek spravedlivé války:

(1) Musí jít o spravedlivou věc. Zlo, proti němuž bojuje, musí být tak vážné, aby ospravedlnilo zabíjení.

(2) Musí mít správný cíl, zejména zajistit mír. Nikdy není správné jít do války ze msty nebo kvůli zisku dobytého území, ekonomických zdrojů či ideologické nadvlády.

(3) Musí to být krajní řešení, když všechny ostatní možnosti selhaly.

(4) Měla by být formálně vyhlášena legitimní vládou.

(5) Měla by mít omezené záměry. Úkolem války není zničit ekonomiku nebo politický systém země.

(6) Měla by používat přiměřené prostředky, nutné k odvrácení agrese a zamezení dalším útokům.

(7) A měla by se pokud možno vyhýbat přímým útokům na neválčící obyvatelstvo.

Viz též J. Budziszewski: New War, Old Principles, v časopise World Magazine (29. 9. 2001), str. 28.

Principy v článku J. Budziszewského najdete v tabulce na str. 19

Závěr:

Většina z vás nejspíš souhlasí s názorem, který jsem nastínil v tomto kázání. Chtěl bych vám pomoci ujasnit si své myšlení z biblického hlediska. Soudě podle epidemie samolepek na autech ve městě a podle některých reakcí místních lidí v novinách je i v současné situaci mnoho těch, kdo by protestovali proti jakékoli válce. Chtěl bych vám umožnit, abyste s těmito lidmi mluvili poučeně a abyste je těmito rozhovory stimulovali k přemýšlení o Bohu a jeho spravedlivém soudu. Chci skončit čtyřmi body, podle kterých můžeme jako církev jednat.

(1) Útoky teroristů a reakce naší země by nás měly vést k většímu nasazení v modlitbě. Pavel církev vyzývá, aby se modlila zvláště za politické činitele, aby křesťané „mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti" (1. Timoteovi 2:1-2). V domovech a ve shromážděních bychom se měli modlit za své představitele a představitele dalších zemí, aby ve světě zavládl mír.

(2) V současné situaci bychom měli bděle vyhlížet příležitosti k evangelizaci. Když Pavel církvi připomenul, aby se modlila, říká, že náš Spasitel Bůh „chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu" (1. Timoteovi 2:3-4). Vojenské vítězství nad teroristy nevyřeší problém hříchu v tomto světě. To dokáže jen Kristovo evangelium. Tady, na domácí frontě, mají lidé starosti a strach kvůli případným dalším teroristickým útokům. Máme velkou příležitost ukázat jim tu jedinou cestu, jak se právem přestat bát smrti: vědět, že jsou nám odpuštěny hříchy a že skrze víru v Ježíše Krista máme věčný život.

(3) Arabům a muslimům, s nimiž se setkáme, bychom měli viditelně projevovat lásku. V Americe se už bohužel objevily výbuchy protiarabského násilí - jen kvůli jejich národnosti nebo náboženství. Většina muslimů o terorismus nestojí a bylo by špatné s nimi jednat jako s nepřáteli. Jeden můj přítel byl v době útoků v Turecku a říkal, že mnozí Turci na ulicích k němu prostě přišli a vyjadřovali mu soustrast s tím, co se stalo. Ale i v případě muslima, který sympatizuje s teroristy, jsme stále povinni milovat své nepřátele kvůli Ježíši. Měli bychom se modlit za jejich spasení a měli bychom jim sloužit láskou jako všem ostatním ztraceným lidem, i když s námi jednají zle. Potřebují Ježíše jako svého spasitele.

(4) Měli bychom zkoumat své vlastní srdce a vyznávat Pánu hříchy za sebe i za národ. Jestli jsme byli lhostejní, pokud jde o záchranu ztracených, musíme činit pokání. Jestli jsme chovali zášť k některým národnostním skupinám, musíme činit pokání. Jestli jsme své bohatství vyplýtvali na vlastní potěšení a život v sobectví a nedbali o to, aby ztracení slyšeli evangelium, musíme činit pokání. Jestli jsme si zamilovali tento svět a žili tak, jako by nebyl jiný život než tento, musíme činit pokání. Skutečné pokání neznamená jen litovat svých vin, ale také odvrátit se od svých hříchů a pokusit se chyby napravit.

Bible slibuje, že když vyznáváme své hříchy, je Bůh „tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti" (1. Janův 1:9). Je schopen nás ochránit a obnovit mír v naší zemi. Chce ale, abychom hledali „především jeho království a spravedlnost". Všechno ostatní, co potřebujeme, nám pak přidá (Mt 6:33).

Rád bych, abychom dnes místo písní uzavřeli modlitbou. Chtěl bych, abychom se rozdělili do skupinek po čtyřech až šesti. Jestli někoho ve skupince neznáte, seznamte se. Potom ať vás někteří, především muži, vedou v modlitbě za náš národ, za naše představitele, za muže a ženy v našich branných složkách a za naši církev. Modleme se, aby Bůh tento konflikt využil, a nastolil tak mír a otevřel evangeliu dveře u nás doma i v muslimských zemích.

Otázky k diskuzi:

1. Někdo se zeptá: „Jak se srovnává nastavení druhé tváře s vyhlášením války?" Jak odpovíte?

2. Co by měl dělat křesťan například v Afghánistánu, kde být křesťanem je hrdelní zločin? Může vůbec něco ospravedlnit revoluci?

3. Můžeme se modlit za spravedlnost a zároveň milovat svého nepřítele? Jak?

4. Pacifisté namítají, že ve válce může být křesťan nucen zabít jiného věřícího na druhé straně. Zbavuje to křesťana branné povinnosti?

© 2001, Steven J. Cole, všechna práva vyhrazena.

Přel. Jan Šraml. Není-li uvedeno jinak, pocházejí biblické citace z Ekumenického překladu Bible, © Československá biblická společnost, 1985