V dějinách lidstva byla vedena nejedna svatá válka. Protože příliš nevěnujeme pozornost náboženské minulosti a z historie se jen málokdo poučí, chybí nám právě v této oblasti vědění základní orientace. Mnozí multireligiózní odborníci pohlížejí na islám jako na jedno ze tří monoteistických náboženství; všichni prý vzýváme jednoho boha, ale používáme různá jména. Potom obvykle následuje mnoho slov o etnické odlišnosti, kulturní a náboženské různorodosti, potřebě růstu spravedlnosti, solidarity a míru.

Ve světle takových prohlášení se většina lidí domnívá, že současná afghánská válka není nic jiného než zneužití náboženského učení a kdyby byli duchovní představitelé moudřejší, mohli bychom se rozumně dohodnout. Je skutečně islám náboženství míru nebo jde jen o nedorozumění, nepochopení a nedostatek vzájemné tolerance?

Kdyby šlo jen o nedorozumění, měli bychom si položit otázku, proč je někdo ochoten obětovat svůj život jen za to, aby bojoval proti svému bratru ve víře? Z historie víme, že judaismus, křesťanství a islám nebyly nikdy zajedno, pouze mají společný semitský původ. Starý zákon židů a křesťanů obsahuje celou řadu popisů válečných událostí a násilí, i přímých Božích příkazů, jak ničit, plenit a nemít slitování s těmi, kdo se protiví Božímu řádu. Všechny v Bibli popisované války a násilí se týkaly Izraele (jméno Izrael znamená Bůh bojuje) a pohanů. S příchodem Božího syna Ježíše se situace zásadně mění. Nastává doba zvěstování evangelia nejen Židům, ale i pohanům. Nový zákon - smlouva s Božím lidem, je vyvrcholením před druhým Ježíšovým příchodem, protože přináší zaslíbenou spásu pro jednotlivce i národy.

Principy islámu jsou pro většinu z nás zahaleny tajemstvím, stejně jako jsou v čádoru zahaleny ženy islámského světa. Nevidíme, kdo nebo co se pod rouchem skrývá - jde o krásnou, mladší sestru víry nebo o skrytý netolerantní řád náboženských fanatiků? Abychom se dopátrali nějaké přijatelné odpovědi, je nutné posoudit srovnáním (nikoliv odsoudit) tato monoteistická náboženství. Poodkryjme roušku tajemství minulosti a podívejme se do tváře historie islámského světa.

Způsob života v Arábii byl kmenový a jako takový byl poznamenán častými válkami mezi klany a přepadáváním obchodních karavan a osad. Nomádské zásady života byly součástí rodové pospolitosti a velké míry osobní nezávislosti. Společenská stabilita byla založena na věrnosti klanu spíše než na nějaké politické formě. Arabský smysl pro klanové příslušenství a odmítání vnější autority zůstaly jejich typickými vlastnostmi až do dnešní doby. Mnohé arabské kmeny byly zapojeny do obchodování mezi Středozemním mořem a jižními moři, dopravovaly zboží a zajišťovaly bezpečnost této dopravy mezi obchodními středisky. Jiné kmeny se živily nájezdy na karavany a osady, další vedly pastevecký způsob života. Pastevci byli neustále na cestách mezi málo početnými studnami, prameny a oázami. Velbloud byl schopen urazit velké vzdálenosti v poušti a osvobodil beduíny ze závislosti na zemědělství a umožnil jim ovládnout poušť a oázy.

Systém náboženského přesvědčení u většiny arabských národů byl v té či oné formě pohanský s různým stupněm vlivu křesťanských a židovských společenství, žijících v Arábii.

Posvátné symboly všech arabských klanů byly soustředěny v Ka'bě a rituální kroužení okolo nich a dotýkání se Černého kamene, byl dlouho uctívacím obřadem.

Přestože se často stávalo, že každý kmen měl své oblíbené božstvo. Alláh byl všemi Araby považován za toho nejvyššího neboli za Stvořitele. Alláh v arabštině znamená „bůh" a většina věřících jej vnímá jako vzdálenou a nedosažitelnou moc.

Malé město Mekka bylo nejdůležitějším obchodním střediskem na západě poloostrova, protože se nacházelo na křižovatce dvou hlavních obchodních tras. Právě zde se rodině mocného rodu Hašimovců z kmene Kurajšovců narodil kolem roku 570 nejvýznamnější prorok Muhammad, zakladatel islámu. Jako mladý muž měl nejrůznější vidění a byl to anděl Gabriel, který mu zjevil boží vůli. Obsah těchto vizí byl zaznamenán v posvátné knize korán, který se stal základem islámu. V roce 622 odešel Muhammad z Mekky s hrstkou věrných a začal napadat obchodní karavany, vyhánět židovské kmeny a bojovat proti pohanům. Za deset let nečekaně zemřel.

Fenomén islámu se objevil asi před čtrnácti sty lety. Zásluhu na tom má probuzení adamovského povědomí o významu života, smrti, zpáteční cesty a dalších aspektů neviditelného světa. Muslimové považují obsah i styl koránu za něco jedinečného a svatého, neboť žádný smrtelník by nebyl schopen takové dílo vytvořit. Korán nikdy nebyl knihou, ale zjevením.

Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. Ti, jimž dáno bylo Písmo, se dostali do sporu teprve tehdy, když přišlo k nim vědění, následkem vzájemné řevnivosti. (Korán 3/19)

(Základy islámu, str. 39)

Podle muslimů je islám vyvrcholením všech druhů náboženství vycházejících z „Úrodného půlměsíce".

Korán obsahuje tři základní části:

1) právní vymezení vztahu člověk - bůh (vyznání víry, modlitby, půst, almužny, pouť do Mekky a džihád za boha - zápas o nějakou zásadní myšlenku, čili aktivní šíření islámu)

2) právní vymezení vztahu člověk - společnost (majetek, dědictví)

3) trestní právo (co je zakázáno a soubor trestů)

Súry definují islámské náboženství a často výslovně vyzývají k boji proti ostatním náboženským skupinám.

Korán tvoří nejrůznější texty - vyprávění, nařízení a příkazy ve formě rýmované prózy, abstraktní zásady, právní rozhodnutí, politické teorie, přísahy, přirovnání, vizionářské verše, výkřiky, hrozby, napomenutí, věroučné rozpravy, líčení trestů pekelných i slastí rajských, charakteristika odpůrců, polemiky s nevěřícími, nejrůznější náboženské ideje a termíny z obchodního života. Jednotlivé lidské skutky jsou zaznamenávány v knize, dobré a špatné skutky jsou zváženy a každý dostane odměnu podle svých zásluh… Prorocky zjevené vědomosti spojovaly všechny aspekty života, materiální stránku i stránku metafyzickou.

Podle islámu se od Adama každý rodí jako muslim, ale během života od učení islámu odpadne. Proto stojí islám proti každé věroučné náboženské odlišnosti, která je považována za satanské zlo. Ti, kdo Alláha odmítají - modláři, všichni jinověrci, polyteisté, ateisté, materialisté - jsou označeni za nositele zla. K nejhorším patří odpadlíci a bývalí muslimové. Cílem islámu je dovést celé lidstvo k tomu, aby se odevzdalo do boží vůle - do původní Adamovy podoby. Úhlavním nepřítelem muslimů je víra židovská, křesťanská, pohanská, ale i víra kočovných Arabů a dalších.

Vy, kteří věříte! Co je s vámi, že když je vám řečeno: „Vytáhněte do boje na cestě Boží!", jste jako přikovaní k zemi? Cožpak se vám líbí více život na tomto než na onom světě? Vždyť užívání života pozemského je nepatrné oproti užívání v životě budoucím! Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí. (Korán 9/38-39)

Muhammad měl jistě na mysli tehdejší židy, křesťany a pohany, ale jeho následovníci svými činy dokazují, že smysl a cíl se po staletí nezměnil. Zhruba v polovině sedmého století převládalo v civilizovaném světě náboženské a kulturní přesvědčení, které vycházelo z hinduistického a buddhistického učení. Kladlo důraz na ovládnutí sebe sama a na pochopení existence prostřednictvím dodržování zásad o nepoužívání násilí, hluboké meditace a osvícení. Pravidlům a vnějším zákonům byl přikládám až druhotný význam.

Významnými městy islámu byla Mekka, Medína, Damašek, Bagdád, Káhira, Buchara… mezi dobytými a pokořenými městy byl Jeruzalém (v r. 638), Oděsa, Dillí… Islám se začal šířit vojenskými výpravami v 8. a 9. století. Z arabského území se šířil do provincií syrských a egyptských na území Iráku, Španělska, Arábie přes Andalusii, Maroko, Tunis, Alžír, Persii, Sicílii, Maltu, Sardinii, severní Afriku, až po severní Indii a Čínu. Muslimové získali na svou stranu následovníky na Sumatře, Jávě, v Malajsii… Vznikaly emiráty, kalifáty, dynastie… Ani vliv tureckých muslimů nebyl zanedbatelný. Osmanská dynastie postupně pronikla přes Balkán mezi Slovany a Řeky, dobyli Uhry, Rhodos, Kypr… Vládci uzavírali spojenecké smlouvy, které porušovali a mocenské struktury se neustále proměňovaly.

Kolem roku tisíc nastal významný historický zlom ve vztazích mezi muslimy a křesťany, kteří očekávali druhý příchod Ježíše Krista (nesprávný výklad) a nastolení „tisíciletí". První křižácká výprava měla za cíl vrátit Jeruzalém do rukou křesťanů. Byli přesvědčeni, že dokud nebude Jeruzalém v rukou křesťanů, nemůže se naplnit to, co očekávají. Křižáci vyvraždili v Jeruzalémě většinu muslimů a židů. Následovalo několik dalších výprav a vzájemné náboženské nepřátelství mezi sakrálními křesťany, židy a muslimy se jen prohlubovalo. Nesmiřitelný boj římského katolicismu s muslimy trval šest století.

Ve 13. století přijali islám Mongolové a jeho šíření pokračovalo přes Střední východ a Střední Asii do Indie. Jak říše rostla, přibývalo krveprolití, válečných konfliktů, bratrovražedných svárů úkladných vražd, despotismu a chamtivosti. Dobytí města znamenalo většinou jeho naprostou zkázu a zahlazení stop po předchozích kulturách a náboženských stavbách. Na jejich místech byly postaveny mešity a další muslimské stavby.

Pilíře víry

Prvních pět pilířů víry se týká doktríny a povinností člověka:

Není boha kromě Alláha, a Muhammad je jeho prorok

Modlit se pětkrát denně

Dávat almužny chudým

Postit se během ramadánu

Jednou v životě navštívit Mekku.

O šestém pilíři víry se příliš nemluví, ale právě ten je zdrojem bojových výprav, stálého napětí a ohrožení:

Muslimové mají povinnost zvěstovat islám - tedy vést svatou válku proti bezvěrcům a pomýleným.

Pro muslima je islám smyslem celého bytí. Odpadnutí je tvrdě trestáno. Svoboda vlastního úsudku je zcela popřena. Recitace koránu vyvolává v muslimském světě nadšení, vzrušení a odhodlání. Základní metoda expanze a zachování islámu je síla. Islám nepřipouští změny v morálce, ekonomice, politice - tento nedostatek tolerance a lásky odděluje islám od ostatního světa.

Pro účely měsíce ramadánu je korán rozdělen na 30 dílů a věřící jej během půstu celý přečtou. Znovu se ujistí, že jejich svatý boj je nejvyšším vyznáním víry za něž jsou ochotni obětovat i svůj život. Muslimové neoddělují co je obecné, osobní, náboženské, posvátné, duchovní, světské a materiální.

Stát se muslimem je velmi jednoduché - stačí říci: „Není boha kromě Boha a Muhammad je boží prorok". Podle koránu děti přicházejí na svět bezhříšné. Po smrti Alláh zváží všechny dobré skutky a hříchy, za něž během života neseme odpovědnost. Cesta do nebe je podmíněna osobní oddaností a přičiněním - doslovné plnění neměnného islámského zákona vede k fatalismu nebo fanatismu. Muslimové žijí podle daného kodexu a aplikují zákony - šarí'a do každodenního života. Do detailu je rozpracován zákon o správě státu, o rodinném životě, přes nejintimnější lidské záležitosti, až po detaily jak používat párátko.

Šarí'a je nejen součástí veškerého smýšlení a uspořádání společnosti, ale vycházejí z něj všechny pohledy na okolní, tedy i náš svět. Nadále jsou používány starověké tresty ukamenování, mrzačení… zahalování a obřízka žen, zákonem uznávané mnohoženství… až po veřejné popravy.

Dnes žije v Evropě asi 35 milionů muslimů. Jak bude vypadat společné soužití uvidíme. Jednoho dne má být celý svět „domem islámu", kde budou vládnout zákony šarí'a. Muslimové berou svoje poslání smrtelně vážně.

Vaším přítelem je jedině Bůh a Jeho posel a ti, kdož dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se. (Korán 60/55, str. 608)

Korán na první pohled připomíná do detailů „propracovanější" Starý zákon židů a křesťanů, především forma nařízení a trestů:

A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupení z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví. (Korán 5/45)

Dnes Starý zákon není ani pro židy ani pro křesťany právním řádem, neboť obě víry v dnešní době opustily sakrální státní uspořádání, v němž náboženství určuje civilní zákony. Zatímco islám zůstal sakrální společností, dnešní křesťané většinou věří, že ukřižováním a vzkříšením Ježíše Krista byl Starý zákon naplněn v Kristu - Kristus je zákonem a jeho království není z tohoto světa. Křesťané chápou vztah spaseného člověka a Boha jako vztah milujícího otce a jeho dětí. Církev je nazývána Kristovou nevěstou. Tento obraz je nedílnou součástí všech křesťanských bohoslužeb. Vztah člověka k Bohu je naplněním vzájemné lásky, poslušnosti a Kristovy oběti, která zajistila spásu. Křesťanský Bůh je trojjediný - Otec, Syn a Duch svatý. V tomto vztahu je obsažena plnost Boží existence, která se projevuje osobně v životě věřících. Biblická idea Boží trojjedinosti je pro muslimy rouhání. Považují křesťany za polyteisty a modláře, protože nevěří v „jednojediného boha" - Alláha.

Svatá válka - džihád je vnímán v první řadě jako bohulibá cesta ke spáse, která jde ruku v ruce s úkolem šířit islám, a to následujícími způsoby:

srdcem - osobní zbožnost, přemáhání vlastních slabostí a hříchů

jazykem - misijní šíření islámu a poukazování na špatnost

rukou - dobročinnost a charitativní aktivita

mečem - boj s jinověrci, bezvěrci, odpadlíky

Pro muslimy je důležitá stavba mešit. Minaret bývá nejvyšší stavbou a oznamuje okolnímu světu - toto je Alláhovo území, patří nám muslimům a platí zde naše zákony. Pokud s námi chcete žít v míru, musíte se podřídit islámu.

Muslimové rozdělují svět na tři části:

1) Dům islámu (Dar al-Islam)

2) Dům pokoje (Dar al-Salam), kde platí boží zákon (šarí'a)

3) Dům války (Dar al-Charb) - ti, kdo ještě žijí v bludu, což jsou všechny (dosud) neislámské země.

Muslimové uznávají ještě svět příměří - Dům dohody - v minulosti šlo o porobené národy a umírněné jinověrce, kteří platili daně za svoji ochranu..

Mudžáhid, tedy voják džihádu má zvláštní postavení.

Je povinen bojovat pouze pro Alláha.

Jeho úkolem je přesvědčovat nebo likvidovat ty, kdo dosud nejsou muslimy.

V boji může najisto počítat s boží pomocí.

Mučednická smrt přináší boží odměnu (spásu pro něj i pro rodinné příslušníky, a z toho plynoucí nebeské radovánky).

Má nárok na odměnu za účast v boji.

Za účast v džihádu má právo na různé výhody a úlevy.

Ne všichni muslimové mají povinnost džihádu. Dříve byli osvobozeni nezletilí, nemocní, otroci, ženy, chudí, dlužníci, mladiství (ti potřebovali souhlas rodičů), a snad i další. Dnes jsou to především mladiství, kteří jsou od dětství připravováni k zabíjení.

Podobně jako mezi židy a křesťany, jsou i mezi muslimy formální příslušníci, kteří mají strach o život, o rodinu, o majetek, o postavení… Ne všichni jsou ochotni vzít do ruky meč a šířit své přesvědčení, ale nikdy nevíme, kdy nastane situace taková, že i oni budou součástí rozvášněného davu, který volá po smrti jinověrců.

Mnozí tvrdí, že islám je náboženství lásky. Je pravda, že mnoho súr začíná slovy: „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného" a některé súry mají přímo poetické názvy, jako Súra Pokání, ale obsah veršů svědčí o něčem jiném než o slitování a milosti:

A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný. (Korán 9/5)

Korán skutečně nevnímá násilí jako něco špatného, naopak, jde o vznešený a hrdinský čin. Šestý pilíř islámu - džihád - vidí jako záchranu a naději pro ztracence, kteří se dosud nepodřídili poselství islámu:

A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný - kromě těch, kteří se kajícně obrátí, dříve než nad nimi získáte moc. (37/33 a 38/34, str. 605)

Pokud někomu tento citát připomíná biblický verš,

• · A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. (Matouš 5:30)

můžeme jen říci, že to, co je v Bibli psáno obrazně, naplňuje korán doslovně. Dnes však nestačí sekat údy a plenit bohatá města. Kdyby šlo jen o nevraživost vůči židům a křesťanům, byl by celý konflikt jen náboženské hašteření.

A věru zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími nepřáteli věřících (muslimů), jsou židé, a ti, kdo k Bohu přidružují; zjistíš, že lidé, kteří jsou největšími přáteli věřících, jsou ti, kdo říkají: "Jsme křesťané!" (Súra 5. Prostřený stůl 85/82, str. 611)

Nevím, zda existuje na světě země, kde by nežili praktikující muslimové, mezi nimiž nejsou fundamentalisté, separatisté, teroristé, atd., kteří nebojují a neusilují o zvláštní zákony, postavení, práva, případně o odtržení a vytvoření muslimského státu.

Každý rok muslimové oslavují měsíc ramadán - což znamená, že od slunce východu do slunce západu musí pravověrní věřící dodržovat absolutní půst - nesmí jíst, pít, kouřit ani mít pohlavní styk. Obzvláště v tropických a pouštních zemích to není snadný úkol. Po několika dnech jsou někteří lidé malátní, jiní podráždění. Každodenní život se téměř zastaví, lidé polehávají a pospávají, neboť po západu slunce nastávají hody, veselí a společenské aktivity, které trvají dlouho do noci. Toto období trvá celý měsíc a ne všichni věřící půst vydrží. Aby neporušili náboženský předpis, mohou si vyžádat potvrzení lékaře, že jim zdraví nedovoluje držet absolutní půst.

V současném konfliktu afghánské války byli spojenci vyzýváni, aby respektovali posvátný měsíc ramadán. Nezasvěceným se může zdát, že tento požadavek je zcela legitimní. Skutečně je riskantní popudit další sta milióny muslimů. Současný počet se podle nejrůznějších zdrojů odhaduje na více než miliardu věřících. Nevím, zda se do tohoto odhadu počítají ženy a děti.

Jak může někdo ve světle současných událostí uvažovat o dočasném příměří během ramadánu, když jsou muslimové právě během měsíce půstu a modliteb čtením koránu opakovaně vyzýváni k boji:

jen jak uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! (9/5)

O historii šíření islámu můžeme stručně říci, že šlo o tisíc let bojů téměř na všech kontinentech, které nakonec možnosti muslimů vyčerpaly, ale nevyčerpalo se odhodlání vést svatou válku. Smyslem muslimské „evangelizace" je očistit stávající civilizaci od všeho nespravedlivého, bezbožného, individualistického, nezákonného…

Islám a islámské zákony sjednocují národy, které vyznávají bezmeznou oddanost prorokovi. Nejsou rozděleni podle ras, států, národů, kmenů, rodů, všichni se považují nejdříve za muslimy a tomu je podřízeno vše ostatní. Pojítkem všech muslimů je znalost a používání arabštiny - jazyk koránu.

Pravověrní muslimové mají obdobné postoje k rodinným hodnotám (přede- vším vůči ženám!), společné náboženské rituály, které se týkají každého aspektu občanského, právního, společenského a kulturního života.

Skutečností zůstává, že islám od svého počátku neprošel žádnou podstatnou reformací. Muslimové nebyli připraveni na průmyslový rozvoj Evropy, která díky řemeslnému rozvoji rychle ovládla obchod, průmysl, technologii a vojenskou techniku. Britové ovládli Egypt, Indii a Střední východ. Změnilo se Turecko, Egypt, Írán, Indie. Muslimský svět byl přemožen finanční a politickou nadvládou obchodu a technologie západních zemí a ztratil mnohá území. Dnes je ohrožen globalizací, satelitní komunikací, cestováním a pohybem pracovních sil. Vznikají nové muslimské enklávy.

Francis Fakuyama napsal pro Wall Street Journal, že islámské teokracie nemohou konkurovat demokratickému kapitalismu. Jinými slovy: islám, ve své současné podobě, je pramálo ochoten oddělit náboženství od státu. Bez toho je ovšem velmi obtížné zavést moderní stát, protože oddělení náboženství a politiky patří k základním rysům demokracie. (V rozhovoru pro Respekt, říjen 2001, strany 22-28.)

Václav Malý se pokusil v říjnovém čísle časopisu Respekt v zamyšlení nazvaném „Vyjmout trám z vlastního oka" poukázat na to, co vlastně muslimy tolik dráždí. Je to především kult mládí, zdraví, krásy západního světa, kde nemoc, umírání, smrt jsou vytěsňovány z vědomí. Muslimům prý vadí plýtvání přírodními zdroji, dravý kapitalismus a mnoho dalších věcí. Vidí ohrožení rodiny, otázku chování na veřejnosti, nezávislost žen, nezávaznost vztahů, hodnocení podle výkonu, neúctu ke stáří a slabým jedincům. Závazná náboženská pravda není respektována. Západní svět a obzvláště Amerika považuje náboženství za osobní věc - odděluje náboženství od státu - a to je pro muslimský svět snad ta nejstrašnější hrozba..

Je celkem pochopitelné, že v současnosti nemohou západní země importovat demokracii ani lidská práva do muslimských zemí. Stejně tak ale není možné, aby islámský svět terorizoval všechny ostatní. Žádný náboženský nebo politický systém není možno vnucovat lidem násilím - násilí vždy plodilo násilí a zlo bude vždy plodit zlo. Každý autoritativní režim má svůj vzestup, po němž následuje pád. Není možné, aby Západní svět nečinně přihlížel a čekal na další smrtonosný zásah neviditelného nepřítele.

První dáma české žurnalistiky, válečná zpravodajka Petra Procházková, která se provdala za muslima, zná současnou situaci v Afghánistánu velmi dobře. Ta považuje americký útok za nespravedlivost a zbabělost. Každá její reportáž je zajímavá, ale zdá se, že i ona používá dvojí metr. Říká: „Rozčiluje mě, když někteří lidé začnou vykládat o agresivitě islámu, ačkoli ani nečetli korán… Není agresivní… Co se týká žen, už to, že má žena odhalenou tvář znamená, že je to žena vyzývavá a svolná."… Sama prý v jednom z rozhovorů řekla, že polovina chlapů ji chce chránit a druhá znásilnit…

Na otázku „Jakou máte fintu, když vás někdo obtěžuje?" odpověděla: „Teď mám dobrou fintu. Řeknu jim, že mám za muže muslima. To je pro ně svatý. Kdyby byl křesťan, bylo by jim to úplně ukradený. Ale tohle by byla zrada na vlastní víře."

V čem se podle vás křesťanský a muslimský svět nejvíc liší?

„Neliší se. Korán je obšlehnutá bible. Mají spoustu strašně podobných příběhů, postav. Akorát to vzniklo o pár set let později."

(Pátek Lidových novin č. 42)

Pokud je korán skutečně „obšlehnutá" bible, zbývá nám teologická odpověď na otázku, zda skutečně mají židé, křesťané a muslimové jednoho, tedy totožného boha. Podívejme se jak vnímá multireligiózní problém světa intelektuální elita pražského Fóra 2000:

Matoucí multireligiózní shromáždění, které se opět, dle mého soudu nevhodně, konalo ve svatovítské katedrále, budilo dojem, jako bychom s judaisty, muslimy, buddhisty a hinduisty sdíleli stejnou přirozenou teologii. Pan prezident Havel to dobře myslí a ze svého hlediska i dobře dělá. Horší je, když v této záležitosti celebrují křesťanští představitelé. Nad hrobkami křesťanských králů a v národní katedrále, která připomíná staré křesťanské dědictví naší země, se vznášel zpěv meuzzina, který uctíval někoho naprosto jiného, než Boha zjeveného v Ježíši Kristu. Katolický kněz Halík četl v katedrále z koránu a z Bernarda z Clairvaux, jakoby Alláh a Hospodin byli stejným Bohem. Prezident Havel hovořil o „velké duchovní koalici"… Jako účastník Fora 2000 mohu prohlásit, že mnozí ze zástupců jiných náboženství nechtějí takovou duchovní koalici vytvářet. Vědomě uctívají někoho jiného, než je Bůh křesťanů - „kristovců". Myslím, že jako křesťané v této věci nesmíme být naivní. Před celou konferencí prohlásil přátelský Šejk Mohammed Ali, že za odpadnutí od islámu je trest smrti a srovnával to s trestem za vlastizradu v demokratických zemích. Sklidil za to potlesk delegátů, kteří byli patrně rádi, že mají mezi sebou islámského učence, který se ve svém příspěvku distancuje od Talibanu. Spolupráce politická, kulturní, environmentální atd., ano, to je nezbytné, ale náboženský synkretismus - míchání náboženství do jednoho pytle - je skandál. Zdá se, že v tomto případě organizátoři konference vsadili na špatnou kartu.

Pavel Černý, Br. Rodina, 11/2001

V našem světě nehraje křesťanství téměř žádnou politickou roli. Pokud jsou církve státem uznávány nebo tolerovány, je stát spíše chlebodárcem a mírným regulátorem církve - snad kromě USA. Muslimský svět je naopak naprosto sakrální - islám reguluje stát. Dnešní neislámský svět bude tolerovat vlažné věřící každého proudu. Podívejme se jak vidí současnou situaci president České křesťanské akademie prof. dr. Tomáš Halík:

Musíme chápat víru jako cestu, ne jako sumu statických pravd, morálních principů, příkazů a zákazů. Křesťanství jako cesta je pro budoucnost důležitější než křesťanství jako nauka nebo instituce… Křesťanství jako světonázor se stalo muzeálním exponátem.

Dříve, než globální ekuména začne snít o různých cestách k univerzálnímu bohu, měli bychom si nejdříve odpovědět, jako křesťané, na základní otázku - kdo je pravý Bůh? Je to Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův nebo bůh Abrahamův, Izmaelův a Ezaův? Pokrevní bratrství Izmaele a Izáka je příčinou odvěké nenávisti potomků společného otce Abrahama. Izmael se narodil jako syn otrokyně, Izák jako syn pravý. Hospodin oběma synům zaslíbil, že z nich učiní velký národ. To vše se můžeme dočíst v 1. knize Mojžíšově ve 21. kapitole. Pokud neporozumíme tomu, co Bůh řekl v Bibli, nikdy nepochopíme mysl a srdce ani jednoho dnešního muslima. Biblický pohled nám odhalí nesmiřitelnou a bratrovražednou podstatu událostí v dnešním Izraeli. Nepodceňujme nebezpečí, nehledejme „mír" za každou cenu…

V koránu najdeme mnoho veršů, které učí, jak vést svatou válku, ale co by nás mělo varovat před přílišnou důvěřivostí v neškodnost lidového islámu, je skutečnost, že v arabštině existuje jedenáctidílná encyklopedie svatých válek, která má více než šest tisíc stránek podrobných instrukcí jak vést svatou válku v dnešní době. Existuje dokonce i v podobě CD-ROM. Přehledným způsobem jsou uspořádány nejhrůznější techniky boje - jak plánovat teroristické akce, jak používat výbušniny (populární je Semtex), jak sestrojit a skrýt nejrůznější nástrahy a pasti, od zásilek s trhavinami až po instrukce jak vést biologickou a chemickou válku, jak otrávit zdroje pitné vody, jak používat nejrůznější toxiny, atd. Během posledních desetiletí jsme mohli sledovat televizní záběry stovek teroristických útoků na nejrůznějších místech světa. Pamatujme, že bin Ládinovi učedníci mají znalosti, finanční zdroje i dostatek kvalifikovaných inženýrů a expertů, kteří připraví tu nejúčinnější zbraň, aby byla v rukou svatých bojovníků použita proti komukoliv. Účelem boje je traumatizovat lidstvo, národy, vlády, organizace, jednotlivce…

Titul Encyklopedie džihádu

z časopisu Time, Říjen 29,2001

Jak se asi vyvine dnešní situace?

Obávám se, že v této veliké nábožensko-věroučné zkoušce ekumenicky sle- ví obě strany a tak utrpí újmu jenom pravda - nepravda utrpět nemůže. Spojenci (především američtí daňoví poplatníci) napumpují do čtvrt století válkou sužovaného Afghánistánu miliardy dolarů na obnovení země a muslimové vyhlásí smír (nikoliv mír). Slíbí, že už nebudou podřezávat hrdla jinověrců, nebudou používat teroristické a sebevražedné útoky proti všem nepřátelům islámu, nebudou plenit "nábožensko-kulturní" památky modlářů a „křesťané" za to přestanou tvrdit, že k Bohu vede jenom jedna cesta, pravda i život - Ježíš Kristus. To ostatně mnozí již hlásají dnes. Kristus zůstane jenom moudrým učitelem a prorokem což islám stejně učí. Snad není daleko doba, kdy se „pozitivní tradice" všech náboženství stanou společným vlastnictvím všech „věřících" a Muhammad bude jednou z nich. To může být pro muslimy dočasně přijatelné. Vše ostatní - Bůh stvořitel, božská spravedlnost a dobro v člověku, milosrdenství a almužny, půsty, putování na svatá místa, modlitby a dobré skutky, pohostinnost, proroci a proroctví, otec Abrahám, Izák, Izmael, Jakub, Josef, Mojžíš, Jonáš, Ježíš a panna Marie, andělé, zlí duchové a satan, nebe, peklo, poslední soud a posmrtný život - to je v různých podobách společné všem monoteistům.

Vlivní představitelé církví se už postarají o to, aby se křesťané přestali zabývat biblickými doktrínami spasení a pravého Boha. Místo toho budou usilovat o nastolení civilizace lásky. Je čas budovat velkou duchovní koalci multireligiózní společnosti, založenou na pilířích solidarity, spravedlnosti a porozumění. Taková náboženská velkorysost může vést k nastolení dočasného pokoje, ale pro křesťany je to cesta bez Krista, která vede do pekel. Boží království pokoje a míru mezi národy může nastolit jen pravý Bůh.

Dodatek:

28. listopadu 2001 jsem se zúčastnila na Husitské teologické fakultě čtyřhodinové přednášky na téma Současný islám, kterou pořádala Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Na téma islám, jeho způsob myšlení a sekularizace, přednášel JUDr. Salahuddin Sayedi (původem z Afghánistánu, žije v Praze od r. 1983, zde vystudoval právnickou fakultu a pracuje u Městského soudu jako soudní tlumočník a znalec právních vztahů islámského práva k cizině).

Na otázku, zda bůh muslimů a křesťanů je totožný, důrazně protestoval, že v žádném případě. Bůh islámu nemá žádné děti, vy máte tři bohy…

Na dotaz týkající se citace některých súr a islámských praktik jsme byli ujištěni, že to tak vůbec není, neboť jde o špatný překlad koránu a ten musíme chápat v kontextu. Žádný překlad není dokonalý a textu bez výkladu nerozumíme. Verše koránu jsou významově a pojmově děleny z hledisek jazykových i z hledisek věrouky. Právě kontext a příčina seslání toho či onoho verše koránu má rozhodující a velký význam pro vyhledávání odpovědí. Jen tak porozumíme tomu, že na jedné straně čteme v koránu bojujte a zabíjejte modloslužebníky a na druhé straně nikomu nevnucujte víru.

Na otázku proč jsou pracovníci křesťanských humanitárních organizací trestáni smrtí za šíření křesťanské pomoci a Božího slova, odpověděl pan doktor velmi vyhýbavě, že to tak vlastně ani není, případné tresty jsou výjimkou. Odpověděl protiotázkou - cožpak neznají naše zákony? Křesťané mezi námi mohou žít pokojným životem, jen když nebudou vyvíjet žádnou aktivitu, která se příčí koránu.

Uvedu ještě několik zajímavostí z písemného záznamu přednášky: Podle mého chápání, odloučení islámu od politického života nebo sekularizace (desakralizace) v evropském slova smyslu jsou pro islám nepřijatelné. Islám je neslučitelný se sekularismem, protože islám je náboženství a politika současně… Samotná odlišnost názorů není důvodem k obavám. Problém vzniká když horlivě a za každou cenu chceme prosadit svou pravdu. Myslím, že horlivost a přehnaný postup v prosazování vlastních názorů je škodlivý. Islámský stát není despotický, ani absolutistický. Je konstituční. Samozřejmě nikoli konstituční v běžném slova smyslu, kde se o zákonech hlasuje a jejich přijetí závisí na většině. Je konstituční tak, že vládci jsou ve výkonné a správní činnosti vázáni řadou podmínek určených svatým koránem a sunnou prorokovou. Islámská vláda je tedy vládou božího zákona. Muslimové věří, že islám je konečná podoba božího zákona."

Jinými slovy, pokud se podřídíte zákonům islámské většiny a nebudete se zapojovat do neislámských aktivit, nebudete kritizovat zákony a zvyklosti, islám vám ukáže cestu, která vede ke štěstí, pokoji a bratrství.

Připravila - kas -

Literatura a zdroje informací:

Korán, Živá díla minulosti - Odeon,

Víry a vyznání - Myrtle Langleyová;

Džihád - Miloš Mendel;

Zákl. islámu - Šajch F. Haeri,15-42;

Cesta nebo pravda? - R. Malý;

Mezinárodní Report, 7/2001;

Život v Kristu, 2001/11, str. 16,17;

Islám, jeho způsob myšlení a sekularizace - JUDr. Sal Sayedi

www.bereanbeacon.org