Satanova veliká obratnost, jak by nám řekli puritáni, spočívá v tom, že nám předhazuje lákavou návnadu, ale obratně skrývá háček. Jeho lži, pasti a hereze nejsou nikdy úplně nové. Používá je znovu a znovu. Jsou ale odborně zabaleny a přitažlivě předkládány každé nové generaci. Ďáblova genialita je vidět v jeho schopnosti prezentovat lež jako pravdu, hořké jako sladké, temnotu jako světlo, jed jako lék a hřích jako ctnost. Když si nedáváme pozor, může nás přesvědčit, abychom vypili misku špinavé vody, jako by to byla sklenice vína, nebo abychom živili své duše plevelem místo vybranou pšenicí. Dokáže nenápadně přimět moudré, aby se při bohoslužbě chovali jako hlupáci, učené navést, aby věřili dětským povídačkám a jiné svést k tomu, aby Boha zneuctívali a uráželi, a zároveň tvrdili, že Ho uctívají.

S nepravostí je spojeno něco tajemného, obzvláště s nepravostí v náboženských záležitostech, jako jsou například vyznání víry a bohoslužba. Historikové středověkých kostelů říkají, že v té zkažené době byly někdy sloupy nejblíže k hlavnímu oltáři, kde se konala liturgická mše, 'vyzdobeny' kamennými tvářemi ďáblů, které zneuctívaly 'tělo a krev' Krista pod nimi. Ve všech podobných formách 'svatého' výsměchu je ruka Satanova. Jeho cílem je znehodnotit uctívání Boha, přeměnit náboženství v napodobeninu a výsměch, a tak lidem odepřít Krista, zatajit jim evangelium a připravit je o nebe.

'Tajemství nepravosti' (2. Tesalonickým 2:7) ukazuje, že veškeré omyly mají hlubší kořen, než se na pohled zdá. Nepříliš pozornému diváku se nejedna chyba může na pohled jevit dost nevinně: 'Ježíš je podobné podstaty jako Otec'; 'Bible obsahuje Boží slovo'; 'Svaté Písmo a svatá tradice jsou Božím slovem'; 'pekelný oheň je obrazný jazyk'; 'jenom Církev může správně vykládat Bibli'; 'na zemi musí existovat viditelná Hlava viditelné Církve'; atd., atd. Seznam by se dal prodlužovat do nekonečna. Jakkoli nevinně se ale takové výroky jeví neučeným, mají kořen a původ v pekle. Jsou to všechno dobře zabalené podvrhy, které nepozorní lidé přijmou jako neškodná vyjádření zbožnosti a oddanosti. Za zbožnou nepravostí se skrývá zhoubná inteligence, která zručně pozlacuje polopravdy tak, aby vypadaly jako celá pravda a odborně sestavuje chybné formulace tak, aby se jevily jako pravdivé.

Chyby v doktríně a praxi jsou vyráběny v jiném světě, ve světě ještě tmavším a zkaženějším, než je ten náš. Jejich přitažlivost není náhodná. Přicházejí na trh tohoto světa v lákavém balení. Všechny jsou přizpůsobeny uživateli a mají mnoho registrovaných obchodních značek. Někdy přicházejí od zdánlivě spolehlivých zdrojů a mají osvědčení církví, které byly svého času dobré, a učenců, kteří mívali naprosto zdravé názory. Moderní trh náboženství je plný dobrého, ale i zhoubného. To špatné je často velmi špatné a kupec si musí dávat pozor.

Satanova činnost v propagaci falešných doktrín se zjevně neomezuje na produkci lži a její prezentaci. Zdá se, že má moc hypnotizovat lidskou mysl. Na to odkazuje apoštol Pavel, když se ptá galatské církve:

• Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil? (Galatským 3:1).

Krátce před tím přijali učení pravého evangelia. Teď jsou napůl přesvědčeni o úplném opaku! Pavel jim v údivu píše:

• Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu (Galatským 1:6).

Tak přijatelná byla lež, které se chytili, že byli blízko tomu, aby pravdu naprosto a urychleně opustili! Na jejich vlastní mysl působil 'obluzující' vliv.

Tento faktor tajemného nesmíme ignorovat. Lež může být fascinující a přitažlivá. Někdy přitahuje intelekt ('Budete jako Bůh znát dobré i zlé'); někdy touhu po moci ('Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první'); někdy touhu po novotě ('přikloní se k bájím'); někdy touze po svobodě užívat si života ('více miloval tento svět'). Lež k nám přichází nejenom dobře zabalená, ale i účinně propagovaná. Před reklamou ďábel pozorně provádí průzkum trhu, aby mohl nabídnout svůj produkt. Jakmile je produkt ve výrobě, postará se o to, aby byl spotřebitel vhodně naladěn k zakoupení jeho zboží. Nic netušícím a nepozorným lidem jsou prodávány chyby v doktríně, bohoslužbě a praxi se spoustou přesvědčivých reklamních pořekadel: 'relevantní', 'moderní', 'přitahuje davy', 'evangelizačně úspěšný'…

Úspěch Satanovy hypnotické moci záleží na naší ubohé lidské zkaženosti, obzvlášť na intelektuální pýše. Nic nevystraší lidi z církve tolik jako dráždivá poznámka, že jsou 'mrtví', 'tradiční', 'staromódní', 'včerejší', 'zkostnatělí v teologii a bohoslužbě', 've stojatých vodách' atd. Pouhé zmínění jednoho z těchto přívlastků v církevních kruzích stačí někdy k tomu, aby se celý sbor vrhl do drastické revize své bohoslužby, svých správných důrazů, svých dobrých styků, svého vhodného vystupování a zdravého kázání. Kdyby jenom lidé chvíli počkali, aby zjistili, co se skrývá za návnadou! Ale ti, kteří jsou poblouzněni, vždy spěchají novým směrem se zavřenýma očima. 'Cokoli je lepší, než být pozadu!'

Ďáblova schopnost propagovat lži bezpochyby souvisí s neúnavností, s jakou sleduje, jak se rok po roku mění náboženská nálada. Chtějí lidé v církvi probuzení? Mají ho mít přinejmenším bouřlivou citovou zkušenost, která bude inzerována třeba jako 'Poryv Ducha Svatého'. Vidí lidé v církvi, jak se jejich počty snižují? Potřebují 'pastora pro mládež', který dá všechno do pořádku. Cítí se lidé v církvi jako intelektuálně podřadní? Musí mít kazatele vyučené v nejnovějších teoriích. Vypadá to, že se lidé vrací ke starému dobrému kalvinismu? Pak ho musí mít v jeho 'nejdokonalejší' formě: supralapsarianistickém hyperkalvinismu. Touží lidé po církevní jednotě? Mohou ji klidně mít ve sjednocení církví v jednu masu bez vyznání víry. Ztratila církev svou autoritu? Musí mít užší vztahy s jedinou opravdovou 'Svatou Církví apoštolskou'. Ďábel dá lidem všechno kromě prostého Kristova evangelia. Cokoli jiného mohou s potěšením mít.

Jedním z ďáblových velkých přátel je náboženský extrémista. Ten je pro Satana velkým ziskem a osvědčí se jako neocenitelný prodejce současných populárních lží. Extrémista je člověk, který trvá na tom, aby se správná věc trochu přehnala. Dá se předpokládat, že všechny velké a důležité chyby dějin přišly díky podpoře extrémistů: 'Když je Marie Kristova matka, měla by být uctívána jako Matka Boží'; 'Ten či onen svatý nám v tísni určitě pomůže'; '„Toto je mé tělo" musí být bráno doslovně'; 'Pokud Kristus říká „Přijďte ke mně", musí tím myslet, že všichni hříšníci mají schopnost přijít'…

Extrémista v celých dějinách přetvářel pravdu v lež. Z milosti dělá necudnost, ze zákona zákonictví, z víry představivost, z pastorace přísný dozor, z biblického oddělení mnišství, z kázání řečnění, z tajemství mystérium a ze zbožnosti pánbíčkářství. Extrémista utahuje uzávěr těsněji a těsněji, až se dusíme.

Velkým nepřítelem Satanovy tržní strategie je křesťan, který věci posuzuje. Je to člověk, který si dá tu práci a promýšlí slibné nové metody nebo nové důrazy v učení a bohoslužbě. Přemýšlející křesťan je na obtíž v každém sboru, který se chce posunout do nového tisíciletí. Je to s největší pravděpodobností někdo, kdo Bibli nejenom pozorně čte, ale snaží se podle ní svědomitě žít (doma i mimo domov).

Posuzující křesťan má většinou znepokojující znalost církevní historie a má nevítaný zvyk porovnávat všechny nové myšlenky s tím, co se stalo v historii. Je tvrdohlavý a obvykle odmítá vyměnit staré dobré učení za pochybné nové. Nemiluje to staré, jenom protože je to staré, ale miluje to, co je pravda, protože je to pravda. Miluje, co je správné, protože je to správné. Jde mu víc o to mít pravdu, která bolí, než přiklonit se k chybě, která lichotí. Dává přednost takové 'chvále, která přichází jen od Boha'. Ze všech možných zákazníků, kterým Satan nabízí své zboží, není nikdo tak málo slibný jako přemýšlivý křesťan. Takový křesťan všechno kazí a žádný přívlastek není dost hrozný, aby se proti němu dal použít. V dřívějších dobách ho proto Satan nechal jednoduše upálit. Dnes se však musí spokojit s tím, že takové lidi postaví na pranýř v církvi, ve veřejném tisku a v médiích.

Maurice Roberts: The Marketing of Errors, The Bannerof Truth Magazine, č. 418, červen 1998, přeložil Petr Papež