6. Pokračování: Od fyziky k Ježíšovi
Věřit v tvůrce nevyžaduje příliš mnoho inteligence. Kdyby víra a spasení spočívaly na znalostech a inteligenci člověka, jenom hrstka protekčních vzdělůnců by našla cestu k Bohu. Vědecký rozbor není ani moc zapotřebí, protože víra v Boha není intelektuální rozhodnutí, nýbrž morální. Bible není vůbec shovívavá k lidem, kteří prý nemohou z intelektuálních důvodů uvěřit v tvůrce:

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které je neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Ř 1:19-20)

Bůh říká, dívej se kolem dokola, přemýšlej a uvidíš mne. Obrácený důsledek tohoto verše je, že ti co v tvůrce nevěří, prostě nepřemýšlejí. Nevíra tedy není způsobena přemírou intelektu, jak se mnozí omlouvají, ale nedostatkem morálky:

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka ... (Ř 1:21-23)

Bůh nám sděluje, že intelektualizmus svede mnohé na scestí do tmy. Bůh dal každému dostatek přirozeného světla, aby se jednoduchým, až dětským přemýšlením dopídil, že Bůh existuje. Každý normálně přemýšlející člověk dospěje k přesvědčení, že Bůh je. Tento závěr však vyžaduje osobní rozhodnutí a proto raději zamění, jak bible říká, nepomíjitelného Boha za pomíjitelného člověka zkrátka sebe. Tomu dnes říkáme humanizmus. Proto věřím, že ti, kdo v ponovozákonné době neslyšeli o Ježíši Kristu, přestože věří v nějakého boha nebo bohy, o něm neslyšeli proto, protože by Bohu nevzdali opravdovou čest.

• Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, namají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. (Ř 1:28-31)

Připomíná vám to dnešní svět? To jsou důsledky intelektualizmu, humanizmu, evoluční filozofie a sebezbožňování.

Většina mých obětavých profesorů, kterým vděčím za svoje vzdělání a kterých si nesmírně vážím, dobře ví, že voda do kopce nepoteče. Přesto věří a učí, že se hmota může samovolně zorganizovat z chaosu v pořádek. Fyzika stojí a padá s termodynamickými zákony. Vzdělanci jim dobře rozumí, ale vůbec se podle nich neřídí. V tom vězí paradox dnešních "moudrých," k nimž jsem ve své humanitě a sebezbožňování patřil také.

Pro antropologa je vysoce nepravděpodobné, že by se pazourek přištípl do tvaru klínu náhodou, pouhým skutálením se ze stráně. Přesto tvrdí, že vývoj člověka, jehož složitost se s pazourkem nedá matematicky srovnat, se uskutečnil náhodou, vhodnými podmínkami a dlouhým časem. A tak si říkám, k čemu je toto pseudovědecké mudrování dobré? To nás nespasí. K Bohu nás přivede jen to, že mu vzdáme čest. A když si tohle uvědomíme, Bůh si nás přitáhne, zrežíruje svědectví, které nás přesvědčí, že nás z naší hříšnosti vykoupil Ježíš Kristus. Vykoupil nás, byl za nás potrestán, zaplatil svou smrtí na kříži, aby byla Boží povaha a spravedlnost uspokojena. Až si uvědomíme tuto pravdu a prožijeme jí, jsme s Kristem ukřižovaní i vzkříšeni!

Budeme pokračovat na téma evoluce vs. kreace, ale berme je jako cvičení mozkových závitů a důkaz, že věda víru v biblického Boha jenom potvrzuje. Víra v biblického Boha není intelektuální sebevražda, nýbrž intelektuální život, probuzení k nejnapínavějšímu dobrodružství.

- pst -