Vánoční číslo zakončuje první ročník ZOD. Sedm čísel v celkovém nákladu 5,000 výtisků našlo své čtenáře. Těšíme se do Nového roku na vaši pomoc a spolupráci. Předplatné za časopis ZOD nežádáme ani letos. Je dobrovolné a do ČS vždy zdarma. Nezapomeňte šířit časopis dál.

Omlouváme se za mírný zmatek v zasílání 5.a 6. čísla jestli jste dostali číslo v obráceném pořadí. V zájmu co nejnižšího poštovného připravujeme každé číslo s tříměsíčním náskokem. K našemu překvapení dostali někteří čtenáři ZOD 6. "bleskovou poštou."

Jak jsme se zmínili v prvních řádcích dnešního čísla, odjíždíme z Indonésie nejpozději do konce tohoto roku. Naše budoucnost je zatím nejasná, adresa neznámá. Vaše modlitby a naše víra však připraví službu pro slávu našeho Pána. Bude nám nějaký čas trvat než znovu začneme odpovídat na vaše dopisy. Novou adresu a působiště oznámíme v okamžiku, kdy budeme sami vědět. Všem čtenářům i přátelům přejeme Veselé Vánoce, Šťastný Nový rok a především hodně Božího požehnání.

Sociologové zpovídali 50 staříků, kteří se dožili 95 let a víc. Otázka byla jednoduchá. Kdybyste mohli žít znovu vlastní život, co by se v něm změnilo?

Tony Campolo se ptá podobnou otázku studentů i obecenstva. Jak dlouho žijete? Každý člověk odpoví kolik mu je let. Ale to je fyzický věk, to nemá nic společného s životní intenzitou momentů, které se vrývají do naší paměti natrvalo. Ne pouhá existence, údery našeho srdce, ale intenzita zážitků je to, co se počítá za život. Teprve potom si člověk uvědomí, že žije tu a tam pár okamžiků, které stojí za pozornost. Většinou život ztráví tak, že jen utrácí čas, který si ani nepamatuje. Jak žít plný život? Stařešinové se shodli na třech bodech.

1. Vnímej život! Zastav se, poslouchej, mluv s lidmi, zajímej se, hledej, zkoušej, objevuj, probuď se. Většina lidí prožije život v polospánku pohrouženi do sebe.

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří se v životě nudí a ti, kteří jsou nudní. Musíme si uvědomit, že život v těle není věčný, nestačí uspokojovat hlad, žízeň a pudy. Máme před sebou věčný život, ale jenom ten, kdo plně odevzdá život Kristu může zažít opravdové probuzení, jen ten pozná opravdovou lásku a požehnání.

2. Riskuj víc, nedej se uondat každodenní rutinou! Život není součet úspěchů a neúspěchů. Život je risk, život je závod, život má cíl! Když si uvědomíme, že každý z nás začal na startovní čáře jako jedna spermie, která závodí dlouhým tunelem, aby střetla vajíčko a má šanci1:5 milionům, pohasne zář olympijských vítězů. Nikdo z nás není na světě výsledkem náhody, ale výsledkem vítězného závodu, kde je vrchním rozhodčím sám Otec. Pán Bůh nás předurčil a znal ještě před začátkem světa. Nikdo z nás není bezcená hromádka chemických sloučenin.

Každý mezilidský vztah, každé manželství je risk. Kdo si může být jistý? Ten kdo se neožení, ten kdo nemá přátele? Člověk, který neriskuje, nesklidí ani úspěch ani neúspěch a skončí ve světském kolotoči jehož hlavní událostí jsou dny z práce do práce, od výplaty k výplatě, dovolená, sport ať již aktivní nebo před televizní obrazovkou, kariéra, investice, Mercedeska, tituly, postavení, materielní touhy a každodenní prázdnota, kdy člověk sdílí samotu se samotáři. Staříci poznali, že jejich životní "úspěchy" po létech nejsou úspěchy a to co se zdálo být porážkou, nedopadlo vůbec špatně. Riskujte víc, nebojte se nebezpečí. Život v Kristu je to nejkrásnější nebezpečí.

3. Cílem našeho života by měla být touha zanechat po sobě něco trvalého. Žij tak, abys byl nepostradatelný nejen pro svoje okolí, ale především ve službě pro Pána Boha. Žij tak, aby po tobě zůstalo svědectví, které bude žít i když ty nebudeš. Naše tituly zemřou s námi, ale svědectví zůstane.

To je smysl našeho života, ne existence a pouhá vegetace, ale vliv na životy ostatních. Každý z nás přichází na svět s pláčem a ostatní jsou šťastní. Položme si otázku. Budou ostatní plakat až se po smrti naplní naše štěstí? Žijme pro životní kvalitu, ne kvantitu!

Podívejme se do minulosti kdo měl tituly a kdo svědectví. Faraon měl titul a moc, Mojžíš měl svědectví, Nabuchadnezar měl titul, Daniel svědectví, Jezabel měla titul, Ejiáš svědectví, Herod měl titul, Jan Křtitel měl svědectví, Pilát měl titul, ale svědectví patřilo Ježíši Kristu. Koncil měl tituly, ale Hus zanechal svědectví.

Posluchači hltali každé slovo. Koncovka přesvědčivého kazatele patřila paní učitelce Thompsonové.

Každá paní učitelka řekne dětem, že nenadržuje, že je spravedlivá, že nemá oblíbence, ale každý ví, že učitelé, stejně jako svět mají žáky nad kterými drží ochrannou ruku a ty, které nemohou vystát. S uspokojením rozdávají koule studentům, kteří nepatří mezi poslušné a poddajné. Nad nimi nezamhouří oko, těm nepatří úsměv a povzbuzení, jen odplata.

Na konci školního roku zapsala paní učitelka Thompsonová do posudku Jeníka:

1. třída: Jeník má schopnosti, ale je neupravený, zamlklý. Rodinné problémy.

2. třída: Jeník je samotář, je mrzutý, nespolupracuje, matka je nemocná.

3. třída: Jeník je uzavřený, nepíše úkoly, má školní problémy. Matka zemřela.

4. třída pololetí: Jeníkovy problémy se prohlubují, špatný prospěch, asi bude opakovat třídu. Otec nemá zájem o výchovu.

Jeník tak tak postoupil do 5. třídy. Přišly Vánoce a všechny děti přinesly paní učitelce dárek. Jeník přinesl balíček v hnědém balicím papíře. Paní učitelka otevřela Jeníkův balíček. Vybalila náramek, kde chyběla polovina kamínků a načatou lahvičku levného parfému. Děti se začaly smát, ale paní učitelka si nasadila náramek a použila parfém. Dala ostatním dětem přičichnout a všechny s ní souhlasily, jak pěkná vůně to je. Po skončení vyučování, zůstal Jeník v lavici. Měl radost, že se jí jeho dárek líbil. Řekl jak jí náramek sluší a že voní jako maminka.

Když paní učitelka osaměla, padla na kolena a prosila Pána Boha za odpuštění. Od té chvíle z ní byla nová paní učitelka. Věnovala víc pozornosti všem dětem, ale především těm, které potřebovaly povzbuzení a doučování.

Za několik let přišel první dopis: "Paní učitelko, budu maturovat s druhým nejlepším prospěchem ve třídě. Váš Jeník."

Za další čtyři roky přišel dopis, kde Jeník oznamuje, že promuje jako nejlepší student s poznámkou: "studium není snadné, ale mám ho rád." Za další čtyři roky přišla pozvánka:

"Paní učitelko, zvu vás na lékařskou promoci a svatbu. Chtěl bych vás mít na místě, kde by jinak seděla moje maminka. S láskou Váš Jeník."

Zamysleme se nad životem, zamysleme se jaké svědectví po sobě zanecháme. Vnímej život kolem sebe, riskuj a udělej rozhodnutí podle toho jak Tě Pán Bůh volá, nedrž se světských jistot, udělej krok do neznáma, jenom tak můžeš za sebou zanechat svědectví, jenom tak ovlivníš životy ostatních. To je důvod proč si Tě Pán Bůh vybral, abys byl vítěz napříč nepříznivým okolnostem a téměř nulové šanci. Život s Pánem Bohem není náhoda, ale jistota vítězství i proti pěti milionům!

- kas -