Vánoční číslo zakončuje první ročník ZOD. Sedm čísel v celkovém nákladu 5,000 výtisků našlo své čtenáře. Těšíme se do Nového roku na vaši pomoc a spolupráci. Předplatné za časopis ZOD nežádáme ani letos. Je dobrovolné a do ČS vždy zdarma. Nezapomeňte šířit časopis dál.

Omlouváme se za mírný zmatek v zasílání 5.a 6. čísla jestli jste dostali číslo v obráceném pořadí. V zájmu co nejnižšího poštovného připravujeme každé číslo s tříměsíčním náskokem. K našemu překvapení dostali někteří čtenáři ZOD 6. "bleskovou poštou."

Jak jsme se zmínili v prvních řádcích dnešního čísla, odjíždíme z Indonésie nejpozději do konce tohoto roku. Naše budoucnost je zatím nejasná, adresa neznámá. Vaše modlitby a naše víra však připraví službu pro slávu našeho Pána. Bude nám nějaký čas trvat než znovu začneme odpovídat na vaše dopisy. Novou adresu a působiště oznámíme v okamžiku, kdy budeme sami vědět. Všem čtenářům i přátelům přejeme Veselé Vánoce, Šťastný Nový rok a především hodně Božího požehnání.

Sociologové zpovídali 50 staříků, kteří se dožili 95 let a víc. Otázka byla jednoduchá. Kdybyste mohli žít znovu vlastní život, co by se v něm změnilo?

Tony Campolo se ptá podobnou otázku studentů i obecenstva. Jak dlouho žijete? Každý člověk odpoví kolik mu je let. Ale to je fyzický věk, to nemá nic společného s životní intenzitou momentů, které se vrývají do naší paměti natrvalo. Ne pouhá existence, údery našeho srdce, ale intenzita zážitků je to, co se počítá za život. Teprve potom si člověk uvědomí, že žije tu a tam pár okamžiků, které stojí za pozornost. Většinou život ztráví tak, že jen utrácí čas, který si ani nepamatuje. Jak žít plný život? Stařešinové se shodli na třech bodech.

1. Vnímej život! Zastav se, poslouchej, mluv s lidmi, zajímej se, hledej, zkoušej, objevuj, probuď se. Většina lidí prožije život v polospánku pohrouženi do sebe.

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří se v životě nudí a ti, kteří jsou nudní. Musíme si uvědomit, že život v těle není věčný, nestačí uspokojovat hlad, žízeň a pudy. Máme před sebou věčný život, ale jenom ten, kdo plně odevzdá život Kristu může zažít opravdové probuzení, jen ten pozná opravdovou lásku a požehnání.

2. Riskuj víc, nedej se uondat každodenní rutinou! Život není součet úspěchů a neúspěchů. Život je risk, život je závod, život má cíl! Když si uvědomíme, že každý z nás začal na startovní čáře jako jedna spermie, která závodí dlouhým tunelem, aby střetla vajíčko a má šanci1:5 milionům, pohasne zář olympijských vítězů. Nikdo z nás není na světě výsledkem náhody, ale výsledkem vítězného závodu, kde je vrchním rozhodčím sám Otec. Pán Bůh nás předurčil a znal ještě před začátkem světa. Nikdo z nás není bezcená hromádka chemických sloučenin.

Každý mezilidský vztah, každé manželství je risk. Kdo si může být jistý? Ten kdo se neožení, ten kdo nemá přátele? Člověk, který neriskuje, nesklidí ani úspěch ani neúspěch a skončí ve světském kolotoči jehož hlavní událostí jsou dny z práce do práce, od výplaty k výplatě, dovolená, sport ať již aktivní nebo před televizní obrazovkou, kariéra, investice, Mercedeska, tituly, postavení, materielní touhy a každodenní prázdnota, kdy člověk sdílí samotu se samotáři. Staříci poznali, že jejich životní "úspěchy" po létech nejsou úspěchy a to co se zdálo být porážkou, nedopadlo vůbec špatně. Riskujte víc, nebojte se nebezpečí. Život v Kristu je to nejkrásnější nebezpečí.

3. Cílem našeho života by měla být touha zanechat po sobě něco trvalého. Žij tak, abys byl nepostradatelný nejen pro svoje okolí, ale především ve službě pro Pána Boha. Žij tak, aby po tobě zůstalo svědectví, které bude žít i když ty nebudeš. Naše tituly zemřou s námi, ale svědectví zůstane.

To je smysl našeho života, ne existence a pouhá vegetace, ale vliv na životy ostatních. Každý z nás přichází na svět s pláčem a ostatní jsou šťastní. Položme si otázku. Budou ostatní plakat až se po smrti naplní naše štěstí? Žijme pro životní kvalitu, ne kvantitu!

Podívejme se do minulosti kdo měl tituly a kdo svědectví. Faraon měl titul a moc, Mojžíš měl svědectví, Nabuchadnezar měl titul, Daniel svědectví, Jezabel měla titul, Ejiáš svědectví, Herod měl titul, Jan Křtitel měl svědectví, Pilát měl titul, ale svědectví patřilo Ježíši Kristu. Koncil měl tituly, ale Hus zanechal svědectví.

Posluchači hltali každé slovo. Koncovka přesvědčivého kazatele patřila paní učitelce Thompsonové.

Každá paní učitelka řekne dětem, že nenadržuje, že je spravedlivá, že nemá oblíbence, ale každý ví, že učitelé, stejně jako svět mají žáky nad kterými drží ochrannou ruku a ty, které nemohou vystát. S uspokojením rozdávají koule studentům, kteří nepatří mezi poslušné a poddajné. Nad nimi nezamhouří oko, těm nepatří úsměv a povzbuzení, jen odplata.

Na konci školního roku zapsala paní učitelka Thompsonová do posudku Jeníka:

1. třída: Jeník má schopnosti, ale je neupravený, zamlklý. Rodinné problémy.

2. třída: Jeník je samotář, je mrzutý, nespolupracuje, matka je nemocná.

3. třída: Jeník je uzavřený, nepíše úkoly, má školní problémy. Matka zemřela.

4. třída pololetí: Jeníkovy problémy se prohlubují, špatný prospěch, asi bude opakovat třídu. Otec nemá zájem o výchovu.

Jeník tak tak postoupil do 5. třídy. Přišly Vánoce a všechny děti přinesly paní učitelce dárek. Jeník přinesl balíček v hnědém balicím papíře. Paní učitelka otevřela Jeníkův balíček. Vybalila náramek, kde chyběla polovina kamínků a načatou lahvičku levného parfému. Děti se začaly smát, ale paní učitelka si nasadila náramek a použila parfém. Dala ostatním dětem přičichnout a všechny s ní souhlasily, jak pěkná vůně to je. Po skončení vyučování, zůstal Jeník v lavici. Měl radost, že se jí jeho dárek líbil. Řekl jak jí náramek sluší a že voní jako maminka.

Když paní učitelka osaměla, padla na kolena a prosila Pána Boha za odpuštění. Od té chvíle z ní byla nová paní učitelka. Věnovala víc pozornosti všem dětem, ale především těm, které potřebovaly povzbuzení a doučování.

Není to pozoruhodné, že v okamžiku duchovního rozpojení s Bohem se "zostudilo" pohlaví? Proto také Bůh Židům přikázal tu nejtělesnější očistu pohlaví, obřízku. Denně vidím muslimské muže jak si před modlením omývají přirození. Zde je souběžnost ducha a těla více než na snadě. Jakou funkci mají pohlavní orgány v tělesné, hmotné oblasti? Nejprve začneme myslet na potěšení, radost, příjemnost, zalíbení, rozkoš, požitek, libost a teprve potom na rozmnožování. Jestliže existuje tato krása v tělesné oblasti, co jí potom odpovídá v duchovní oblasti? Duchovní propojení s Bohem se rozpadlo ve stejném okamžiku, kdy se lidská pohlaví stala ostudná. Duchovní propojení s Bohem je zmrzačeno, podobně jako je zmrzačeno naše pohlaví, které nás spojuje tělesně. Proto jej zakrýváme. Pohlavní orgány, které přinášejí nejvíce tělesného potěšení, jsou obestřeny záhadným studem. Duchovní orgány, které nás měly propojovat duchovním potěšením s Bohem, jsou ještě ostudnější, nefungují totiž vůbec.

Tělesné propojení s přáteli prožíváme stiskem ruky, objetím a polibkem. Nejtěsnějšího spojení tělesného života dosáhnou propojením jenom manželé. A že tělesné spojení mezi mužem a ženou Bůh přirovnává k propojení svého Ducha s naším osobním duchem je víc než zřetelné.

• Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové (Židé) ožení s tebou. A jako se veselí ženich z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe. (Iz 62:5)

Duchovní oblast je kvalitativně nad tělesnou. Dovedeme si vůbec představit jaké potěšení a radost nás čeká v plném duchovním propojení s Bohem? Proto Bůh hovoří o obmytí ducha a obřízce srdce.

Víme, že pohlavní spojení kromě radosti slouží k tělesnému oplodnění a rozmnožování. Duchovní propojení s Bohem přinese nejen nesmírné duchovní potěšení a rozkoš, ale neustálý přítok Božího Duchovního semene do našeho ducha. Nejsme-li oplodněni Duchem svatým, nemůžeme se znovu narodit. Ve vztahu k Bohu jsme všichni ženy. Bůh si nás namlouvá, Bůh nás chce dosáhnout a vstoupit k nám. My se buď vdáme, tj. dáme sebe sama, nebo ne. Jestliže ve své mysli věnujeme tolik času tělesnému styku, loži, oč důležitější musí být osobní intimní duchovní styk s Bohem. Duchovní styk s Bohem by měl být nepřetržitý. V Genesis se dočteme:

• I poznal člověk (Adam) svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila mu Kaina. (Gn 4:1)

Sloveso "poznat" má v mnoha místech význam tělesného oplodnění, spojení a nejintimnějšího tělesného svazku. Ježíš v duchovní oblasti používá přesně stejné sloveso. Například Jan napsal:

• A život věčný je v tom, když "poznají" tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17:3)

Tak jako Eva poznala Adama v tom nejintimnějším tělesném styku, tak my, máme-li věčný život, poznáme duchovním propojením jediného, pravého Boha. Věčný život není časová kvantita, ale kvalita duchovního spojení Boha s člověkem.

V záporném slova smyslu řekl Ježíš pobožným lidem, kteří se jej dovolávají:

• "Nikdy jsem vás NEZNAL; jděte ode mne ..." (Mt 7:23)

Tím Ježíš říká, ač jste nábožní, nikdy jsem vás neznal, nikdy jsem s vámi neměl intimní, duchovní poměr. Náš duch je uspokojen pouze v intimním styku s Duchem Božím. Proto nás Bůh přirovnává k věrné nevěstě. Každý člověk, který se v duchu oddává jinému bohu, ať jsou to světské statky, doktoráty nebo sebebožství skrze vlastní náboženské zásluhy, je v Božím slově nazýván nevěstkou, což je obyčejné sebeukájení, nebo-li náhražka. Bible nenamítá nic proti majetku a titulům, obojí je požehnání, ale stanou-li se našimi bůžky, jsme zaprodané nevěstky. A tak jako je Bůh věrný nám, tak očekává nevěstinu lásku a vyžaduje věrnost ženichovi.

Často jsem se divil proč se lidé snad ve všech jazycích omezují v kletbách pouze na dvě oblasti. Na intimní duchovní propojení mezi Bohem a člověkem a na intimní tělesné propojení mezi mužem a ženou. Teď vidím, že to způsobuje tělesná a duchovní souběžnost. Duchovně jsme totiž nejzruinovanější v oblasti našeho vztahu k Bohu a tělesně ve vztahu mezi mužem a ženou.

Vdejte se za Boha, buďte mu tou nejkrásnější nevěstou, vždyť takový ženich, který pro svou milou obětuje i vlastní život, nás miluje nejvíc. Studujte bibli, procvičí vám intelekt lépe než teorie relativity.

- pst -