Odpuštění skrze Kristovu krev

  • Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (16) Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil. (17) Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. (18) Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve; (19) když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: (20) „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh." (21) Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní. (22) Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. Židům 9:15-22

Od dob Krista se lidé nemohou smířit s doktrínami, které vyučují, že Kristus musí prolít krev za odčinění našich hříchů. Když začal Ježíš ukazovat apoštolům,

  • … že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" (Mt 16:21-22)

Apoštol Pavel napsal:

  • Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; (1K 1:18a)

… a pokračuje,

  • ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. (1K 1:23-24)

Liberální teologové nenávidí myšlenku, že Ježíšova krev vykoupila naše hříchy. Takovému učení říkají „jateční náboženství". Zesměšňují křesťany, kteří věří, že Bůh není natolik malicherný, aby se rozhněval kvůli našim hříchům a současně natolik pohanský, že by vyžadoval k usmíření krev. Dramatik George Bernard Shaw nemilosrdně napadl anglikánskou modlitební knížku a prohlásil:

Je plná starověkých – pro mne příšerných pověr krvavých obětí, kterých se musí křesťanství jednou provždy zbavit, pokud má přežít mezi přemýšlivými lidmi.

(Citace – Náš denní chléb 8/79.)

Ale od počátku lidské historie Bůh jasně vyhlásil, že odpuštění hříchů, jako přijatelná náhrada, je možné jen skrze prolitou krev. Když Adam s Evou zhřešil, poznali, že jsou nazí a spletli fíkové listy, aby zakryli svoji vinu a hanbu. Ale Bůh takové řešení nepřijal. Místo toho oděl provinilý pár do kožené suknice ze zabitého zvířete (Gn 3:21). Bůh tak názorně ukázal, jak hrozný je trest za hřích, ale také lidstvu prokázal obrovskou milost, že sám dodal přijatelnou náhradu.

Nemáme nejmenší pochybnosti o tom, že Bůh Adamovi, Evě a jejich dětem ukázal, jaký druh obětí vyžaduje a přijímá. Abel Boha poslouchal a přinesl oběť ze svého stáda, ale Kain obětoval Bohu z úrody svého pole:

  • Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, ale na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. (Genesis 4:3-5)

Tak došlo k první vraždě a bratrovraždě. Ve své pýše a vzdorovitosti se Kain stal otcem všech, kdo nenávidí Boží přikázání, která vedou k odpuštění skrze prolitou krev.

Pohanská náboženství praktikovala vždy obřady smiřování bohů a duchů skrze krvavé oběti. Někdy zašli tak daleko, že prováděli lidské oběti, včetně obětování vlastních dětí. Ale ať nás ani na chvíli nenapadne, že Židé napodobovali pohanský obětní systém. Spíše, jak upozornil John Calvin, „všechny pohanské oběti byly jen napodobeninami, které vznikly z původních Božích nařízení" (Calvin's Commentaries [Baker reprint], on Heb. 9:16, p. 209).

Možná, že někteří lidé měli uprostřed židovského náboženství nevěřící židovské přátele, kteří se jim posmívali, že věří v ukřižovaného Mesiáše. Ale autor ukazuje, že celý židovský systém uctívání a bohoslužeb byl založen na krvavých obětech, a že to byl Bůh sám, kdo ustanovil systém, který ukazoval do budoucna k jedinečné oběti Ježíše Krista. Vrátit se zpět ke starému systému by znamenalo, že jejich svědomí nemůže být nikdy očištěno a tím by opustili věčné spasení, které jim Bůh umožnil skrze Krista. Tak jak je psáno v Židům 9:12-14:

  • A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. (Žd 9:12-14)

V tomto textu zdůrazňuje, že odpuštění hříchů přichází jen skrze prolitou krev Krista. Ve verši 9:15 říká:

  • Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (Židům 9:15)

Viz také Žd 8:6. Autor se zaměřuje na Boží příslib odpuštění hříchů v rámci nové smlouvy:

  • Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu. (Židům 8:12)

Ukazuje, že Kristova krev smyla všechny hříchy těch, kdo byli povoláni podle staré smlouvy, takže mohou „obdržet zaslíbení věčného dědictví". Zmínka o „dědictví" vzbuzuje myšlenku na závěť. Často dochází k nedorozumění, protože toto řecké slovo může znamenat nejen závěť, ale i smlouvu. V Židům 9:15, 18 a 20, může být přeloženo jako „smlouva". Ale ve verších 9:16 a 17, se vztahuje k poslední vůli nebo závěti, protože se vztahuje k odkazům na závěť a dědictví. A závěť nabývá planost teprve po úmrtí toho, kdo závěť sepsal. A tak podobně, Mojžíš uzavřel starou smlouvu krví v souladu s Božím přikázáním. Tak i Ježíš uzavřel novou smlouvu svou vlastní krví – takže naše spasení (naše dědictví) je uloženo v bezpečí nové smlouvy v Kristově krvi, která je mnohem lepší, než krev zvířat. Zvažme tři věci:

1. Každý potřebuje odpuštění hříchů, protože nás hřích odděluje od Boha.

Jak všichni víme, vinu můžeme popírat tak dlouho, až se zatvrdíme natolik, že nás naše svědomí nebude dále trápit, ale pokud je Bůh svatý a my jsme porušili Jeho svatý standard, stojíme v Jeho soudní síni a jsme obviněni zákonem. Takže hlavní otázka není jen pocit provinilosti, ale skutečná soudní obžaloba. Pokud tě Bůh v soudný den odsoudí, tvá vina zůstane věčná. Boží rozsudek za hřích je věčné oddělení od Boha v hořícím jezeře (nazývaná jako „druhá smrt" – Zj 20:14).

Hříšníci většinou popírají potřebu Božího odpuštění snižováním Boží svatosti a spravedlnosti a zveličováním vlastní dobroty a zásluh. Mýlí se, když si říkají, „Bůh je láska, nebo, že milující Bůh by neposlal člověka jako jsem já, do pekla." Ale bible je jednoznačná; Bůh je absolutně svatý a spravedlivý. Potrestá každý hřích. Jeho láska neznamená, že odložil svoji spravedlnost a svatost. Z bible je také jasné, že náš hřích je v Boží přítomnosti daleko vážnější, než si dovedeme představit. Narodili jsme se odloučeni od Boha. Adamova vina byla přičtena každému z nás. Chvatně jsme přidali k Adamovým hříchům ještě naše vlastní hříšné skutky a myšlenky. Tak jsme se stali před Bohem viníky. A protože přicházíme na svět od Boha odděleni, potřebujeme prostředníka, který by nás s Ním usmířil. Ježíš Kristus je jediný prostředník mezi Bohem a člověkem:

  • Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, (1 Timoteovi 2:5)
  • Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (Židům 9:15)

Pokud jsi nikdy nebyl účastníkem sporu, může být nejlepším řešením, aby obě strany přivedl ke smíru určený prostředník. Ten pozorně naslouchá oběma stranám a hledá přijatelné řešení. Kristus znal absolutní Boží svatost. Také znal obrovský dluh lidských vin. Proto přivedl obě strany k usmíření:

  • To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 Korintským 5:18-21)

Lidé často přemýšlejí o tom, jak byli spaseni lidé, kteří žili v době před Kristem. Odpověď je, že byli spaseni stejným způsobem, jako jsme spaseni my – skrze víru v prolitou krev Krista. Oběti, které přinášeli symbolicky, byly obrazem Kristovy oběti. Obětoval za ně sám sebe. Izajáš 53:5-6, 11 napsal:

  • Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. … Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme."

Takže oběti Starého zákona jen oddalovaly potrestání za hřích do doby, kdy byly Kristem splaceny na kříži. Spasení před Kristem bylo něco podobného, jako když nakupujeme na kreditní kartu; dluh za nás zaplatil Kristus. Pavel říká totéž v Římanům 3:23-26:

  • … všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. (Ř 3:23-26)

Skutečnost, že každý je hříšník a potřebuje Boží odpuštění, znamená, že můžeme nabízet evangelium komukoliv, protože víme, že Boží moc ke spasení působí na každého, kdo věří. Můžete se cítit zahanbeni, protože ten, s kým mluvíte, je daleko vzdělanější a inteligentnější než vy. Může odvést hovor na filosofickou nebo vědeckou rovinu, jen aby vám dokázal, že nevíte, o čem je řeč a žádný Bůh není. Takového střetu se nemusíte bát. Mějte na mysli, že před vámi stojí hříšník, který jednou zemře a bude stát před svatým Bohem. Právě proto potřebuje prostředníka, který by ho usmířil s Bohem dříve, než zemře. Ježíš Kristus je takový prostředník. Jeho prolitá krev je cenou za vykoupení hříšníků, kteří mu důvěřují.

2. Boží jednotná metoda za odpuštění hříchů byla skrze prolití krve

Byl to Bůh, kdo vyhlásil:

  • Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 6:23)

Bůh vysvětluje, proč musí být prolita krev:

  • V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření. (Leviticus 17:11)

Boží spravedlnost vyžaduje platbu pokuty, což je smrt. V Jeho milosti přijme smrt přijatelného náhradníka na místě hříšníka. Systém zvířecích obětí podle staré smlouvy znázorňoval trest obrazně a poukazoval ke Kristu, k beránku, který snímá hříchy světa. (J 1:29). Všimněte si třech věcí:

A. Hřích vede jak k tělesné tak i duchovní smrti.

Bůh řekl Adamovi a Evě, že v den, kdy budou jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, propadnou smrti:

  • … v den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. (Gn 2:17)

Ale oni, i když zakázané ovoce jedli, nepadli mrtvi. Jak to? Protože ve chvíli, kdy pojedli, zemřeli duchovně. Předtím měli intimní vztah s Bohem a mezi nimi nestály žádné překážky. Pak byli v okamžiku odděleni a začali se skrývat před Boží přítomností. Ten den začalo jejich fyzické umírání. Přestože v Boží prozřetelnosti a záměru první lidé žili stovky let, všichni zemřeli. Jejich těla se stala předmětem stárnutí a nemocí. Hřích způsobil smrt – skrze vraždy a války. Všechny strašlivé horory světa, ať jde o nejrůznější katastrofy a nemoci, zvěrstva zločinů, terorismu, válek nebo devastace přírody a plenění přírodních zdrojů, to vše je důsledkem hříchu.

Když jsem četl příběhy misionářů, kteří se vydali s evangeliem k nebezpečným kmenům divochů, divil jsem se, že vůbec nějaké domorodce našli, že se tito lidé dávno navzájem nevyvraždili. Jejich historie je plná kmenového násilí a brutálních odplat. Jeden kmen odplácí druhému a je to nekončící a nesmiřitelný boj na život a smrt. Ale totéž se děje v „civilizovaném" světě. Celá lidská historie jsou jen boje o získání nového území nebo přírodního bohatství. Pyšní muži vládnou pyšným mužům, dokud nejsou přemoženi a svrženi. Hřích je kořenem veškerých fyzických smrtí, kdekoliv na světě. A právě hřích způsobil to, že každý člověk je duchovně mrtvý, oddělený od Božího života.

B. Krev graficky zobrazuje ohavnost a cenu hříchu.

Slovo „krev" najdeme ve verších 18-22 šestkrát, dále „smrt" nebo „dědictví a závěť" se objevuje ve verších 15-17 třikrát. Přemýšleli jste někdy o tom, jak krvavé a hrozné bylo židovské náboženství? Všechno bylo skropeno krví. Kněží na oltáři zabíjeli desítky, někdy i stovky a tisíce zvířat. Pak nosili mísy plné krve, kterou vylévali na oltář. Těla poražených zvířat na oltářích zapalovali, takže nesnesitelný zápach byl všudepřítomný. Nikdy jsem neviděl porážku býka, ani ovce nebo kozla. Maso nakupujeme v obchodě, zabalené v celofánu. Kdybychom se měli vrátit do dob obětí a být svědky chrámových obětí, asi bychom byli v šoku. Krev byla názorným obrazem, co muselo být vykonáno za hřích.

C. Stará smlouva byla potvrzena krví, protože Bůh ustanovil odplatu za hřích.

Autor se zmiňuje o detailech obětí v 9:19, ale v Exodus 24 je nenajdeme. Není tam ani zmínka o kozlech, vodě, šarlatové vlně, hysopu, ani kropení knihy. Další texty některé prvky zmiňují v jiných rituálech (Lv. 1:10; 14:4-6; Nu. 19:6,18). Autor buď všechny rituály spojil v jeden, protože se zabývá všeobecností Starého zákona, které se týkají očisty krví (jako Jan Kalvín a John Owen). Nebo se může odvolávat na ústní podání, s nímž Židé byli seznámeni. Ale hlavní pointou je, že „Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění" (9:22). Jedinou výjimkou bylo, že chudák mohl přinést místo obětního zvířete „… jako dar desetinu éfy bílé mouky v oběť za hřích; nepoleje ji olejem a nedá na ni kadidlo, protože to je oběť za hřích" (Lv 5:11-13). Ale výjimka není negací pravidla, že „bez vylití krve není odpuštění" (9:22). Bůh vždy zdůrazňuje, že smrt byla Jeho nařízení, Jeho odplata za hřích.

Takže každý člověk potřebuje odpuštění hříchů. Boží neměnná metoda odpuštění hříchů byla stanovena jen prolitím krve.

3. Smrt Ježíše Krista byla počátkem smlouvy krví.

Ježíšova krev, je samozřejmě řečnický obraz, který poukazuje na Jeho smrt. Přestože Kristovo fyzické utrpení bylo hroznou krvavou lázní, ale to, čím procházel duchovně, aby nás vykoupil z prokletí zákona, bylo nesrovnatelně horší. Jak napsal Pavel:

  • Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2 Korintským 5:21)

Kristova strašlivá agonie na kříži dosáhla vrcholu ve chvíli, kdy na sebe vzal naše hříchy a tím byl oddělen od Boha Otce.

Ve verších 9:16-17 autor užívá analogie závěti poslední vůle, aby nám ukázal, že odpuštění dědicům Krista, přichází skrze Jeho krev.

A. Odpuštění přichází nám, dědicům Krista.

Podmínka získání dědictví je, že musíme být v závěti zapsaní a ten, kdo závěť napsal, musí zemřít. Takže jen ti, koho Bůh povolal (9:15), se mohou stát právoplatnými dědici. Důraz není kladen na ty, kdo volají k Bohu, ale na ty, koho Bůh povolal. Jinými slovy, Bůh je vlastník dědictví, On připravil závěť a vybral dědice. Ta obsahuje specifický seznam Otcem vyvolených a není možné, že by se mezi dědice kdokoliv zapsal sám. Jakmile je závěť sepsána, není naplněna, dokud zůstavitel závěti nezemře.

Tento princip jistě všichni známe. Ray Stedman (Co více může Bůh říci?, vyd. Regal, str. 139) vypráví o tom, jak se účastnil se skupinou lidí setkání, kde ředitel křesťanského centra vysvětloval proces, jak mohou získat další majetek, který umožní rozšíření jejich služby. Popsal způsob, kdy centrum a jistá vdova uzavřeli smlouvu, že centrum bude vyplácet vdově až do její smrti určenou rentu. Po její smrti přejde veškeré vlastnictví na centrum. Jeden z účastníků okamžitě reagoval a zeptal se, „Jak je stará?". Otázka byla nejapná, ale jako ilustrace, která vysvětluje, že závěť nemá pro příjemce žádnou cenu, dokud zůstavitel závěti žije, je velmi poučná.

Takže otázku, kterou si musí každý odpovědět sám, je: „Slyšel jsi v evangeliu Boží výzvu a odpověděl jsi vírou ve smrt Ježíše Krista? Věříš, že to byl On, kdo zemřel, aby měli prospěch a užitek všichni dědicové?" Jestliže jsi Kristův dědic skrze víru v Jeho krev, máš zajištěný užitek odpuštění skrze Jeho smrt.

B. Odpuštění přichází jen skrze Kristovu krev.

Pakliže odpuštění nepřichází skrze krev, platí opak: prolitím krve nepřijde žádné odpuštění! Jak jsme viděli v Žd 9:9, oběti Starého zákona nemohou nikomu vrátit čisté svědomí. Obětují za očištění těla, ale o to více platí:

  • Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (Židům 9:13-15)

Nikdo z nás si ve skutečnosti nepředstavuje, že pokropení nebo vylití krve někoho nebo něco očistí (Žd 9:13,22), ale právě naopak, spíše znečistí. Pokud jste někdy měli na sváteční košili krvavou skvrnu, víte, že musíte krev okamžitě smýt, jinak na ní zůstane permanentní skvrna. Takže vzít krev a pokropit s ní knihu, lidi, chrám a všechny posvátné nádoby, ukazuje, že budou krví znečištěny, ne očištěny.

Ale současná medicína (o níž starobylí Hebrejci neměli potuchu) odhalila, jak přesný popis je očista krví. Dr. Paul Brand, který se specializuje na chirurgickou léčbu a nápravu malomocenství, popsal (with Philip Yancey, Christianity Today [2/18/83], p. 13) jak je krev schopna očišťovat tělo od všech toxinů a odpadu, které jsou shromažďovány v našich tkáních:

Ani jedna buňka není vzdálena více než je tloušťka vlasu od kapilár, kam se shromažďují všechny jedovaté zplodiny … Skrze základní chemické procesy a skrze prostupnost tkání, pronikají pomaličku jednotlivé červené krvinky do kapilár, kde odkládají kyslík a absorbují odpadní produkty (kysličník uhličitý, moč a močové kyseliny). Červené krvinky odnášejí všechny potenciálně nebezpečné chemické zplodiny do orgánů, které je z těla vylučují.

A pak pokračuje a vysvětluje, že plíce a ledviny, plus játra a slezina, očišťují krev od jedovatých zplodin a udržují náš organismus zdravý. Každá červená krvinka udržuje přesné pořadí nakládání a vykládání odpadu chemických procesů v těle asi čtvrt milionkrát. Pak samy umírají, rozloží se a jsou skrze játra vyloučeny, zatímco kostní dřeň uvolňuje nové červené krvinky (asi 4 miliony červených krvinek každou vteřinu!), aby pokračovaly v očistných procesech.

Bůh naprojektoval tento nádherný obraz, aby nám ukázal, že krev čistí naše těla od všech jedů, a podobně Kristova krev způsobuje v našich srdcích vírou očistu našich duší od jedovatých zplodin hříchů. Co se týká duchovní očisty, kterou potřebuje, kdosi napsal,

Krev zvířat nás nemůže očistit od hříchů, protože je bezmorální. Krev hříšných lidí nás nemůže očistit, protože je nemorální. Jedině Kristova krev nás může očistit, protože ta morální je.

(citace z W. H. Griffith Thomas, Hebrews: A Devotional Commentary [Eerdmans] pp.117-118).

Ježíšova krev byla prolita proto, aby zajistila očistu za hříchy a odpuštění, které všichni tolik potřebujeme. Aplikovali jste tento princip pro vaši duši? Bůh je jediná cesta k odpuštění hříchů.

Závěr

Legenda vypráví, že během vážné nemoci přišel ďábel k lůžku nemocného Martina Luthera, podíval se na něj s triumfálním úsměvem, přinesl obrovský svitek, který se sám odvíjel. Luther ze svitku předčítal, jeden po druhém, dlouhý seznam svých hříchů. Zpočátku se potácel v zoufalství. Pak náhle zvolal:

To vše je pravda, ale zapomněl jsi jednu věc: „Krev Ježíše, Božího syna, nás všechny očišťuje od hříchů."

Když tohle Luther řekl, žalobce bratra a jeho dlouhý seznam, pečlivě zaznamenaný na svitku, zmizel. (Paul Tan, Encyclopedia of 7,700 Illustrations [Assurance Publishers], # 480).

Luther také řekl (jak zapsal R. C. H. Lenski, The Interpretation of St. John's Gospel [Augsburg Publishing House], p. 130):

Hřích může být jen na dvou místech; buď je s tebou, tíží tvůj zátylek a jsi ztracen; nebo, pokud leží na Kristu, jsi spasený a svobodný.

Odpuštění hříchů přichází jen skrze Kristovu krev. Buď si jistý tím, že jsi očistu Jeho krví přijal do svého srdce vírou!

Diskusní otázky

1. Proč je zástupné odčinění hříchů Kristem základní doktrínou křesťanské víry?

2. Proč není žádná jiná očista hříchů možná jinak, než skrze Kristovu krev?

3. Co bys poradil tomu, kdo říká, že důvěřuje Bohu, ale přesto pociťuje tíhu vin za hříchy spáchané v minulosti.

4. Když se někdo zeptá, „Proč nestačilo, aby Bůh řekl, odpouštím ti? Proč je k tomu potřeba krev?" Jak odpovíš?

Hebrews Lesson 26, June 27, 2004

Copyright, Steven J. Cole, 2004, All Rights Reserved.