Podstata evangelia spočívá v ukřižování Krista a Jeho vzkříšení z mrtvých. Ukřižování je oběť Krista za naše hříchy a vzkříšení je pro naše ospravedlnění. Jenže je tu i další aspekt evangelia, který je jeho důležitou součástí a který ukazuje, že evangelium jedná nejen s našimi hříchy, ale i s námi samotnými. Bez tohoto druhého aspektu máme jen poloviční evangelium a poloviční spásu. O Ježíši je však řečeno:

• On zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich. (Matouš 1,21).

Prožíváš toto vysvobození nebo ne? Pokud ne, něco není v pořádku.

Boží slovo se nemýlí. Problém tedy musí být na tvé straně. Proto slyš slova evangelia, které je mocí Boží ke spasení ve všech směrech:

• Zdali nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt Jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s Ním skrze křest v smrt, abychom jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. (Římanům 6,3-4)

A také:

• Pohřbeni jsouce s Ním skrze křest, skrze Nějž i spolu s Ním z mrtvých vstali jste skrze víru, kteráž je mocné dílo Boží, kterýž vzkřísil Jej z mrtvých. (Koloským 2,12)

Věříme-li evangeliu, musíme věřit nejen tomu, že byly smazány všechny naše hříchy a že jsme byli vykoupeni, ale také tomu, že

• S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, ve víře Syna Božího živ jsem... (Galatským 2,20).

Uvedené verše jsou Božími fakty, které se pro nás stávají reálnými na základě naší víry v Krista ukřižovaného a vzkříšeného, na čemž máme v Kristu a s Kristem tentýž podíl. Náš starý člověk byl ukřižován a zůstal v hrobě a Kristus v nás byl vzkříšen a nyní žije místo nás a v nás. Takto se Bůh zbavil našeho starého člověka. A Bůh po nás nechce žádnou činnost, žádné skutky, ale požaduje víru k tomu, aby se tato fakta stala pro nás realitou. Někdo však může číst tato slova, může dlouhé roky znát toto učení, ale ono pro něj prozatím není skutečností. Neprožívá jeho duchovní realitu.

Mohou být dva důvody, proč tomu tak je. Za prvé tento člověk možná není znovuzrozený z Ducha Božího. Druhým důvodem (nejčastějším) je to, že takový Kristovec se doposud nenaučil Kristu a těmto Božím faktům důvěřovat, věřit. Místo toho se takový věřící snaží svobodu v Kristu si vydobýt svým vlastním úsilím, chtěním a skutky. Např. oddělením se od světa, snahou o svatý život apod. Tudy však cesta nevede. Apoštol Pavel spolu s námi vyznává svoji zkušenost s takovým úsilím:

• Neboť chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, toho nenalézám. Neboť nečiním dobrého, které chci, ale činím to zlé, jehož nechci... Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z tohoto těla smrti?" (Ř 7,18-19.24)

Naše chtění překáží zákonu Ducha života v Kristu Ježíši, aby se mohl projevit. Nechtěj být dobrý Kristovec, nedokážeš to! Jsi k ničemu! Vzdej to! Nemáš šanci! Proto tě Bůh ukřižoval. Bůh přijme pouze Krista a tebe v Něm. Není to záležitost naší vůle, ale Jeho života. Je to záležitostí pouhé víry v evangelium (smrt a vzkříšení s Kristem). Již od začátku musí být Boží děti vedeny k této víře a musí být poučeny, aby se střežily všeho skutkaření v tomto směru a dokonce i všeho chtění. Neboť to chtění je chtění starého náboženského člověka a to už je aktivita, která brání Kristu, aby se v nás mohl projevovat skrze naši víru. (Boží skutky a činění Boží vůle přicházejí na řadu až po tomto zjevení víry.) Někdo může být schopen svým vlastním chtěním a činěním postupem času změnit své staré já na docela dobrého a morálního člověka. Přesto však vždy zůstane alespoň jedna věc, se kterou se nedokáže vypořádat. Jeden hřích, který není pro něj možné odstranit. Ale i kdyby se mu to teoreticky podařilo, výsledkem by byla pouze jeho vlastní svatost, která pro Boha nemá žádnou cenu a v Jeho očích ani kvalitu. Bůh v tomto směru může přijmout pouze Krista samotného. Navíc nám Bůh ani nedává jakoukoli ctnost (pokoru, trpělivost, vytrvalost, lásku, sílu, čistotu apod.) zvlášť, odděleně od Krista, ale dává nám to vše najednou v Kristu a s Kristem, jako jeden spojený trs ovoce Jeho Ducha.

Kristus je naší pokorou, trpělivostí, vytrvalostí, svatostí, spravedlností, moudrostí a všemi dalšími nebeskými požehnáními v Kristu (Ef 1,3). Nehledejme pokoru, trpělivost a cokoli jiného mimo Krista. Byla by to jen naše lidská ubohá náhražka, něco z nás (Známe to všichni, že? Už jste si zkoušeli vyrobit vlastní pokoru? Já ano. Je to hnus.) Hledejme pouze Krista. Kdo má Syna, má život a také vše ostatní v Něm. V Kristu jsme doplněni, takže nemáme žádný nedostatek, protože On nemá žádný nedostatek. To vše však nedosáhneme skrze naše chtění a činění, ale skrze Boží chtění a činění v Kristu. To Kristus skrze nás působí, líbí se Bohu a činí Jeho vůli. Naše je pouze víra, důvěra v Něj:

• Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. (Jan 6,28-29)

Problém však je, že někdo může roky znát toto učení a stejně pro něj není reálné, protože nedostal zjevení o těchto záležitostech. Nedostal dar a zjevení víry. Zná víru rozumově, ale nezná ji ze zjevení Páně. Musí projít duchovním věkem malého a staršího dítěte, až k věku silného mládence (1J 2,12- 14), který teprve skrze Boží zjevení porozumí pravé víře, skrze kterou ho Pán Ježíš Kristus vysvobodí (J 8,32-36, Ř 7,25-8,2) od hříchu a od jeho starého člověka a on zvítězí nad tím Zlostníkem, (aby mohl pak dále pokračovat k hlubokému poznání Boha a nést se do věku duchovního otce). Tento fakt je již hotovou skutečností. Pro nás osobně se však mění v realitu pouze skrze zjevení víry. Ve věku dětí jsme stále pod zákonem, i když de iure jsme pod milostí. Zákon je naším vychovatelem ke Kristu (Ga 4,1-7), jehož účelem je nám dokázat, že my sami jsme k ničemu a z vlastních sil nedokážeme vůbec nic (našim zákonem je Kristus [1K 9, 21], pozn. ZODu).

Když jsme s Kristem zemřeli, jak bychom se ještě mohli o něco snažit nebo vyvíjet nějaké chtění, nebo činit nějaká rozhodnutí či předsevzetí, kromě víry. Čas, který budeme potřebovat pro naše vysvobození, je závislý na tom, jak brzy se vzdáme svého vlastního úsilí a jak brzy začneme místo toho Pánu a jeho Slovu evangelia jednoduše věřit. A protože zpočátku, ve věku dětí, ještě nemáme zjevení víry, musíme alespoň Pánu věřit, že nás naučí věřit a vyznávat Mu to často v modlitbě víry. Cílem této víry je Kristus žijící a projevující se v nás a skrze nás (Římanům 15,17-18), za současného umrtvení našeho starého člověka. To je evangelium - Moc Boží ke spasení každému věřícímu.

- gregorios777 -
Granosalis, 01. července 2007