Může být domácí škola kvalitní?

Statistika: V celonárodním (USA) měřítku čtení ovládá dobře jen asi 25% absolventů 4. tříd veřejných i soukromých škol - u absolventů 8. tříd je to asi 28%. Jen 25% absolventů 8. tříd kvalitně zvládlo základní matematické úkony. (The National Education Goals Report)

Statistika: Standardizované testy provedené u více než 16.000 doma vyučovaných děti ukázalo v průměru 79% dobrých výsledků ve čteném i psaném jazyce i v matematice. (The Washington Times, January 17,1995)

Statistika: Nedávná studie provedená u 10.500 doma vyučovaných dětí konstatovala, že mají o 15-32% lepší výsledky ve standardizovaných testech v matematice, čtení a jazykových dovednostech než jejich vrstevníci ze škol. (Stanford Achievement Test Group Summary Scores by Grade,1992.)

Proč uvažovat o domácím vyučování? Na to máme stručnou odpověď: protože se osvědčila a dobře funguje. Cílem vyučování je vzdělání - ne školní docházka, absolvování ročníků nebo známky na vysvědčení. Domácí vyučování, jehož principem je individuální výuka, podněcuje studenty ke skutečnému vzdělávání. Kromě toho dává rodičům možnost upravit si osnovy podle potřeby a zvolit pro dítě ty jlepší prameny.

Přednosti individuální konzultace jsou potvrzeny běžnou zkušeností. Přijde-li za vámi přítelkyně a řekne, že její syn má stále problémy s matematikou, co jí doporučíte? Aby strávil dvojnásobek času ve třídě - nebo aby našla někoho na doučování? Ze zkušenosti víme, že má-li dítě problémy ve škole, řešením patrně nebude větší počet hodin strávených ve třídě s mnoha dětmi, ale spíše intenzivní, osobní vysvětlování - konzultace. Stejně tak je obecně známo, že chytré dítě, kterému se dopřeje individuální vyučování v oblastech, jež ho zajímají, může dosáhnout nevídaných výsledků. Individuální vyučování je výhodnější jak pro nadané, tak pro průměrné žáky.

Škola je protikladem individuálního vyučování. Typickému žákovi se během šestihodinového dne ve škole dostane méně než osmi minut individuální pozornosti. Průměrný počet dětí ve třídě činí ve veřejné škole 26 žáků: z toho některým - díky kázeňským, motivačním nebo osobním problémům - se věnuje neúměrné množství času, zatímco na ostatní ho zbude jen málo. Ani ten nejvíce motivovaný, nejtalentovanější učitel prostě nedokáže poskytnout dítěti takovou zpětnou vazbu a povzbuzení, jaké se mu dostane při individuálním vyučování - zejména vyučuje-li ho rodič, který dítě dokonale zná a navíc ho má rád.

I školské instituce si uvědomují výhody individuálního vyučování a stále se snaží získat více peněz, aby mohly zmenšit třídy a snížit počet žáků na učitele. Trvale klesající úroveň výsledků testů při stále stoupajících výdajích na vzdělání svědčí o tom, že v masovém způsobu poskytování vzdělání není něco v pořádku.

Navzdory jasným důkazům o celonárodním selhávání systému veřejných škol se jak školské úřady, tak "National Education Association" stále staví proti domácí škole. Jádrem jejich námitky je skutečnost, že domácí škola eliminuje moc školské byrokracie nad vzděláváním každého dítěte a vrací tuto pravomoc rodičům. NEA na této pozici setrvává navzdory tomu, že veřejný vzdělávací systém neplní úlohu, kterou na sebe vzal.

Nadané děti trpí v institucích nedostatkem podnětného materiálu. Nadaní studenti, jak ukazuje průzkum federálního ministerstva vzdělání, obvykle ovládají asi polovinu učiva obsaženého v osnovách ještě před tím, než začne školní rok. Přesto v 84% dostávají stejné úlohy jako ostatní žáci. Dvě nebo tři hodiny, které může žák strávit v "resource room" (rozšířená obdoba školní studovny) nebo v nepovinném předmětu, prostě nestačí k tomu, aby nejlepší studenti dosáhli maxima svého akademického potenciálu. Je zajímavé, že tato zpráva ministerstva vzdělání doporučuje, aby děti mohly používat podnětné materiály tempem, které jim vyhovuje - což je přesně to, co umožňuje domácí škola. Žáci vzdělávaní doma přitom v jednom testu za druhým prokazují lepší výsledky než žáci soukromých a veřejných škol. Tato svědectví narůstají s tím, jak roste hnutí za domácí školu.

Řada států si udělala statistiku o výsledcích dětí vzdělávaných doma. Oregon, Aljaška a Tennessee hlásí že doma vyučované děti vytrvale prokazují nadprůměrné výsledky. Studie provedené v tak odlišných státech jako je Texas, Kalifornie, Alabama, Washington Pensylvánie a Severní Dakota potvrzují obecně vyšší výsledky u doma vzdělávaných dětí ve srovnání s jejich vrstevníky vzdělávanými v institucích.

Je zajímavé že studie zaměřená ne na výsledky testů, ale na intelektuální vývoj, ukázala, že "doma vzdělávaní žáci dospívají k formálnímu myšlení mezi desátým a jedenáctým rokem, tedy dříve, než je celonárodní průměr 15-20 let".

Statistiky jsou sice přesvědčivé, ale pro vzdělávající rodiče je nejdůležitější pozitivní výsledek, který mohou sami pozorovat na svých dětech.

Proč domácí vzdělávání funguje:

Je to otázka pozornosti? Zásadním důvodem, proč individuální vzdělávání - a to zvláště domácí individuální vzdělávání - má úspěch tam, kde jiné metody selhávají, je skutečnost, že učitel má možnost přesně zjistit čemu dítě už rozumí, co se ještě potřebuje naučit a jak ho to nejlépe naučit. Individuální vyučování je skvělá metoda vzhledem k zacílení na jedno dítě a možnosti přizpůsobit rychlost učení podle toho, zda dítě zvládá daný problém snadno nebo s ním má potíže. Jestliže např. dítě pochopí nový pojem snadno, není třeba ho opakovat. Lze rychle projít opakovací cvičení a postoupit k dalšímu pojmu. Podobné je to, když se dítě dostane do úzkých a postup podle učebnice se mu nedaří: matka může knihu odložit a zahrát si s ním kreativní hru, která pomůže dítěti tuto krizi překonat.

Rodiče na rozdíl od učitele ve třídě mohou sami rozhodnout, na kterou část osnov položí důraz, aby vyrovnali výkyvy v tělesných a intelektuálních schopnostech dítěte. Chlapci např. rozvíjejí rychleji hrubé motorické dovednosti než jemné. Dívky rozvíjejí jemné motorické dovednosti dříve. Zatímco průměrné prvňačky postupují stejně dobře ve čtení i psaní, mohou mít chlapci prospěch z toho, když se rodič dokud dítě není fyziologicky schopné psát - zaměří hlavně na čtení. Ale ve škole, kde osnovy nařizují postupovat ve čtení i v psaní stejným tempem u všech žáků, doplácejí chlapci na svou fyziologickou nezralost.

Individuální domácí vyučování umožňuje také rodiči motivovat dítě tím, co ho těší. Dítě je motivováno tím, že se akademické cíle uspořádají kolem předmětu jeho zvláštního zájmu. Např. dívka, která miluje koně, bude motivovanější ke psaní o koních než o kosmických lodích. Domácí škola umožňuje zohlednit při plánování studia dítěte jeho zájmy.

Individuální učení na druhé straně umožňuje rodičům klást na dítě větší nároky, než může učitel ve třídě. Např. při vyučování jazyků nebo matematiky dítě nemůže tak snadno skrývat mezery ve svých znalostech za odpověďmi jiných dětí. Jestliže nezná odpověď, nemůže zabořit hlavu do knihy a počkat, až učitel vyvolá někoho jiného. Při domácím učení ví rodič naprosto přesně, zda dítě danému materiálu rozumí nebo ne, a proto nejsou známky tak důležité jako u žáků v institucích. Škola se musí spoléhat na testy, má-li určit, kolik se toho student naučil: známky jsou jediným indikátorem pochopení.

Které překážky individuální vyučování řeší?

Jeden z prvních obhájců moderního trendu k domácímu učení, John Holt, uvedl tři kameny úrazu, které instituční vyučování spíše zvětšuje než odstraňuje. Jsou jimi: strach z nudy, strach ze selhání a strach z nepochopení. Tyto tři problémy jsou často základními prvky zkušenosti dítěte se vzděláním. K jejich důsledkům patří nekonečné řeči dítěte o tom, jak nenávidí školu, úzkost, akademické obtíže a kázeňské problémy ve třídě.

Strach z nudy vzniká tam, kde chytrý student ví, že bude zase sedět ve škole a čtyři hodiny poslouchat další a další výklady materiálu, který pochopil napoprvé. To, co jemu zabralo dvě minuty soustředění, může zbytku třídy trvat 45 minut. Inteligentní dítě se snaží této situaci vyhnout (např. tím, že se ráno loudá, aby přišlo do školy pozdě), nebo se zabývá něčím zajímavějším (např. se zasní nebo vymýšlí lotroviny), zatímco učitel se věnuje ostatním dětem.

Strachem ze selhání netrpí jen děti, které jsou nejhorší ve třídě, ale i ty, které se pohybují na průměru. Některé děti nejsou tak bystré, aby se učily rychle a bez pomoci, a přitom nejsou dost zaostalé, aby přitáhly dostatečnou učitelovu pozornost, kterou by potřebovaly. Úzkost ze zkoušení (a její průvodní projevy jako bolest hlavy nebo žaludku) nastupuje tam, kde žák cítí, že si nikdo nedá práci, aby mu s látkou pomohl - a on sám ji ještě nezvládl. Byrokratické předpisy vyžadují, aby se za určitou dobu probral určitý počet stránek. Když většina dětí zvládla látku alespoň na trojku (což zpravidla znamená, že ji nezvládly dokonale), všichni postoupí k dalšímu bloku informací. Strach ze selhání nastupuje u dítěte tam, kde celá třída už postupuje dál, zatímco ono samo chápe látku jen nejistě. Žák ví i tehdy, když to neví jeho učitel, že stavět na labilních základech je těžké.

Strach z nepochopení se projevuje různě. Tak např. ostýchavé dítě se bojí zeptat před celou třídou a tak má stále strach, zda skutečně látku pochopilo. Strach se může stupňovat právě tehdy, když učitel vysvětluje, protože dítě ví, že bude vysvětlovat jen jednou. Co když to nepochopí? Ze samé snahy pochopit napoprvé může mít žaludeční křeče, protože ví, co se stane, když bude chtít něco vysvětlit ještě jednou.

Tyto tři překážky v učení - strach ze selhání, strach z nudy a strach z nepochopení - často zastíní celou vzdělávací zkušenost dítěte. A přitom to není nevyhnutelná součást vzdělávání. Individuální výklad, zvláště když se koná doma, minimalizuje překážky a poskytuje prostředky k jejich odstranění.

Proč jsou rodiče nejlepšími individuálními učiteli?

Jedním z hlavních důvodů úspěchu domácího vyučování je právě to, že vyučování dítěte vedou jeho rodiče. Rodič jako vzdělavatel není nevýhoda, kterou je třeba zmírnit nebo vyvážit jinými přednostmi domácího vzdělávání. Naopak: rodičovské zaujetí a láska jsou rozhodujícími činiteli úspěchu domácí školy.

David Guterson, učitel na veřejné nižší střední škole a učitel tří doma vzdělávaných synů, vysvětluje, proč i nejnadšenější učitel nedokáže vyučovat tak, jako matka nebo otec:

"Rodiče milují děti tak, že já se s tím nemohu rovnat... A vyučování je především jiným úkonem lásky." Láska rodiče k dítěti je ta nejlepší učitelská kvalifikace. Tato láska je základem důvěry a věrohodnosti, která nezačíná každé září a nekončí každý červen.

Od samého narození pozorují rodiče zblízka způsob, jímž se jejich dítě učí. Většina matek i otců zjistí, že největší část dětské osobnosti byla zjevná už od kojeneckého věku a zbytek se jim od té doby rozvíjel před očima.

Zvláště v raném věku dítěte mají rodiče jedinečnou šanci objevovat temperament dítěte, styl, jímž se učí, a jeho zárodečné schopnosti: to je klíč k budoucímu akademickému úspěchu dítěte. Každá matka, která učila batole používat lžíci nebo čtyřletého počítat kostky, když je uklízí do bedny, každý otec, který učil šestileté dítě jezdit na kole, vědí něco o tom, jak se jejich dítě učí a co ho motivuje. Je agresivní? Pozoruje rádo ostatní, než vyzkouší novou dovednost? Učí se rychleji pozorováním, nebo napřed vyslechne výklad a pak pozoruje ukázku? Vyjadřuje se lépe slovně nebo akcí a participací? Podněcuje ho soutěž, nebo ho odrazuje? Vyzkouší si věci nejraději v soukromí, aby nebylo pozorováno, nebo ho motivuje publikum? Všechna tato pozorování jsou důležitá, protože rodičům ukáží, jaký typ podpory, struktury, motivace a přístupu pomůže jejich dítěti nejvíce.

Každá matka, která měla dítě ve škole, si někdy pomyslela: "učitel mu nerozumí" nebo "učitel mu nedává to, co potřebuje", nebo "kdyby mu dopřáli trochu víc pozornosti, kdyby ho povzbudili...". Sečteno a podtrženo: nikdo nezná vaše dítě tak jako vy. Nikdo mu nedá tolik lásky, povzbuzení a podpory jako vy. A žádný učitel nemá čas objevit a ocenit všechny báječné věci, které vy o svém dítěti víte. Konec konců jste ho právě vy učili prvních pět let, motivovali ho, ukázňovali ho a milovali. Učitel prostě nemůže znát dítě tak dobře, aby mohl reagovat tak jako vy. Guterson popisuje přednosti akademického vzdělávání poskytovaného rodiči takto:

"Nesvazováni inherentní (tradiční) netečností škol - jejich uniformitou obsahovou i pedagogickou - a důvěrně spojeni se vzdělávacími potřebami dítěte, mohou vyučující rodiče objevovat a znovu objevovat, učit se z chyb, měnit věci tak, jak se prohlubuje jejich pochopení, a konečně živit intelektuální růst svých dětí z výhodné pozice toho, kdo dítě hluboce miluje. Krátce řečeno jsou rodiče přirozenými učiteli, jež sama struktura života vede ke vzdělávání jejich dětí."

Většina rodičů mimoděk učí své děti všemu potřebnému v prvních letech života, aniž by i jen pomysleli na to, zda jsou k tomu "kvalifikováni" a mají na to "certifikát". Jakmile je dítěti pět let, je to jiné. Rodiče jsou přesvědčováni, že jen "experti" mohou jejich dítě učit, navzdory tomu, že rodiče je úspěšně učili celé roky, že znají své děti lépe než kdo jiný, a že znají jeho temperament a styl jeho učení, tedy věci, které učitel ve třídě musí celá léta objevovat, pokud to vůbec chce dělat.

Zkušenost formálního učení ve třídě neučiní z rodiče dobrého učitele. Řada učících rodičů dokonce popisuje svou předchozí učitelskou kariéru jako komplikaci. Maggie Murrayová, bývalá učitelka základní školy, která dnes učí doma své čtyři dcery, popsala svá učitelská léta spíše jako překážku než jako pomoc. "Musíte se odnaučit všechno, co jste se učila o učení." Většina vyučování ve třídě se odehrává ve velkých skupinách, uniformně, a to je pro individuální pozornost a výuku jen malou pomocí.

Několik studií o zázemí vyučujících rodičů potvrzuje, že učitelské vzdělání, příjem a úroveň vzdělání nejsou rozhodujícími faktory pro úspěšnost domácího učení. Podle jedné studie např. není významný rozdíl mezi akademickými výsledky doma vzdělávaných dětí rodičů s učitelským certifikátem a rodičů bez této kvalifikace. Podobně podle několika studií není významný vztah mezi úrovní vzdělání rodičů a výsledky dítěte. Děti, jejichž rodiče ukončili střední školu, mají stále lepší výsledky než je celonárodní průměr.

Všechny tyto statistiky ukazují, že nejlepší vzdělání pro dítě není dáno učitelskou kvalifikací, penězi vynaloženými na osnovy a pomůcky, ba ani počtem hodin, strávených formálním, strukturovaným učením. Úspěch spíše závisí na citlivosti vyučujícího ke skutečným potřebám dítěte, jeho nadání a deficitům, a na zaujetí, soustředění, povzbuzování a lásce - tedy na věcech, které mají spíše rodiče než učitel ve třídě.

Domácí škola zaručuje osnovy upravené podle osobnosti dítěte

Rodiče vzdělávající doma poskytují dětem významnou výhodu, kterou i nejlepší soukromá škola jen těžko vyváží: osnovu zaměřenou na osobnost dítěte. Rodič obvykle učí podle osnov, které vybral nebo upravil podle konkrétního dítěte - jeho intelektuální úrovně, zájmů, tempa a stylu učení a také podle toho, co rodiče pokládají za kompletní, integrované vzdělání. Individuálně učící rodiče poskytnou dítěti program střižený na jeho míru, protože vycházejí z otázek: "Co už zná?" a "co by se právě teď měl naučit?"

Rodiče si mohou vybral látku z různých stupňů tak, aby ji přizpůsobili skutečné vzdělávací úrovni svého dítěte. Tak např. osmiletý může být v matematice na úrovni třetí třídy, číst na úrovni čtvrté třídy, spelovat (pravopisné hláskování) na úrovni druhé třídy atd. Ve škole učitel nemůže přizpůsobovat osnovy v každém předmětu podle každého ze svých studentů. Domácí vzdělavatel však může vědomě vybírat osnovy podle konkrétního žáka.

Individuálně navržený program uchovává u dítěte vzrušení a nadšení pro výuku a vylučuje nudu, která se nutně dostavuje, když je dítě nuceno vysedávat při opakovaném výkladu věcí, které už zvládlo. Učitel ve třídě si kromě toho nemůže zvolit osnovu, podle níž by učil. Nemá ani možnost upustit od osnov nebo je nahradit jiným textem, pokud text schválený školní radou u určitého dítěte nezabírá. Učitel, na rozdíl od rodiče, nemůže začít znovu s takovou osnovou, která by měla efekt.

Poslední důvod: osnovy zaměřené na osobnost dávají rodiči příležitost vybrat materiály, které odpovídají učebnímu stylu dítěte. Tak např. u dítěte, které se učí především ze slyšení, lze užít audiotechniku tak, aby si dítě lépe zapamatovalo fakta. Dítě které je rozvinuté hmatově, může mít prospěch z praktického hands-on-approach v pří- rodopisu nebo matematice, kdy se může opřít o pomůcky, jež mu osvětlují pojmy používané v textech. Ideální osnovy nabízejí kombinaci hmatového, zrakového a sluchového učení, ale v rovnováze, kterou lze adaptovat na efektivní metodu pro konkrétní dítě.

Ano, domácí škola je dobrá škola

Domácí škola dává rodinám obrovskou příležitost nabídnout dětem to nejlepší akademické vzdělání. Individuální učení, jež je jádrem domácího vzdělávání, poskytuje našim dětem nejlepší vzdělání. Hlavní důvody, proč je domácí škola tak úspěšná, lze shrnout takto:

1. Individuální učení je nejefektivnější vyučovací metoda. Individuální výklad, který navíc poskytuje učitel (rodič), který zná dítě nejlépe, umožňuje skutečné pochopení studovaného předmětu a umožňuje přizpůsobit tempo výuky dítěti.

2. Individuální osnovy vždy odpovídají úrovni dítěte. Rodiče vybírají osnovy podle toho, co se nejlépe hodí pro intelektuální schopnosti jejich dítěte, způsob, jímž se učí, i pro jeho zájmy. Rodiče mohou osnovy upravit tam, kde vidí nějaké nové potřeby nebo cíle. Nuda nebo strach z neúspěchu se do značné míry sníží nebo vůbec vyloučí.

3. Domácí škola zajišťuje větší důkladnost a hloubku učení. Cílem je pochopení, tempo určují potřeby dítěte: díky tomu se děti skutečně naučí to čemu se učí (rozhovor je omezen jen rozsahem problému - ne zvonkem na konci hodiny). Dítě si nevytvoří mezery, k čemuž nutně dochází, když něco ještě nepochopilo a učitel už přechází k dalšímu oddílu.

4. Domácí škola poskytuje dítěti širší rozsah vzdělání, protože výběr předmětů je širší a pružnější: je také možné využít exkurzí a hloubkových projektů. Ve školách byly exkurze a hloubkové projekty podstatně omezeny díky rozpočtovým škrtům, právní odpovědnosti a menším možnostem spolupráce matek. Např. okres Fairfax ve Virgínii, což je jeden z nejkvalitnějších školských obvodů v zemi a okres je jeden z nejbohatších, poskytuje dětem základní školy jednu exkurzi za půl roku. Místní podpůrná skupina domácího vzdělávání v témž okrese naproti tomu organizuje v průměru jednu exkurzi za měsíc a má k dispozici řadu odborníků ke speciálním tématům.

5. Individuální výuka nejlépe využije čas dítěte. Redukuje ztrátové časy. Rodič ve velké rodině - má vždy na starosti méně dětí. Tradiční instituční škola pomíjí přirozenou potřebu dítěte hrát si. Individuální učení je úspornější a efektivnější, takže dítěti zbude víc času na to, aby bylo opravdu dítětem a v klidu se radovalo z volného času.

6. Individuální učení se vyhne nuceným programům: rodiče mají kontrolu nad sexuální výchovou a vyhnou se nevítaným aspektům programů zaměřených na drogy, smrt, sex a AIDS, které jsou ve veřejných školách povinné.

7. Individuální učení poskytuje víc, než může poskytnout soukromá škola, přitom však za zlomek ceny. Má řadu předností i ve srovnání se soukromou školou (nižší počet dětí na učitele, individuálnější osnovy lepší výsledky podle testů) a poskytuje je levněji. Je dražší než veřejná škola o některé výdaje (osnovy knihy, poradenské služby, testování), ale v normálním případě nestojí víc než 400 USD na rok a dítě - často méně. Roční výdaje představují měsíční výdaje za školné v soukromých školách.

Otázka socializace

Úhelným kamenem debaty o domácí škole je otázka socializace. Rodič-učitel může být akademicky dobrý, ale nebude díky nedostatku socializace domácí vzdělání neúplné?

Když kritikové domácího vzdělání mluví o socializaci, redukují ji zpravidla na sociabilitu - schopnost vycházet s lidmi. Pokládají socializaci v instituční škole za lepší, protože je tam víc lidí, a víc lidí znamená víc zkušeností pro sociální interakci. Ale sociabilita je pouze produktem procesu socializace.

Proces socializace v instituční škole spočívá z největší části na interakci vrstevníků pod povšechným dozorem učitelů. Ale pokud jde o socializaci prostřednictvím vrstevníků, méně je někdy více.

Proces socializace doma začíná a roste za bdělé péče rodičů, kteří ho podporují a korigují: zvláště pečlivě dbají na vztahy mezi sourozenci. Kritikové naznačují, že doma vyučované děti jsou sociálně neschopné, že se neumějí vyrovnávat se skutečným světem. Ale pravý opak je pravdou: socializace je jednou z předností domácí školy.

"Posedlost vrstevníky a mentalita party jsou přirozenou odpovědí dětí na masové vyučování, které v podstatě odstraňuje z jejich života dospělé: dospělí se před nimi ocitají v poměru 30:1, v roli natolik autoritativní, že znemožňuje smysluplný vztah." (David Guterson, učitel na veřejné škole, domácí vzdělavatel.)

Výhody domácí školy pro socializaci:

1. Nejdříve a především doma se dítě připravuje k získávání společenských dovedností, jež ho - ve věkově integrovaném prostředí - připravují na skutečný svět. Uvědomme si, že skutečný svět oplývá prostředími, jež jsou věkově smíšená: obec, církev, pracoviště.

2. Socializace znamená víc než schopnost vycházet s druhými. Je to schopnost dávat se v lásce Bohu, členům rodiny, souvěrcům i světu. Domácí škola dlouhodobě cvičí naše děti v tomto typu obětavé lásky.

3. Děti, které se učí doma, mají silné vědomí vlastního já, které je základem zdravé socializace. Silné vědomí vlastního já vede k sebeúctě a sebekontrole, které jsou základem sebekázně a sociability.

4. Vyučující rodiče mají více času na to, aby děti vedli k jednání založenému na křesťanských hodnotách. Děti jsou pak více schopny reagovat na hodnoty určované vrstevníky a ujmout se mezi nimi vedení.

5. Domácí vyučování omezuje příležitost negativní socializace. Členové rodiny stráví více času pohromadě a uzavírají věkově smíšená přátelství. Rodiče mají přátelství svých dětí pod kontrolou.

6. Díky společným exkurzím, sportu, hudebním lekcím a dalším aktivitám podpůrné skupiny i díky občanským a církevním aktivitám rodiny má dítě větší možnost kontaktů s lidmi nejrůznějších profesí a v nejrůznějších životních situacích. Jejich socializace pro život je komplexní.

Jak se dozvím, co mám učit a jak učit?

Pokud jde o tento aspekt domácího vyučování, pak jsou rozhodující vhodné nástroje. Státní vyučovací standardy, "balíčkované" neboli kompletní osnovy, a věkově vhodné učebnice vám ukáží, co se má dítě každý rok naučit. To je pro vás výchozí bod: nemusíte se však omezovat na to, co dělají všichni ostatní. Učitelské příručky a detailní osnovy vám řeknou, co máte každou hodinu naučit, a většina z nich nabízí další činnosti, které prohloubí pochopení nebo uvedou další lekci.

Kolik času domácí škola zabere?

Relativně málo! Domácí škola potřebuje dobu kratší než obvyklý den v instituční škole. Záleží na vás, jak si den uspořádáte. Některé rodiny se snaží skončit domácí vyučování a běžné domácí práce v poledne a odpoledne věnují hodinám speciálního vyučování mimo dům, hře, domácímu provozu apod. Jiné si rozvrhují výuku do menších celků během dne a střídají je s domácími pracemi, hodinami mimo dům a hrou. Některé rodiny učí čtyři dny v týdnu a jeden den si rezervují na exkurze nebo speciální projekty. Volba záleží na vás.

Zkušenost ukazuje, že matky tří až pětiletých dětí stráví vyučováním méně než hodinu denně. Matky v prvních ročnících stráví samotným vyučováním asi dvě hodiny denně, vyšší třídy vyžadují obvykle tři až tři a půl hodiny denně, druhý stupeň a střední škola zabere zpravidla více času podle typu studia, ale průměr je okolo čtyř hodin denně. Čím je dítě starší, tím větší část výukového času může pracovat samostatně.

Výzkumy ukazují, že výsledky standardizovaných testů u dětí z domácích škol nezávisí na typu rozvrhu ani nejsou přímo úměrné počtu odučených hodin. Překvapuje vás, že matka vyučující doma stihne za dvě hodiny to, co trvá ve škole šest hodin? Tak si to spočítejte. Čas věnovaný konkrétnímu dítěti se ztrácí díky počtu dětí, které se dožadují pozornosti. Mnoho školního času se vyplýtvá na kázeňská vyrušení, na administrativní detaily, rozdáváním a vybíráním prací, čekáním, až všichni skončí práci, ve frontách na pití a na záchodě. Celé hodiny se studenti věnují neakademickým kursům (sexuální výchova, výchova ke správnému přístupu ke smrti, drogová výchova). Nepřekvapuje nás, že místo aby snahy omezit neakademické kursy, navrhuje se prodloužit vyučovací dobu.

Vy, jakmile si stanovíte osnovu, začínáte od základních věcí a pak postupujete dále. Místo různých "výchov" přidáte rozšiřující výuku podle zájmu dítěte, jako jsou dějiny umění, jazyky nebo klasická hudba - a pořád bude vyučování kratší než ve třídě.

Matka, která dělí pozornost mezi několik málo dětí, naučí spoustu látky - rozhodně více než učitel, který nemůže jít kupředu, dokud 26 dětí nepochopí to, co vyložil.

Protože výuka zabere méně času, využijeme lépe čas našich dětí. Především odstraníme časový stres např. s odchodem do školy: děti mají víc času na hru, na čtení, na užitečné koníčky nebo na prosté soužití se sourozenci a rodiči. V nestrukturovaném čase se rodí většina otázek.

Děti, které se učí doma, se přirozeně zapojí do chodu domova. V instituční škole jsou děti často tak přetížené, že rodiče často váhají obírat je o zbytek času požadavky na pomoc v domácnosti. Děti tak ovšem ztrácejí příležitost k posílení vlastní odpovědnosti a osobnímu růstu. Díky rodinným odpovědnostem získávají děti praktické životní dovednosti a vyšší stupeň soběstačnosti, což je rozhodující pro formování jejich charakteru.

Máte-li věnovat několik hodin denně výuce svých dětí, je tento závazek pro vás prioritní. Na začátku to možná znamená omezení jiných aktivit mimo dům. Čas pro vyučování si blokujte tak, jako si ho blokují podnikatelé, kteří pracují doma. Základem je pravidelný rozvrh. Upozorněte své okolí na tento rozvrh a omezte vyrušování na minimum. Zapněte záznamník se žádostí, aby volající nechávali jen nejnutnější vzkazy.

Na druhé straně poskytuje domácí škola příležitost uspořádat rozvrh podle potřeb rodiny tak, aby zbyl určitý "rodinný čas", kdy jsou všichni pohromadě.

- Michaela Freiová, Domácí škola: americká zkušenost, Občanský Institut, č. 63, 1996, redakčně zkráceno -

Poznámka redakce: Pokud máte zájem o další informace, napište nám.