Ještě před sto lety se dalo říci, že v zemích, kde hrálo křesťanství nezanedbatelnou roli, byl pro většinu lidí prvořadý osobní vztah s Bohem. Představy o správném životě byly založeny na Bibli a dobré skutky věřících byly motivovány vírou v Boha.

Později nastaly změny. Boží existence nebyla otevřeně popírána, ale důraz a smysl dobrých skutků se postupně přesouval do oblasti morálky a etiky. Biblické zázraky začaly být zlehčovány nebo popírány. Vyznávání víry a shromáždění věřících sloužily svému účelu v minulosti, ale teď, se vzrůstajícími znalostmi, je víra založená na osobní zkušenosti s Bohem už nepotřebná. Člověk přestal být motivován Božími zákony ke správnému životu. Bázeň před Hospodinem byla nahrazena vzděláním a novodobou filosofií, jejím hlavním smyslem se stala osobní spokojenost. Tento myšlenkový zvrat začal někdy na začátku století s příchodem "osvícenství". Jaké to mělo důsledky? Stačí se podívat kolem sebe a na současnou situaci světa!

Co se stalo s lidskou společností od chvíle kdy "odborníci" na vzdělání a ideologii rozhodli, že člověk bude žít jenom chlebem, že může být vychován, aby nehřešil, a vzdělán natolik, aby poznal, že válka je šílenství? Nastal největší zmatek v dějinách lidstva!

Aby mohla morálka přežít, musí ji předcházet duchovnost. Mravný člověk musí nejdříve patřit Bohu, aby mohl být opravdově mravný. Opravdu kvalitní lidská společnost bude v prvé řadě hledat a velebit Boha a Jeho Syna, Ježíše Krista. Jestliže vám to zní otřepaně, zamyslete se nad historií. Například v historii izraelského národa, stejně tak jako v historii starého Řecka a Říma, je tato skutečnost naprosto zřejmá. Všichni měli příkladné morální zásady, vzorné etické zřízení, výtečné pojetí zákonů a spravedlnosti, ale bez duchovních hodnot se ocitli v naprostém morálním úpadku.

Naopak, nedávná historie nám ukazuje, že duchovní probuzení vždycky vedlo k morálnímu a intelektuálnímu obrození a celkovému zlepšení stavu společnosti.

Do jaké míry je křesťanské myšlení potlačeno, do takové míry sahá morální a intelektuální úpadek. Když se lidé rozhodnou, že budou žít podle pravidel, které si sami určí, lidská společnost upadá. Emil Brunner, švýcarský bohoslovec, poznamenal:

Cítění pro to, co je osobní a lidské, což je ovocem víry, může nějaký čas přežít zánik kořenů, ze kterých vyrostlo, ale ne příliš dlouho. Zpravidla se náboženský úpadek projeví ve druhé generaci formalismem a ve třetí generaci rozkladem a úplným zhroucením morálky. Samotné humánní cítění bez víry nikdy historicky neobstálo. Humanizmus trvající delší čas nakonec přinese celkové odlidštění. "Víno života bylo vylito", zůstane jen sedlina.

Brunner měl pravdu. Hodnotná lidská společnost musí spočívat celým srdcem na víře ve spasení Ježíšem Kristem a na Božím slově - Bibli. I světská historie to dosvědčuje. Každý pokus upevnit morálku bez Ježíše Krista a bez Božího slova končí katastrofou. Když se lidé povyšují, skončí v ponížení. Apoštol Pavel to vyjádřil v dopise k Římanům l,22:

• Vydávajíce se za moudré, jsou učinění blázni.

Přirozený člověk si vždy představoval, že Bůh ho chce omezovat, že mu nedovoluje použít všech sil a schopností. Pod vlivem tohoto mylného pojetí svobody se člověk bouří proti Bohu a Jeho ustanovením. V posledních letech většina tak zvaných "hnutí za osvobození" není nic jiného, než odpor k Božím zákonům. Když si ženy snaží přisvojit jinou úlohu než jim dává Bible, nazývají to "rovnoprávnost žen". Když volnomyšlenkáři veřejně a v tisku užívají řeč, která odporuje biblické úrovni slušnosti, nazývají to "hnutí za svobodu slova" - svoboda v myslích přirozeného člověka tedy znamená únik od křesťanských ideálů. Morálka se stává protikladem toho, čeho se člověk bojí.

Všimli jste si, kolik lidí dnes říká, že válka je "nemorální", ale stejní lidé žijí pohodlně v rouhání, oplzlostech, tolerují nevěru, pornografii atd.? Důvod je ten, že neberou v úvahu morálku ve světle Boží svatosti. Ovšem, my všichni souhlasíme s tím, že jsou okolnosti, kdy je válka nemorální, ale někdy je větší nemorálnost nebojovat, než vstoupit do boje. Bez válek by lidské pokolení nevědělo, co je to "svoboda" a demokracie. Známe případy, kdy válka je určena Bohem jako jeden ze způsobů podporování zákonů. Většina lidí by byla rozhořčena, kdyby bylo spácháno zvěrstvo a zločin nebyl potrestán a svědci by odmítli zavolat policii nebo ohlásit zločin; ale titíž lidé se děsí, když armáda zasáhne tam, kde národ nebo část národa je ohrožena krveprolitím ze strany vnitřního nebo vnějšího nepřítele. Lidé mají zmatené představy o morálce. Zdá se, že morálka je pro ně to, co si sami přejí.

Skutečností je, že lidé žijící ve hříchu nevědí a nemohou vědět, co je morální a co ne; důvod je prostě ten, že neznají žádnou autoritu. Zůstáváme ve stavu ztracenosti, protože jsme odhodili Bibli jako své vodítko. Lidé neustále slyší, že mají být dobří, ale zároveň pořádně nevědí, co to znamená. Nedostatek morálního a etického zákonodárství se projevuje všude kolem nás, dokonce i v soudnictví. Zůstává otázka, proč vlastně máme být dobří, co nebo kdo nás má motivovat? Pokud je morálka samoúčelná, pak jediný způsob, jak ji můžeme posoudit, je intelektem, tak jak to vyhovuje rozumu. Pokud založíme morálku, slušnost a své názory, jak by věci měly být, jenom na lidském rozumu, máme jen lidské mínění, a to nepředstavuje autoritu. Kdy konečně pochopíme co "dobro" znamená? Pokud morálka a slušnost je pouze věcí osobního názoru, pak vůbec žádná autorita neexistuje, protože názor jednoho je stejně platný jako názor druhého.

To celkem výstižně shrnuje stav dnešní lidské společnosti. Odhodili jsme knihu, která nás vedla. Není divu, že se potácíme ode zdi ke zdi, podle toho, jak s námi manipulují lidé, kteří věří, že jsou zákonem sami sobě.

Izrael se dostal do řady obtíží, když, jak čteme v knize Soudců 2l:25, každý dělal to, co se mu zdálo být správné v jeho očích. Totéž dnes děláme my a říkáme tomu svoboda. Ze zkušeností by nám mělo být jasné, že bystrý rozum naplněný fakty není základem morálky, ba ani její zárukou. Ti, kteří si myslí, že myšlení a chování bez morálních a etických předsudků může pomocí evolučních principů změnit život, měli by číst noviny, životopisy a paměti. Není pochyby o tom, že v minulosti patřily nejbystřejší myšlenky rebelům a revolucionářům, kteří měli sklony ke zradě, a těm, kteří odporovali morálním zásadám, na kterých stála tehdejší civilizace. Kolik vynikajících lékařů může svědčit o zhoubných následcích hříchů proti tělu a při tom sami jsou otroci těchto hříchů? Známost sama o sobě nestačí. Pravděpodobně jste slyšeli, že život člověka bez Boha je existence bez cíle, ale uvědomujeme si, že takový člověk je ztracený? Každý kdo postrádá duchovní zaměření, je ztracen, ale může být zachráněn. Zamyslete se nad tím. Ježíš prohlásil:

• Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil to, co bylo ztraceno. (Lukáš l9:lO)