Charismatici a cessacionisté

V současné době existují rozdílné pohledy na zázračné a zjevující dary jako dar apoštolství, proroctví, jazyků a uzdravování.

První pohled říká, že tyto dary, jak byly popsány v Novém zákoně, jsou stálé platné i v dnešní době, a věřící je mají hledat. Tento názor je zastáván klasicky stoupenci letničního a charismatického hnutí. Do této názorové skupiny se však řadí i někteří křesťané, kteří mají poněkud konzervativnější teologické názory. Spíše než charismatici se však označují jako zastánci pokračování („kontinuacionisté“), aby tím dali pouze najevo, že věří v pokračování darů, bez současného plného ztotožňování se s přítěží charismatického hnutí.

Na druhé straně existuje názor, že výše uvedené nadpřirozené dary se v současné době v církvi již nevyskytují. Tito křesťané bývají označováni jako zastánci ukončení darů nebo také „cessacionisté“ (od anglického cessation – skončení, zastavení). Zastáncům ukončení bývá někdy podsouváno, že již nevěří v Boží moc působící dnes v církvi a ve světě. Tito lidé neodmítají víru v nadpřirozené Boží působení v dnešní době. Na druhé straně jsou však přesvědčeni, že nadpřirozené dary měly zvláštní význam v době prvotní církve. Tyto dary byly zvláštními znameními, která potvrzovala šíření evangelia a službu apoštolů při zakládání církve. Jakmile tento věk pominul a byly sepsány knihy Nového zákona, účel jejich existence se naplnil, a tak v dnešní době není důvod tyto dary vyhledávat.

Diskuze vedoucí do „slepé uličky“

Mezi oběma názorovými skupinami, tedy charismatiky a zastánci pokračování na jedné straně a zastánci ukončení na straně druhé, existuje výrazný nesoulad. První skupina tvrdí, že mimořádné dary, zázračné dary a dary zjevení jsou v církvi stále přítomny. Ta druhá naopak zastává názor, že mimořádné dary pominuly, jelikož byly omezeny pro období zakládání církve, tedy pro dobu apoštolů.

Od obou skupin zaznívají také rozdílné způsoby argumentace na obhajobu vlastních názorů. Charismatici argumentují prožívanými „zkušenostmi“. V takové situaci je v současné době obtížné vyvracet existenci daru jazyků někomu, kdo mluví v jazycích. Jeho argumentace je jednoduchá: „Když s tím mám osobní zkušenost, jak může někdo tvrdit, že to neexistuje.“

Na druhé straně zastánci ukončení často odkazují na biblické pasáže jako 1 K 13, 8–10 („proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou...“), a také na církevní dějiny, které dosvědčují skutečnost, že mimořádné dary postupně pominuly krátce po skončení apoštolské doby. Na to charismatici většinou odpovídají, že dar jazyků byl obnoven naposledy v roce 1906, kdy vzniklo letniční hnutí.

Při diskuzích tohoto typu se často dostáváme do slepé uličky, protože zastánci ukončení nesdílejí nadšení z charismatických zkušeností a naopak charismatici se stěží dají přesvědčit biblickými a historickými argumenty zastánců ukončení.

Pokus o jiný přístup

A tak je otázka, zda neexistuje lepší způsob, jak tuto diskuzi vést. Cesta ke smysluplnější diskuzi vede přes odpověď na otázku, co tyto dary představovaly. Musíme si odpovědět na otázku, o čem vlastně mluvíme, když hovoříme o darech proroctví, jazyků a uzdravování. Nejdříve je třeba formulovat a vymezit biblické chápání zázračných a zjevujících darů a toto kritérium použít k poměřování současných „zkušeností“. Podstatou této diskuze je tedy hledání biblických standardů a jejich pomocí hodnocení současné charismatické praxe. Jinými slovy, chceme zjistit, jak se projevovaly tyto dary v dobách Nového zákona a k čemu sloužily, a pomocí těchto kritérií pak provést srovnání se současnými zkušenostmi v charismatickém hnutí. Tento přístup nyní použijeme pro zhodnocení současných darů proroctví.

Boží slovo nám poskytuje tři základní kritéria pro zhodnocení člověka, který se prohlašuje za proroka a tvrdí, že obdržel nové zjevení od Boha. Jak charismatici, tak zastánci ukončení budou souhlasit s tím, že proroctví znamená oznámení Božího zjevení, v tomto případě nového, tedy mimobiblického zjevení. Bible nám dává nástroje k prověření oprávněnosti tvrzení, že někdo obdržel nové zjevení od Boha.

První test – soulad s biblickým učením

Prvním biblickým testem pro nová proroctví je soulad s biblickým učením. Zjevení, které přináší pravý prorok, musí dokonale zapadat do toho, co už bylo zjeveno v minulosti v Božím slově. Bůh si nemůže protiřečit, a tak zjevení, které není v souladu s učením Božího slova, nemůže pocházet od Boha. Pokud někdo vyhlašuje zjevení, které uvádí lidi do falešného učení, je podle biblických kritérií falešným prorokem.

V Deuteronomiu, 13. kapitole čteme: „Kdyby povstal ve tvém středu prorok nebo někdo, kdo hádá ze snů, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavilo to znamení nebo ten zázrak, o němž ti mluvil, když říkal: „Pojďme za jinými bohy,“ které jsi neznal, „a služme jim,“ neuposlechneš slov takového proroka nebo toho, kdo hádá ze snů. To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší… Avšak takový prorok nebo ten, kdo hádá ze snů, bude usmrcen, protože přemlouval k odpadnutí od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. Chtěl tě svést z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. I odstraníš zlo ze svého středu.“ (Dt 13,2–4.5)

Tento úsek mluví zcela jasně o tom, že i kdyby někdo oznamoval věci, které se naplní, a přitom sváděl lidi k falešnému učení, je takový člověk falešným prorokem. Někteří samozvaní proroci v dnešní době hlásají těžké bludy. Např. Benny Hinn prohlásil, že v Boží Trojici je celkem devět osob. Nebo Kenneth Copeland tvrdil, že Ježíš na kříži přijal satanovu přirozenost. Ale i v našich zeměpisných šířkách slyšíme z úst rádoby proroků dnešní doby falešné učení.

Druhý test – morální bezúhonnost

Druhým testem pravého proroka je jeho morální bezúhonnost. Od pravého Božího proroka se očekává, že bude žít podle Božích norem. V Božím slovu Pán Bůh mluvil skrze lidi, kteří byli vedeni Duchem svatým. A tak lidé, prohlašující se za proroky a přitom žijící v nezkrocených vášních a nevyznaném hříchu, jsou falešnými (lživými) proroky. Pán Ježíš varoval své učedníky: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.“ (Mt 7,15–17)

Uvedeme několik příkladů: Jednou významnou skupinou proroků dnešní doby jsou tzv. kansaští proroci (z amerického Kansasu), k nim se řadí například Mike Bickle, Rick Joyner, Bob Jones a Paul Cain. Jména některých z nich se hojně objevovala na stránkách Života víry, hlavně v 90. letech a byla opěvována v superlativech. Nicméně Bob Jones, který byl spojen s hnutím Vinice (Vineyard ministry), byl usvědčen z toho, že zneužíval své „prorocké“ autority a sexuálně obtěžoval ženy. Dne 4. listopadu 1991 o tom učinil doznání před staršími svého společenství a odstoupil ze služby. Poslední ze jmenovaných kansaských proroků, Paul Cain, způsobil veřejné pohoršení, když přiznal dlouhodobý problém s alkoholem a homosexualitou.

Nikde na stránkách Života víry jsem nezachytil reflexi k těmto událostem a přitom podle slov Pána Ježíše oba tito „proroci“ byli evidentně falešnými proroky.

Třetí test – správnost předpovědi

Dostáváme se k třetímu biblickému testu pravého proroka, a tím je správnost předpovědi. Pokud pravý prorok zvěstoval Boží zjevení týkající se budoucích událostí nebo zjevoval jiné neznámé věci, jeho zjevení bylo stoprocentně správné. Řečeno z opačné strany, pokud někdo prohlašoval, že má zjevení od Boha ohledně budoucnosti, a tato věc se nestala, Bible říká, že tento člověk je falešný prorok. V knize Deuteronomium 18 čteme: „V srdci si asi říkáš: „Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?“ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.“ (Dt 18,20–21)

Je to zcela jasné: Pokud se „prorocká“ slova nenaplní, nepocházejí od Boha. Tuto pravdu opakuje Boží slovo na mnoha místech. Prorok Izajáš říká, že Hospodin potvrzuje slovo svého služebníka (Iz 44,26). Jeremjáš říká, že prorok je pravý jen tehdy, když se jeho slova naplní (Jr 28,9) a Ezechiel píše: „Když já Hospodin promluvím, mluvím slovo, které se splní bez odkladu.“ (Ez 12,25)

Přesnost současných proroctví

Srovnejme nyní posledně jmenované kritérium se slovy některých významných postav současného prorockého hnutí. Rick Joyner, jeden tzv. kansaských proroků, autor mnoha knih, z nichž některé byly přeloženy do češtiny, říká o jiném již výše uvedeném „prorokovi“ tato slova: „Existuje prorok jménem Bob Jones, kterému bylo řečeno, že souhrnná přesnost prorockých zjevení v církvi v dané době se pohybovala kolem 65 procent. Přesnost některých proroctví je pouze 10 procent. U těch nejvyspělejších přesnost dosahuje 85 až 95 procent.

Čistota proroctví se zvyšuje, ale je to ještě běh na dlouhou trať.“ Jiná osobnost ze skupiny kansaských proroků, Mike Bickle, přiznal skutečnost, že 80 procent proroctví, která slyšel, nebyla pravdivá. Z toho je vidět, jak nízké jsou standardy současného prorockého hnutí ohledně pravdivosti proroctví ve srovnání s kritérii, které nám dává Boží slovo. Bible říká jasně, že pokud se něčí proroctví nenaplní, nemůže být tento člověk považován za Božího proroka. Jak je vidět, současní představitelé prorockého hnutí mají na tuto věc jiný názor. Už samotný tento fakt je staví do pozice falešných proroků.

Jiný dobře známý charizmatický vůdce, Jack Deere, řekl: „Proroci jsou skutečně chaotičtí. Proroci dělají chyby a někdy, když se prorok mýlí, může jít o závažnou chybu. Znám proroky, jejichž chyby poslední rok stály lidi miliony dolarů. Znám lidi, kteří na základě „prorockého“ slova chybně investovali, přestěhovali se nebo utratili tuny peněz.“

Při této příležitosti stojí za to si připomenout, kolik peněz a zbytečného úsilí stálo lidi falešné proroctví o zničení Těšínska, které vedlo několik set křesťanů v 60. letech minulého století k vystěhování z Těšínska do polských Bieszczad.

Chybující proroci?

Wayne Grudem, který patří spíše ke konzervativním evangelikálním teologům, avšak zastává názor pokračování darů, píše ve své knize Dar proroctví v Novém zákoně a dnes: „Ve všech oblastech charismatického hnutí nacházíme téměř jednotné svědectví, že proroctví je nedokonalé a nečisté a obsahuje prvky, jimiž se není třeba řídit, ani jim není třeba důvěřovat.“ To je ovšem ohromující přiznání. Biblická proroctví, jakožto Boží zjevení, mají totiž autoritativní charakter, což znamená, že jim máme být poslušni, a jsou přesná, z čehož vyplývá, že jim máme důvěřovat.

Dr. Piper, který je rovněž zastáncem pokračování, k tomu podává své vysvětlení, že problémem v současném daru proroctví je chybující prorok. Boží zjevení je sice dokonalé, ale problém je v chybném předání zjevení, tj. v jeho nepřesném přijetí, pochopení či následném vyjádření proroctví. Avšak podle kritéria z Deuteronomium 18 je prorok, který prohlašuje, že má proroctví od Hospodina a následně jej chybně podává, zavrženíhodný.

Pokud současné proroctví nemá autoritativní charakter, a tedy se jím nemusíme řídit, a také není přesné, a tedy mu nemusíme důvěřovat, jak poznáme, že je správné, či nikoliv? Jak můžeme rozpoznat, že pochází od Boha, či nikoliv. Takový přístup k proroctví v sobě nese nebezpečí zneužívání a nadužívání v životě církve. Lidé tvrdí, že obdrželi slovo od Hospodina a manipulují tím své okolí, či nutí ostatní k různým činům. Existuje mnoho příkladů, kdy takové jednání mělo destruktivní dopady v životě lidí i církve.

Zjevení, které pochází skutečně od Boha, je autoritativní a absolutně důvěryhodné. Takovému zjevení se musíme podřídit. Současně je jisté, že to, co Bůh řekl, se skutečně stane.

Když začneme hodnotit současné prorocké hnutí pomocí biblických kritérií, když srovnáváme současnou praxi s biblickými údaji, brzy dospějeme k tomu, že současná proroctví nejsou totéž, co proroctví v Božím slově. Proroctví současné doby nesplňují biblická kritéria pro Boží zjevení. Používají sice biblický slovník, výrazy, avšak praxe je naprosto odlišná.

Dr. MacArthur, hlavní pořadatel konference Cizí oheň, která proběhla v roce 2013 ve Spojených státech, vysvětluje: „Skutečný prorocký úřad vyžaduje stoprocentní přesnost předpovědí. V případech, kdy novozákonní proroci přinášeli církvi nové zjevení od Boha, vždy naplňovali tento standard. Jistěže prohlašování a výklad prorockého slova pokračuje i v dnešní době skrze zvěstování a vyučování. Stejně jako bibličtí proroci kárali a napomínali lidi, aby naslouchali Božímu zjevení, tak obdarovaní kazatelé skrze celé dějiny církve s nadšením povzbuzovali svá shromáždění k poslušnosti Božímu slovu. Základním rozdílem je, že zatímco bibličtí proroci obdrželi nové zjevení přímo od Božího ducha, současní kazatelé jsou povoláni k tomu, aby prohlašovali pouze to, co Boží duch zjevil ve svém slovu.“

V tom tkví celá podstata. Jediným legitimním způsobem, jak může kdokoli říct „Takto mluví Hospodin“ anebo „Dostal jsem slovo od Pána“ je, že bude následovat citát z Božího slova. Vše ostatní je opovážlivé nebo rouhavé, jen ne prorocké. 

Zkušenost na závěr

Nakonec tohoto článku si neodpustím vzpomínku na jeden zážitek. Blahé paměti pastor Vladislav Santarius o sobě nikdy neprohlašoval, že by byl prorokem. Nikdy jsem ho neslyšel vyhlašovat „prorocké“ slovo ve smyslu: „Takto mluví Hospodin“. Znali jsme ho jako odvážného Božího služebníka, který v těžkých dobách komunistické nadvlády věrně kázal a vykládal Boží slovo. Dodnes si však velmi živě vzpomínám, jak při ilegálním školení misijních pracovníků na chatě Lípa v dobách těžké normalizace při jedné přednášce prohlásil, že přijde doba politické svobody, kdy bude možné svobodně organizovat velké evangelizace. Na toto shromáždění většina lidí přicházela různými vedlejšími cestami, které k chatě vedly, aby setkání zůstalo utajené. Některým posluchačům tato slova připadala natolik nereálná, že na to reagovali hlasitým smíchem, za což byli pastorem veřejně pokáráni za svou nevíru. Pastor Santarius se této doby, o které tehdy mluvil, nedožil, avšak jeho slova byla pro některé z nás tehdy velkým povzbuzením.

I v současné době Boží duch může své děti potěšovat a povzbuzovat v těžkých chvílích mimořádným způsobem. Děje se to však diametrálně jiným způsobem, než je nám to prezentováno současným prorockým hnutím.

Sérii kázání ze zmiňované konference Strange Fire (Cizí oheň) naleznete na našich webových stránkách (http://www.reformace.cz/reformace-c-19/cizi-ohen-john-macarthur). Pokud nemáte přístup na internet, rádi vám celou sérii zašleme vytištěnou.