Dnes i u nás téma DROGY, prevence, legalizace, kriminalizace, léčba, skloňujeme ve všech pádech. Podívejme se na následující zkušenosti:

Zákon o omamných prostředcích, který ve Švýcarsku platí, zcela jasně zakazuje jakékoli zacházení s omamnými látkami: dokonce i jejich konzum je zakázán tak výslovně, že obdobnou formulaci najdeme jen v málo zemích. V mnoha švýcarských kantonech se zákon dosud uplatňuje. V jiných kantonech, např. v Curychu, se však nedodržuje vůbec. Dnes je možné podávat závislým heroin ve speciálních střediscích, státních i soukromý, a policie ani justice nezasahuje. V celém Švýcarsku máme asi osm set takových center pro závislé. A to je teprve začátek - tzv. pokusná fáze, která se má později uplatnit v širším měřítku. Vedle toho existuje řada ilegálních drogových scén, jež úřady tolerují formou tzv. sociálních bytů placených městem, kde se drogy konzumují a prodávají, aniž by tomu kdo bránil.

Jak k tomu došlo?

V průběhu osmdesátých let se v Curychu začala stále více tolerovat otevřená heroinová scéna. To znamená, že policie přestala důsledně zamezovat a postihovat intravenózní aplikaci drog i obchod s heroinem na veřejných místech. Současně začaly být ve většině médií potlačovány informace o nebezpečích a škodlivých účincích heroinu, kokainu a konopí, takže mezi obyvatelstvem nastalo určité znejistění v tom, jak přistupovat k drogovému problému. Zatímco ještě před několika lety panovalo obecné přesvědčení, že omamné látky jsou škodlivé a jejich konzum nežádoucí, najednou jsme slyšeli názory o tom, že samotné požívání drog není problém, že je pouze třeba naučit se s nimi správně zacházet. Např. v roce 1985 tvrdil curyšský profesor psychiatrie Hans Kind v Neue Zürcher Zeitung, že čistý heroin je neškodný. V roce 1989 zaujal jeden lékař v oficiálním švýcarském lékařském časopise názor, že se mladiství mají naučit zacházet správně s hašišem. Žádal proto, aby bylo ve školách zavedeno zvláštní drogové vyučování.

S nástupem AIDS začal být lidem závislým na heroinu usnadňován přístup ke stříkačkám a jehlám. Nejprve v lékárnách, později ve speciálních centrech. Toto opatření se v Curychu prosadilo díky masivnímu tlaku médií a proti odporu tehdejšího městského hygienika, který nabádal k opatrnosti a varoval, že požívání drog bude narůstat.

V téže době se začal rozšiřovat methadonový program, který byl do té doby používán omezeně jen pro malý počet chronických narkomanů a za řádně kontrolovaných podmínek. Před rokem 1987 bylo v kantonu Curych tři sta osob, jimž byl aplikován methadon. Dnes je jich asi patnáct tisíc, což představuje téměř polovinu všech švýcarských narkomanů.

Od poloviny osmdesátých let začala vznikat v režii curyšského sociálního úřadu ovládaného levicí drogová scéna na Platzspitzu, pod názvem "Needle park". V zimě roku 1988/89 začala být tato původně malá scéna za velké pozornosti médií podporována, přičemž městské úřady pod starostlivě znějícím heslem "Záchrana života narkomanů" nejen tolerovaly konzum drog a obchod s nimi, ale poskytly jim i infrastrukturu. Současně začala v médiích dosud nebývalá propagační ofenzíva za legalizaci neboli - jak se tomu většinou říká - dekriminalizaci drog, zvláště hašiše. Odpor obyvatelstva proti drogám byl oslabován záplavou televizních komentářů a novinových článků o tom, že drogová závislost je údajně normální a vyskytovala se vždy a všude.

Následky byly dramatické. Drogová scéna prodělala explozi. Jakousi představu vám snad dá počet vyměněných injekčních stříkaček. Počátkem roku 1989 bylo vyměněno asi tři sta stříkaček denně v září 1991 to bylo dvanáct tisíc denně, v roce 1994 to bylo průměrně patnáct tisíc denně. Problém Platzspitzu se rozšiřoval i v dalších směrech. Vznikl prostor, z něhož vymizelo právo. Začali se zde zcela volně pohybovat zločinci všeho druhu. Před očima policie vznikal trh pro všechny druhy kradeného zboží a kriminalita hrozivě stoupla i v blízkém okolí. Postupně narůstala opozice proti laxnímu postoji městské správy a v roce 1992 byl park uzavřen.

Asi rok po uzavření parku na Platzspitzu se drogová scéna přesunula o několik set metrů dále, do areálu uzavřeného nádraží Letten, kde dále narůstala a byla měsíc od měsíce brutálnější. Lettenský areál byl pevně v rukou překupníků, jejichž gangy si tam opakovaně vyřizovaly účty. Přestřelky a potyčky na nože, po nichž zůstávali ranění a mrtví, byly v létě 1994 na denním pořádku. V následujícím roce byla tato scéna za obrovského policejního nasazení vyklizena. Od té doby se podařilo - za velkého úsilí policie - zabránit etablování drogových scén na veřejných místech. To ovšem neznamená, že se drogová politika zásadně změnila. Drogový konzum a obchod se rozptýlil po městě. Iniciativy se ujal opět sociální úřad, který dal drogovému obchodu k dispozici sociální byty, útulky a noclehárny.

V parlamentu se rovněž projednává návrh na změnu zákona o omamných prostředcích, podle něhož má být požívání, držení a obstarávání drog pro vlastní potřebu dekriminalizováno.

Nová propagační ofenzíva za hašiš a marihuanu vrhá světlo na současný vývoj v zemi. Za příslušného tlaku médií jsou zemědělci nabádáni, aby zavedli pěstování konopí. Ve všech městech vznikají obchody, kde se nabízejí konopné produkty - kosmetika, oděvy a potraviny. Je tendence zastírat v řeči médií rozdíl mezi konopím jako vláknem a konopím jako drogou. Posledním výkřikem z tábora přátel konopí je pivo, které vyrábí jeden curyšský pivovar: používá se tu konopí místo chmelu, takže pivo obsahuje malé množství aktivní látky THC.

Další výraz slábnoucího odporu proti drogám je nová scéna, která vzniká na tzv. technoparty, kde se polykají velká množství tzv. syntetických drog. V první řadě se jedná o "ekstázi", prostředek z amfetaminové řady, který v posledních letech doslova zaplavil Evropu a způsobil již řadu úmrtí. V Curychu se každoročně v létě koná tzv. "Street Parade", průvod s ohlušující technohudbou, kde pochodují tisíce mladých lidí. V noci po průvodu se konají technoparty, taneční zábavy, které trvají až do rána. Účastníci vypovídají, že se tam téměř bez výjimky požívá ekstáze nebo jiné drogy.

Jaké účinky má tato drogová politika?

Vnitropolitické dopady

Dobré statistiky o požívání drog jsou nedostupné. Relativně jasným indikátorem rozšíření požívání drog je počet úmrtí způsobených drogami. Bohužel však v jednotlivých zemích platí různá kritéria v tom, která úmrtí se do drogových úmrtí počítají. Uveďme srovnání mezi Švýcarskem a Švédskem, přičemž Švédsko je země s tradičně restriktivní drogovou politikou a se srovnatelným počtem obyvatelstva jako Švýcarsko (8 a 7 milionů). Ve Švýcarsku vzrostl počet drogových úmrtí za posledních deset let čtyřikrát, zatímco čísla ve Švédsku jsou konstantní. Curych má při pouhém milionu obyvatel srovnatelné množství drogových úmrtí jako celé Švédsko s 8 miliony obyvatel. Toto je bezprostřední účinek liberální drogové politiky, a přitom jde jen o špičku ledovce. Pod hladinou se skrývají škody na zdraví, sociální problémy, finanční dopady a lidské utrpení, které lze jen těžko změřit.

Nepřímé politické dopady

V prvé řadě jde o enormní nárůst nákladů na zdravotnictví a sociálních výdajů. S každým drogově závislým vznikají nejen vysoké zdravotní výdaje kvůli následným onemocněním, ale závislí v krátké době vypadnou z pracovního života a je třeba se o ně starat za veřejné peníze. Přitom jde téměř výhradně o mladé lidi. S každým z nich mizí na desítky let jedna pracovní síla.

Nelze také podceňovat společenskou destabilizaci, kterou drogová epidemie vyvolává. Přítomnost organizované kriminality a stoupající následná kriminalita přispívají ke znejistění veřejného života a oslabení pořádku v zemi. Kriminální statistiky prokazují, že velká část všech trestných činů je páchána pod vlivem drog.

Napětí mezi obyvatelstvem vyvolává také právní nejistota, která vzniká tam, kde stát narkomany všemožně šetří, zatímco jiní občané jsou důsledně trestáni i za poměrně malé přečiny např. v silničním provozu. Postupně je otřesena důvěra v právní stát, jehož občané jsou si rovni.

Toto není jen nějaký průvodní projev vývoje drogové politiky. Analyzujeme-li pozadí a především iniciátory drogové propagandy, dospějeme k závěru, že právě tato destabilizace společnosti je jedním z cílů těch kruhů, jež vycházejí z neomarxistického tábora revolucionářů roku 1968. Souběh politických zájmů s kriminálními zájmy drogových kartelů činí z tohoto hnutí skutečně nebezpečnou moc. Není to specificky švýcarská aliance: podobnou součinnost extrémní politické levice s drogovými kartely najdeme např. v latinskoamerických drogových republikách, jako je Kolumbie.

Mezinárodní dopady

Taktický postup švýcarské drogové lobby má také mezinárodní pozadí. Tím se dostávám k poslední části argumentace - k mezinárodním souvislostem švýcarské drogové politiky.

V roce 1995 vyhlásila mezinárodní legalizační lobby na svém výročním zasedání ve Florencii, že Švýcarsko stojí z celosvětové perspektivy v popředí legalizačních snah. Švýcarsko bylo velebeno jako vzor a model pro praktickou realizaci volného přístupu k drogám. Proč se právě Švýcarsko pro tuto roli zvláště hodí? Podívejme se na některé důvody:

• je to malá země
• leží ve středu západní Evropy
• je politicky neutrální a nezávislá
• nepatří k EU
• má ve světě dobrou pověst jako čistá, bohatá, konzervativní země s dlouhou humanitární tradicí, např. jako sídlo Mezinárodního červeného kříže
• má staré a etablované demokratické struktury
• je to federálně uspořádaný stát, to znamená, že jeho dvacet šest kantonů (se čtyřmi různými úředními jazyky) má v řadě oblastí (např. zdravotnické nebo policejní) různé zákony.

Všechny tyto faktory činí ze Švýcarska ideální místo pro uskutečnění pilotního projektu mezinárodně organizované legalizační lobby. Tak jako drogová politika Curychu působí na celé Švýcarsko, tak švýcarská drogová politika působí na celou Evropu a ještě dále. Tato strategie není novou myšlenkou. Už v minulém století bylo napsáno:

"Malé země, jako Belgie a Švýcarsko, jsou moderními politickými laboratořemi, pokusnými políčky, kde se sbírají zkušenosti, jež se pak dají využít ve větších státech. Velmi často vychází právě z těchto malých zemí první podnět hnutí, jemuž je souzeno otřást Evropou." Tento citát nepochází od nikoho jiného než od Bedřicha Engelse (Sebrané spisy Marxe a Engelse, 39) a ukazuje směr dnešního vývoje v drogové oblasti. Cílem je otřást Evropou. A drogy s ní skutečně otřásají.

Ve všech evropských zemích, s nimiž jsme v kontaktu, uvádějí vlivné legalizační lobby v drogové diskusi Švýcarsko jako vzor. Holandsko se právě chystá po švýcarském vzoru zavést pokusný program vydávání heroinu. V Rakousku požaduje Strana zelených lékařské vydávání všech drog podle švýcarského vzoru. Německá vláda, která dosud stála pevně, je pod silným tlakem sociálně demokratických vlád spolkových zemí a městských samospráv (např. Frankfurt), aby připustila programy vydávání drog. Podobné náznaky zaznamenáváme v Norsku, v Dánsku, ale také v Austrálii, která má obdobnou vůdčí roli v legalizaci hašiše.

Ze Švýcarska vyšlo také hnutí některých evropských měst, která založila svaz podporující legalizaci - European Cities on Drug Policy, ECDP. Jeho základní dokument, tzv. frankfurtskou rezoluci, podepsal Curych, Amsterodam, Hamburk a Frankfurt. Tento dokument požaduje beztrestný konzum a obstarávání drog a možnost legálního vydávání všech drog. Takové iniciativy, které se prosazují po celé Evropě s příslušnou mediální odezvou, připravují náladu evropské veřejnosti na to, aby se později v jejich zemích provedla legalizace drog - a to po švýcarském způsobu, to jest v postupných krocích. Existují další mezinárodní organizace pro legalizaci drog, které mají propojení do Švýcarska a disponují zpravidla velkými finančními zdroji.

Je tedy zřejmé, že liberální postoj Švýcarska vůči omamným látkám má významné mezinárodní dopady. Stabilní a dlouhodobě slibnou strategii v boji proti omamným látkám je možné rozvinout jen tehdy, když se zemím podaří snížit konzum drog. Toho lze docílit prevencí, informacemi o nebezpečí drog a společenským odstupem od nich. Legalizace drog, i kdyby se podařila jen v jediné maličké zemi, prolamuje tuto mezinárodní solidaritu.

Jistě všichni znáte přísloví, které říká: "Řetěz je jen tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek." Toto přísloví se velmi hodí na mezinárodní solidaritu v boji s drogami. Švýcarsko se za posledních deset let - díky trvale tolerované otevřené drogové scéně - stalo velmi slabým článkem řetězu, ohniskem, které přitahuje drogové konzumenty z celé Evropy. Už tímto způsobem byl švýcarský drogový problém exportován do řady regionů. Dnes vidíme, že vydávání heroinu - tak, jak se provádí ve Švýcarsku, je požadováno v řadě dalších zemí, a také další krok, to jest vlastní legalizace drog jakožto odstranění zákonného zákazu omamných látek, bude požadován v celé Evropě, přijme-li ho Švýcarsko. Může-li ještě něco Švýcarsko zarazit na jeho děsivé cestě k legalizaci drog, pak je to masivní mezinárodní protest.

- Florian Ricklin - Občanský Institut, č. 62 -