Napoleon kdysi ukázal svým mužům na mapě Čínu a prohlásil: „Tady leží spící obr. Jestli se někdy probudí, nic ho nezastaví!“ Podobně církev někdy vypadá jako spící obr. I když každou neděli po celém světě chodí miliony křesťanů do sboru, jejich víra je víceméně pasivní a jen nedělní záležitostí. Drtivá většina křesťanů na světě zůstává ve sborech jen diváky. Prostě se nevěnuje žádné osobní službě.

Jsou jako hokejoví fanoušci. Sedí s tisíci dalšími fanoušky, kteří nutně potřebují cvičit, a koukají na 10 hráčů, jež si zoufale potřebují odpočinout!

Často si myslíme, že jsme splnili svou povinnost vůči církvi, když jsme byli v neděli ve sboru. Opravdu stačí jen sedět v lavici, slyšet kázání, zpívat a společně se modlit? Řídí se pak ale naše služba v církvi Božím plánem?

Pod pojmem „služba“ si můžeme představit různé věci. Vojenská služba, civilní služba, služba doma, pracovní služba nebo městské služby, které vyvážejí popelnice. Ale služba v Boží církvi není nudná práce ani hrozný úkol. Naopak, je to nejvýznamnější privilegium každého křesťana. Existuje spousta knih a seminářů o tom, jak sloužit v církvi. Ale nic nás nemůže lépe inspirovat a vést do služby než Boží slovo. Chvála Bohu, že nám zanechal jasné pokyny.

A. Manuál služby

 Bůh, autor církve, je jediný, kdo má právo říci, proč a jak máme sloužit v církvi. A napsal nám to ve svém Slově. Pavel o tom píše v prvním listu Timoteovi 3,14.

• Doufám, že k tobě brzo přijdu. Ale píši ti to pro případ, že bych se opozdil, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.

Bůh dal Timoteovi jasné pokyny, aby věděl, jak má sloužit ve sboru v Efezu. Nám také v Novém zákoně poskytuje jasný plán služby ve sboru. Tak pojďme se podívat na to, „proč máme Bohu sloužit ve sboru“.

B. Motivace ke službě

První dva body upozorňují na špatnou motivaci.

1. Donucení

Sloužil jsem ve sborech, kde nutili členy ke službě. Když muži nechtěli sloužit jako starší, ostatní je dotlačili k tomu, aby tu službu přijali. Napsali jejich jména na tabuli před sborem, všichni pro ně hlasovali a oni potom museli tu službu přijmout. Přestože to bylo zakotveno v jejich církevním řádu, Boží slovo takové jednání nedovoluje! Služba v církvi by neměla být přehazováním horké brambory, která skončí v rukou toho posledního, co má prostě smůlu. Naprosto ne!

Ačkoli každý sbor by měl mít více mužů, kteří slouží jako starší, základní požadavek Písma je, že muž po tom úkolu musí toužit (1Tm 3,1). Bůh nechce neochotnou službu.

2. Pýcha

Jsou také lidé, kteří chtějí sloužit v podstatě jen pro svou chválu a ne pro Boží slávu. Chtějí budit pozornost a získat pochvalu od lidí. Taková služba se však Bohu nelíbí a neodměňuje ji. Jan píše o pyšných služebnících:

• Něco jsem již tomu sboru napsal, ale Diotrefés, který chce být první z nich, nás nepřijímá. (3J 9)

3. Láska

Jaká je tedy správná motivace ke službě v církvi? Poslušnost, ano, ale co je jejím zdrojem? Bůh chce, aby naše poslušnost vyplývala z lásky k němu. Když jsme osobně prožili odpuštění z hříchu a dostali nový život, jaká je naše přirozená reakce? Roste naše láska a touha sloužit Bohu. Ale odkud přichází láska a touha sloužit Bohu? Z hlubokých vědomostí o Boží nezasloužené lásce k nám. Pavel ve svém dopisu církvi v Efezu píše o našem spasení:

• Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8–9)

Teď si všimněte, co následuje po našem spasení. Píše se o tom hned v desátém verši:

• Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)

Křesťané, Bůh mě a vás stvořil ke službě. Jsme zachráněni nejen z hříchu, ale také ke službě! Boží láska nás vede ke službě:

• Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. (2K 5,14)

Proto sloužit Bohu v církvi je velké privilegium. Privilegium reagovat na Boží lásku a milovat druhého. Ten, kdo slouží v Boží církvi, nejen Bohu slouží, ale Boha miluje!

Další dobrá motivace ke službě Bohu vychází z důvěry v jeho sliby.

4. Odměna

Bůh chce, abychom byli motivovaní sloužit mu v církvi tím, že naše služba v církvi bude odměněna. Poslouchejte, jaká bude odměna pro služebníky, kteří věrně sloužili v místním sboru.

• Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše. (1Tm 3,13)

Tento verš mě dlouhodobě fascinuje a motivuje ke službě Bohu. Chcete mít vysoké a důstojné postavení před Bohem? Služte mu! Není nic většího, čemu bychom se mohli oddat než služba v církvi. Ovoce služby ve sboru s vámi přetrvá déle než vše, čeho můžete dosáhnout v zaměstnání anebo při jakékoli jiné činnosti. Vyznamenání od Boha je mnohem podstatnější než poháry a peníze, které můžeme získat na tomto světě. Proto máme mít na zřeteli věčnost. Máme hodnotit všechno, co děláme, ve světle věčnosti.

Miluji církev, a proto jsem do ní investoval svůj život. Kdybych znal něco vzácnějšího, věnoval bych se tomu.  Děkuji Bohu, že mi více než 25 let dovoluje, abych mu sloužil v církvi. A dá-li Bůh, budu to dělat dalších 25 let. Prožívám radost a starost, které jsou se službou v církvi spojeny, ale s Boží pomocí se nikdy nevzdávám.

Pojďme se podívat na konkrétní oblasti služby v církvi:

1. Milovat jedni druhé (1Pt 1,22)

Církev musí být milující společenství, kde si věřící navzájem slouží. Láska by měla charakterizovat všechnu naši službu v církvi. Ježíš ukazuje, jak mocný dopad má naše vzájemná láska na nevěřící: 

• Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,35)

Chcete, aby vaši rodiče, sousedé a kamarádi viděli realitu křesťanství? Aktivně před nimi milujte Boží lid. Slova chvály a ne klepy a stěžování. Skutky naplněné laskavostí místo lhostejnosti vůči křesťanům. Když to uvidí, třeba si pomyslí, či dokonce řeknou: „Po takovém životě a po takových vztazích toužím. Řekněte mi o tom něco víc!“

Láska mezi námi by však neměla být jen povrchní a sentimentální. Boží slovo nás učí, že musíme praktikovat napomínání. Jak byste reagovali, kdyby vám někdo ze sboru ukázal v  Písmu, že něco ve vašem životě není v pořádku? „Nepleť se do mého soukromí. Je to mezi mnou a Bohem. Nech mě být.“ Ale co říká Boží slovo?

2. Napomínat se navzájem (2Te 3,15)

• Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat. (Ř 15,14)

Je to stejné jako s dětmi, napomínání a káznění není příjemné a často i bolí. Rodiče, když budete číst pozorně Židům 12,4–11, uvidíte, že rodič, který netrestá své děti, je nemiluje. Stejně jako v rodině i ve sboru se máme učit navzájem se napomínat. Ale jaký by při tom měl být postoj našeho srdce?

• V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. (Ef 5,21)
• Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti. (Ga 6,1)

Následující verš nás vede k další zodpovědnosti v Boží rodině:

3. Nést břemena jedni druhých (Ga 6,2)

• Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Ga 6,2)

Břemena zde představují těžké problémy a potíže, které trápí někoho ve sboru. V Boží církvi by váš problém měl být mnohem lehčí, protože ho nenesete sami. Proto se máme otevřeně sdílet o tom, co nás trápí, a mluvit i o svých hříších.

4. Vyznávat hříchy jedni druhým

 Komu máme vyznávat svoje hříchy? Bohu, ano, ale komu ještě?

• Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jk 5,16a)

Každý z nás bojuje s hříchem. A je vhodné, abychom o tom taktně mluvili. Muži s muži a ženy s ženami. Vyznání hříchů nás vede k modlitbě.

5. Modlit se za sebe navzájem

• Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,16b)

Jakub píše o nemoci, která je důsledkem hříchu, a o tom, že modlitba může způsobit průlom. Jak často prosíme Boha za naše bratry a sestry ve sboru? Naše modlitby jedněch za druhé mohou sloužit jako barometr, který ukazuje, jak vroucí je naše láska v Boží rodině i láska k Bohu. Máme si také:

6. Odpouštět navzájem

Následující verš je vhodný pro každou rodinu, stejně jako pro sbor, který je Boží rodinou.

• Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. (Ko 3,13)

7. Posilovat se navzájem

• A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. (Ř 14,19)

Nechceme být jako pavouci, kteří dělají pavučiny a hnízda jen pro sebe. Buďme spíš jako včely a mravenci, kteří krásně slouží pro dobro druhých.

8. Zdravit jedni druhé

Pavel píše místnímu sboru v Římě:

• Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všecky církve Kristovy. (Ř 16,16)

Když slyšíme výraz „svatým políbením“, jak reagujeme? „Fuj. Já? – V žádném případě!“ Ale často zapomínáme, že máme zachovávat to, co tento „svatý pozdrav“ znamená a co svět nemůže dát. Pozdrav může mít různé formy, „pokoj tobě“, „Bůh ti žehnej“ nebo podání rukou, jako to dělají naši mladí muži. Prostě máme často zdravit jedni druhé.

9. Sloužit jeden druhému

• Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (1Pt 4,10)

10. Povzbuzovat se navzájem 

• Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. (Žd 10,24)

 Tohle jsou oblasti služby, ve kterých nese zodpovědnost každý křesťan. Ale jak toho můžeme dosáhnout, když spolu trávíme tak málo času? Další verš z listu Židům nám dává odpověď: 

• Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,25)

Proč Bůh nechce, aby praví křesťané chyběli ve společenství? Proč se Bohu nelíbí, když dáváme přednost jiným zájmům než pravidelnému obecenství s Božím lidem? Protože duchovně chladneme a vzdalujeme se od Pána. To je pravda, ale ve verši je uveden ještě další důvod. Celá místní církev trpí, když nejsme přítomní a nenaplňujeme svou zodpovědnost navzájem se napomínat! Každý křesťan má od Boha zodpovědnost věrně a horlivě sloužit druhým ve sboru. Na to nám však nemůže stačit neděle. Musíme spolu trávit více času i během týdne. Pro většinu z nás je pravděpodobně největším projevem lásky k druhým, když jim věnujeme náš čas.

Ochota a nadšení scházet se a navzájem si pomáhat i ve všední dny je klíčový krok k tomu, aby nám Bůh mocně žehnal – jednotlivě i celému sboru. Prosme Boha, abychom byli citliví na jeho vedení a využívali každou příležitost sloužit v Kristově těle.

Nyní se podívejte na výše uvedený seznam deseti služeb. Tyto služby nejsou pro křesťany volitelné. Jsou naším povoláním v církvi. Nemůžeme si vybírat, co budeme dělat. S Boží pomocí se snažme, abychom v každé situaci ještě horlivěji sloužili bratrům a sestrám ve sboru.

Zeptejte se sami sebe: „Mám správnou motivaci sloužit Bohu, z lásky k němu?“ A udělejte inventuru. Zjistěte, jaké jsou oblasti, ve kterých by Bůh chtěl, abyste se tento týden snažili více sloužit?