Smrt stále triumfuje, má zde neomezenou moc. Proměňuje každého člověka v prach. Ani největší hrdinové se jí nedovedou vzepřít, ani největší miliardáři ji nejsou schopní podplatit.

Jak jsme vděční, že do tohoto světa, kde smrt triumfuje, přišel Pán Ježíš Kristus, svedl bitvu se smrtí a zvítězil. Můžeme proto s Pavlem radostně volat: „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.“

Evangelista Lukáš popisuje (Luk.24,36 – 49) důležitou událost, kdy Pán Ježíš - vítěz nad smrtí - se zjevil svým učedníkům. Je pozoruhodné, jak učedníci reagovali, když se jim Pán Ježíš po vzkříšení náhle zjevil.  Čteme, že se ho „zděsili a byli plní strachu.“ Místo, aby se radovali a s nadšením ho vítali, byli zděšeni. Ptáme se, proč se zděsili a proč byli plní strachu?   Důvodem byla skutečnost, že Pán Ježíš přišel mezi ně zvláštním způsobem. Nepřišel do jejich místnosti dveřmi, ale náhle stál uprostřed nich. Nedovedli pochopit, jak tam vešel. To je pro normální fyzické tělo člověka naprosto nemožné.  A to se stalo vždy, když se Pán Ježíš zjevil učedníkům nebo ženám. Vždy byl mezi nimi náhle, okamžitě, bez příchodu. Je tedy logické, že si mysleli, že to je jen jeho duch. 

Ani se nedivíme, že se zděsili a byli plní strachu!  Když se člověku zjeví nějaký „duch“, tak je to vždy něco mimořádného, na co člověk není připraven, co člověka vyděsí, protože duch je bytostí z jiného světa. Proti duchovní bytosti je člověk naprosto bezmocný. A učedníci byli opravdu vyděšeni.           Za Ježíšova veřejného působení byli učedníci několikrát svědky, jak Pán Ježíš vzkřísil mrtvého člověka – dceru Jairovu, mládence z Naim, anebo Lazara. Vždy bylo probuzeno ze smrti jejich fyzické tělo. Když vstali z mrtvých, tak se pohybovali normálně jako každý jiný člověk. Když šli, bylo slyšet jejich kroky.

Po vzkříšení Pána Ježíše tomu bylo úplně jinak. Pán Ježíš se jim zjevoval náhle, bez viditelného příchodu. Dveře byly zavřeny, neotevřely se a on byl náhle mezi nimi. Jan to popisuje takto: „Učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi. Ježíš přišel a postavil se uprostřed nich.“ Byli tedy pevně přesvědčeni, že to je jeho duch.    

Pán Ježíš věděl, co si učedníci myslí, že se jim zjevuje jen jako duch. On však byl mezi nimi opravdu v těle. Proto jim to musel nějak dokázat. Dal jim dva důkazy.

Především chtěl, aby se ho dotýkali. „Podívejte se na mé ruce a nohy; vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ Tato nabídka byla pro ně jistě překvapením. Určitě se ho dotýkali. Viděli a nahmatali, že má opravdu maso a kosti. Jan zapsal, že jim ukázal také ruce i bok. Když viděli na rukou zahojené rány po hřebech a na boku zahojenou ránu po probodení kopím, tak viděli, že to je skutečně on.

Jaký byl výsledek jejich přesvědčení po předložení důkazu? Čteme zvláštní slova: „Oni tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili.“   Je pozoruhodné, že nemohli uvěřit pro radost!

Pán Ježíš jim proto nabízel ještě druhý důkaz: Máte tu něco k jídlu?  Podali mu kus pečené ryby. „Vzal si a pojedl před nimi.“ To byl rovněž mocný důkaz, že má opravdové tělo. Určitě se z toho radovali.

Apoštol Petr připomněl tento zážitek v domě Kornelia v Cesaceji: „Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu předem vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.“ Byl to úžasný zážitek. Učedníci večeřeli, Pán Ježíš se jim zjevil a pak večeřel s nimi. To byl skvělý důkaz, že je mezi nimi skutečně ve svém těle. Opravdu vstal z mrtvých! Stačily jim tyto dva důkazy? Některým ano.

Při každém setkání, které s Kristem prožili, bylo pro ně vždy největší záhadou, že se jim zjevil náhle a pak jim zase náhle zmizel.  A oni měli obrovský problém. Kladli si otázku: Jak se může tělo člověka náhle objevit a pak zase náhle zmizet a stát se neviditelným?  

Když se pak ve 40. den po vzkříšení s učedníky loučil, začal se náhle zvedat ze země a vznášel se vzhůru k nebesům; všichni si uvědomovali, že to jeho vzkříšené tělo je opravdu jiné; hmotné tělo je přitahováno zemskou přitažlivostí a nemůže se samo zvedat k obloze.

Všichni si jistě kladli otázku: Jaké je vlastně to jeho vzkříšené tělo, že se ho můžeme dotýkat, může jíst a pak náhle zmizí beze stopy, anebo se vznáší vzhůru k nebesům? Přitažlivost zemská už pro ně neplatí? To je lidsky nevysvětlitelné.  A právě v tom je zázrak Ježíšova vzkříšení.

Celé tajemství vzkříšení Ježíšova těla odhalil Pán Pavlovi. Pavel to vysvětluje křesťanům v Korintu pomocí podobenství. Do země vložíme zrno, ale po nějaké době nevyleze ze země zrno, ale

vyleze rostlina, která je ve své podstatě oním zrnem, ale v úplně jiné podobě.

Pavel pak píše korintským křesťanům, že podobně je tomu s Kristem. Do hrobu bylo vloženo tělo hmotné, ale z hrobu vystoupilo tělo duchovní. „Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní.“ 1.Kor. 15,44. Je tedy jasné, že při vzkříšení Kristova těla došlo k novému stvořitelskému činu.

Kristovým vzkříšením začala nová kapitola Božího stvoření v dějinách lidstva. Zde se stalo něco naprosto nového, co se nestalo nikdy před tím. V 1.Kor. 15,20 čteme: „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kteří zesnuli.“  Vstal tedy v naprosto jiném těle.

Apoštol Pavel celé tajemství nového těla vysvětluje a říká, že to tělo Ježíše bylo vzkříšeno jako „tělo duchovní.“ Je to tedy opravdu tělo, ale je to tělo duchovní. Je úplně jiné, než naše nynější tělo.  Je to tělo, které se může zhmotnit  i odhmotnit, může jíst a nemusí jíst. Zákony hmoty už pro toto tělo neplatí. Už není poutáno zemskou přitažlivostí. Takové tělo už nepodléhá času, nestárne a je věčné. Je dokonalé. To je něco neslýchaného.

Takové tělo je opravdovým zázrakem Božím. Je to něco naprosto nového, co dosud neexistovalo. Ježíšovo vzkříšení je nový stvořitelský čin. Proč to Pán Bůh udělal? Protože tímto stvořitelským činem připravil novou budoucnost pro všechny lidi, kteří uvěří v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Myslel tedy na novou budoucnost člověka. Zázrak nového duchovního těla je určen všem spaseným lidem.

Všechna těla věřících lidí prožijí jednou stejný zázrak, že budou vzkříšena v duchovní kvalitě, jakou má nyní tělo Kristovo.  Apoštol Pavel napsal velmi důležitá slova:„Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní.“ 1.K.15,43. A pak apoštol dodává něco nádherného: „ A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme podobu nebeského.“ 1.Kor. 15,49. V těle hmotném jsme podobní Adamovi, v těle duchovním budeme podobní Pánu Ježíši Kristu.

I Pán Ježíš o tom hovořil, když měl rozhovor se saduceji: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovní andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.“ Luk. 20,34

Mnozí lidé si kladou otázku, kdy se to stane, kdy dostaneme nové tělo.  Apoštol Pavel dostal odpověď i na tuto otázku: Bude to ve chvíli, kdy Kristus přijde pro svou církev.

Pro mnohé křesťany to bylo tajemstvím. Pán toto tajemství odhalil Pavlovi:„Hle odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšení k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.“ 1.Kor.15,51-52 

„První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.“ 1.K.15,23  

V dopise Filipským 3,20-21 napsal:„My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“  A v 1.Tesal. 4,16-17 napsal:„Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“

Apoštol Pavel prožíval v hmotném těle, které nazýval stanem, mnoho trápení. „Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“ 2.Kor. 5,4. Velmi se těšil na chvíli, kdy se to uskuteční.

Skrze vzkříšení Pána Ježíše máme dvě úžasné jistoty. Při vzkříšení dostaneme dokonalé duchovní tělo, které nebude stárnout, nebude prožívat únavu a žádné trápení. Bude duchovní, dokonalé a věčné! V novém duchovním těle budeme mít společnou budoucnost s Pánem Ježíšem, který nás přijme navždy do své Boží slávy, jako svůj vyvolený lid.

Čeká nás tedy nádherná budoucnost. Buď mu za to dík a sláva. Vytrvejme ve službě Pánu Ježíši a rozšiřujme nabídku jeho spásy, a oslavujme Ho každý den za dokonalou záchranu člověka.