Křesťanská láska nezahrnuje souhlas s každým náboženským názorem. Takový postoj je dalším velmi vážným a stále se šířícím klamem. Je mnoho lidí, kteří jsou pyšní na to, že nikdy neřeknou druhým, že se mýlí – ať už tvrdí cokoliv. Jejich soused může být ateista, buddhista, římský katolík nebo mormon, deista nebo skeptik, formální křesťan nebo dokonce antinomián (věří, že nemusí poslouchat žádné Boží příkazy – pozn. překl.). Ale tato „láska“ mnohých říká, že nemáme žádné právo si myslet, že se tito lidé mýlí! „Pokud je upřímný – potom je nemilosrdné smýšlet nepříznivě o jeho duchovní situaci!“

Kéž jsem uchráněn před takovou láskou!

• V takovém případě se apoštolové mýlili, když šli kázat pohanům!
• V takovém případě není žádné místo pro misie!
• V takovém případě by bylo lepší, abychom zavřeli své Bible a opustili své církve!
• V takovém případě má každý pravdu a nikdo se nemýlí!
• V takovém případě budou všichni v nebi a nikdo nebude v pekle!

Taková láska je monstrózní karikaturou! Říkat, že všechny názory jsou stejně pravdivé, ačkoliv si navzájem odporují, říkat, že všechny cesty vedou do nebe, ačkoliv jejich doktrinální základ je tak rozdílný jako černá a bílá – to není biblická láska. Taková láska vylévá své pohrdání na Bibli a mluví tak, jako kdyby nám Bůh nedal zapsané své standardy pravdy. Taková láska dělá zmatek v našem smýšlení o nebi a nahrazuje ho rozporuplnými nesouvislými smyšlenkami.

Opravdová láska si nemyslí, že každé učení je správné. Opravdová láska volá: „Nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa!“ (1 J 4,1)

• Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho! (2 J 10)

Z knihy „Křesťanská láska“ (1878)