• Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl do zajetí skrze filozofii a prázdný klam, založený na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu. (Koloským 2,8)

Pohan je každý, kdo postrádá jedinečné Boží zjevení (tj. Ježíše Krista skrze Bibli, pozn. překl.). Pohanem by byl úplně každý na světě, kdyby Bůh nepromluvil způsobem, který je popsán v epištole Židům 1,1-2To znamená, že každý z nás by se musel snažit odhadovat povahu duchovního světa, ve kterém žijeme, a vyvíjet techniky k tomu, aby jej mohl kontaktovat a skrze něj manipulovat naším světem. Snažili bychom se přijít na to, jak manipulovat těmi ´bohy´, abychom mohli vylepšit svou situaci, což je vlastně podstata každé pohanské kultury.

Je smutné, že právě takto vypadá i církev, když učitelé, kteří kážou o duchovním boji, postupují, jako by jim nebylo dáno žádné Boží zjevení, tj. Bible, které jim zjevilo Boží vůli. Snaží se vedle Bible propašovat do církve nepatřičné, pohanské, učení (později ukážeme jak). Protože pohanské pokušení se nachází všude kolem nás, musíme se naučit rozeznávat jeho různé formy, jimiž si probourává cestu do církve. O mnohých z nich jsme již psali v minulých číslech Critical Issues Commentary. V tomto čísle budeme zkoumat učení o vedení duchovních bitev a ukážeme na znepokojivý způsob, jakým se dostávají do křesťanského učení.

Bible je našim „antivirovým programem“ proti pohanství. Pokud věříme samotnému Písmu a žijeme podle něj, tak si jistě vybudujeme křesťanský světonázor, tj. pokud Bibli vykládáme tak, jak ji zamýšleli její autoři inspirovaní Božím Duchem. Samotné Písmo naznačuje, že používání mimobiblických zdrojů pro získání duchovních informací je zakázáno. Říká také, že Bůh odhalil všechno, co potřebujeme vědět a že je hříšné myslet či jednat jiným způsobem. Bůh sám omezil náš přístup k některým duchovním informacím pro naše vlastní dobro. Chce totiž, abychom mysleli jako opravdoví křesťané a ne jako pohané.

Pohled na svět z hlediska vedení duchovních bitev

Dr. Gred Boyd považuje vedení duchovních bitev za pohanskou záležitost, ale zároveň tvrdí, že i autoři Bible se na svět takto dívali. Takový postoj mi připadá zvláštní. Dr Boyd se zmiňuje o postoji jedné pohanské společnosti: „ Šuarští Indiání žijící ve východním Ekvádoru věří, že existují dvě úrovně skutečnosti: za prvé běžný fyzický svět, který vnímáme svými smysly, a za druhé ten ‚skutečný‘ svět, který vnímáme jen někdy, a to většinou ve snech nebo při šamanských duchovních cestách.“[1] Z tohoto pohledu je tím „skutečným“ světem svět duchů, který nám není běžně přístupný, ale považuje se za příčinu všeho, co se děje v „neskutečném“ světě fyzické reality. Boyd vysvětluje, že „tato neviditelná společnost duchů se skrývá za vším, co se děje ve fyzickém světě, ale je nutno prohlédnout za jeho „klam“, abychom tuto společnost duchů spatřili.“[2]

Pohanské společnosti, ať už používají jakoukoli terminologii, vytvářejí třídy šamanů za účelem, který jsem výše zmínil. Boyd popisuje, jak to funguje u Šuarů:

Hlavním úkolem šamanů (medicinemanů) v šuarské kultuře je, stejně jako v jiných primitivních kulturách, vést bitvu s těmito duchy, aby ochránili svůj kmen. Neexistuje zde žádné přirozené zlo, lidé jsou jen oběti nadpřirozeného zla. Proto je úkolem šamana vstoupit do tzv. skutečného nadpřirozeného světa a bojovat proti jeho nadpřirozeným útokům.[3]

Duchovní bitva je tedy úkolem šamanů. Boyd zde přesně popisuje, co znamená pohanský pohled na svět duchovních bitev.

Šokující však je, že tvrdí, že stejný postoj zaujímá i Bible. Boyd píše: „Hlavní tezí mé práce je, že taková duchovní bitva je v různých formách součástí základního biblického pohledu na svět, a to jak ve Starém, tak ještě více v Novém Zákoně.“[4] Nabízí nám tuto definici: „ Velice obecně řečeno, tento pohled na svět je takový pohled na realitu, který je postaven na přesvědčení, že v životě všechno dobré či zlé, štěstí i neštěstí se má vykládat jako výsledek působení dobrých či zlých duchů, přátelských či nepřátelských duchů, kteří spolu navzájem válčí a také vedou bitvu proti nám.“[5] To znamená, že náš osud je v rukou zlých duchů a že pokud nepřijdeme s nějakými prostředky, jak se bránit, tak se staneme jejich obětmi.

Nerozcházím se s Boydem v názoru, že existují duchové, mocnosti a síly, Satan a jiné duchovní bytosti, ani v tom, že Bible píše o jejich vlivu na tento svět. Nesouhlasím však s jeho závěrem, že Bůh nemá pevně v rukou svůj vlastní vesmír. Boyd se snaží Boha zprostit jakékoli asociace se zlem tak, že omezuje jeho neomezenou vládu nad vesmírem. Světonázor, který zastává Boží prozřetelnost, tvrdí, že ačkoliv Bůh dopouští zlo, má přesto stále svět pod naprostou kontrolou a řídí dějiny podle svých dobrých záměrů. Ti z nás, kteří tomu věří, věří doslova následujícím veršům: „…ve kterém jsme se také stali dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rozhodnutí své vůle…“ (Ef 1,11). Existuje ještě mnoho dalších pasáží, které tvrdí, že Bůh svrchovaně vládne nad svým vlastím vesmírem. Bible říká, že Bůh ustanovil hranice národů (Skutky 17,26), ustanovil lidské autority (Ř 13,1), a určuje, kolik má Satan povoleno udělat (Jb 1,7-12), že skrze Krista stvořil Bůh „věky“ (Žd 1,2)a udržuje všecko slovem moci své” (Žd 1,3). Žalmista napsal: „Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.“ (Ž 119,90-91).[6]

Avšak Boydův pohled na svět jako místo duchovních bitev je způsobem odmítnutí Boží svrchované vlády nade vším, která jak tvrdím já, je doložena Biblí. Tento můj pohled však Boyd nazývá „předem určený plán světa“.[7] Cituji Boyda, poněvadž jeho koncept duchovní bitvy je nejlépe vědecky vyjádřený a Boyd sám připouští, že je to koncept pohanský. Jiní učitelé duchovních bitev však zacházejí ještě dále v tom, že vyhledávají informace a techniky ve světě duchů údajně proto, aby je mohli používat v duchovní bitvě.

Oběti duchovního legálního systému

Problém těch, kteří přijímají tento pohanský koncept, je to, že se pouštějí do komunikace s neviditelným světem, a to za použití nelegálních nástrojů. Duchové se v této oblasti činí již mnoho tisíciletí a vědí, jak na to. Pohané se těchto bytostí bojí, protože vědí, že existují a že mohou způsobit mnohé škody. Proto si pohané vytvořili třídu šamanů, jejichž úkolem je naučit se porozumět tomuto neviditelnému světu. Šamani tvrdí, že jejich činnost má užitečné výsledky, ale jak můžeme vědět, že si duchové nepoužívají samotné šamany? Pohané věří v existenci dobrých a špatných duchů, a že mohou využít dobré duchy ke svému užitku, ale “užitek” definují na základě pragmatického výsledku.

Například Jose Silva učil lidi, jak kontaktovat duchovní vůdce použitím programu Silvovy metody kontroly mysli. Když se ho křesťané zeptali, jak ví, že tito duchové jsou dobří, odpověděl: „Protože řeší problémy.“[8] (Samozřejmě nezvážil tu možnost, že duchové mohou řešit dočasné problémy lidí proto, aby lidé naslouchali jim a ne evangeliu.) Klam je akcie na trhu duchů. Šamani jsou oklamáni duchy stejně, jako jsou jejich klienti, a spolu jsou na cestě do zahynutí. Nicméně ti, kdo přijímají koncept duchovních bitev, jsou přesvědčeni, že musí najít prostředky k tomu, aby mohli vést bitvu ve světě duchů. Křesťané, kteří si takové schopnosti přivlastňují, tvrdí, že klíčem k úspěchu v této oblasti je naučit se “právní systém” a “pravidla boje” duchovního světa. Poněvadž v tomto pojetí není Bůh svrchovaným vládcem svého vlastního vesmíru, domnívají se, že místo toho Bůh zavedl právní systém, kterým se duchové řídí. Lidé, kteří se naučí tajemství tohoto právního systému (usuzují) mají určitou naději, že ho budou moci využívat k tomu, aby ovládali duchy.

Slavný exorcista Bob Larson vysvětluje, „Kletby jsou náročné legální smlouvy v duchovním světě. Stejně jako lidské smlouvy obsahují drobnopis a pečlivě vybíraný jazyk, tak i satanské smlouvy jsou často naplněny drobnopisem, který vyžaduje podrobnou práci, aby mohlo být vše zrušeno.“[9] Opravdu známe veškeré podrobnosti tohoto „právního“ systému? Jistěže ne! Bůh nás nikdy neučil podrobnostem takového systému. A právě zde nás tento koncept duchovní bitvy odvádí od čisté víry pouze v Boží slovo (sola scriptura) do pohanského světa šamanů. V církvích se začíná vytvářet zvláštní třída lidí (tzv. poradci v oblasti vymítání duchů), kteří v církvi provádějí to, co šamani provádějí mezi pohany. Pomyslete na to břemeno, které tito lidé nesou: jestliže přehlédnou něco, co je „napsáno malým písmem“, tak jejich chyba může zmařit celý proces. Bob Larson připouští, že „v některých případech zjistil, že vynechání jen jedné fráze nebo slova může naprosto změnit výsledek. Satan totiž využije i nejmenšího detailu k tomu, aby kletbu udržel v platnosti.“[10] Drobnopis bývá problematický i v právních dokumentech v reálném světě, ale jak beznadějná teprve musí být situace ve světě, který ani nevidíme a pro který žádné dokumenty nemáme?

C. Peter Wagner souhlasí s myšlenkou právních vztahů ohledně ve světě duchů:

Jedním ze zvláštních aspektů mého putování do světa duchovních bitev během posledních pár let bylo zjištění, že ti, kteří o nich hovoří, se sami mezi sebou neshodnou na stanovení povahy mocností. Shodli se na tom, že mocnosti posílají síly temnoty jako právní základnu pro vykonávání jejich zlých skutků, a to jak na úrovni jednotlivých lidí, tak na úrovni měst a národů. Avšak téměř každý se lišil v názoru na povahu a identitu těchto mocností.[11]

Jistěže se nemohou shodnout, protože to nemohou vědět! Pohybují se totiž v oblasti duchovních informací, které Bůh nezjevil. Pokud Bůh nepromluví, můžeme se jen dohadovat ohledně příčin, důsledků a počínání duchovního světa. Takové „neshody“ mezi těmi, kdo postrádají jedinečné zjevení, bývají důvodem k takovým rozporům, které se například odehrály mezi Jóbem a jeho přáteli, když marně hledali odpovědi. Dokud Bůh nepromluvil, každý musel jen hádat, co bylo příčinou Jóbova utrpení, a všechny jejich dohady byly špatné. Tyto věci se totiž nacházejí v oblasti „skrytých věcí“, které náleží jen Bohu (Gn 29,29, k níž se obrátíme později). Pokoušíme-li se porozumět nezjeveným, duchovním, právním systémům, stavíme se zpátky do pozice pohanů, kteří přesně toto dělají již po celá tisíciletí. Křesťan, který ruší kletby, se jen stěží liší od pohana, který dělá totéž.

Watchman Nee, jeden z prvních inovátorů „křesťanského pohanství“, také prohlašoval existenci nezjeveného duchovního právního systému, který v případě, že nebude objeven, umožní zlým duchům přístup ke křesťanům:

Bůh stvořil zákon pro každou věc na světě … Proto také zlí duchové jednají podle určitých zákonu, přičemž jeden z nich je, že určité příčiny přivodí určité následky. Jestliže tedy kdokoliv vytvoří ty správné podmínky pro zlé duchy (ať už vědomě, jako například čarodějnice, médium nebo zaklínač – nebo nevědomky, jako například křesťan), tak naprosto jistě vytvořil podmínky pro zlé duchy, aby mohli začít svou práci.[12]

Společnou charakteristikou podobných učitelů je, že popírají fakt, že křesťané unikli z moci zlých mocností vesmíru.[13] Proto jim dále nabízejí prostředky k úniku, jimiž jsou vědomosti a techniky, které Bible nezjevuje.

Tito učitelé často vybírají z Bible určité fráze, které potom zobecní a vytvoří z nich systém, jehož vnitřní zákonitosti je nutné objevit skrze nějaké mimobiblické techniky. Například Nee používá pojem „místo“ z Listu Efeským 4,27, aby dokázal existenci výše zmíněného systému duchovních zákonů a potřebu se mu naučit porozumět.[14] Nee říká, „Nezáleží na tom, je-li někdo křesťan nebo ne; jakmile jsou vytvořeny potřebné podmínky, zlí duchové vždy začnou jednat.“[15] Jednou z těchto podmínek, kterou má Nee na mysli, je „pasivita vůle“.[16] Podle takového smýšlení se kdokoli, kdo nemá silnou vůli, stane obětí zlých duchů. Jinou podmínkou, která rozpoutá útok zlých duchů na křesťana, pak má být jakýkoliv vědomý či nevědomý hřích nebo opomenutí něco udělat. Jen stěží se dá představit, že by křesťan věřící takovému učení mohl být osvobozen od kleteb a duchů.[17]

Zatímco Nee se zabývá osobními hříchy a duchy, Wagnera zajímají teritoriální duchové, kteří ovlivňují skupiny lidí:

Jedním z důvodů, proč se zlí duchové úspěšně navracejí, je to, že pevnosti, na kterých předtím zakládali svá zákonná práva vládnout oblastem a lidem, nebyly zcela odstraněny. O těchto skutečnostech dnes již víme mnohem více než dříve, a to hlavně díky našemu porozumění, že klíčová role nejstrategičtější duchovní bitvy by měla být skrze identifikační pokání. Prostřednictvím přesného a citlivého mapování dnes umíme identifikovat pevnosti zakořeněné v neodpuštěných hříších minulých generací a víme, jakými způsoby a prostředky máme s těmito hříchy našich minulých generací jednat.[18]

Všimněte si, že Wagner tvrdí, že duchové mají „zákonná práva“, která jsou jim udělena skrze lidské činy minulých generací. To je v souladu se světonázorem založeném na konceptu duchovních bitev, který tvrdí, že lidé se nacházejí ve špatných situacích proto, že démoni a jiné duchovní bytosti k nim získali přístup skrze jednání jiných lidí, a to mnohých již nežijících, podle skryté zákonitosti příčiny a následku. Všimněte si ale také toho, že vždy končíme v situaci, kdy jsou nám zapotřebí nějaké skryté informace. Jakým jiným způsobem bychom mohli „duchovně zmapovat“ terén. Bible žádnou takovou mapu neposkytuje, ani nepopisuje, jak vybudovat duchovní navigační systém.

Boba Larsona například pochválil démon za jeho vědomosti o tajných pravidlech duchovního světa.

Démon: „Kdo tě naučil tyto zákony?“

Larson: „Co tím myslíš?“

Démon: „Duchovní zákony, které určují, co smíme, a co ne. Někdo od nás tě musel vyučit.“[19]

Něco takového nám ukazuje hlavní problém konceptu duchovních bitev. Ony skryté „zákony vedení duchovních bitev“ jsou prezentovány jako klíč k vítězství; jako by to byla pravda, že zlí duchové žijí v této realitě a my v ní musíme lovit informace pomocí různých prostředků, odkázáni na dohady, na částečné nebo úplně nesprávné vědomosti o nich. Jsme tak vlastně nuceni k tomu, abychom se stali jako pohané a vytvořili si třídu jakýchsi šamanů, kteří jsou lepší než ostatní v získávání tajných informací. Církev se tak stává závislá na nezjevených, zakázaných duchovních vědomostech a na vyšší třídě lidí, kteří je odhalují. Jakmile se taková věc stane, dochází ke zpohanštění církve.

Získávání skrytých duchovních informací

Shledávám naprosto šokujícím zjištění, že vysoce vzdělaní křesťané nespatřují tyto důsledky svého učení. Například C. Peter Wagner věnuje celou kapitolu (druhou) své knihy tomu, aby prohlásil, že mimobiblické duchovní vědomosti jsou dostupné a platné. Používá stejnou taktiku, jakou před ním použili jiní, tvrdíc, že slovo coby „logos“ je Bible, a slova coby „réma“ jsou přímým zdrojem duchovních zjevení.[20]Když takto otevřel dveře mimobiblickému poznání světa duchů, následuje ho až do neuvěřitelných míst:

Tam [tj. v kapitole 2] tvrdím, že by mohlo být možné získat částečné, ale platné informace ze samotného světa temnoty. S opatrností silně zdůrazňuji, že je nutná soudnost a rozlišování duchů, protože zlí duchové jsou svou podstatou klamní a musí se s nimi zacházet jako se svědky nepřítele. Nicméně, jistí lidé, jako jsou například šamani, léčitelé, lidé praktikující východní náboženství, guruové New Age nebo profesoři okultních věd na univerzitách patří mezi ten druh lidí, kteří, kteří by mohli mít mnohem širší znalosti o světě duchů, než má většina křesťanů. Některé z informací, které podávají, jsou přesné.[21]

Wagner nám zde říká, abychom používali schopnost rozlišování duchů při získávání informací ze světa temnoty. Schopnost rozlišování je však nemožná, když vstupujeme do neviditelného světa. Soudnost a rozlišování, které nám dává Bible, je objektivní a týká se vyznání víry v Ježíše Krista (1 J 4,1-5). Už na tomto základě jsou šamani diskvalifikováni. Wagner nabádá křesťany, aby hledali pravdu u těch lidí, které Bůh odsuzuje v knize Deuteronomium 18.

I kdyby některé z oněch informací byly přesné, jsou stále pod tím nejpřísnějším zákazem. Bůh nám zakazuje přístup k utajenému poznání pro náš vlastní duchovní prospěch, ne proto, že by některé informace mohly být nepřesné. Je to zakázáno, protože je to zhoubné – bez ohledu na to, zda to je či není pravda!

• Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody. (Dt 18,10-12)

Zde není o přesnosti informací ani zmínka; samotné takové praktiky a lidé, kteří je provádějí, má však Hospodin v ohavnosti. Pohané však získávají své duchovní informace právě skrze tyto zakázané praktiky. Wagner vlastně nadzvedl hráz, aby pohanství zaplavilo církev.

Jediným, kdo má vyčerpávající vědomosti o duchovním světě, a kdo je schopen nám poskytnout duchovní „mapu“, je Bůh sám. Proč bychom měli předpokládat, že nám záměrně skryl poznání potřebné k evangelizaci měst, osvobozování lidí od Satana, odstraňování kleteb a uvedení Božího království na zem jen proto, abychom museli takové poznání vyhledávat po kouscích u šamanů? Bůh už nám dal přesně to, co potřebujeme – jasné zjevení, které nacházíme v Písmu. Všechno ostatní náleží Jemu: „Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto“ (Dt 29,29). Odmítnutí principu sola scriptura je důvodem, proč taková pohanská učení pronikají tak hluboko do evangelikálního hnutí a pohanské praktiky oslovují lidi, kteří nejsou spokojeni s tím, co se Bůh rozhodl odhalit.

Wagnerova chyba spočívá v předpokladu, že svět duchů, v němž šamani provozují své řemeslo, je skutečný, a proto musí být informace z něj vytažené přesné a užitečné:

Někteří nekřesťané, ať už animisté, šamani, guruové, lámové, filozofové a další, nám mohou sdělit informace o světě duchů, v němž získali značnou odbornost. Tyto nekřesťanské zdroje musí být samozřejmě zhodnoceny s velkou opatrností, pečlivým zkoumáním a s modlitbou. Musíme však mít na paměti, že svět duchů, do nějž jsou zasvěceni, je svět skutečný, a ne pouze výplod jejich pohanské obrazotvornosti. Z tohoto důvodu je možné některé informace o tomto světě s přesností poznat.[22]

Podstatou věci však není to, zda svět duchů existuje nebo zda informace z něj získané mohou být přesné. Dokonce i my sami bychom asi připustili, že někteří šamani používají efektivní procesy, které pro jejich klienty fungují. Avšak křesťanovi je okultní svět zapovězen. Je naprosto absurdní doporučovat křesťanovi modlitbu při zkoumání poznání, které je v Bibli kategoricky zakázáno. Výsledkem takového procesu by bylo „křesťanské pohanství“, což je protimluv.

Wagner poukazuje na fakt, že tam, kde jsou v Novém zákoně zaznamenána slova démonů, tak „říkají pravdu!“[23]Podle něj tento fakt (který Wagner nemůže nijak dokázat) legitimizuje vyhledávání takových informací. Larson tvrdí totéž:

Měl by být určen člověk, který bude vést záznam informací získaných při vyslýchání démonů. Když se pak odhalí vnitřní struktura démonického systému oběti, napište seznam duchů podle jejich hodnosti, uveďte příležitost a zákon, podle nějž do oběti vstoupili, a zaznamenejte jejich důvod, který jim dává právo k přetrvávání.[24]

Omylem tohoto přístupu je tvrzení, že jednoduše protože někteří démoni promluvili v Ježíšově přítomnosti, tak je dobré, aby mluvili a abychom od nich získávali informace. Cílem evangelia však bylo ukázat, že Ježíš je tím, kdo tvrdil, že je (vtělený Bůh), a že všechno, včetně světa duchů, je pod Jeho autoritou. A navíc, Ježíš často říkal duchům, aby byli zticha. On od nich nezískával informace o světě duchů.

Duchovní technologie

Zastávám názor, že Bůh naše vědomosti ohledně duchovního světa omezil pouze na to, co se nám rozhodl zjevit v Písmu. Dává nám svobodu používat našich pět smyslů a racionální mysl k poznávání obecně zjeveného, abychom mohli přežít jako lidé stvořeni k Jeho obrazu, ale uzavřel přístup k nezjeveným informacím o duchovním světě pro naše vlastní dobro. Nechce, aby Jeho lid byl jako pohané.

Vidíme to v zahradě Eden. Bůh dal Adamovi a Evě přístup ke všem stromům kromě jednoho. Adamovi byla dána moc pojmenovat zvířata. Obecné zjevení mu dávalo možnost jíst ze stromů, obdělávat zemi nebo pojmenovat zvířata. Dostalo se jim také zvláštního zjevení: „Nebudeš jíst ze stromu poznání dobrého a zlého“ (Gn 2,17). Had tvrdil, že existuje ještě jiné poznání, které jim Bůh zatajil, a které pro ně bude prospěšné. Měl pravdu v tom, že jim Bůh jiné poznání zatajil, ale lhal v tom, že to pro ně bude prospěšné.

Bůh má právo zatajit člověku poznání, jak uzná za vhodné. Vzpoura člověka ho spolu s jeho potomky uvrhla do otroctví hříchu a přivodila smrt. Proto Bůh dovolil člověku pouze takové poznání, které získává běžnými způsoby, a jen takové duchovní poznání, které člověku zjevil přímo sám. Avšak poznání získané zakázaným způsobem (naslouchání hadu a neuposlechnutí Božího příkazu) je destruktivní, a je-li následováno, vede k soudu. V textu knihy Deuteronomium, který zakazuje věštění, se píše následující: „Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, neuč se činiti podle ohavností národů těch“ (Dt 18,9). Nikdy není Boží vůlí, aby lid Jeho smlouvy získával svou spiritualitu od pohanů nebo pomocí pohanských praktik! Ale přesně tímto směrem se lidé v dnešních církvích obracejí. Pavel o tom mluví v 1. Korintským 12,2: „Víte, že jste byli pohané, byli jste svedeni z cesty k němým modlám, ať jste byli vedeni jakkoliv.“

Wagner tvrdí, že můžeme získat přímý přístup k nezjeveným duchovním informacím jak z křesťanských, tak z nekřesťanských zdrojů:

Je také důležité uznat, že duchovní vhled, kterým je možno získat informace přímo ze světa duchů, není pouze schopností znovuzrozeného člověka. Duchovní rozlišování obsahuje alespoň některé dimenze obrazu Božího, podle kterého byly všechny lidské bytosti, ať už křesťané či nekřesťané, stvořeny. Jestli-že je toto pravdou, pak lidské bytosti, ať už jsou to Indoevropané, Melanézané, američtí indiáni či kdokoliv jiný, mohou a často vlastní platné informace o světě duchů.[25]

Tyto Wagnerem vyjádřené myšlenky jsou zjevně nebiblické. Bůh hovoří jasně skrze jím povolané muže slova, která musí být poslechnuta. Poznání, které Bůh dává svému lidu, je zprostředkováno skrze určité jednotlivce vybrané Bohem a rozpoznatelné Božím lidem. Podstatou okultismu je vyhledávání přímého, nezprostředkovaného poznání z duchovního světa, které se Bůh rozhodl nezjevit. Jediný rozdíl mezi námi a pohany je ten, že my máme Boží Slovo (zvláštní zjevení), které nám bylo zprostředkováno Bohem vybranými muži, kteří osobně mluvili s „Bohem, který přišel v těle“ (1 J 1,1) a dotýkali se ho. Opustit princip sola scriptura proto, že si myslíme, že Bůh dal všem lidem zvláštní schopnost získávat duchovní informace, znamená opustit křesťanský teismus a vrátit se k pohanství. Wagner má pravdu v jedné věci – neexistuje velký rozdíl mezi křesťany a nekřesťany, kteří se snaží přímo získávat informace ze světa duchů. Obě kategorie lze popsat jedním slovem – oklamaní.

Wagner však zachází ještě dále a navrhuje vývoj a testování nové duchovní technologie:

V této knize netvrdím, že mám biblický důkaz strategie pro duchovní bitvy, duchovní mapování nebo identifikační pokání. Budu však tvrdit, že máme dostatečné biblické důkazy, které nám obhájí při nejmenším fungující hypotézu, kterou je možno vyzkoušet v praxi, zhodnotit, modifikovat a zdokonalit, a při nejlepším velmi významnou, relativně novou technologii, kterou nám daroval Bůh… Je-li to tento případ, pak odmítat ji použít může pro některé znamenat riziko nevěry Pánovi.[26]

Zde nacházíme velice závažné omyly. Jak může někdo testovat v praxi nebiblickou duchovní „technologii“? Svět duchů se nepropůjčuje takovému testování. V obecně zjevené realitě je možno vyvíjet a testovat technologii díky naší schopnosti vytvořit kontrolní systém, dokázat opakovatelnost a objektivně testovat výsledky. Jak ale může někdo provádět podobné operace s neviditelnými duchy, kteří mají zlé záměry a vlastní rozmanité vůle, které jsou taktéž neviditelné a pravděpodobně se snaží zmanipulovat výsledky ke svému vlastnímu prospěchu a naší nevýhodě?

Dále, je nemožné zhodnotit „testovací“ proces. Někteří lidé se pokusili použít statistiku zločinu, aby dokázali, že jejich vedení duchovních bitev „funguje“. Protože však nemají žádnou kontrolu nad proměnnými, nemají ani platná data. Počet trestných činů v různých městech stoupá a klesá z různých důvodů, které jsou příliš početné a rozmanité, aby bylo možno je ovládat. Skupinky, které chodí na „modlitební procházky“ a praktikují rituály „zástupného pokání“ nemohou vidět budoucí statistiky trestných činů, aby zjistily, zda jejich experiment „fungoval“. Ve svých myslích mají pohanský názor na svět, v němž používají „skutečný“ svět duchů, aby ovládli méně „skutečný“ viditelný svět. Ale viditelný svět je naplněn svým vlastním komplexním systémem příčin a následků, např. ekonomické podmínky, rodinné podmínky, policejní strategie, právní systémy a politická rozhodnutí. Jestliže někde klesne počet trestných činů poté, co tam někdo provedl „duchovní“ experiment, přičte si za to zásluhu? A pokud naopak počet trestných činů stoupne, bude to přičítat těm ostatním faktorům? Celý tento přístup je naprosto vadný.

Jediná otázka, na které záleží, je, zda nám Bůh přikázal vykonávat modlitební procházky, svazovat teritoriální duchy, praktikovat zástupné pokání či jakékoliv jiné nové duchovní technologie, které Wagner a ostatní navrhují za účelem ovládání světa duchů. Bůh jasně nic takového nepřikázal, jinak by nebylo nutné „experimentovat“. Modlitba v biblickém významu se zakládá na Božích přikázáních a slibech. Nemůžeme ji vyzkoušet a nechat být, pokud se nám nelíbí její výsledek. V kontrastu k tomuto postoji stojí Wagnerovo tvrzení, že nemá biblický důkaz ke svým technologiím, ale že spíš „experimentuje“. Jak jsem ukázal, ani tyto experimenty nemohou být testovány. Celý tento proces je misií pošetilce.

Vezmeme-li toto do úvahy, jak může Wagner tvrdit, že riskujeme „nevěrnost Bohu“, když neděláme to, co nám Bůh nikdy nepřikázal? Wagner odhodil princip „sola scriptura“ a „zavázal“ své čtenáře ke konání procesů, o nichž připouští, že nejsou nikde v Bibli vyučovány. Wagner vyhrožuje křesťanům neposlušností a hříchem, jestliže nebudou vykonávat jeho nebiblické experimenty. To je naprosto nepřijatelné a mělo by to být otevřeně odmítnuto.

Požehnání a kletby

Pohané žijí svázáni neustálým strachem z kleteb a hrozeb skrytých a zlomyslných duchovních sil příčin a následků. Mají techniky na vytváření kleteb a jiné na jejich rušení. Mají osoby, které se specializují na vytváření a rušení kleteb. Navíc mají ještě větší strach z toho, že zlomyslné duchovní bytosti mají své vlastní procesy, jimiž postihují své lidské oběti. Takové myšlení je výsledkem pohanského světonázoru.

Stejně jako u předchozích učení, které jsme již prozkoumali, existuje i zde „křesťanská“ verze pohanského rušení kleteb. Jedna z nich se zakládá na představě „generačních“ kleteb, která je vytržena z biblického kontextu a nesprávně použita k vysvětlení různých chorob a těžkostí, které křesťany potkávají.[27]Za tímto názorem se skrývá chybná logika založená na tom, že protože Bůh varoval starozákonní Izrael, že „navštíví nepravosti jejich otců do třetí a čtvrté generace,“ a že Deuteronomium 28 uvádí seznam oněch zlých následků, kterými bude Izrael navštíven za svou nevěru smlouvě, proto může člověk zkoumat symptomy a následky a vyvodit, že je proklet kvůli neznámým hříchům neznámých předků.

Toto logicky vytváří takový systém víry, v němž každý musí být přesvědčen, že je určitě proklet. Derek Prince, jehož kniha učí, že křesťané podléhají kletbám, které musí odhalit, vysvětluje:

A naopak, jestliže se kterákoliv z našich předcházejících čtyř generací dopustila těchto hříchů, může to být příčinou kletby, která spočívá na nás v naší generaci. Každý z nás má dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů a šestnáct prapraprarodičů. To je dohromady třicet osob, z nichž kdokoliv mohl být příčinou kletby spočívající na našem životě. Kolik z nás by bylo schopno zaručit, že nikdo z našich třiceti předků se nikdy nedopustil modlářství nebo okultismu?[28]

Odpověď samozřejmě zní: nikdo. Taková víra pak vytváří potřebu vytvořit třídu lidí schopných získávat tajné informace (o tom, který hřích předků způsobuje kterou kletbu) a vytvářet procesy rušení kleteb. Také tímto způsobem vstoupilo pohanské myšlení do církve a vytvořilo imaginární potřebu vytvářet skupiny šamanů a zasvěcovat je do tajných nauk. Podle nich nedokáže Bible přímo poskytnout potřebné informace (které hříchy a kletby), stejně jako to nedokáže obecné zjevení. A tak se ocitají zpět v moři duchů a loví v něm odpovědi jako jejich pohanští předkové.

Co však tato učení a jejich učitelé opomenuli je to, že v Bibli nejsou požehnání a kletby symptomatické, nýbrž vycházejí ze vztahu jedince k Bohu. Člověk, který je ve správném vztahu k Bohu podle Jeho smlouvy, je požehnán, i když se nachází v nepříjemných situacích. Člověk, který je ve vzpouře k Bohu, je proklet, i když se mu v životě daří velmi dobře. A naopak na seznamu lidí, kteří „skrze víru obdrželi dobré svědectví“ jsou ti, kdo zakoušeli výsměch, byli biti, řezáni pilou, strádali a procházeli jinými otřesnými zážitky (Žd 11,35-39). Ale populární knihy na téma požehnání a prokletí soustředí zrak křesťanů na příznaky v jejich vlastních životech, aby zkoumali, zda jsou prokletí.

Derek Prince uvádí následující příznaky prokletí: „psychické nebo citové zhroucení, opakované chronické nemoci (zvláště dědičné), neplodnost, náchylnost k potratům … rozpad manželství a odcizení v rodině, přetrvávající finanční problémy, náchylnost k nehodám, rodinná historie sebevražd a nepřirozených předčasných smrtí.“[29]Prince uvádí, že pokud se tyto věci vyskytly v posledních čtyřech generacích vašich předků, tak jste pod prokletím, i přesto, že jste křesťan. Zřejmě každý by se takto musel považovat za prokletého.

Takové učení je zjevně nebiblické. Prince například tvrdí, že lidé, kteří mají finanční potíže, jsou prokletí. Ježíš ale řekl toto: „A on, upřev zrak na své učedníky, pravil: Požehnaní jste vy chudí, neboť vaše jest království Boží“ (Lk 6,20). Obyvatelé Božího království jsou požehnaní, i když jsou chudí.

Princovy myšlenky vycházejí z aplikace prokletí uvedených ve 28. kapitole knihy Deuteronomium na křesťany, kterým navrhuje, aby nejdříve určili, zda se u nich projevují některé z uvedených negativních následků. Pokud ano, pak je tady možnost, že jsou pod kletbou. Dále říká, že přítomnost jednoho nebo dvou negativních jevů nemůže vést k závěru, že je křesťan pod kletbou. Každý člověk musí hledat nadpřirozené potvrzení, aby si mohl být jist, zda je pod kletbou.[30]To nás však vrhá zpět do situace, kdy potřebujeme mimobiblická zjevení a jsme opět nuceni se chovat jako pohané.

Nachází se zde však i logický klam: Jestliže tvor je normální kočka, pak má čtyři nohy. Fido má čtyři nohy, a proto je Fido kočka. To je však klamný závěr zvaný „vyvození příčiny z důsledku“ v logické formulaci „jestliže – potom“. Existuje totiž více než jedna možná příčina, proč má někdo nebo něco čtyři nohy. Aplikace na prokletí uvedená v knize Deuteronomium 28: Jestliže Izraelité ve smlouvě s Bohem tuto smlouvu poruší a budou následovat jiné bohy, pak na ně přijdou tyto kletby (Dt 28,16-68). U Zuzany nacházíme několik z uvedených příznaků v oněch 52 verších, a proto je Zuzana pod prokletím. Taková argumentace obsahuje dva klamné závěry: 1. Zuzana není starozákonní Izraelitka, 2. klamné vyvození příčiny z důsledku. Mohou totiž existovat jiné důvody k tomu, proč se Zuzana nachází v daných nepříznivých podmínkách uvedených v oněch verších, než to, že je prokletá za porušení smlouvy.

Takže podle Prince objektivní zkoumání příznaků není dostatečné pro diagnostiku prokletí. To znamená, že nemůžeme zjistit, zda je někdo pod prokletím, ani pomocí zvláštního zjevení (slov Bible), ani pomocí obecného zjevení (zkoumání fyzických příznaků). A to znamená, že opět potřebujeme šamana. Opět jsme pozvali pohanství do církve a věříme, že to, co je jasně odhaleno v Písmu, nestačí na osvobození z prokletí.

Požehnání a prokletí z biblického pohledu

Pravda je mnohem jednodušší, než matoucí falešná učení, která jsou tak rozšířená. Zní takto: „Takto praví Hospodin: Proklet je ten muž, který spoléhá na člověka, který tělo pokládá za svou sílu, a jehož srdce se odvrací od Hospodina.“ (Jr 17,5); „Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin“ (Jr 17,7). Z pohledu Bible, jak už jsme zmínili dříve, je požehnání a prokletí záležitostí vztahu k Bohu, a ne záležitostí symptomů. Toto poselství je velmi jasné na mnoha místech, jako je například kniha Job nebo blahoslavenství na hoře. Někteří lidé, kteří jsou Bohem požehnaní, prokazují negativní symptomy z lidského pohledu, a někteří lidé, kteří jsou prokletí, protože neznají Boha, jsou šťastní a zdraví.

Tady je další příklad: „Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil“ (Gal 3,10). Pavlův závěr je ten, že člověk, který usiluje být ospravedlněn skutky Zákona, musí být nutně proklet. Stačí jedno přestoupení a budete prokleti. Člověk se nemůže dostat do správného vztahu k Bohu skrze své skutky. Zde je alternativa:

• Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi. Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ‚V tobě budou požehnány všechny národy.‘ Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem.(Gal 3,7-9)

Požehnání je výsledkem vztahu k Bohu – ti, kdo jsou „synové Abrahamovi“ jsou požehnáni, protože mají ten druh ospravedlňující víry, kterou měl Abraham. Není zapotřebí hledat jiné znaky požehnání, než znamení spásné víry.

Pojďme se podívat ještě hlouběji. Zamysleme se nad tímto textem: „Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak i skrze Krista všichni obživeni budou.“ (1 K 15,22) Každý se rodí „v Adamovi“ a je proto pod kletbou hříchu a smrti. Naše spřízněnost s Adamem nás klade pod kletbu. Ale každý v Kristu je požehnán slibem věčného života. My jsme „v Adamovi“ svým přirozeným zrozením, ale v Kristu můžeme být jen nadpřirozeným znovuzrozením. Proto je evangelium Ježíše Krista jediným prostředkem, jak uniknout kletbě. (Viz Pavlovo učení o analogii Adama a Krista v Ř 5,12-21.)

Být ve správném vztahu s Bohem znamená, že člověk nemůže být proklet žádnou bytostí, ať už duchovní nebo lidskou, která je nižší, než Bůh. Balaám, známý zaklínač, se pokusil vydělat si peníze tím, že prokleje Bohem požehnaný lid Izrael. Došel však k tomuto závěru: „Bůh není člověk, aby lhal, a syn člověka, aby litoval. Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil? Hle, dostal jsem příkaz žehnat; on požehnal, nemohu to změnit.“ (Nu 23,19-20). Ale Balaám se nevzdal. Věděl, že jediným způsobem, jak dostat Izrael pod kletbu, bylo vlákat je to pokušení pohanství, aby neposlouchali Boží Slovo, a pak je Bůh prokleje: „Ale mám několik věcí proti tobě. Že tam máš lidi, kteří drží učení Balaámovo, který učil Baláka položit nástrahu před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili“ (Zj 2,14; viz Nu 31,16) Když Boží lid odpadne od víry, ocitá se mimo správný vztah s Bohem, a to je ta jediná věc, která vrhá pod kletbu. Přijetí pohanského názoru na svět je cestou k odpadnutí. Věřím, že nás před tím Bůh ochrání. Byli bychom však velmi pošetilí, kdybychom přehlíželi varování před odpadnutím, protože si myslíme, že jsme v bezpečí.

Věřit jako pohané

Pohané se nacházejí v neustálé nejistotě, protože neexistuje způsob, kterým by mohli zjistit, zda jsou v rukou svých bohů v bezpečí. To znamená, že nemají žádné jasné zvláštní zjevení o Bohu nebo od Boha o přirozeném a duchovním světě, ve kterém žijí. Podle toho, do jaké míry se pohanským myšlením nechávají ovlivnit křesťané, se ocitají v nejistotě i oni. Nikdy nemají jistotu, zda se nacházejí pod kletbou nebo ne. Nikdy netuší, kdy na ně může zaútočit nějaký démon. Představují si, že potřebují nějakou duchovní technologii, získanou ze světa duchů, aby si mohli zajistit úspěch pro svůj boj. Potřebují „křesťanskou“ verzi šamana, který by jim dělal prostředníka mezi nimi a světem duchů, a kterého obvykle nazývají „prorokem“ nebo „poradcem pro vymítání“. Jsou zkrátka v mnoha ohledech jako pohané.

Někteří stoupenci tohoto pohledu, jako například Greg Boyd, kteří jsou více teologicky sofistikovaní, mají emocionální a filozofické důvody k tomu, aby preferovali pohanský pohled na svět. Boyd například nedokáže přijmout všechny důsledky doktríny o Boží prozřetelnosti a dobrovolně to přiznává. Pohled na svět, jemuž vládne Boží prozřetelnost, je biblický pohled na svět, ačkoliv to Boyd popírá a místo toho nabízí pohled pohanský jako alternativu. Učení Bible jasně tvrdí, že Bůh je vskutku vládcem svého vesmíru a zná všechno. To řekl Bůh Jobovi, když se stal obětí toho, co Boyd nazývá „nezasloužené zlo“.

Avšak výměna biblického učení o Boží prozřetelnosti za pohanské učení o vedení duchovních bitev vytváří v člověku ten druh nejistoty, který je běžný mezi pohany. Boyd si uvědomuje následující: „Ať už si myslíme o klasickém filozofickém předem naplánovaném modelu Boží prozřetelnosti cokoliv (Boydův způsob zdiskreditování učení o prozřetelnosti), jeho výsledkem je, že poskytuje věřícímu určitý druh jistoty (vynecháme-li konkrétní otřesné katastrofy), který člověk věřící v duchovních bitvy postrádá.“[31] Jinými slovy, může být více uklidňující věřit, že Bůh prozřetelně vládne nad svým vlastním vesmírem a vytváří historii přesně podle svého plánu spasení; ale na druhé straně není emocionálně uspokojivé myslet si, že Bůh připouští zlo ve svém vesmíru pro uskutečnění svých vlastních dobrých plánů. Pro některé, jako je například Boyd, se zdá uspokojivější myslet si, že zlo se děje mimo Boží předzvědění a prozřetelnost. S tím jde však ruku v ruce názor, že abychom se mohli vyhnout tomu, že bychom se stali obětmi nezaslouženého zla, které Bůh nepředvídal a které se rozhodl ponechat mimo svou kontrolu, musíme přijít na to, jak bojovat s duchy a jak nalézt úkryt před jejich škodolibou mocí. Bez šamanů a jejich učení se tedy nemůžeme obejít, protože by nás zlí duchové mohli ovládnout a zničit.

Je lepší žít ve strachu z duchovních úrazů než věřit, že je-li člověk ve správném vztahu s Bohem, tak je požehnán a Bůh prozřetelně řídí všechny události tak, aby ho oslavil (Ř 8,28-39)? Dívat se na svět jako na místo duchovních bitev dává jen malou útěchu, protože většina toho, co je důležité, je nepoznatelné a mimo Boží kontrolu. Boyd si uvědomuje, jaký to vytváří strach: „Myslím, že nejde popřít, že víra v duchovní bitvy na jedné straně vytváří děsivější obraz světa, než víra v Boží prozřetelnost, a to z toho jednoduchého důvodu, že otevření očí realitě bitvy je vskutku děsivé.“[32]Stejně jako ostatní, které jsme v tomto článku podrobili kritice, i Boyd si myslí, že to, o co tady jde, je existence („realita“) duchů a bitvy. O to tady ale nejde. Jde o to, zda Bůh vládne nade všemi bytostmi, jak duchovními, tak ostatními, nad dobrými i zlými. Jde o to, jestli Satan musí dostat povolení od Boha (jako se stalo s Jobem a Petrem), aby mohl „prosít“ věřící. Jde o to, zda nás Bůh zanechal, abychom bojovali bitvu proti neviditelným nepřátelům, kteří mají všechny informace o dění ve světě duchů, zatímco my je nemáme.

Rozhodně není lepší věřit jako pohané. Boyd volí víru v pohanský světonázor duchovních bitev, protože důsledky biblické doktríny ho pohoršují. Přesto však tématu rozumí celkem dobře. Ostatní autoři, které jsme zde podrobili kritice, mají svou teologii mnohem méně propracovanou. Na rozdíl od Boyda, oni zvolili pohanský světonázor proto, že nespatřují jeho důsledky a důvody, proč před ním Bible tak rozhodně varuje. Přesto však i oni přispívají ke zpohanštění církve. I bez falešného učení v církvi křesťané občas sklouznou k pohanskému náhledu na svět, protože jsou jím obklopeni a protože je to vlastně výchozí pozice lidské rasy. Stává se to proto, že nemají svou mysl dostatečně proměněnou veškerou Boží radou tak, aby jí jasně porozuměli.

Závěr

Když se koloští křesťané cítili ohroženi poté, co byli pokoušeni, aby se vrátili zpět k pohanskému myšlení a praktikám skrze vedení duchovních bitev, Pavel je ujistil, že Kristus zvítězil nad mocnostmi zla skrze kříž. Pavel jim kázal Krista a jeho učení se obracelo proti vysvobozujícím duchovním technikám, protože byly škodlivé a popíraly moc kříže. Pavel nabídnul útěchu a ujistil Efeské, že Bůh působí všechno podle rozhodnutí své vůle a že byli posazeni s Kristem nad ony nepřátelské mocnosti – bez ohledu na své pocity nebo okolnosti. 1. kapitola listu Efezským sama o sobě stačí k tomu, aby vyvrátila teologii Grega Boyda. Pavel kázal tyto pravdy efezským a koloským křesťanům, protože věřící v Malé Asii trávili své životy ponořeni do pohanského pohledu na svět, v němž se odehrávaly duchovní bitvy, a báli se špatného osudu z rukou neviditelných nepřátelských mocností. Tito raní křesťané žili ve stínu pohanských chrámů, pod útoky pohanských věšteb a proroků a potřebovali ujištění o dostatečnosti Krista. Víra pohanů všude kolem nás se bude vždycky snažit nalézt cestu do církve, tak tomu bylo za dnů Pavla a tak je tomu i dnes.

V dnešní době je evangelikální církev horkým ložem pohanského myšlení a pohanských praktik. K této situaci došlo postupně skrze různé trendy, které způsobily, že princip „sola scriptura“ začal být viděn jako zastaralý. Protože slova Písma se již nepovažují za dostatečné, lidé vyhledávají bezprostřední kontakt s „duchy“ a pokládají je za nová zjevení Svatého Ducha. Vytvářejí a podporují vývoj duchovní technologie, aby mohli ovládat svět duchů a vytvářet třídu „křesťanských“ šamanů, kteří by celý tento proces vedli. Výsledkem je to, že církev je stejně pohanská jako samotný svět. Škoda je o to větší, protože církev tvrdí, že tyto duchovní inovace jsou „křesťanské“.

Lidé se nestydí, když například učí jógu ve svých církvích. Naši uznávaní vůdcové se nestydí, když radí křesťanům, aby vyhledávali informace u stoupenců New Age a guruů. Vedoucí církví se nestydí, když zruší biblické hodiny, aby místo nich měli čas na východní meditativní praktiky. Pastoři se nestydí, když učí, že vedení duchovních bitev bychom měli považovat za biblický názor na svět. Evangelikálové se nestydí, když přivádějí do svých církví římskokatolické mystiky, aby učili jejich kongregace pohanství. Jeremiáš popsal takovou situaci za svých dnů: „Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, Ani nevěděli, jak se stydět“ (Jr 8,12a).

Modlete se, aby se naše evangelikální hnutí naučilo, jak se stydět a bylo přivedeno k pokání. Mezitím naléhavě prosím ty, kdo chtějí myslet a žít jako křesťané, a ne jako pohané, aby prchali před pohanstvím a nalezli útočiště v církvi, která se řídí principem sola scriptura a káže celou radu Boží.

Critical Issues Commentary

copyright© 2008

Twin City Fellowship

P.O.Box 26127

St. Louis Park, MN 55426

952-935-3100

www.twincityfellowship.com

www.cicministry.org

http://www.cicministry.org/commentary/issue109.htm