Týraní pastoři (3)
V tomto článku položím pár otázek starším…
Každá organizace má vedoucí a ty, kdo je následují (následovníky, stoupence). I když je toto složení někdy neformální, v normálních případech je to tak záměrně nastaveno. Proto ne každý je nebo může být vedoucím. Organizace jsou zrovna tak závislé na dobrých následovnících, jako na dobrých vedoucích. V organizaci, kde je vedoucím každý, není vedoucím nikdo. To jistě platí i pro sbor. Bůh dal svému lidu tuto strukturu – vedoucí a následovníky, a vykazatelnost obou skupin. Sbor má být veden vícero staršími spolu s těmi, kdo se namáhají kázáním a vyučováním (pastoři), za což jim náleží „dvojitá odměna“ (1Tm 5,17). Tito Bohem povolaní, sborem rozpoznaní vedoucí mají být v poslušnosti následováni (Žd 13,17).
Zdá se, že v tomto bodě je nutné zmínit, že lidé jako Hitler, Jim Jones a Willi Wonka (ten děsivý faktor) by neměli být následováni v poslušnosti. Ale musíme být opatrní, aby se nám nestalo, že neuposlechneme biblický příkaz tím, že ho zabijeme tisícem omezení. Jistě, sbory by měly mít ustanovený způsob vykazatelnosti pro své starší, aby se tak zabránilo vstupu podlých a nekvalifikovaných mužů do tohoto úřadu. To je však další způsob, jak řádné denominace a dobře fungující služebníci prospívají sboru. Ale to odbíhám od tématu.
Na zkoumání toho, co se stane, když pastoři selžou ve vedení, když vedou mizerně nebo se coby vedoucí chovají hříšně, se vyplýtvalo mnoho inkoustu. Kolem selhání pastorů se toho nadělá tolik, že se bojím, že tím, že se předpokládá vina pastora, lze vysvětlit každý problém ve sboru. Na co se lehce zapomíná, je to, jak velký vliv mají na sbor ti, kdo své vedoucí následují.
Autoři nápomocné knihy Příručka pro týrané vedoucí, o které jsem se již zmínil v této řadě článků, popisují problémy, které nastávají, když se stoupenci stanou toxickými. Ve třetí kapitole se zmiňují o šesti charakteristikách stoupenců, které jsou převzaté z knihy Barbary Kellermanové, Followership (Následovnictví):
1. Stoupenci tvoří skupinu, která, i když je beztvará, přesto má členy se společnými zájmy.
2. I když stoupenci podle své definice postrádají autoritu alespoň ve vztahu ke svým nadřízeným, podle definice nepostrádají moc a vliv.
3. Stoupenci mohou být hybnou silou změny.
4. Stoupenci by měli podporovat dobré vedení a mařit špatné vedení.
5. Stoupencům, kteří něco dělají, je vždy dávána přednost před stoupenci, kteří nic nedělají.
6. Stoupenci mohou dosáhnout změny tím, že obejdou své vedoucí a místo toho se spojí s ostatními stoupenci. (52-53)
To vše znamená, že stoupenci jsou docela mocní. Myslím si, že toto obzvláště platí ve sboru. Vedení pastorů a starších je vysoce závislé na ochotě těch, které vedou, je následovat. Jistě, jsou chvíle, kdy je nesouhlas nezbytný. Sboroví vedoucí musí chápat, že nejde o samovládu. Když dobří následovníci selžou a nekonfrontují špatné a bezbožné vedoucí, může někdy dojít k oddálení nebo vynechání potřebné změny. Ale jak Balda zdůrazňuje, jsou chvíle, kdy stoupenci „jednoduše jednají rozporuplně, často aniž by zvážili vliv své odložené loajality a pomýleného jednání“ (str. 53). Tehdy se stoupenci stávají toxickými a pastoři jsou týráni.
V kapitole nazvané „Tyto lidi nelze vést“ Balda píše:
Reakcí klasického stoupence v určitých situacích je palácový převrat. To je chvíle, kdy vzpoura začíná napínat ničivé svaly, a všichni kromě vedoucího poznávají, že se otáčí kormidlo. Všichni známe situace, kdy mocný a zlý despota týral ty, kdo ho následovali… Už méně jsme přesvědčeni o tom, že prostě pomýlení nebo dokonce zlí stoupenci dokážou sami svrhnout jinak kompetentního vedoucího. Avšak neměli bychom vždy předpokládat nevinu, když čelíme lidem, kteří podle svého plánu, protože oni nakonec dokážou zničit vedoucí i organizace.“ (str. 59)
Zdá se, že sbor je nastaven tak, že viní z většiny, pokud ne z celé své nefunkčnosti, pastora. To dává smysl. „Tady se nese zodpovědnost“, jak zní slavný výrok Harryho Trumana. Proto je mnoho pastorů, jak se zdá, náchylných věřit, že každé selhání sboru je tak nějak jejich chyba. Pokud tým zorganizuje „palácový převrat“, pak se obvykle předpokládá, že musí být něco špatně s pastorem. Možná. Ale co když tohle není ten případ? Co když sbor prochází pučem ze strany týmu?
Balda popisuje případ vedoucího jménem „Warren“ a nabízí vhled do situace, která se děsivě podobá mé vlastní zkušenosti z minulosti:
Nebezpečná situace, které Warren čelil, byla důsledkem již dříve existujících skupin, odstranění dřívějšího vedoucího pracovníka rozněcujícího spory, který poté zůstal v rámci organizace, rozpolceného vedení podle potravního řetězce a pokračující nerozhodnosti. Zde uhnízděná toxická skupina si uvědomila, že chybí-li na vyšších příčkách hierarchie direktivní vedení, dovoluje jim to pokračovat v jejich chování (str. 59).
Když jsem poprvé četl ten odstavec, přejel mi mráz po zádech. Zní to jako autentický popis situace, ve které jsem se kdysi nacházel. Pokud sloužíte jako starší ve sboru, kde je pastor napadán, nespěchejte k závěru, že problém musí být v něm. Možná je! Ale nemusí být. Možná jste svědky palácového převratu. Možná, že máte ve svém středu týraného pastora.
Otázka je, co s tím budete dělat?
Otázky ke zvážení pro starší sboru, kde je pastor pod palbou:
1. Je obvyklé, že v našem sboru působí pastoři relativně krátce? Pokud ano, proč?
- Projděte si čísla. Pokud je například pět let druhé nejdelší funkční období vedoucího pastora v dějinách vašeho sboru, pak v něm máte asi problém.
2. Máme pověst, že je u nás těžké pracovat?
Na počátku mého funkčního období v předchozím sboru si mě laskavý starší vzal stranou a řekl: „Todde, pokud dokážeš přežít svých prvních pět let, pak si myslím, že se ti zde bude dobře sloužit.“ Jiný starší mi několikrát opakoval: „Tento sbor je pro pastory jako mlýnek na maso.“ Jeden muž, který sloužil v týmu před mým příchodem, mi řekl: „Tento sbor dokáže být zlý.“ Avšak starší, kteří mi řekli tyto věci v soukromí, je zarytě odmítali říct před zbytkem starších. Taková byla reputace sboru, ale před těmi, kdo s tím skutečně mohli něco udělat, se o tom mlčelo.
- Není lehké připustit, že jste starší sboru, který týrá pastory. Vždyť jde o závažný hřích. Ale, jak se říká, je to první krok k řešení problému…
3. Má tento pastor dobré předchozí výsledky? Jinými slovy, měl ty samé problémy v předchozím sboru?
- Pokud je obviňován členy týmu z věcí, které se v jeho dřívější práci neobjevily, potom jsou možná obvinění falešná nebo přehnaná. Není lehké být dobrým následovníkem. Jakožto hříšní lidé typicky vzdorujeme vedení. Zvažte tuto skutečnost, když analyzujete kritiku svého pastora. Pokud s sebou přináší pověst, která se týká věcí, z kterých je nyní obviňován, proč jste ho najali? Jestliže nevíte, proč to nevíte?
4. Opravdu víte, proč předchozí pastoři a asistenti pastorů opustili váš sbor?
- Víte, jak to funguje. Pastor nebo asistent pastora odchází a předkládá krásně znějící důvody, proč ho Pán volá jinam. Proč si myslíte, že ve skutečnosti odešel?
- Zkontaktujte ty muže a poproste je, aby k vám byli upřímní a řekli vám důvod, proč odešli. Řekněte jim, že upřímně hledáte způsoby, jak udělat z vašeho sboru, ve kterém sloužíte, zdravější místo. Tato ujištění je pravděpodobně přimějí k upřímnosti. Pokud máte podezření na to, proč odešli, pak na to zaveďte řeč.
5. Nejde prostě o to, že semknutá skupina ve sboru jednoduše odmítá následovat vedení nového pastora? Pokud ano, uvědomují si, že starší nejsou ohledně podpory svého pastora jednotní?
- Opět, následování je těžké. Vyžaduje hodně duchovní a emocionální zralosti. Skutečnost toxických stoupenců by nás neměla překvapovat. Vlastně bychom ji měli očekávat. Jsou boje vašeho pastora výsledkem toho, že tým jednoduše nechce následovat nového člověka? Chápete, že najmutí nového pastora znamená pro zbytek změnu způsobu práce? Chápete, že se jim to nemusí líbit? Jak sdělujete týmu, že tento nový pastor má vaši plnou podporu?
6. Jsou ti, kdo stojí v opozici pastora, vedeni rozhněvaným členem týmu?
- Kdo se jeví jako vůdce opozice? To není vždy jednoduché rozlišit. Vedoucí opozice bude obvykle pečlivě skrývat každý důkaz o puči.
- Zeptejte se svého pastora, jestli nemá konkrétní těžkosti s kýmkoliv z týmu. Možná nastal čas dovolit tomuto pastorovi, aby si začal budovat tým z těch, kdo budou radostně následovat jeho vedení. Nemělo by k tomuto dojít autokraticky, jako kdyby tým pastorovi patřil. Asistent pastora a vedoucí služebníci nejsou jeho. Patří Pánu a musí být oddáni službě sboru. Pokud jste však najali vedoucího pastora a dali mu zásadní zodpovědnosti ve vedení, pak je důležité, aby asistenti pastora i tým s radostí následovali jeho vedení. Žádáte po něm, aby vedl lidi, kteří se nenechají vést?
7. Je v týmu asistent pastora, který chtěl místo vedoucího pastora?
- Pokud ano, tak jste pravděpodobně právě zodpověděli otázku číslo šest.
- Když sbor hledá nového vedoucího pastora, není neobvyklé, že současně sloužící asistent pastora touží, aby byl pro tuto pozici zvážen. Na tom není v podstatě nic špatného. Ale potenciální problémy v těchto situacích jsou zásadní. Je třeba od počátku chápat, že pokud nabídne pro tuto pozici své jméno a je odmítnut, bude si muset hledat zaměstnání jinde. Zní to tvrdě? Jen tím poukazuji na určité skutečnosti padlého světa. Hlavní z nich je, že nového vedoucího pastora postavíte do pozice, kdy povede člověka, který ponese jeho přítomnost s nelibostí.
- A rovněž, zanecháte-li tohoto asistenta pastora v týmu, nakládáte na něho příliš těžké břemeno. Překonat své zklamání bude schopen jen tehdy, pokud se narodil bez hříchu. Člověka, který mu podle něj sebral práci, ponese nelibě. To nebude fungovat. Opakuji: Nepůjde to. „Ale kdybys věděl, že tak a tak. On takový není.“ Znovu opakuji: To nebude fungovat.