„Nechci posílat svého syna do církve, aby mu tam vymyli mozek jako Stoddardovým dětem!“ řekl náš přítel ateista své ženě. Vyrostl ve východním Německu a my jsme v bývalé východní části v té době už několikátým rokem zakládali sbory. Nejprve se mě dotklo, že může na dětský program v našem sboru nahlížet jako na vymývání mozku, ale potom jsem si uvědomila, že ho pravděpodobně celý život učili pohlížet na víru z marxistického hlediska.

... Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu. Zrušit náboženství jako ilusorní štěstí lidu znamená žádat jeho skutečné štěstí. Požadavek vzdát se ilusí o svém postavení je požadavek vzdát se postavení, ve kterém je zapotřebí ilusí…

Karel Marx, Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva

1. Jsou naše mozky skutečně svobodné?

Kdyby lidé opravdu mysleli za sebe, byli by podle Marxe schopní se očistit od návykové, myšlení měnící moci náboženství, které otupuje jejich bolest. Ale ironií toho, co se stalo ve východním Německu, je, že systematické vymazávání náboženství ze společnosti si vynutilo novou formu vymývání mozků, aby svým lidem vštěpili socialistickou myšlenku. Uměle vytvořili ateistickou společnost, přejmenovali křesťanské svátky a křesťanské obřady, jako je křest, svatby a konfirmace, nahradili socialistickými. Ztráta individualismu, o níž se můj přítel s obavami domníval, že jí jsou vystaveny naše děti v našem sboru, byla přesně tím, k čemu došlo ve východním Německu pod rouškou vyhlašování marxistické rovnosti. Morálka byla zploštěna a dána na stejnou úroveň s podřizováním se socialistické normě. Osobní mravnost téměř nebyla zdůrazňována jinak než v souvislosti se socialistickou myšlenkou. Neschopnost přizpůsobit se dostávala jednotlivce do problémů. Jeden z mých starších přátel, intelektuál a diplomat NDR zavzpomínal, jak byl na čtyři roky poslán pracovat na venkov, aby tam byl převychován a aby se tak lépe socialisticky adaptoval. A samozřejmě, bylo tam vždy bdící oko Stasi (tajné policie), aby zajistila, že nikdo nevykročí z řady. Ve východním Německu se socialistické vymývání mozků jevilo jako jediné řešení problémů způsobených nacistickým vymýváním mozků. Na Západě mezitím zavedl kapitalismus s individualismem novou krutovládu tolerance na úkor názoru jednotlivce. A tak, ať žijeme kdekoliv, naše myšlení je produktem naší kultury, výchovy a politického systému, kterému podléháme. Svoboda myšlenky je asi jen iluze, protože nikdy nemůžeme myslet ve vakuu.

2. Může nás náš mozek vést k mravnosti?

To byl základní argument osvícenství: S rozumem coby naším vůdcem se všichni můžeme stát morálními, zodpovědnými, tolerantními dobrými občany. Osvícenství volalo lidi k víře v Rozum, protože přece můžeme chápat jen to, co je rozumné, a pokud bychom se všichni shodli na tom, co je rozumné, mohli bychom spolu žít podle určitého souboru obecně uznávaných hodnot. Ale mohou nás samotné logické dedukce vést k mravnosti? I když je naše schopnost myslet ve skutečnosti od Boha, můžeme tento nástroj používat k sobeckým cílům, neboť si zdůvodníme všechny možné nemorálnosti tím, že vložíme sebe a své potřeby do centra skutečnosti. To se stává nám jako jednotlivcům, ale také celým kulturám a systémům. Nedávno jsme s manželem navštívili Wanssee Haus, nádhernou vilu v bohaté čtvrti na břehu jezera Wannsee. Tam při snídani 2. ledna 1942 nejmocnější muži Německa přišli na Endlösung, konečné řešení takzvaného židovského „problému“ v Evropě. Vymysleli propracovaný plán k deportaci tisíců a tisíců na smrt. Tito muži byli vysoce vzdělaní lidé, kteří poslouchali Bacha a Mozarta, ale přišli s morálně nejubožejším plánem v celých dějinách. Jejich „řešení“ se jim v té době zdálo jako velmi rozumné. Svedli celý národ na scestí a jen málokdo měl odvahu se tomu postavit. Je tedy možné, aby rozum zešílel? Myslím, že ano…

3. Potřebujeme vymývání mozků?

Už při zběžném pohledu na dějiny je bolestně jasné, že Rozum sám nedokáže lidi dovést k tomu, aby byli dobří. Proč? Protože naše schopnost myslet je zásadně nedostatečná a omezená v rozsahu, a to platí obecně. Zde v Německu máme holocaust jako do očí bijící příklad lidského myšlení, které zběhlo na Temnou stranu. To se však děje všude. Člověk se jen musí podívat na „úchvatné“ myšlenky jako křížové výpravy v Evropě, zotročení Afričanů v Americe, kulturní revoluci v Číně, genocidu ve Rwandě nebo nedávno odhalená zvěrstva v Severní Koreji. Tváří v tvář takové ohromné morální pohromě je pro mě nauka úplné zkaženosti, i když se na první pohled může jevit jako skličující, útěchou. Vysvětluje lidskou tendenci ke zlu: lidské bytosti nejsou v jádru dobré. Kdyby byly, jak bychom se dostali do takového marasmu? Většina lidí jistě není tak špatná, jak by mohla být, ale i to znamená, že Pád postihl naše bytí zcela. Každý prvek toho, kým jsme coby lidé, je narušen: naše těla, naše emoce, naše sexualita, naše myšlení, atd.

Jádrem problému je to, že klademe sami sebe do středu vesmíru a smýšlíme o sobě výše, než bychom měli. Stáváme se svou vlastní normou, stanovujeme si vlastní smysl tohoto světa, a když přijde na rozhodování, důvěřujeme jen svému omylnému myšlení. Tento proces nedůvěry a neúcty k Bohu v našem myšlení je bláhově sebestředný a svádí naše srdce na cestu do temnoty:

„Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.“ (Ř 1,21). Pavlovým řešením tohoto problému je poznání, že naše mysl je hříšná a že uzdravení naší mysli musí přijít zvenčí. Duch svatý ji musí proměnit, obnovit. „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.“ (Ř 12,2-3)

Všimněte si, co tyto verše neříkají. Nemáme přestat zkoumat, rozpoznávat, smýšlet střízlivě nebo přerušit spojení naší mysli a individuality. Ale musíme tyto věci dělat ve víře a výsledkem našeho myšlení by mělo být porozumění a přijetí Boží vůle, která je dobrá, přijatelná a dokonalá. Pokud nás naše myšlení svádí na jinou cestu, je velmi pravděpodobně egocentrické a ve tmě. Naše mozky nás nemohou vést k morálnosti, ale Boží Duch ano!

Mělo by mě tedy urazit, když si někdo myslí, že církev vymývá mozek mým dětem? Ne, naopak! Možná příště budu mít pro své kritiky lepší odpověď, neodpovím arogantně, ale poselstvím evangelia, totiž že „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Ti 3,5)

Mozky mých dětí stejně jako ten můj zoufale potřebují vymývat. Moje děti se narodily s vnitřní sebestředností, která, pokud jí nebudou čelit, by je mohla zavést na velmi nebezpečné cesty jak pro ně, tak pro lidi kolem nich. Neboť podle toho, jak přemýšlíme, vypadají nakonec i naše činy. Ježíš je Logos, vtělený Rozum. Je jediný, kdo kdy přemýšlel zcela jako On, dokonalým způsobem. Skrze Jeho neposkvrněný život se moje děti dozvědí, co těší Boha a že skrze Jeho krev může být jejich mysl očištěna. Dokud Ho bude církev i nadále uvádět ve známost, tak je tam budu posílat! A modlím se, aby jednoho dne byla jejich mysl tak obnovená, že budou schopné se postavit nějakému zlu, které svět okolo nich přijal, aniž by se na vteřinu zamyslel.

Z blogu autorky – The Eowiggle

Překlad Julie Petrecká