Závěr a aplikace

Podívejme se ještě na několik věcí, které z našeho textu vyplývají:

A. Imperativ Božího slova

Boží Slovo říká, že starší, nebo dohlížitel MUSÍ být… a NESMÍ být… To jsou velice vážná slova. V originálním textu je to sloveso jenom v sedmém verši – je tam sloveso být v infinitivu, který zdůrazňuje trvalost popisovaného stavu. Proto ho všechny české překlady překládají výrazem ‚musí/má být‘. Již předtím (v. 5) Pavel zopakoval Titovi, že má jednat podle toho, jak mu nařídil. Je tady jasné nařízení o tom, jak mají vypadat vedoucí v Božím lidu. A ono musí/nesmí jasně říká, kdo může a nemůže být Božím správcem.

B. Vedení novozákonní církve

V pátém verši jsme viděli, že každá církev má mít více správců, starších, pastýřů. Nový zákon nepodporuje hierarchický model církve, kde na vrcholu je ‚top‘ kazatel, pak jsou další kazatelé, pak jsou starší, pak jsou diákoni, a pak je stádo. To je starozákonní kněžský model, kde kněží zprostředkovávali Boží milost skrze obřady, které jim byly svěřeny. Mohli byste to vidět na struktuře chrámu – nádvoří pohanů, nádvoří věřících s oltářem, chrám se svatyní, kam mohli jen lévijci, a ve svatyni velesvatyně, kam mohl jen velekněz. ALE:

• Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu. (1Pt 2,9)

Pastýři Kristovy církve jsou Kristovými podpastýři – i oni sami jsou ovcemi, které Pán pase. Jako takoví jsou to stejně hříšné ovce, stejně tvrdé a paličaté jako ostatní. Bylo jim však svěřeno více než jiným ovcím, a proto se od nich již nyní více vyžaduje – aby měli charakter Božích správců. Nebudou dokonalí, ale uváděné vlastnosti na nich musí být zjevné.

C. Starší není nadčlověk

Boží služebník je věrný správce, milující manžel, zbožný otec, který vychovává své děti, člověk jasných mravních charakteristik. Kdo z nás takový být nemá? Viděli jsme, že to je norma pro každého křesťana. Žijeme ale ještě v těle, které je propadlé hříchu. Dokud budeme v tomto těle, budeme s hříchem bojovat. A budou chvíle, kdy budeme svůj boj prohrávat. To platí o všech křesťanech, včetně starších. I starší bojují s hříchem, s pokušením a i oni někdy svůj boj prohrávají. Dokonce jako ti, kdo stojí v čele, jsou často vystaveni ještě mnohem větším pokušením a útokům ze strany světa i ďábla. Proto se musíme o to více modlit, za starší. A když oni zhřeší, tak i pro ně platí to, co platí pro všechny věřící a co zapsal apoštol Jan:

• Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1J 1,9)

D. Člověk kříže

Když shrneme všechny věci, které jsme řekli, tak vidíme člověka, který je srdcem i myslí podoben Pánu Ježíši Kristu. Je to pastýř, který je mírný a laskavý jako Pán. Takže jediným východiskem je kříž Ježíše Krista.

• Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. (Ga 5,24)

Tohle je cesta - Kristův kříž. Žít s pohledem upřeným ke kříži a s každodenní touhou brát na sebe kříž Pána Ježíše Krista. To je cesta staršího – na něm musí být takový život zřetelně vidět. Ale je to i cesta pro každého věřícího:

• Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,19-20)

To je cesta, která je těžká, která je ve své podstatě nemožná. Nikdo nemůže takto žít – pouze jeden – ten, který žije ve vás, ten, jehož Ducha jste přijali.

• Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. (Ga 5,25)

Amen.