1. Duch svatý byl činný i před svým vylitím. Vidíme jeho působení při stvoření (Gn 1,2; Ž 33,6; Jb 33,4). Osvěcoval proroky, posvěcoval svaté staré smlouvy, těšil je nadějí (2 S 23,2; Iz 48,16; Ž 51,13; Lk 1,67; 1 Pt 1,10-11; 2 Pt 1,21), také i mezi pohany rozsíval leckteré zrnko pravdy (Gn 6,3; Sk 17,27-28). Ale jeho vlastní poslání začalo teprv jeho věkem, jeho dobou, která trvá od letnic a bude trvati, až lid Boží bude vzat odtud. V starozákonní ekonomii nechyběl Duch svatý (Neh 9,30), ale to všechno bylo stínem toho, co předpovídali proroci (Jl 2,28-32; Iz 44,3; Za 12,10). Duch svatý tu nebyl v svém poslání jako zprostředkovatel mezi člověkem a Kristem. O letnicích rozbil tu Duch svatý svůj stan, kdežto v SZ přicházel toliko na návštěvu jako holubice Noémova. První a druhá osoba v božství skrze třetí učinily tu svůj příbytek v církvi (J 14,16-20). Každá duchovní blízkost a každé účastenství svaté Trojice s lidmi je podmíněno osobou třetí, Duchem svatým. Otec i Syn jsou tu zastoupeni a k vědomému ujasnění přivedeni Duchem svatým. Duch svatý je tu v srdci věřících. Tím není řečeno, že by Ducha svatého nebylo v nebi. Ač pravíme, že o letnicích sestoupil, aby tu zůstal, není proto nebe bez něho. Sr. J 3,13.

2. Vylit nemohl býti ani zaujati svůj veliký úřad, záležející v přivlastňování spasení a spojování s Bohem v Kristu Ježíši, dokud nebylo spasení dokonáno, a nebyly sjednány podmínky spojení s Bohem skrze druhou osobu v božství (J 7,39). A proto veškeré působení Ducha svatého po jeho vylití má vztah na Ježíše a jeho dílo (J 14,23.26; 16,13; 14,15). Když on dílo vykoupení dokonal a proto také z mrtvých vstal a na pravici Boží se posadil, mohl přijíti Duch svatý, aby dokonané dílo Kristovo zjevoval duši a sděloval srdci. Jako Bůh Syn dílo Otcovo pro člověka koná a dokonává, tak Bůh Duch svatý dílo Synovo srdci sděluje. Nejdřív krev a potom olej (Lv 14,25-29).

Duch svatý je tedy náměstek Pána Ježíše v úřední jeho činnosti. Jeho úloha je sdělovat celého Krista - ukázat, čím je Kristus pro nás, a způsobit, aby tento Kristus byl v nás (Ř 8,9; Fp 1,21; Ga 2,20).

Tento věk Ducha svatého je tak vzácný, že nám plynou z něho také veliké závazky a nesmírná zodpovědnost, a poněvadž v něm dovršuje se všechno působení Boží k tomu, aby ztraceného člověka sobě vrátil, proto je tolik důrazu položeno na to, abychom nezarmucovali Ducha svatého, abychom neodpadali od jeho působení, nepohrdli jeho milostí, a nehřešili hříchem proti Duchu svatému, poněvadž už není žádného jiného věku spásy. Doba jeho činnosti je omezena na tento věk (J 14,16, eis ton aióna, sr. Mt 28,20, tú aiónos).

3. Činnost jeho líčí Spasitel:

a) Bude svědectví vydávati o mně, J 15,26.

b) Uvedeť vás ve všelikou pravdu, J 16,13.

c) Bude obviňovati svět, J 16,8.

d) Onť mne oslaví, J 16,14.

e) Zastupovati bude prvního Utěšitele, Jan 14,16.

I v symbolech Ducha svatého vidíme jeho činnost znázorněnu (olej, voda, vítr, oheň, pečeť, holubice.)

Spasení je hotovo, studnice otevřena. Kdo nám to však přivlastní? Duch svatý. Zda-li však to přijmeme? A kdo nám schopnost k tomu dá? Duch svatý.