Posvěcení je práce Ducha svatého při dítěti Božím, aby vyrostlo a připodobněno bylo k obrazu Syna Božího v míru postavy plného věku Kristova: Je to uvádění v užší a užší spojení s Pánem Ježíšem, aby tak život Ježíšův, život vzkříšení, zjevován byl vždy krásněji v smrtelném těle našem (2 K 4,11). V podstatě posvěcení je dáno hned s ospravedlněním, neboť Kristus Ježíš, který se nám stal od Boha spravedlností, stal se nám i posvěcením (1 K 1,30), takže hned, jakmile jsme uvěřili, stali jsme se svatými a posvěcenými, tedy oddělenými od světa a hříchu a přidělenými jako majetek Bohu. Ale posvěcený zavírá v sobě také všechno bohatství života z Boha, vzrůst a vývin, nesoucí se k zralosti poznání i ovoce nesení, aby oslaven byl Bůh.

2 Pt 3,18; Mt 5,48; 1 Te 4,3.7; Ř 6,14; 2 K 7,1; J 17,17; Ef 4,15; 1 Pt 2,2; Ř 6,2n; 2 Te 2,13; Ef 1,4; 4,14; Fp 3,12-14; Ga 5,22; 2 Pt 1,5-7.

Při posvěcení jde o to, aby věřící v tom postavení, do něhož ospravedlněním vešel, zůstával, a v sobě do všech důsledků působiti dal Duchu svatému, aby tak proměňován byl spatřuje ustavičně Ježíše, v týž obraz od slávy v slávu a rostl v plný soulad víry, lásky a naděje, očišťován jsa ustavičně věrou v krev Syna Božího a sycen jím (1 J 1, 7; 3,3; 2 K 6,14-18; 7,1; 2 Tm 2,21).

Cíle svého dosáhne posvěcení až v den Ježíše Krista, až svlékše tělo své umrtvené pro hřích v něm přebývající, staneme v slávě, která se zjeviti má na nás (Ko 3,4; Ř 8,30; Fp 1,6; 1 J 3,2; sr. J 17,24; Ř 5,2; 1 Te 2,12; 2 K 3,18; 1 Pt 5,10).

Jisté je, že posvěcení není souhrn našeho konání a snažení, nýbrž je to čistě milost a skutek Boží při nás (1 K 6,11), je to část slávy Boží, kterou nám dal Syn Boží (J 17,22). Které ospravedlnil, ty i oslavil (Ř 8,30). A tak i to ovoce, které neseme k slávě Boží, není z nás, ale z vinného kmene, nebo bez něho nic nemůžeme učiniti (J 15), a je to ovoce Ducha, kterýž dán jest nám.

A tak všecka čest i za krásný ucelený život křesťanský náleží tomu, kterýž působí v nás i chtění i skutečné činění podle dobře libé vůle své (Fp 2,13). Jsouce s ním v určitém živém spojení i my můžeme býti jisti tím, že ten, kterýž začal v nás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista (Fp 1,6), a že ten, kterýž nás tak k velikým věcem povolal, učiní to, abychom posvěceni byli ve všem, a celý náš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno bylo (1 Te 5,23-24).