Dnes začínáme nové téma. Nebude pro skeptiky, bude pro křesťany, ale i pro ty, kdo nevěří. Budeme si povídat o Boží svrchovanosti, o Boží absolutní a totální suverenitě nebo o Jeho bezchybné prozřetelnosti. Začněme biblickým veršem:

Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen. (Římanům 11:36)

Boží úplná svrchovanost, Jeho totální suverenita v prozřetelnosti je potvrzena mnoha biblickými principy. Na šest z těchto principů se dnes a v příštích pořadech podíváme. Těchto šest principů, nebo zásad, prostupuje Boží Písmo zcela, úplně a docela. Tyto zásady Boží suverenity v podstatě tvoří osnovu, do níž je vetkána spása člověka Bohem. Musíme porozumět a uvěřit těmto šesti zásadám, abychom pochopili Boží svrchovanou milost. Podchycení a uplatnění těchto šesti principiálních pravd v našem každodenním životě je základ biblické naděje, která vede k opravdové radosti v Pánu.

Rozumíme opravdově a osobně Boží milosti a naději věčného života s Bohem, které jsou tak pevně zakotveny v Božím slově? Jsme schopni vztáhnout a použít biblické pravdy prakticky v našem každodenním životě? Nebo se nám zdají Boží biblické principy vzdálené na hony našemu osobnímu reálnému životu? Tyto pořady nám pomohou pochopit, co Bible skutečně učí o Boží svrchovanosti v prozřetelnosti, a jak tuto nově nabytou znalost použijeme v našem nevšedním životě, protože život křesťana by měl být nevšední. Pochopení a aplikování těchto šesti principů nám také pomůže čelit kritickým situacím, které se na nás drápou denně ze všech stran.

Nejprve si tedy těchto šest zásad vyjmenujme. Potom se budeme každou jednou zabývat.

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

Už Jób řekl v úžasu:

Rozhodne-li se k čemu (tj. Bůh), kdo to zvrátí? Udělá, co se mu zachce. (Jób 23:13)

Nebo se zaposlouchejme do následujících veršů, které předurčují budoucnost, jež stojí na Jeho svrchované milosti:

... kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.(Efezským 1:8-12)

II. Bůh má vždy a všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše nepřerušeně dokonale ovládá a řídí takovým způsobem, aby celé stvoření dovedl k cíli, k plánovanému záměru, který prozřetelně určil, aniž by se s kýmkoliv poradil.

Následující verše budou mnohé lidi šokovat, co všechno Bůh plně a totálně ovládá a nařizuje:

Běda Asýrii, metle mého hněvu, té holi, skrze kterou projevím svůj hrozný hněv. Posílám ji na rouhavý pronárod, proti lidu, proti němuž plane má prchlivost; dávám jí příkaz (Bůh dává příkaz), aby kořistila a kořistila, loupila a loupila, aby jej šlapala jako hlínu na ulicích. (Izajáš 10:5-6)

Vše si později blíže probereme. Nebo si přečtěme Abakuka:

Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno. Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat. Já (tj. Bůh) totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. Je příšerný a hrozný, vyhlašuje vlastní svrchované právo. Jeho koně jsou hbitější než levharti, dravější než vlci za večera; jeho jezdci uhánějí tryskem, jeho jízda se zdaleka žene, letí jak orlice, jež spěchá za kořistí. Každý z nich se žene za násilím, dychtivě míří vpřed. Sebral zajatců jak písku. Z králů si tropí žerty, hodnostáři jsou mu k smíchu, každé pevnosti se směje, nahrne prach a dobude ji. Potom přelétne jak vítr a táhne dál obtížen vinou, za boha má vlastní sílu. (Abakuk 1:1-11)

Jistě, milení, nelíbí se vám Bůh, který takto jedná? Mně se také nelíbíval. Proto si nenechte z dnešního a mnoha příštích pořadů nic ujít. Pojďme ale ke třetímu Božímu principu, Jeho svrchovanosti v prozřetelnosti:

III. Bůh ovládá a používá každého jednoho, to znamená i Ďábla, aby vše, podle Jeho plánu a záměru spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

Zde jsou biblické důkazy:

Ona (Asýrie) si to však představit nedovede, neuvažuje o tom v svém srdci, myslí jen na to, jak by vyhubila, jak by vymýtila nemálo pronárodů. Říká: "Což nejsou mí velitelé zároveň králi? Což nedopadlo Kalno jako Karkemíš? Nebo Chamát jako Arpád a Samaří jako Damašek?" Jako sáhla moje ruka (tj. Boží ruka) po královstvích bůžků - a jejich tesané modly byly nad jeruzalémské i nad samařské -, cožpak s Jeruzalémem a jeho modlářskými stvůrami nenaložím, jako jsem naložil se Samařím a jeho bůžky?" (Izajáš 10:7-11)

Nebo následující verš:

Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu. (Žalmy 76:11)

Setrvejte, posluchači, hovoříme o Biblickém Bohu, nemalujeme si humanistické omalovánky dobráckého strejdy, který ani pořádně neví, co se děje. Vše si vysvětlíme.

IV. Bůh trestá i ty lidi, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo přispělo k optimálnímu dosažení a vítězství Božího záměru:

Vzpomínáte, že Asýrie byla boží metlou, kterou prozřetelně poslal na rouhavý národ, aby kořistila a kořistila? Teď ji za to Bůh ztrestá, i když byla Jím, Bohem poslána.

Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne: "Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené, neboť řekl: "Vykonal jsem to silou své ruky a svou moudrostí - vždyť se v tom vyznám. Zrušil jsem hranice národů, co nakupily, to jsem vydrancoval a jako býk jsem svrhl vládce z trůnu. Jako hnízdo nalezla má ruka bohatství národů; jako se vybírají opuštěná vejce, tak jsem vybral celou zemi. Nikdo ani křídlem nezamával, nikdo zobák neotevřel a nepípl." Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí řeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hůl se vynášet, že není dřevo." Proto pošle Pán, Hospodin zástupů, na asyrské vypasence úbytě a pod asyrskou slávou to zapraská praskotem ohně. (Izajáš 10:12-16)

Nebo se podívejme na to, jak si často myslíme, že Židé Pána Krista svrchovaně vydali Římanům k ukřižování.

Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Skutky 2:23-24)

Jak vidíme, Bůh předem rozhodl, že Ježíš Kristus bude ukřižován. Přesto Židy a nás pohany bere k zodpovědnosti za Jeho ukřižování. Pojďme k dalšímu principu Boží absolutní suverenity:

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla:

Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele. (1. Paralipomenon 21:1)

Ještě jeden příklad:

Ale Petr mu řekl: "Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? (Skutky 5:3)

A konečně poslední zásada:

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího konečného záměru a plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Podívejme se na starodávného Jóba:

Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého." Satan však Hospodinu odpověděl: "Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit." Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj." A satan od Hospodina odešel. Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.

A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil." Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit." Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život." A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy. Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři." Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. (Jób 1:1,6 - 2:10)

Jób procházel nemocemi a utrpením, aniž by se dopustil hříchu proti Bohu. Přesto Bůh dopustil, aby satan na Jóba zaútočil. Ovšemže, i satan byl a je pod úplnou svrchovanou Boží kontrolou a nemůže si dělat, co mu Bůh nedopustí.

Dnes jsme si jenom vyjmenovali šest zásadních principů, bez jejichž pochopení a aplikování v našich často bolestných životech nebudeme nikdy v naprostém vítězném smíru se všemi nepříjemnými a bolestnými okolnostmi, v kterých jsme v podstatě naloženi, v nichž doslova plaveme.

Zopakujme si ještě všech šest principů, které si budeme postupně probírat.

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Bůh ovládá a používá každého, tedy i Ďábla, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.