Úspěšnost národů

Sociolog katedry politických věd univerzity v Singapuru Robert Woodrerry způsobil mezi akademiky senzaci, když zveřejnil výsledky svého čtrnáctiletého bádání na téma úspěšnosti různých národů. Srovnával životní úroveň, gramotnost obyvatel, politickou svobodu, práva žen, průměrnou délku života, ekonomickou produktivitu, prosperitu obyvatel a vliv misijního působení 19. a 20. století. Ze závěrů Woodberryho práce vyplynulo, že základy demokracie ve světě položili protestanští misionáři.

Ovoce významného století působení misií

Pro misiology není tento závěr žádnou novinkou. Během první Misijní konference v Edinburgu v r. 1910 byla předložena ohromující zpráva o jedinečnosti působnosti misií. Podobně kniha „Největší století misií“, Peter Hammond, vydaná v r. 2002 popisuje stejnou skutečnost.

Akademická obec tuto skutečnost uznává

Za pozornost ovšem stojí to, že zdroj uznání přichází od sociologů většiny kateder politických věd asijských univerzit. Na základě desetiletí pečlivého studia dospěli akademici k závěru, že: „místa, kde v minulosti působili protestanští misionáři, jsou ve srovnání s ostatními zeměmi v průměru ekonomicky vyspělejší, mají lepší zdraví, nižší kojeneckou úmrtnost, menší míru korupce, vyšší gramotnost, dosahují vyššího vzdělanostního stupně (obzvláště u žen) a podstatně vyššího členství v nevládních a nestátních sdruženích a asociacích“.

Proměna kultury

Výsledky Woodberryho výzkumu byly podrobeny kritice Amerického věstníku politických věd (the American Political Science Review). Z uvedeného zdroje je autor označen jako někdo, kdo sympatizuje s křesťanskými nebo misijními cíli. Skutečností zůstává, že misionáři vykonali daleko více, než že jen ovlivnili původní kulturu; misionáři vytvořili novou kulturu. V místech svého působení postavili nemocnice, školy, univerzity a vydavatelství literatury. Vychovali generace budoucích vůdčích osobností národů. Dokonce i v islámských zemích jako je Pákistán, který je vůči křesťanství nepřátelský, vychovala a dodnes vychovává instituce jako Formanova křesťanská univerzita, založená misionáři v r. 1864, mnohé vzdělance, intelektuály, soudce, právníky, diplomaty, politiky a státníky.

Výzva nespravedlnostem

Nikdo jiný kromě misionářů nesehrál tak významnou roli v postoji k nespravedlnosti a zlu, dokonce ani vlády ve svých zemích a domovině. Výhody a prospěch, které protestantští misionáři přinesli do všech míst, kde působili, jsou obrovské a nedají se vyčíslit.

Svět byl misijním hnutím změněn

V lednovém/únorovém vydání časopisu „Křesťanství dnes“ byl zveřejněn článek týkající se výzkumu Roberta Woodberryho s názvem „Svět, který vytvořili misionáři“. Původní úvodní článek měl název „Misijní kořeny liberální demokracie“. Ve věstníku amerických politických věd obhajuje Woodberry své závěry následovně: „Práce a vliv misionářů je největším faktorem proměny na cestě k pokroku a zdraví národů“ ("The work of missionaries turns out to be the single largest factor in ensuring the health of nations."). Tento objev, jak sám říká, dopadl na jeho osobu jako atomová puma!

Překvapivé závěry

Woodberry sám říká, že si myslel, že misionáři jsou rasisté a negativisté. Očekával, že místa, která misionáři ovlivnili, jsou na tom hůře než místa, kam misionáři přístup neměli, nebo kde byla jejich působnost omezena nebo nebyla dovolena. Ve skutečnosti „jsme našli po všech stránkách pravý opak“.

Protestantská charakteristika

Woodberry své poznatky rozvíjí dál a upozorňuje na důležitý rozdíl: „pozitivní vliv misionářů na rozvoj demokracie se týká pouze protestantských konvertitů“. Liberální protestantské duchovenstvo financované státem, podobně jako katoličtí misionáři, nevykazuje obdobný vliv a proměnu společnosti v oblasti působnosti své činnosti“.

Moc evangelia při proměně národů

Woodberry poukazuje, že „i když se misionáři často stavěli proti nespravedlnosti a zhoubným zvykům, jako byla opiová závislost, otroctví a konfiskace půdy domorodců, nikdy nepůsobili jako političtí aktivisté, … ale zadními vrátky usilovali o koloniální reformy. Dá se říci, že tyto pozitivní změny byly vedlejším produktem jejich působnosti“. Woodberry dospěl k závěru, že největší společenská a kulturní proměna nepřichází ze snah zaměřených na potřeby společenské a kulturní změny, ale s důrazem na osobní obrácení od pohanského náboženství k víře v Pána Ježíše Krista a studiem Bible.

Ovoce víry

To znamená, že misionáři, kazatelé a církve ztratí proměňující moc evangelia, pokud se zaměří jen na kulturní proměnu společnosti. Obrácení protestanté změnili svět, ne proto, že zaměřili svou pozornost na potřeby lidí, ale na jejich proměnu skrze víru v Krista. Misionáři, kteří odvedli největší kus práce pro současnost i věčnost, byli a jsou především ti, kteří se soustředili na obrácení jednotlivců od pohanské minulosti k víře v Pána Ježíše Krista a budování pevných základů víry. Ovocem víry pak byla větší gramotnost, nižší kojenecká úmrtnost, lepší hygiena a zdraví, vyšší vzdělanost, větší produktivita práce a následná prosperita. Ovocem víry je více svobody pro společenství a národy.

Příběh dvou univerzit

Woodberry uvádí příklad ze své cesty do Lome, hlavního města Toga. V této francouzsky hovořící zemi je univerzitní kampus, v jehož knihovně je sotva polovina knih, které on má doma. Ty nejnovější knihy mají rok vydání 1977. Univerzitní knihkupectví prodává především papírnické potřeby, ne knihy. Za hranicemi Toga se nachází Ghana, kde viděl Woodberry v univerzitním knihkupectví police zaplněné od země až ke stropu mnoha knihami, i těmi napsanými ghanskými autory a vytištěnými v Ghaně.

Kontrast mezi katolickým a protestantským kolonialismem

Woodberry vysvětluje, že během koloniální éry založili britští misionáři v místech svého působení rozsáhlý školský systém a tiskárny knih. Shromáždil historické důkazy o tom, že protestanští misionáři vzdělávali ženy a chudé, vydávali a šířili tiskoviny. Misionáři nebyli jen malou součástí celkového obrazu, ale byly jeho ústředním motivem. To vedlo k národnímu hnutí, které ovlivňovalo obyčejné občany, které se stalo hybnou silou demokracie. Srovnávací statistiky tuto skutečnost potvrzují. Francouzská koloniální moc v Togu tvrdě omezovala působnost protestantských misionářů.

Stojí za povšimnutí

Daniel Philpott, vyučující politické vědy na univerzitě Notre Dame, napsal: „Proč se některé země staly demokratické, zatímco jiné se vydaly cestou diktátorskou? To, co nám Woodbery ukázal, je zničující analýzou v mnoha ohledech, a stojí za povšimnutí. Obrácení protestanté jsou rozhodujícím faktorem toho, zda je dnes země demokratická. To není jen jeden z mnoha faktorů, ale je to ten nejdůležitější faktor. A to nemůže být pro badatele demokracie nic jiného než ohromující skutečnost.“

Cesta k úspěchu vede přes vzdělání pro každého

Protestantský důraz na vzdělání, na to, aby všichni obyvatelé v jejich okolí byli gramotní a kvalifikovaní, zapříčinil revoluci ve společnosti. Gramotnost je rozhodující činitel, který vyvede obyvatelstvo z chudoby. Bez univerzální gramotnosti nemůže vzniknout ani existovat opravdová demokracie.

Šokující statistiky

Woodbery představuje statistický model, který spojuje misijní práci s politickým zdravím národa. Když zhodnotil výsledky, řekl: „Byl jsem šokován! Bylo to jako atomový výbuch! Vliv misií na globální demokratizaci byl obrovský! To bylo úžasné! Tehdy jsem si uvědomil, že jsem objevil něco opravdu důležitého.“

Přehlížení zjevného

Výsledky Woodberryho výzkumu ukázaly, že po více než padesáti letech výzkumu vzestupu demokracie ve třetím světě přehlíží akademický svět nejdůležitější faktor změn. Philip Jenkins, profesor historie na Baylorské univerzitě, napsal: „Zkuste tak jako já najít mezery v tomto tvrzení a celá teorie se zhroutí. Jde o nejdůležitější důsledek pro globální studii křesťanství.“

Nejlepší analýza ekonomického rozvoje

Profesor ekonomie Robin Grier z Oklahomské univerzity píše: „Myslím, že jde o nejlepší dílo na téma náboženství a ekonomický rozvoj. Autorovy argumenty jsou nesmírně pečlivě zdokumentované a zpracované. Nic podobného jsem doposud neviděl.“

Jak misionář Mc Kenzie ochránil Botswanu

Woodberry se zabývá stereotypy o misionářích a jejich blízkých vztazích ke kolonialismu. Woodberry poukazuje na skutečnost, že právě misionáři byli velmi kritičtí ke svým vládám. Jako příklad uvádí kampaň Johna McKenzieho, která se dostala až ke královně Viktorii, která vyhlásila protektorát nad územím dnešní Botswany. Botswana by dnes neexistovala, nebýt energické iniciativy misionáře McKenzieho. Díky jeho iniciativě byla africká půda ochráněna před bílými usedlíky.

Evidence, která vyžaduje rozsudek

Čtrnáctiletá pečlivá práce a výzkum Roberta Woodberryho přinesly i největším skeptikům přesvědčivé důkazy o tom, že evangelikální, protestantské křesťanství stojící na Bibli dramaticky změnilo svět k lepšímu. Misionáři změnili svět v minulosti, a budou-li se držet stejných zásad, mohou změnit svět i dnes.

• „… kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (2K 3,17).

– Dr. Peter Hammond, Frontline Fellowship, Jižní Afrika –

Website: www.frontline.org.za