11. Pokračování - Potopa a mytologie
Před několika tisíci let byla Země chráněna před kosmickým zářením nejen mohutnějším krunýřem magnetického pole, ale i vodním obalem. Proto všechny analýzy uhlíkovou metodou vykazují vyšší stáří, jakoby se už hodně C14 rozpadlo. Víme však, že ho původně muselo být nepatrné množství, nebo chybělo úplně důsledkem slabé radiace.

Jistě se mnohým zdá nemožné, že Adam, Metuzalém a další žili přes 900 let, Noe přes 600 atd. Jestliže v tak nedávné minulosti jako je 6 až 7 tisíc let proniklo do biosféry jen nepatrné množství kosmické radiace, potom nás nepřekvapí dlouhověkost patriarchů. Nepřekvapí nás ani obrovitost předpotopní zvířeny a květeny. Bible dosvědčuje a geologie potvrzuje překotnou změnu podnebí Země. To jsou ty doby ledové a lovci mamutů, jak si je pamatujeme z páté obecné. Koloběh vody ovlivňuje naše podnebí nejvíce.

• I řekl Bůh: buď klenba uprostřed vod, a odděluj vody od vod. Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. (Gen. 1:6)

Vody nad klenbou bylo něco jiného než dnešní mráčky, což potvrzuje následující verš, který popisuje jak došlo k celosvětové potopě:

• ... provalily se všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval 40 dní a 40 nocí. (Gn 7:11-12)

Voda se valila z útrob země z pod klenby, a také z oblohy z nad klenby. Tak byly totiž původně stvořeny. Jestliže bylo obrovské množství vod nad klenbou, celá předpotopní vodní ekonomie a tím i podnebí vypadaly úplně jinak než dnes. Vody nad klenbou musel být ochranný vodní obal nad stratosférou, který společně se silným magnetickým krunýřem chránil zemi před nepříznivými následky kosmické radiace. To bylo příčinou dlouhověkosti lidí a gigantizmu přírody. Vodní obal způsobil, že celá země, včetně pólů, měla rovnoměrné a neproměnlivé podnebí, celá Země byla chráněna nadstratosférickým skleníkem. Proto nacházíme uhlí a ropu i v polárních krajích, kde dnes býlí roste stydlivě a skrovně. Pamatuji se, že jsem se učil o naklánění zemské osy a že tam, kde je dnes pól byly tropy. Také jsem se učil o putování kontinentů z jihu na sever.

Ať studujeme evoluční teorie, historické geologie a geofyziky sebevíc, nikdy nás neuspokojí tak jako biblický vodní obal. Nejde jen o teplotu na pólech, ale i o světlo. V krajích, kde je půl roku noc a půl roku den by rostlinám nepomohlo ani tropické podnebí. Vodní obal však rovnoměrně rozptyluje nejen teplo, ale i světlo. Světlo se rozleje jako v mléčném skle. Stálá teplota po celé zemi vyloučila vichřce. V bibli se dočteme:

• Tu uslyšeli (Adam a Eva) hlas Hospodina, Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. (Gen. 3:8)

Před potopou i po pádu člověka byl na Zemi jenom příjemný vánek. Bible naznačuje zajímavou okolnost,že před potopou pravděpodobně nepršelo a Země byla napájena podzemními prameny, vodami, které byly pod klenbou. Všimněme si, že slovo klenba, klenouti se, v sobě zahrnuje kulovitost, tj. sféričnost země. V originálním jazyce je to ještě zřetelnější. Ano, vím, že církev byla proti kulatosti země, ale církev byla a většinou i je dodnes nebiblická. Bible říká:

• Jen záplava vystupovala ze Země a napájela celý zemský povrch. (Gen. 2:6)

Jak vidíme, Ráj byl zavlažován pramenitými vodami a párou, nikoliv deštěm. Ideální podmínky byly příčinou obrovitosti celé živé přírody. Smrtonosná radiace byla filtrována a vše živé bylo nesrovnatelně zdravější. Evolucionisté nás učí, že radiace měla za následek mutaci genů a tím i vývoj. Bible potvrzuje pravý opak. Ve skutečnosti neexistuje ani jedna prospěšná radiační mutace. Radiace mutuje, to je pravda, ale především geny mrzačí. Celé stvoření bylo zdravé právě proto, protože nedocházelo k silné mutaci následkem kosmického záření. Zanedbatelná mutace genů, která je vždy sestupná, dovolovala i manželství mezi sourozenci. Kolik bylo na Zemi lidí před potopou? Nevíme. Předpokládejme, že se dostavila po Adamovi asi za 1,700 let, což se dá přibližně vypočítat ze stáří patriarchů od Adama k Noemovi. Buďme konzervativní a předpokládejme, že čas jednoho natálního cyklu narození, dospívání, rodičovtsví, trvalo 100 let a ne 25 let jak je tomu přibližně dnes. Předpokládejme, že každé manželství vyprodukovalo pouze 8 dětí za 500 let života. Potom, těsně před potopou žilo na zemi 25 miliard lidí, tedy 5 x víc než dnes. Netvrdím, že při potopě zahynulo 25 miliard lidí, ale upozorňuji, že obydlet planetu za 1,700 let od stvoření k potopě s jedním dítětem každých 80 let, nebyla žádná nemožnost. Přesto věřím, že při potopě zahynulo několik miliard lidí. Nový zákon nám připomíná:

• Až přijde Syn člověka, bude jako za dnů Noe. (Mt 24:37)

Země byla silně obydlena za dnů Noe, stejně jako dnes. Čísla nejsou podstatná, podstatná je skutečnost, že kromě osmi nikdo nepřežil. Při potopě se porušil vodní obal Země. Biblický Bůh však slíbil, že již nikdy nezničí Zemi vodou, nýbrž ohněm, jak říká Petr, tepelným rozplynutím. Věřím, že Bůh předělá celý vesmírný systém jaderným přeskupením. Jadernou reakci jsme objevili na prvku s 92 protony, jemuž jsme dali jméno Uran což znamená "tam je voda." Snad je to náhoda, ale jméno pro vodní i jadernou proměnu Země mají stejný slovní kmen řecké Ouranos. Příště se nerozpadne vodní obal, ten už tu není, příště se rozpadne jaderně celý vesmír. Bible není pohádka ani bujná fantazie.

Není bez zajímavosti, že starobylá mytologie vypráví o nebeském oceánu, který zářil světlem. Toto vodní nebe bylo domovem Bohů a ti chránili zemi před mocí boha Slunce. Jednoho dne byli tito vodní bohové přemoženi a Slunce prosvitlo jako vítěz nebe a pán větrů a dešťů. I mytologie posiluje biblickou potopu a celkovou změnu globálního podnebí.

Mytologii nebeského oceánu a potopy zná dálný Východ, Babylon, starobylý Egypt, Řecko. Egyptská mytologie říká, že bůh Slunce musel proplouvat tímto oceánem na člunu. Nebeskému oceánu přisuzovali božství a nazývali jej bohem Kanopus. Latina, románské jazyky, řečtina a mnohé jiné dodnes užívají jméno boha Kanopuse ve smyslu ochranné přikrývky. Mytologie není vědecký důkaz, přesto je pro nás zajímavá. Projděme si rodokmen řeckých bohů. Na počátku vládl bůh Chaos, to odpovídá biblickému "země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma." Z Chaosu se narodil Erebus, tj. "vlhká černá noc" a z něj Éter a Ér. Éter je jasná, neposkvrněná svrchní atmosféra, kterou musíme odlišit od Ér, což je nižší atmosféra, tedy vzduch. Nad Éterem byla nebesa, což je v řečtině Ouranos, neboli Uranus. "OU" znamená "tam" a "raino" kropit. Bůh Uranus se prý pomiloval se Zemí a ta porodila tytány, z nichž se jeden jmenoval Kronos. Kronos otce Urana vykleštil, aby se už nikdy nemohl milovat s matkou Zemí. Od tohoto okamžiku impotentní Uranus přestal být jedním z bohů. Matka Země a vodní Uranus se rozešli. Tento rozvod bychom mohli přirovnat k rozdělení vod z biblického záznamu.

• Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod. Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. (Gen. 1:6-8)

Uranos vody nad klenbou, byl oddělen od Země klenbou, vzduchem, tedy éterem a érem. Tím Kronos oddělil Urana od Země a stal se bohem nejvyšším, bohem zlatých časů, kdy lidé žili dlouhé věky. Vláda Kronose odpovídá věku před potopou. Tehdy vládla dvě slunce. Hyperion a jeho syn Helios, z nichž jen Hyperion něžně svítil. Hyperion byl bratr Kronose a byl také počat Uranem a Gaijou, tj. Zemí. Kronos dovládl, když jeho syn Zeus, tedy teos, vzal vládu do svých rukou. Byl bohem počasí, byl zodpovědný za déšť, kroupy, sníh, bouře, blesky, hromobití, větry a vichřice a byl shromažďovatelem mraků. Slunce Hyperion byl vystřídán synem Heliem. To je přesně to, co se stalo po potopě. Obnažená Země bez vodního obalu začala být bombardována Sluncem. Popotopní atmosféra nedostatečně tlumí tepelné výkyvy a tak se zrodil celý vichřičnodeštivý koloběh. Zeus shromáždil mraky a s deštěm skončila zlatá doba a nastalo dnešní období s mnohem pronikavějším a jasnějším Sluncem Heliem. Před potopou bylo Slunce mírnější, méně rakovinotvorné, vždyť bylo izolováno vodním obalem. Tato Hesiodova báseň rodokmene bohů je velice nepřesná, ale přesto připomíná biblický záznam víc než dost.

12. Pokračování - Geologie a paleontologie
Britský sekulární časopis "The Economist" přinesl zajímavý článek nazvaný "Filosofie vědy." Jen krátký výňatek:

"Pan Kuhn zdůraznil historickou nespojitost vědy! Poukázal na to, že staré doměnky často nebyly svrženy shromážděním důkazů, nýbrž novou, soupeřící doměnkou, kterou z jakéhokoliv důvodu vědci začali překotně přijímat. Častokrát vítězná doměnka úplně odmítla, místo aby zahrnovala aspoň částečně staré koncepty. Relativita vytlačila Newtonovu fyziku, evoluce nahradila stvoření. Tyto revoluční změny, řekl pan Kuhn, byly převážně způsobeny změnou módy ve vědě."

»Móda ve vědeckém myšlení« a o tom píše světský časopis slovy materialistického vědce! Podívejme se na geologii a paleontologii z biblického hlediska, raději než z hlediska módy a uvidíme jak obstojí móda proti pravdě. Bible nám říká proč Bůh zatopil svět.

• Na Zemi se rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli a srdce je v každé chvíli jen zlý. (Gen. 6:5)

Proto Bůh spustil vody z ochranného vodního obalu nad stratosférou, otevřel zemské vodní propustě a voda se vyhrnula z útrob země. Vody bylo i je na zemi po globální potopě víc než dost. Kdybychom vyrovnali topografii země do dokonalé koule, zaplnili prohlubně zbuldozérovaným horstvem, sahala by voda do výše 3 km. Žalm říká, že Bůh izostaticky vyvážil moře a pevniny. Dnešní geologie interpretuje převážně sedimentární stavbu země jako důsledek pomalého, stejnotvárného uniformního pochodu, kde se moře střídá s pevninou. Bible však učí, že zemi postihla vodní katastrofa. Podívejme se, zdali po stamiliony a miliardy let vlekoucí se uniformní sedimentační model vyhovuje prostému přemýšlení lépe než rychlý katastrofický potopní biblický model.

Sedimentární horniny vznikaly tak, že vodou přepravený materiál se usadil na místě, kde pohybová energie vody ustala. Geologie učí, že se tak dělo převážně na dně oceánů a moří. Jenže, jestliže dnes mrtvý živočich padne ke dnu, buď shnije nebo jej jiný pozře. Zkamenělí živočichové se však v usazených horninách nacházejí v ohromném počtu a to znamená, že museli zemřít náhle a najednou, aniž měli čas shnít nebo být sežráni. Pouze katastrofa, která je usmrtila náhle a najednou je logické vysvětlení. Navíc, náhlé pohřbění, přikrytí dalšími vrstvami materiálu zapřičinilo a způsobilo petrifikaci i smrt. Bible učí, že smrt vešla v existenci následkem hříchu, proto žádná předadamitská sedimentace mrtvých trilobitů nemohla existovat. Historická geologie učí, že primitivní živočichové zkameněli ve starších vrstvách a vyšší živočichové v mladších vrstvách. Tento fakt je snadno vysvětlitelný tím, že vyšší tvorové utíkali před potopou do bezpečnějších, vyšších míst. Květena a mikroorganizmy utíkat nemohly, proto byly pohřbeny zaživa. Proto jsou fosílie vyšších živočichů vzácnější. Samozřejmě, existují naleziště ohromného množství petrifikovaných mamutů, medvědů a vyšších tvorů, ale ve svrchnějších vrstvách, protože mrtvá těla těchto zvířat byla splavena z vyšších poloh a náhle pohřbena. To, že je jich obyčejně na jednom místě tolik jenom dokazuje, že katastrofa a ne pomalé umírání jedinců je přijatelná a logičtější odpověď. Vědci argumentují v uzavřeném kruhu. Geologové tvrdí, že hornina je stará 200 milionů let, protože obsahuje fosílii, která žila před 200 miliony let. Paleontologové zase tvrdí, že fosílie je stará 200 milionů let, protože leží v hornině, která vznikla před 200 miliony let.

Jak vzniklo uhlí? Samozřejmě i dnes máme močály, kde nám uhelnatí pně, ale to jsou groteskně malá místečka v porovnání s uhelnými pánvemi. Jenom výpočtem kolik dřeva bylo zapotřebí k zuhelnatění rostlinného materiálu dospějeme k závratnému číslu, že tolik přesliček, plavuní a kapradí dnes nikde neroste. Obrovitost a množství stromoví jsou prvním předpokladem vzniku kamenného uhlí. Dalším předpokladem je téměř okamžité pohřbení dřevnatého materiálu, které zamezí přístup kyslíku, jinak by nám uhlí nehořelo. Jenom rychlé smetení obrovského množství organického materiálu a náhlé přikrytí neprodyšným těžkým víkem jenž způsobilo obrovské tlaky a teploty podmínilo zuhelnatění, které můžeme vyprodukovat i v laboratoři za několik minut, aniž bychom potřebovali milióny a milióny let.

Nové metody radioaktivního měření hornin, tzv. radiohalo měří poloměr radioaktivního odbarvení v horninách i uhlí, které jsou kulovitě nebo elipsovitě soustředěny kolem malého radioaktivního zrníčka. Z poloměru můžeme vypočítat, kterými radioaktivními prvky byly tyto kulovité slupky způsobeny. A protože známe dnešní poločas rozpadu těchto prvků, dospějeme k závěru, že uhlí je staré jen několik tisíc let, nebo že krystalinikum ztuhlo v tisícině vteřiny, což by odpovídalo okamžitému stvoření Země. Jestliže vkládáme důvěru radioaktivním metodám měření stáří hornin, potom neodmítejme ty radiokativní metody, které indikují mladé stáří hornin a uhlí a odporují našemu světonázoru.

Co platí o uhlí je ještě očividnější u ropy, která je téměř vždy doprovázena zemním plynem. Zemní plyn je stejného nebo menšího stáří jako ropa. Jestliže známe průměrnou rychlost jeho úniku z geologické struktury, zjistíme, že po několika tisíciletích by ropa neměla být pod žádným tlakem. Kdyby byla ropa stará miliony let, nebo statisíce let, dávno by postrádala výtlakový plyn. A tak bychom mohli pokračovat příklad za příkladem.

Na závěr krátkých úvah na téma Evoluce vs. Kreace se podíváme na to, co nám namlouvají paleoantropologové o vzniku člověka. Jedním z evolučních mezičlánků k člověku je Ramapythecus. Celá doměnka spočívá na skrovném nálezu několika zubů a úlomku čelistní kosti. Řezáky Ramapytheca jsou poměrně malé v porovnání se stoličkami což je typický lidský znak. Tento jediný důvod však nemůže obstát, protože statistická proměnlivost tvaru řezáků a stoliček mezi Ramapythecusem a paleoopicí Dryopythecem je menší než u dnešních šimpanzů. Zakládat teorii na hrstce zubů je neudržitelné obzvláště když zuby Ramapytheca a paleoopice Dryopytheca si jsou bližší než zuby dnešních šimpanzů. Potom by měl šimpanz k šimpanzovi dál než Ramapythecus k paleoopici. Přesto je Ramapythecus učebnicový exponát.

Další je Australopytecus afrikanus. Je to opice nebo ranný člověk? Lebka má opičí rysy, zuby jsou lidštější. Opět, řezáky jsou menší, čelistní podkova je více lidsky parabolická než účkovitá, což je opičí rys. Původní, vyteorizovaná vývojová řada, Australopytecus robustus a posléze prý vyvinutější, menší Australopytecus afrikanus jsou podle věhlasného antropologa Leakeyho jen samec a samice téhož druhu. Zakládat teorii opět na velikosti zubů je nevědecké, neboť dnes žijící babůn Theropytecus galada má stejnou zubní stavbu jako Australopytheci.

Holanďan Dubois byl přesvědčen, že najde chybějící mezičlánek na Jávě. Na březích řeky Solo nalezl část velmi nízce klenuté lebeční kosti s výraznými nadočnicovými oblouky. Objem lebeční dutiny byl odhadnut asi na 900 ccm, což je asi 65% objemu lebeční dutiny dnešního člověka. Po roce a asi 18 m od místa prvního nálezu Dubois našel lidskou stehenní kost. Bez jakéhokoliv podkladu oba nálezy přiřkl jednomu jedinci, kterého nazval Pytecantropus erektus vztyčený na základě lidské stehenní kosti. Ještě našel dvě stoličky a vědecké prohlášení bylo na světě. Přesvědčil většinu vědeckého světa o existenci vztyčeného lidoopa. Na smrtelné posteli prohlásil, že našel jen lebku velkého gibona. Dubois byl při nálezu a patrně mu svědomí nedovolilo, aby si okolnosti nálezu nechal jen sám pro sebe. V Indonésii a nejen na Jávě existuje tolik lidí, jejichž fyziognomie a vzrůst může připomínat exempláře chybějícíh "lidských článků." Přestože Dubois učinil veřejné doznání, zůstává Pytecantropus erectus dál jako klasický příklad v muzeích i učebnicích. Vědci bez výčitek svědomí úmyslně tají pravdu, protože nemají čím by jej nahradili.

Další na senzamu je Pekinský člověk, Sinantropus pekinesis. Ve dvacátých a třicátých letech badatelé vykopali asi 25 km od Pekingu 147 zubů a úlomky z nichž bylo sestaveno 30 lebek a 11 čelistních kostí. Potom našli několik úlomků kostí nohou a rukou. To bylo vše! Dr. David Black vyhlásil Synantropovu existenci na základě nálezu prvního zubu, opakuji, jednoho zubu. Navíc, během války všechen fosilní materiál zmizel, takže Pekinský člověk žije jen na papíře a v sádrových představách.

Významný paleontolog Henry Fairfield vyfantazíroval a vymaloval chlupatý podsaditý mezičlánek s rozpláclým nosem a sraženým čelem na základě evidence jednoho zubu. Později se zjistilo, že to byl prasečí zub.

Neandrtálský člověk prý žil před 100-125,000 lety. Mnoho evolučních vědců věří, že Neandrtálec byl jeskynní člověk, přestože předpoklad tohoto prehistorického člověka byl učiněn na jednotlivci postiženém revmatizmem. Dnes víme, že z nedostatku vitamínu "D" měknou kosti a dochází k jejich deformaci. Mnoho koster dnešních avitaminozních lidí by prošlo za Neandrtálce bez sebemenších potíží.

Nakonec objev nejvýznamějšího paleoantropologa Richarda Leakeyho. V Kenyi objevil vyvinutější lebku než měl Pekinský člověk a to ve vrstvách starých prý kolem 3 milionů let. Leakey prohlásil v San Diegu v 1973, že všechno co jsme dosud v paleoantropologii učili padá následkem jeho nálezu. Navíc nezná a nemá žádnou jinou alternativní teorii, která by tu dnešní, podle něj neplatnou, nahradila.

My, kdo máme osobní vztah se Stvořitelem všeho bytí však alternativu máme. Věříme srdcem a víme rozumem, že se člověk nevyvinul, ale byl stvořen Bohem. Žalmy říkají, že člověk je tím, co o sobě věří. Dnešní zkušenost to potvrzuje. Chování toho, kdo věří ve zvířecí předky člověka je očividně poznamenáno. Dříve nebo později se zvířetem stane. To platí všeobecně o celých lidských společnostech a politických zřízeních. Proto lidský zárodek přestal mít lidskou hodnotu a evoluční filozofie jej degradovala na pouhou tkáň. K tomu jí dopomohla embryologie, která lidský zárodek v ranném těhotenství ztotožnila se zárodkem kuřete.

• Tys to byl (Bože) kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal ... Podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky ... Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten ... Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize. (Ž 139)

Evoluční teorie protiřečí bibli a embryologie zasazuje evoluci tu nejsmrtelnější ránu. Z evoluční filozofie vyplývá, že existují primitivové, kteří jsou méněcenní. Evoluční teorie se chápe každý rasizmus, národní nacionalizmus a kterákoliv totalita. Jak mi vysvětlil můj přítel: "Za milion let, budou černoch a běloch úplně rozdílná zvířata ..."

Sir Arthur Keith řekl na sympoziu o vzniku života:

Evoluce není dokázána a ani nemůže být dokázána. Věříme jí jen proto, protože jediná jiná alternativa je stvoření a to je pro nás nemyslitelné.

- pst -