4. Pokračování - Hinduismus a Budhismus
Vysvětleme si nejprve zásadní rozdíl mezi myšlením v západních a východních kulturách. Západní způsob myšlení má své kořeny v Řecku. Sokrates, Plato a Aristoteles věřili, že vesmír má svůj účel. Židovství, křesťanství, Starý a Nový zákon, tedy bible, dopnila tento správný pohanský názor tím, že vesmírný plán a účel je očividný důsledek povahy rozumného a mocného Boha. Bibličtí věřící pochopili správnou rovnováhu duchovního a hmotného světa. Před reformací byl totiž duchovní svět autonomní. A naopak, dnešní poreformační doba učinila zase hmotný svět autonomní. Oppenheimer, jeden z nejvýznačnějších fyziků 20. století, ačkoliv nebyl křesťan, řekl že reformace porodila moderní vědu. Skutečně, tam kde vládla bible, zájem o přírodu, věda, umění a kolonizační úsilí nebývale vzrostly. Tento rozdíl trvá dodnes. Mnoho dnešních totalitních zemí má sice křesťanskou, ale nebiblickou minulost. Od totalitní církve k totalitním státům je jen krok. SSSR, Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, křesťanští Arabové, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Mexiko a celá Jižní Amerika jsou ovládány diktátory a mafií. Naopak, země, které byly po více než 300 let v popředí v technologii, hygieně, umění, objevech nového světa, stály na biblických základech. Dnes už jen dojídají ovoce dědů a setrvačností uchovávají "jakouž takouž" demokracii, vědecký pokrok a určitou hodnotu člověka. Na bibli stavěly Anglie, Dánsko, Holandsko, Norsko, Švédsko, vystrčené Finsko, částečně Francie a Německo, Švýcarsko, Kanada a Spojené státy. Jestliže tyto země opustí biblického Boha, což se děje, bude vzniklé vzduchoprázdno vyplněno jenom zlovůlí.

Západní poreformační biblické myšlení kladlo určitou váhu na hmotný svět a zodpovědnost na jedince, čímž uvedlo hmotný a duchovní svět do zdravé rovnováhy. Východní, podobně jako předreformační myšlení všech žije v autonomním duchovním světě a považují hmotný svět za něco nečistého, nedůležitého, neskutečného a dočasného. Východní i předreformační myšlení žije a žilo v říši mimo tento hmotný svět. Dosáhnout tuto mimohmotnou říši je možné jen skrze popření hmotného světa, včetně našeho těla. Proto předreformační ani ortodoxně východní myšlení si nevážily života jedince a nebyly uzpůsobeny vyprodukovat moderní vědu ani technologii. Tento přístup umožnil vznik řádů mnichů, sebemučitelů a jogistů. Ortodoxní východní člověk žije v autonomním duchovnu. Naopak dnešní západní člověk přechází ze zdravé rovnováhy duševna a hmotna k ortodoxnosti autonomní hmoty.

Hinduismus je víc evoluční filosofií než náboženstvím. Hinduisté věří v převtělování autonomní duše. Nejprve duše vstoupí např. do červa a potom se v cyklu smrti a převtělování vyvíjí ve vyšší duchovní formy obývající vyšší tělesné formy. Ale i v člověku je rozškatulkovaná do kast. V lidské formě se postupuje od nižší kasty k vyšší a od ženy k muži. Každá kasta má svůj morální a sociální kód, karmu, jejímž naplněním se hinduista propracovává, až po převtělení do nové existence, výš a výš. Celý systém připomíná evoluční domněnku. Hmotná složka života je vedlejší. Tento vzestupný koloběh lze urychlit meditací a pilným cvičením jógy. Ta uvolňuje duši z těla a převtělovací cyklus se urychlí přeskočením vývojových stupňů. Až duše ztratí úplně svoji osobní totožnost, stane se vším v nekonečnu, nirvánou, lidským božstvím. Hinduistická filozofie se neustále vyvíjí a hinduisté jsou s tímto stavem naprosto spokojeni. Pro nás je hinduismus neuvěřitelná míchanice. Několik forem hinduismu převzalo jisté křesťanské prvky.

Ve Vedantě (písmo) se stvořitel Brahman vtělil do mnoha smrtelníků. V Krista, Budhu nebo Krišnu. Stvořitel Brahman se prý naposledy vtělil v Sri Rámakrišnu, který žil v Bengálsku koncem minulého století. Rámakrišna učil, že mnohá náboženství jsou různé cesty, které vedou k realitě Boha. Veda odmítá Ježíše jako jediného Božího Syna. Ježíš je pouze jeden z Avatarů, učitelů. Dokonce i "slavný" Ghandí řekl: "Jestliže je Ježíš jako Bůh, potom všichni lidé jsou jako bůh a mohli by být sami bohem." A máme zde již po kolikáté prvotní Satanův i Adamův hřích touha být bohem. Ghandí nepřijmul biblické učení, protože Ježíš Kristus zemřel na kříži, aby na sebe vzal naši špínu, náš hřích. Přesto pociťoval svírající hlad po skutečné spáse. Ghandí vyslovil nezapomenutelnou myšlenku: "To, že jsem daleko od Boha, který ovládá každý dech mého života, jsou pro mne neutuchající muka. Vím, že to jsou mé zlé vášně, které mne od něho oddělují, a přesto se jich nemohu zbavit."

Apoštol Pavel, konec konců každý věřící a mnoho nevěřících mají stejné pocity. Pavel napsal Římanům:

• Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mne vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu dík, skrze Ježíše Krista Pána našeho! A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. (7:24-25)

Pavel nebo Ghandí, všichni jsme na stejné lodi hříchu. Ani Pavel ani Ghandí se nemohli sami svého zla zbavit. Rozdíl vězí v tom, že Ghandí se snažil sám Bohu přiblížit, kdežto Pavel nechal přiblížit Boha a nechal do sebe vstoupit Ducha Svatého. Kde pracuje člověk, tam se spása nemůže dostavit, kde zapracoval jednou a provždy Bůh Syn na kříži, toho spása nemůže minout. Hinduismus je panteistická filozofie skutků, které vedou k evolučnímu převtělování, kde všichni a všechno se vyvíjí v boha. Hinduizmus je jediné východní náboženství, které je masově přijímáno západním světem. Hinduismus je evoluce, hinduistický bůh Brahman je beztvará věčná abstraktní existence bez povahy a vlastností, která se převtěluje v miliony bohů. Vzestupnému převtělování pomáhá ctnost, co jej brzdí, je neřest. Jestliže se člověk nevynasnaží v tomto životě, má příležitost nápravy v dalším převtělení. Proto jsou hinduisté vegeteriáni, aby náhodou nesnědli někoho, kdo se právě vyvíjí z nižší zvířecí formy v někoho vyššího, nebo naopak. Jakýkoliv vnější zásah do koloběhu karmy může ovlivnit vývoj k božství. Plné důsledky této zhoubné filozofie můžeme vidět v celé Indii a částečně i v myšlení moderního člověka západního světa.

Buddhismus
Na rozdíl od hinduismu má budhismus svého osobního zakladatele. Jeho jméno je Sidharta Gautama. Narodil se v královské hinduistické rodině okolo r. 560 př.n.l. v dnešním Nepálu. Nesměl vidět čtyři věci: nemoc, stáří, smrt a mnicha. Kdyby prý Gautama uviděl jednu z těchto čtyř věcí, opustil by palác, aby našel spásu pro celé lidstvo. Jeho panovnický otec uzavřel palác, a Gautama byl obklopen zdravím a krásou. Žádný mnich se nesměl přiblížit ani k paláci. Ovšem, jak už to bývá, Gautama zahlédl pohřeb i mnicha a v tu noc opustil svou překrásnou ženu a dítě, aby rozluštil tajemství života. Oholil si hlavu, natáhl žlutou kutnu a začal žebrat. Nejdříve studoval hinduistický Upanišad, ale nenašel uspokojení. Zkusil sebezapření, hladovku, až z něj zbyl jen kostlivec potažený kůží. Ani to mu nepřineslo mír. Nakonec se posadil pod strom a zapřisáhl se, že se nepohne, dokud nenajde odpověď na smysl života. Konečně, po čtyřiceti dnech nehybnosti prožil nirvánu konečný stav. Našel prý spásu a od té doby byl Gautama nazýván Budhou, tj. osvícený.

Buddhismus je v určitém smyslu podobný hinduismu, z něhož se vyvinul. Budha však popřel "svatost" základních hinduistických spisů, Veda a Upanišad. Řekl, že současný svět, mája, je neskutečnost. Budhismus však přijímá hinduistické převtělování a karmu, tedy i plnění povinností svého nižšího nebo kastovního stavu. Budhismus, na rozdíl od hinduismu nabízí určitou systematičnost. Budha řekl, že žít znamená trpět, ale neříká proč. Bible souhlasí, že utrpení je všude kolem nás, ale bible nám říká proč. Příčina utrpení je hřích.

• Mzdou hříchu je smrt. (Ř 6:23)

Buddha správně odpozoroval, že utrpení je způsobeno dychtěním po světských statcích a radovánkách.

• Každý, kdo je v pokušení, je sváděn svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích a dokonaný hřích plodí smrt. (Jk 1:14-15)

Bible s Budhou souhlasí, ale zásadně odmítá Budhův návod, jak vymýtit ze srdce hříšníka žádostivost. Bohatství ani radost nejsou hříšné, ale chtivost po penězích a touha po bohatství jsou původci všeho zla. Budha učil, že žádostivost může být potlačena pouze sebezapřením a usilovnou životní poutí po osmi milnících.

1. správný náhled, 2. správná touha, 3. správná mluva, 4. správné chování, 5. správné povolání, 6. správné úsilí, 7. správná dbalost, 8. správné rozjímání - meditace.

Mnozí se pokoušeli projít osmi milníky Budhy, ale marně, protože

• Nejúskočnější ze všeho je srdce působící zkázu. Kdopak jej zná? (Je 17:9)

Naše srdce sabotuje každé, i to sebeupřímnější úsilí činit dobro. Budha úplně zanedbal Boží pomoc, na kterou my, bibličtí věřící nespoléháme jen částečně, ale úplně. Naše úsilí nám mír ani spásu nepřinese, stejně jako je nepřináší nikomu budhismus.

• On (Bůh) nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme my konali, nýbrž ze svého slitování, zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha Svatého. (Tt 3:5)

S Bohem je naše dychtění usmrceno!

• Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus. (Ga 2:20)

Hlavním problémem budhistů, stejně jako všech náboženství, je, že jeho cíl je nedosažitelný lidskou snahou. Cíle biblického Boha jsou ještě vyšší, tím více nedosažitelné. Jenže biblický Bůh nás ke svému cíli přenese, vrosteme-li v Krista jako větev do kmene. Budhismus a biblická víra se diametrálně rozcházejí v základních čtyřech odpovědích.

1. Budhisté popírají existenci osobního Boha, zatímco bible jasně učí, že Bůh je osobnost.
2. Budhisté popírají Ježíšovo Božství a tvrdí, že Ježíš byl pouze významný učitel. Bible však učí, že kdo popírá Ježíšovo Božství, je Antikrist.
3. Budhisté tvrdí, že vše, co brzdí lidský postup, je hřích. Bible učí, že hřích je každý čin nebo myšlenka, který je v rozporu ne s lidským snažením, ale s Bohem.
4. Budhisté tvrdí, že se člověk spasí vlastním úsilím. Bible naopak učí, že člověk je spasen pouze Božím úsilím.

Buddhismus je snaha zalíbit se Bohu. Je to prosté náboženské podlézání, jak je známe i z "křesťanství" celého světa. Bible nenabízí náboženství. Za léta života v Asii jsme se na vlastní oči přesvědčili, kolik zla napáchají tato náboženství v každodenním životě věřících. Děkujeme Pánu Bohu, že nám dal světlo, abychom viděli propastný rozdíl, abychom věděli, na čí straně stojíme, za kterou pravdu bojujeme.

- pst -