Církev jako Boží stádo vedené pastýři!

• Starší mezi vámi vybízím, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastníkbudoucí slávy, která bude zjevena: Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne  z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti,kteří se svému stádu stávají vzorem. A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. (1Pt 5,1–4 ČSP)

Petr píše církvi, která prochází krutým pronásledováním. A v takové situaci Petr zaměřuje naši pozornost na starší, na vedoucí církve. Proč to dělá? Protože právě v takových časech, kdy jsou věřící vystaveni ponižování, ohrožování, pronásledování i smrti, je vedení nesmírně důležité. Jak budou jednat vedoucí, tak budou jednat i ostatní věřící.

Petr vybízí starší sborů, aby pásli Boží stádo. Aby se starali o Boží lid jako pastýři ovcí! A to je obraz, který Písmo často používá k vyjádření Boží laskavé péče o jeho lid. David, který byl sám věrným pastýřem ovcí, o tom píše:

• Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod. (Ž 23,1–2)

Pán Ježíš o sobě a vztahu ke svým ovečkám říká:

• Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. … Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne… (J 10,11 a 14 ČSP)

Když se Ježíš po svém vzkříšení zjevuje učedníkům u Galilejského jezera, třikrát klade Petrovi stejnou otázku. Miluješ mne? Jinými slovy, jsi mi naprosto odevzdán? Třikrát se Petrovi dostává stejné výzvy: „Pas mé beránky“, „pas mé ovce“, „pas mé ovce“! Ježíš vybízí Petra, aby pásl jeho církev, aby ji sytil, chránil, vedl a pečoval o ni. O třicet let později Petr píše list, ve kterém vybízí starší sborů, aby pásli Boží církev. Vybízí je a motivuje:

I. Výzva a motivace pastýřů (v. 1)

• Starší mezi vámi vybízím… (1Pt 5,1 ČSP)

Kdo jsou starší, které Petr vybízí? Jsou to starší sborů v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii, jak vidíme na začátku listu. Starší původní řecké slovo „presbyteros“ znamená dohlížitel, strážce, pastýř – slova, která v češtině dobře vystihují jeho původní význam. Petr píše sborům v pěti asijských provinciích, což nám ukazuje, že správa sborů pomocí starších/pastýřů byla naprosto běžná.

Z našeho textu „Starší mezi vámi…“ vyplývá, že starší, o kterých Petr píše, byli součástí těchto místních sborů. Nejednalo se tedy o nějakou vnější autoritu. Zodpovědnost před Bohem měli jen a pouze tito starší, což je v ostrém rozporu s vnějším vlivem, který uplatňuje řada denominací.

A na tomto místě potřebujeme zdůraznit, že Boží slovo je z hlediska správy církve naprosto jasné. Ta je v místním sboru vložena do rukou několika kvalifikovaných vedoucích, kterými mohu být pouze muži (1Tm 2,11–3,7; Tt 1,5–9).   

Petr vybízí starší a pokračuje motivací a povzbuzením, když píše:

• … já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastníkbudoucí slávy, která bude zjevena… (1Pt 5,1 ČSP)

Proč se Petr snaží starší povzbudit a motivovat? Musíme mít stále na mysli, že křesťané v té době procházejí utrpením a krutým pronásledováním. Jak budou jednat starší, je nesmírně důležité.

Petr už je v té době alespoň 30 let v namáhavé a usilovné službě Kristu. Když se nazývá spolustarším v podstatě tím vyjadřuje: „Já vím, jak velká břemena nesete, jak těžká je to služba, když pronásledování je větší a větší.“ Petr tak projevuje pochopení pro nebezpečí a problémy, kterými oni musí procházet. A ve své podstatě tak staví most k srdcím těchto vedoucích a přechází po něm.

Přichází s autoritou, když říká, že je svědek Kristových utrpení, on je apoštol. Petr v podstatě říká: „Já jsem chodil s Kristem, já jsem byl u toho, když byl Kristus zatčen a trpěl, viděl jsem ho i vzkříšeného, mohu to všechno dosvědčit“ (L 24,48).

A jde ještě dál, bere jejich srdce a pozvedá ho až do Boží přítomnosti, když říká, že je účastník budoucí slávy. Zaměřuje jejich mysl na budoucí slávu, která se zjeví při Kristově příchodu. A stejně jako oni se nyní podílí na utrpeních, budou jednou i účastníci Boží slávy. Kdo může být povolanější pozvednout hlas a říci „Paste Boží stádo, které je u vás“. Svatí, ve světle těchto skutečností je Petr nanejvýš kvalifikovaný, aby k starším promlouval a vybízel je k věrné službě. Stejně jako Ježíš vybízel Petra „pas mé ovce“, tak teď Petr vybízí starší, aby byli věrnými pastýři Božího stáda.

II. Služba pastýřů – paste Boží stádo, které je u vás! (v. 2a) 

Tím se dostáváme k obsahu Petrovy výzvy. Nejdříve si ale musíme položit důležitou otázku.Koho mají pastýři vlastně pást? Boží stádo, ano, přesně to říká náš text. Petr má na mysli Kristovu církev. Církev, která patří Bohu, za kterou Kristus zaplatil vlastní krví. Na jiném místě Petr píše:

• … jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. (1Pt 1,18–19 ČSP)

Stejně jako se pastýři ovcí mají starat o svěřená stáda, tak se mají starší věrně starat o církev, která jim byla svěřena. Nejsou vlastníky Božího stáda, proto se musí starat o Boží stádo podle požadavku jeho majitele, tedy podle Božího slova. To je naprosto zásadní, fundamentální věc, která určuje, jak budou pastýři pást. Neexistuje žádný dobrý přístup vedení církve vedle Božího slova. Pokud jsi pastýř, máš postoj správce nebo vlastníka? Co říkají tvé skutky?

Náš text nás upozorňuje ještě na jednu důležitou věc. Petr píše, že starší mají zodpovědnost za místní společenství církve, doslova za stádo, „které je u vás“. Zkrátka a jistě pastýř pase stádo, které mu bylo svěřeno. Nemá zodpovědnost za stáda kolem. Až bude stát před Pánem, tak se bude zodpovídat za to, jak se staral o konkrétní místní sbor, který mu byl svěřený.

Co tedy znamená pást Boží stádo? Ve Studijním překladu čteme: paste Boží stádo, dohlížejte na ně. Ekumenický překlad to shrnuje a vysvětluje, když říká: starejte se jako pastýři. Pastýř, který se stará o skutečné stádo ovcí, je sytí, chrání, vede a pečuje o ně. Stejnou službu také vidíme v Božím slově u pastýřů Božího stáda. Pojďme tedy k jednotlivým oblastem:

Sycení stáda

Podívejme se nejdříve do Markova evangelia na jednání Pána Ježíše:

• Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. (Mk 6,34a ČSP)

Tady máme Pána Ježíše v situaci, kdy viděl bezmocný, duchovně hladovějící lid, bez vedení, bez ochrany, vystavený všem nebezpečím hříchu a duchovní zkázy. Lid, který potřeboval dobré pastýře. A co udělal? Co bychom očekávali? Co čteme v textu dál?

• … A začal je učit mnohým věcem. (Mk 6,34b ČSP)

Proč je začal učit? Protože mu na nich záleželo.Protože měli nedostatek, strádali a byli podvyživení! Jejich pastýři se starali jen o vlastní věci! Neměli čas ani zájem! Ale Ježíš je nasytil. Čím? Svým slovem. Nasytil jejich hladová a ztrápená srdce, dal jim odpočinout. Přesně tak to David zažíval dnes a denně ve svém životě, když píše:

• Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku.  (Ž 23,1–2 ČSP)

Svatí, je tu někdo, kdo včera nebo dneska nic nejedl? Všichni, když ráno vstaneme, snídáme, potom obědváme a večeříme. Naše tělo potřebuje jíst, aby bylo zdravé a mohlo fungovat, ale ještě více potřebuje duchovní stravu. Ježíš říká, že:

• Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.  (Mt 4,4 ČSP)

Pastýři vedou svěřený lid na zelené pastviny Božího slova, aby nasytili a uspokojili potřeby jejich srdcí. Oni znají své ovce. Ví, že prochází různými zkouškami a trápením, že jejich častokrát zoufalá srdce potřebují být nasycena a občerstvena. Bratři a sestry, církev je tvořena tak, že si Duch svatý používá Boží slovo:

• On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy. (Jk 1,18 ČSP)

Církev duchovně roste tak, že si Duch svatý používá Boží slovo. Když se Pavel loučí s efezskými staršími v Milétu, říká jim:

• A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32 ČSP)

Co má moc zbudovat věřícího člověka? Pavel říká, že Boží slovo! Pastýř, který miluje své ovce, to chápe a bude podle toho jednat. Bude krmit své ovečky až k prasknutí. Bude sytit věřící Božím slovem skrze kázání, vyučování i v osobních rozhovorech. S radostí a vytrvalostí bude přinášet do životů lidí slovo, které je bude budovat. Všimněte si, že Pavel mluví o slovu jeho milosti. Tady jde o evangelium. Svatí, nejde jen o nějaké praktické biblické rady. Jde o evangelium o Boží milosti. Jde o to, aby lidé chápali a žili evangelium, což samozřejmě souvisí s celým Písmem. Pastýř tedy vyučuje Boží slovo a neustále ukazuje na Krista a vede ke Kristu. Pavel svěřil efezské starší Bohu a slovu jeho milosti. Nic víc nepotřebovali. Dnes je to stejné. Všechno, co Boží lid potřebuje k budování a růstu, je Boží slovo. To je ta zelená pastvina, to místo odpočinku.

Bratři a sestry, když vstoupíte do světa internetu a pustíte si kázání a vyučování z různých sborů, jen zřídka kdy se setkáte s výkladem Božího slova. Většinou uslyšíte pár veršů, po kterých následují různé příběhy, popřípadě vysvětlení, které je spíše osobním pohledem kazatele než pravdivým výkladem daného textu. Pokud však text není pravdivě vyložen, tak ovce nejsou syceny Božím slovem. A otázka pak zní: Kdo je nasytí? A čím budou nasyceny? Co má v jejich životech mocně působit? Nějaký příběh, názor nebo snad vtip? Svatí, schopnost sytit Božím slovem, tedy učit, je jedna ze způsobilostí pastýře, kterou požaduje Písmo (1Tm 3,2). Pokud ji nemá, nemůže být pastýřem. Proč? Protože jinak ovce zemřou hlady!

Naopak,pastýř, který káže a věrně vyučuje Boží slovo, který dokáže vysvětlit pravý význam textu, takový pastýř je nesmírným požehnáním pro své stádo. Bratři a sestry, sedět pod kazatelnou, ze které je hlásáno Boží slovo, je stejné jako za horkého letního dne pít z čistého horského pramene občerstvující chladnou vodu. Je to stejné jako být na hostině těch nejvybranějších jídel. Boží lid je tak nasycen a Boží slovo v něm koná své dílo. Dopřává ti tvůj pastýř takovou hostinu? Pokud jsi pastýřem, jsou tvé ovce pěkně vykrmené nebo jsou hubené a hladové? S vyučováním Božího slova souvisí také ochrana stáda.

Ochrana stáda

Sám Bůh je zdrojem nesmírné ochrany a bezpečí. David říká:

• I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká. (Ž 23,4–5 ČSP)

Sám Bůh nám dává ochranu od toho největšího nebezpečí ze všech! Od věčného odsouzení a trestu za náš hřích. Svatí, Ježíš přišel, aby položil svůj život, aby prolil svoji krev za své ovce, za své ovečky. Za koho? Za tebe i za mne, on řekl a slíbil:

• … a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. (J 10,28–29)

Starší jsou voláni k tomu, aby chránili jim svěřené ovce. Skutečná ovce nedokáže rychle utíkat a není vybavena k tomu, aby zápasila a bojovala o svůj život. Naopak, je snadnou kořistí pro vlky a jiná zvířata, proto potřebuje ochranu pastýřů. Když se Pavel loučí s efezskými staršími v Milétu, tak jim říká, aby střežili stádo:

• Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.  (Sk 20,28–30 ČSP)

Ve 28. verši Pavel říká, dávejte pozor na sebe a celé stádo.Význam původního textu„dávejte pozor“ znamená bdít, dávat dobrý pozor a v Písmu se vyskytuje v souvislosti s falešným učením (např. Mt 7,15). Neustálá bdělost pastýře je základním požadavkem. Aby starší mohli plnit svůj úkol, chránit stádo, musí především chránit své vlastní srdce, svůj duchovní stav. Potřebují se modlit a studovat Boží slovo, mít blízký osobní vztah s Kristem, vždyť on je hlavou církve, ten nejvyšší pastýř. Ten dobrý pastýř. Proto Pavel říká:

• Dávejte pozor na sebe a celé stádo… (Sk 20,28a ČSP)

Svatí, když vlci přijdou, nebudou vrčet ani krev nebude stříkat, v duchovní rovině přijdou s falešným učením, budou mluvit převrácené věci, jak píše Pavel, budou zneužívat Boží slovo pro své vlastní účely. Jejich cílem bude strhnout učedníky za sebou. Ježíš také varuje před falešnými proroky, když říká, že přijdou v rouchu ovčím, tedy oblečeni jako pastýři, ale uvnitř jsou draví vlci (Mt 7,15). Falešní učitelé o sobě nebudou říkat, že jsou vlci. Svůdci nebudou vykřikovat, já jsem falešný učitel! Nebudou mít nálepku na čele: „Jsem heretik, sobec, který chce získat přízeň, vliv a vaše peníze.“ Budou používat Boží slovo, stejně jako satan, když pokoušel Krista. Budou mluvit o Kristu. Budou kázat Krista, dokonce i zástupům, ale jejich Kristus bude jiný než Kristus Nového zákona. Budou přidávat nebo ubírat z Božího slova.

Dobří pastýři jsou připraveni čelit takovým lidem. Jsou odvážní a přímí, stejně jako pastýři v pustině, k jejichž stádu se přiblížili vlci. Když se takoví lidé objeví v blízkosti sboru, budou to pastýři, kteří se jim postaví do cesty, i kdyby to mělo stát život. Tak moc jim na ovečkách záleží. Budou jako pevná zeď, jako pevná hradba, která brání vpádu vlků do ovčince. Aby dokázali odolat tak velkému tlaku, potřebují být závislí na Kristu, na tom nejvyšším a všemohoucím pastýři, a pevně se držet Božího slova. Pavel píše Titovi o starších, že se:

• … musí pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. (Tt 1,9 ČSP)

Takový pastýř je schopen rozpoznat a usvědčit falešné učení i učitele podle toho, co říkají a jak žijí (Tt 1,9–16). Starostliví pastýři budou varovat před množstvím balastu, který se šíří na internetu. Před různými rádoby křesťanskými knihami s novými trendy. Před konferencemi falešných učitelů, jako je například Reinhard Bonnke a jemu podobní. Před různými akcemi a festivaly, které vedou k ekumeně, liberalismu, pragmatismu, a tak znevažují evangelium a v konečném důsledku vedou k postojům, že na učení, tedy Božím slově, nezáleží. Ale co říká Ježíš? Kdo mne miluje, bude zachovávat co? Mé slovo (J 14,23–24).

S ochranou stáda souvisí i důležitá otázka, která se týká některých sborů: Jak dlouho by měl zdravý sbor zůstávat v denominaci, která je nezdravá? Odpověď není složitá. Pokud je zřejmé, že setrvání sboru uvnitř denominace je větším ohrožením pro ovce než v případě jeho samostatné existence, je nejenom moudré, ale i nutné z takového svazku vystoupit. Naléhavost pak roste, pokud se ohrožení stupňuje. Starší se budou jednou zodpovídat za místní sbor, který jim byl svěřený, ne za denominaci, proto musí mít ochrana vlastního stáda prioritu nad závazky vůči denominaci nebo nad touhou pomoci změnit směr ostatních sborů. Petr říká, paste boží stádo, které je kde? U vás.

Vedení stáda

Pást v biblickém jazyce znamená vést. David říká, že Hospodin je jeho pastýř, a v dalším verši píše:

• … vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. (Ž 23,2–3 ČSP)

Svatí, když se díváme do historie Izraele, vidíme Boha, který vede svůj lid. Mocným způsobem jej vyvedl z egyptského otroctví a provedl středem Rákosového moře. Oblakovým sloupem jej vedl ve dne a ohnivým v noci až do zaslíbené země. Bratři a sestry, skrze víru je Ježíš naším pastýřem, který nás vede do zaslíbené země. On říká:

• Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. (J 10,27 ČSP) 

Svatí, zdravé stádo je výsledkem dobrého pastýřského vedení. Asi už chápeme, že sycení a ochrana stáda je součástí jeho vedení. Proto dobří pastýři chrání a vyučují své ovečky Božímu slovu a pomáhají jim ho uplatňovat v osobním životě. Vedou je ke Kristu, protože on je ten nejvyšší pastýř a vlastník Božího lidu.

To ukazuje na jejich věrnost, sebezapření a obětavost. Ježíš řekl svým učedníkům:

• Chce-li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech. (Mk 9,35 ČSP)

To je obraz pastýře, pokorného člověka, který vede tím, že slouží svému stádu. Vždyť ani Ježíš nepřišel, „aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mk 10,45 ČSP). Takový pastýř dobře zná své ovečky a ví, jak je má vést. Takový pastýř se pro své stádo stává příkladem a ovce jej ochotně následují. Starší nevede tím, že naplánuje a organizuje opravu církevní budovy, prázdninový pobyt nebo výlet do Betlémské kaple, to mohou udělat jiní zralí věřící. Vede tím, že vyučuje, povzbuzuje, napomíná, chrání a pečuje. Vedení je naprosto nezbytné, bez vedení padá lid; církev, která není vedena, strádá. Pokud nevedou pastýři, ujme se vedení nějaká ovce. Praktické důsledky můžete vidět v řadě sborů. Konflikty a rozdělení, tolerance hříchu a další špatné věci. Pokud se duchovně nezralý člověk ujme vedení, nebo je dokonce povolán do vedení, bude to mít tragické následky. On nebude služebníkem všech, nebude se obětovat pro druhé, jeho ego nedopustí, aby ostatní rostli rychleji než on, protože to přináší ohrožení jeho pozice. Ovce jsou v takovém prostředí zmatené, drží si odstup a sbor je pak jakousi formální skupinou. V horším případě takoví vedoucí zničí ovce i celé jejich životy. Samozřejmě, že ještě tragičtější je, když se vedení ujmou přímo vlci.

Vedení je jedna ze schopností pastýře, která je požadována Božím slovem (1Tm 3,4–5). Pastýř, který má vlastní rodinu, musí vykázat osvědčenost při vedení vlastní rodiny. Takový pastýř miluje svoji ženu, stejně jako Kristus miloval svoji církev a sám se za ni obětoval. Takový pastýř miluje svoji rodinu, a proto se obětavě stará o její ochranu, pravidelnou fyzickou i duchovní stravu, je v životech jednotlivých členů a vede je ke svatosti. Takový muž je už dobrým pastýřem. Práce s Božím stádem je stejná, jen stádo je o něco větší. Naopak, starší, který má nevychované děti a rozpadá se mu manželství, není kvalifikovaný a sbor bude brzy ve stejném stavu jako jeho rodina.

Péče

Pást znamená také pečovat o praktické potřeby oveček. Jeden kazatel, který se dlouhá léta staral o skutečná stáda ovcí, napsal: „Tajemství péče o ovce je láska“. Ovce mají praktické potřeby, se kterými si pastýři musí poradit. Některé ovce jsou nemocné, proto potřebují navštívit. Jiné o někoho přišli a potřebují potěšit, další jsou slabé a potřebují posílit a pak jsou tu čerstvě narozené ovečky, ty potřebují neustálou péči. Jsou ovce, které mají problémy třeba v manželství, a jiné, které se chtějí ženit a vdávat a další a další a další! Není toho až příliš moc? Není to až příliš mnoho práce? Ne pro pastýře, který má své ovce rád. Samozřejmě pastýři nedělají všechnu službu sami. Písmo mluví o diákonech, o zralých křesťanech, kteří mohou významně pomoci, např. Sk 6,1–6; 1Tm 3,8–10.

Doposud jsme mluvili o tom, co to znamená pást. Dále se Petr zaměřuje na to, jak mají pastýři pást, tedy na:

III. Přístup pastýřů ke službě (v. 2b–3) 

• Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti,kteří se svému stádu stávají vzorem. (1Pt 5,2–3 ČSP)

Jakým způsobem pastýř pase, úzce souvisí s jeho charakterem. Bůh klade důraz na motivaci a postoje pastýřů. Jestliže má být Boží lid svatý, potom musí být svatí především pastýři. Jestliže jsou líní a lhostejní, chtiví peněz, jestliže prahnou po moci a ovládání druhých, jestliže jsou špatné jejich motivy, stejně jako je pokřivený jejich charakter, jak bude vypadat jejich stádo? Petr říká, dohlížejte na ně. A následují tři varování:

• ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha

Ne z donucení. Tady Petr varuje starší před leností a lhostejností. Ovce líného pastýře budou hladové, špinavé, nemocné a vydané napospas vlkům. Zatímco pastýř bude naplňovat své vlastí potřeby. To je obraz církve, která má formální starší, kde se starší nestarají. Snad se stali staršími, protože to nikdo jiný nechtěl dělat nebo je k tomu dotlačila manželka, rodina nebo toužili jen po té pozici, protože jejich srce bylo naplněné sebestředností a pýchou.

Naopak dobrovolně, podle Boha, to jsou pastýři, kteří mají zájem, kteří touží po dobré práci. Jak říká Pavel v 1. listu Timoteovi 3,1. Ti budou sloužit, ať se děje cokoliv, v jejich srdci je Boží povolání ke službě, oni jsou první, protože už slouží všem, jejich pokorné srdce jim říká, že druzí jsou přednější než oni. Takoví pastýři by raději zemřeli vyčerpáním, než aby zemřela některá z jejich oveček. A Petr pokračuje dál:

• ne z nízké zištnosti, ale ochotně

Ne z nízké zištnosti. Motivací pastýře nesmějí být peníze, to je motivace falešných učitelů 2Pt 2,1–3. Dobří pastýři pracují pro Pána, ne pro peníze. Na druhou stranu, o věrné pastýře se církev musí dobře finančně postarat (1K 9,7–14; 1Tm 5,17–18). Dobrý pastýř má užitek ze svého stáda, vlnu, mléko a další produkty. Slouží ochotně, ekumenická Bible překládá s horlivou ochotou, to znamená s nadšením a to je správný postoj pastýře. Takového pastýře to táhne k ovcím, nepočítá náklady, nejde mu o finanční profit, jde mu o to, aby stádo prospívalo a rostlo. A Petr pokračuje dál:

• ne jako páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se stávají vzorem.

Ne jako páni nad svým podílem. To je asi ten nejčastější špatný motiv, zneužívání autority. Touha mít vliv a kontrolu nad ostatními. Jako páni doslova znamená násilně panující. Autoritářský, panovačný postoj se projevuje manipulací, tlakem i výhrůžkami. To je ovšem naprosto nepřijatelné.  To jsou pastýři, kteří ženou ovce před sebou jako honáci dobytka, nebo dokonce jako řezníci na jatka. Ezechiel prorokoval proti takovým pastýřům, kteří byli líní, ziskuchtiví a panovační:

• Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni jim, těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří byli pastýři sami sobě. Nemají snad ti pastýři pást ovce?
• Nevyléčitelné jste neposilnili, nemocnou jste neléčili a polámanou jste neobvázali, zapuzenou jste nepřivedli zpět a hynoucí jste nevyhledali; panovali jste nad nimi násilím a se surovostí.  (Ez 34,2 a 4 ČSP)

Svatí, to je tragický obraz zdecimovaného Božího lidu vedeného špatnými, panovačnými pastýři.

Naopak, dobří pastýři jsou ti, kteří se svému stádu stávají vzorem, jsou příkladem v následování Krista. Takoví pastýři jdou před stádem a ovce je následují. Proč? Protože je dobře znají, zakoušejí totiž denně jejich lásku a péči. V jejich přítomnosti jsou nasyceni a v bezpečí, a tak mohou odpočinout od těžkostí a tlaku tohoto světa. Stejně jako Kristus miluje svoji církev tak, že se za ni obětoval, tak i oni se neváhají obětovat pro svěřené ovečky. To jsou pastýři, kteří jsou svému stádu vzorem.

IV. Odměna pastýřů (v. 4)

Petr uzavírá svoji výzvu ve 4. verši tím, že ukazuje na Krista a odměnu pro věrné pastýře, když říká:

• A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. (1Pt 5,4 ČSP)

Až přijde ten čas, až přijde ten den, tak se ukáže ten nejvyšší Pastýř, sám Pán Ježíš Kristus, pak dostanete nevadnoucí věnec slávy. Doslova věnec, jímž je věčná sláva. Kraličtí to překládají jako „korunu slávy“. Jedná se doslova o korunu, která je tou slávou, která je vytvořena z Boží slávy. Sláva je skutečnost, koruna je metafora. Proto je trvalá a nevadnoucí. Je to Kristova sláva a věrní pastýři budou korunováni touto slávou při jeho slavném příchodu. Jakou radost, pokoj a očekávání, zaměření na tuto skutečnost přináší! A Petr to ví. Chce povzbudit pastýře, aby očekávali a vyhlíželi tento slavný den. Vyhlížíš ho též? Ten den se blíží, veškerá tvrdá a namáhavá práce, posměch, příkoří a pronásledování bude odměněno korunou Boží slávy. Svatí, jak prakticky můžeme dnešní slovo promítnout do svých životů?

Aplikace

Pokud jsi starší, zkoumej svoji službu!

Vedeš své ovce nebo je ženeš před sebou jako stádo dobytka? Jsi pastýř nebo řezník? Vedeš Boží stádo k Bohu a životu nebo do světa a smrti? Pokud jsi dobře poslouchal dnešní kázání, tak už znáš odpověď. Jednej!

Pokud jsi ovečka, tak přemýšlej!

Vedou tě tvoji pastýři k Bohu, ke Kristu? Sytí tě Božím slovem? Nebo tě vedou do světa a sytí tě prázdnými řečmi, příběhy a vlastními názory? Pokud tě vedou k Bohu, tak s radostí následuj jejich víru! Pokud máš ale dojem, že tě vedou do světa, že nejdou biblicky, tak se zastav. Modli se, zkoumej Písmo a hledej radu u věrných pastýřů, tady na konferenci máš dobrou příležitost.

Amen