Prázdný hrob

Miluji Velikonoce. Miluji oslavné písně, které zpíváme ve shromáždění. Miluji oddíly Písma, které čteme během bohoslužby. Nejvíce ze všeho miluji vizuální představu prázdného hrobu.

Jsem hluboce přesvědčen, že prázdný hrob Ježíše Krista zjevuje tři podstatné charakterové vlastnosti Pána Boha.

    1. VĚRNÝ

Prázdný hrob ukazuje, že Bůh je věrný. O mnoho staletí dříve, když Adam a Eva neposlechli Boha, Bůh slíbil, že v budoucnu jednou provždy zničí zlo. Poslal svého Syna, aby svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním porazil hřích a smrt.

Po tisíce let Bůh na svůj slib nezapomněl ani se od něho neodvrátil. Neunavil se ani se nenechal ničím rozptýlit. Učinil slib a měl pod kontrolou všechny historické události (velké i malé), tak aby v pravý čas mohl přijít Ježíš Kristus a naplnit, co bylo zaslíbeno.

    2. MOCNÝ

Prázdný hrob také ukazuje, že Bůh je mocný – mocný v autoritě a mocný v síle.

Přemýšlejte nad tím, jakou autoritou byste museli disponovat, kdybyste měli vést všechny vztahy ve všech situacích a na každém místě, abyste zajistili, že Ježíš přijde v pravou chvíli a udělá přesně vše, co bylo určeno!

Může existovat působivější demonstrace síly, než když někdo má sílu porazit smrt? Ohromnou Boží silou si Ježíš vysvlékl pohřební šaty a vyšel z hrobu. Ti svalnatí hoši, kteří závodí v silovém trojboji, možná svými zuby dovedou utáhnout celý autobus, ale každý z nich nakonec zemře a není nic, co by proti tomu mohli udělat.

    3. OCHOTNÝ

Prázdný hrob také ukazuje na Boží ochotu. Proč se Pán Bůh pustil do záchranné akce takového rozsahu? Proč by si nás vůbec měl všímat, proč nás nenechal, abychom se zachránili sami? Proč by kdy měl obětovat svého vlastního Syna? Protože je ochotný.

Vy a já si musíme uvědomit, že jeho ochota nebyla motivována něčím, co by viděl na nás, ale něčím, co bylo v jeho nitru. Je ochotný, protože on je definicí milosrdenství. Je ochotný, protože on je zdroj lásky. Je ochotný, protože je plný úžasné milosti. Je ochotný, protože je dobrý, mírný, trpělivý a laskavý.

Dokonce, i když my jsme neochotní, zaměření sami na sebe a chceme jít vlastní cestou, on je stále ochotný. Raduje se, když nás proměňuje svou milostí. Raduje se, když nás zachraňuje svou mocnou láskou.

ČAS NA UPŘÍMNOST

Jsou to nádherné a strhující pravdy, ale nyní nastal čas na upřímnost. Bylo by velice jednoduché přijít v neděli do shromáždění a oslavovat tyto pravdy. Ale co bude dál, až skončí oslavy Velikonoc?

Co bude, až proti tobě někdo zhřeší? Nemusíš se na něj hned obořit. Co se stane, až do tvého domu vtrhne padlý svět? Nemusíš se dát na útěk. Co se stane, když věci, které Bůh nazývá hříšnými, tě začnou silně lákat? Nemusíš se vzdávat.

Proč? Protože Bůh je věrný, mocný a ochotný. Věz, že Ježíš nebyl vzkříšen z mrtvých jen proto, aby zapečetil tvoji budoucnost na věčnosti. Jistěže je to samo o sobě nezměřitelný dar, ale i dnes můžeš zakoušet důsledky vzkříšení.

Můžeš pevně stát i ve slabosti a zmatku a říci: „Nejsem sám. Bůh je se mnou a on je věrný, mocný a ochotný. On může udělat to, co já nemohu, a dává mi nového Ducha, abych milovat totéž co on.“

Jsi-li Boží dítě, vzkříšený Kristus žije v tobě skrze svého Ducha. Jsi nové stvoření, což se projevuje nejen tím, že máš spravedlivé postavení před Bohem, ale máš i schopnost a touhu. Ježíš vyšel z hrobu, a proto můžeš chodit ve spravedlivé naději, dokud se s ním nesetkáš tváří v tvář.