Pokoj, milost a milosrdenství Pána Ježíše Krista buď s vámi se všemi, drazí sourozenci v Kristu! Co si myslíte o našich společných shromážděních? Kdybyste chtěli vyjádřit podstatu, povahu, smysl, cíl a záměr našich společných shromáždění, co by vás napadlo? Dá se to všechno vyjádřit jedním slovem? Proč se scházíme, co vlastně děláme?

Především jsme zde kvůli Pánu. Protože jsme jím byli povoláni. Abychom vyjádřili svou vděčnost, abychom Pána Boha uctívali, zpívali mu, vyvyšovali ho, abychom se sytili jeho slovem a nechali se proměňovat mocí Božího Ducha. Tím vším vyjadřujeme svou pokornou a poslušnou lásku k Bohu! Jedním slovem, které velmi dobře charakterizuje podstatu, povahu, smysl, cíl i záměr našich setkání, je slovo bohoslužebné. Naše shromáždění jsou bohoslužebná. Vším, co jsme uvedli, slouží Bohu. Tím vším vydáváme sami sebe Bohu ke službě a jsme mu k dispozici.

• Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. (Ř 12,1)

První a největší přikázání, které velí milovat Boha celým srdcem, silou, myslí i duší, nás k tomu jasně vede. Ale to není všechno.

Za druhé svým setkáváním dáváme Bohu za pravdu. Svědčíme, že Bůh je pravda. Bůh je pravdivý a jeho slovo je pravda. Slovo, které svědčí o Boží svatosti a zároveň o lži, ve které žijí všichni lidé. V listu Římanům 3,4, kde Pavel mluví o Bohu, který je pravda, kdežto každý člověk je lhář, cituje Davidův žalm:

• Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. (Ž 51,6–7)

Víte, není to tak, že by ve špatné situaci, o které mluví, byl David sám. V Adamovi všichni zhřešili, nikdo není spravedlivý, ani jeden. My tedy, když se setkáváme, dosvědčujeme pravdivost Boží, pravdivost jeho slova, jeho evangelia. Dosvědčujeme, že všichni zhřešili, všichni jsou daleko od slávy Boží. A nikdo nemůže být zachráněn před spravedlivým soudem a věčným trestem jinak než skrze pokání a víru v Kristovo evangelium.

Ale je zde ještě třetí a čtvrtá věc, která se děje při našich shromážděních. Jde o následující pravdu, kterou ukazujeme světu, když se společně setkáváme k uctívání Boha. Poslouchejte, co říká Pán Ježíš, když se modlí v 17. kapitole Janova evangelia k Otci:

• Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já  v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět, aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. (J 17,22–23)

Dokonalá jednota v Bohu a Kristu a Boží láska jako určující prvek této jednoty! To všechno vidí svět, když se scházíme. A to svět viditelný i neviditelný, duchovní. Proto je naše nedělní setkávání velmi a nanejvýš důležité. Proto autor listu Židům píše, abychom nezanedbávali společná shromáždění (Žd 10,25). Proto se raduji z každého, kdo je zde dnes přítomen.