SVOBODNÍ ZEDNÁŘI
Při loňské návštěvě Československa se mi dostaly do ruky podivné informace o Svobodném zednářství. Před návratem do Československa jsem si některé chtěla ověřit a netušila jsem, jak dobrodružnou cestu nastupuji. Začala jsem v městské knihovně v Tucsonu v Arizoně. Téma Svobodného zednářství mělo podle katalogu několik informací. K mému překvapení, ačkoliv měly být, prostě nebyly. Knihy si čtenáři vypůjčili, ale nevrátili. U každého titulu bylo jméno i den vypůjčení, obyčejně mnoho měsíců i několik let staré údaje. Naštěstí knihovny mají i studijní oddělení, kde si můžete knihy prostudovat, ale nemůžete si je vypůjčit. Strávila jsem v knihovně několik dnů a nemohla jsem věřit vlastním očím. Kamkoliv jsem se podívala, viděla jsem znaky Svobodných zednářů. V Arizoně totiž tráví zimu zámožnější Američané, kteří mají zednářské znaky a medaile hrdě vystavené na zadních značkách svých aut. Nejen to, ale i v řeči mezi lidmi jsem najednou zjistila, že kdo něco znamená nebo se s někým takovým stýká, často patří k zednářům. Ano, i mnohá křesťanská shromáždění jsou plná Svobodných zednářů. Vím, že toto téma k plnému porozumění vyžaduje mnohem hlubší studium než je úmyslem tohoto článku. Vše, co chci tímto příspěvkem říci, je: Buďte na pozoru!

Svobodní zednáři byli po staletí tajnou organizací a kolem jejich existence a symbolů koluje mnoho legend. Pro některé začíná historie u Adama, jehož velké znalosti pocházely od Boha přímo z ráje, přes Abraháma, Noe, Mojžíše až k Šalomounovi, synu krále Davida. Šalomounova moudrost byla proslulá, ale kromě moudrosti byl také velký znalec okultních nauk a kouzel. Historie pokračuje přes osobnosti jako byl Ptolemaios, Julius César, Pythagoras, Esseness a náboženská hnutí Zoro.astriánů, Chaldenských, Féničanů až po Druidy. Zárodky zednářského hnutí se nacházejí ve spisech Indů, Peršanů, Hellenů i jinde.

K počátkům zednářského hnutí patřily stavitelské cechy a sdružení pocházející z Egypta a později pronikaly z Řecka do Říma a dále. V r. 313 bylo křesťanství úředně uznáno v Římské říši za státní náboženství. Stavitelské cechy se ujaly staveb křesťanských chrámů, hradů a katedrál. Jejich zbožná mysl a duchovní založení, kázeň a příkladné jednání měly vliv na umělecké, vědecké i občanské kruhy. Cechy a sdružení měly účast i na kulturní obrodě.

Templáři - rytíři chrámu (Šalomounova) museli být z rytířského rodu a pokud nebyli ve vojenské službě, věnovali se péči o chudé a nemocné. Nosili bílé roucho a na plášti měli červený osmi.hrotý kříž - symbol mravní čistoty a utrpení pro víru. Templáři uznávali existenci vyššího boha - tvůrce ducha, dobra, a nižšího boha - tvůrce hmoty a zla. Sdružení templářů se vyznačovala kosmopolitním rázem a tolerancí k ostatním náboženským naukám a tajným učením. I křesťané nalézali u templářů útočičtě během pronásledování. V r. 1312 byl na papežův příkaz řád templářů zrušen a v r. 1314 byl upálen velmistr Molay. Majetek templářů byl ve Francii, Anglii, Španělsku a jinde zkonfiskován. Zbylí templáři zakládali stavitelské cechy zedníků a kameníků a zachovali si své okultní znalosti, tajemství a stali se pojítkem mezi starými a soudobými zednáři.

Čas od času se objeví senzacechtivé informace, ale nikdo přesně neví, jak daleko sahá moc této celosvětové organizace. V Čechách máme první zmínky o templářích od r. 927. Za panování krále Václava I. se v r. 1232 templáři usadili v Praze, později i na Moravě. Ve středověku působily v Čechách různé stavitelské a řemeslné cechy, které byly ve službách panovníků a církve. Vždy se jednalo o uzavřenou společnost, která byla spravována patřičnou lóží. Ta dohlížela na výcvik a vědomosti svých členů. Poznávali se podle zvláštního pozdravu a rozlišovali se podle stupňů vědomostí na učně, tovaryše, mistry a velmistry. U nás se zednáři objevují poprvé v r. 1726. Mezi vzácné památky těchto stavitelů patří kaple Božího těla na Karlově náměstí, Týnský chrám, Prašná brána, letohrádek královny Anny a další. Praha byla střediskem nejvýznamnějších evropských vzdělanců v oboru přírodních věd a umění, alchymistů, hvězdářů a lékařů. Vlastenci, obrozenci, historikové, spisovatelé, knihkupci zřizovali knihovny, zakládali a podporovali dobročinné ústavy. Jejich působnost byla kosmopolitní a humanitně kulturní.

Zahraniční i české lóže se staly průkopníky a šiřiteli svobodomyslných myšlenek. Vyjmenujeme pouze některá bratrstva a spolky, které mají společný původ v zednářství. Bratrstvo Růže, Rosecruciáni, mají ve svém znaku kříž, který značí oběť a smrt a růži, která značí lásku a život. Vliv Bratrstva Rosecruciánů na Vysokém učení praž.ském je historický fakt. V r. 1382 bylo založeno v Praze Bratrstvo Božího těla. Bratrstvo Obruče mělo ve znamení obruč s kladivem. Obruč označovala sdružení, kde si lidé navzájem podávají ruce. Král Václav IV. stál v čele a byl ochráncem Bratrstva Obruče. Řád Palmy, Společnost světla - Illumináti, Maltézští rytíři a mnohé další provázejí naši historii až dodnes.

Marie Terezie zednářství zakázala v r. 1764, ale tajné spolky pokračovaly dál. V r. 1773 založili zednáři sirotčinec sv. Jana Křtitele a r. 1776 ústav pro hluchoněmé v Praze. V celé Rakouské říši bylo zednářství zakázáno v r. 1795, ale jeho členové patřili dále k zahraničním lóžím. V roce 1800 byl v Bavorsku založen Světový svaz volnomyšlenkářů. U nás vznikla sekce Volné myšlenky o 100 let později a její Česká sekce založila pokrokový spolek "Augustina Smetany" v r. 1904. V r. 1868 žádali pražští němečtí zednáři o povolení a potvrzení zednářské lóže, ale jejich žádost byla zamítnuta. Scházeli se tedy dále tajně jako kroužky nebo věnečky a patřily k německým a uherským zednářským svazům. Jejími členy byli především Němci a židé. Sem také patřil spolek Harmonie, Amicitia a Hiram. Ty se v r. 1911 spojily v nepolitický spolek Charitas patřící k rumunské velelóži. První českou lóží byla Bohemia, která později zanikla. 1888 vznikla uherská lóže Comenius a v r. 1919 v Praze re.presentační lóže Jana Ámose Komenského patřící k francouzské lóži. Samotná hesla jako ctnost, pravda a moudrost, pravda, volnost a láska nebo pravda, spravedlnost a bratrství jsou krásná prohlášení, ale sama o sobě neznamenají nic víc než lidskou cestu, která svádí z Boží cesty na scestí humanismu. Jan Ámos Komenský se seznámil s reformačními cíli Rosecruciánů a společně s řádem Palmy hlásal světový mír. Komenský se pokusil založit v Praze Společnost světla, Illuminátů, ale to se nepodařilo. Spolupracovníci a vrstevníci Jana Ámose Komenského, Čeští bratři, byli rozptýleni a později založili v Nizozemí spolek Přátel kříže, který dále uskutečňoval humanitní snahy Jana Ámose Komenského. K učení Jana Ámose Komenského se dodnes hlásí nejen protestantská církev, ale i Svobodní zednáři a Unitáři. V nedávné minulosti byl Jan Ámos Komenský, učitel národů, přijatelný do jisté míry i komunistům a všem humanistům. Posuzovat historickou úlohu a učení Jana Ámose Komenského patří skutečným teologům a historikům. Účelem této poznámky není hodnotit nebo kritizovat osobu Jana Ámose Komenského, ale upozornit na hlubší souvislosti.

Sedmnáctého listopadu 1990 byla v Praze za přítomnosti zástupců zednářů ze 70 zemí světa slavnostně otevřena obnovená zednářská lóže. Velmistr zednářské lóže zůstává skromný, co se publicity týče. Prohlásil, že se jedná o hnutí, které není politické ani náboženské ani protináboženské. O co tedy jde? Podle slov velmistra se jedná o hnutí, které chce nejdříve skutky dokázat význam a prospěšnost své společenské existence. Cíle zednářství jsou prý obecně lidské, tedy dosáhnout humanity, tolerance a demokracie. Jedním z plánů zednářské lóže je s pomocí zahraničních zednářů postavit nemocnici. Ostatně, jen v Americe postavili zednáři víc než 52 nemocnic především pro děti. Zednářská dobročinnost je světoznámá.

Protože se v žádném případě nejedná pouze o dobročinnou organizaci, je dobré vědět, jakým učením se řídí. Každý z nás si musí uvědomit, že i světsky moudří lidé uvěří lži, jestliže je obalena do všeobecně přijatelných polopravd. Závěr si může udělat každý sám. K tomu nám nejlépe poslouží srovnání zednářského učení a Bible.

1. Ježíš Kristus
Zednáři - Ježíš byl pouhý člověk, velký muž minulosti, ale ne svatý a určitě ne vykupitel lidské ztracenosti. Byl na stejné úrovni jako ostatní velcí muži minulosti jako Aristoteles, Plato, Pythagoras a Mohamed. Jeho život a legendy se neliší od legend o Krišnovi nebo hinduistických bohů. Ježíš je syn Josefa, ne Syn Boží.

Bible - Ježíš je svatý a je druhá osoba Božství. Na zemi žil jako člověk, jako jednorozený Syn Boží, byl Bohem v těle, skutečný Bůh a skutečný člověk. On byl a je jedinou cestou spásy pro padlého člověka. Každý, kdo odmítne nebo zavrhne Ježíše Krista a Jeho nejvyšší postavení jako jediného vykupitele, se sám zatracuje a odděluje od Boha Otce.

• Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12)

• Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten Antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. (1J 2,22-23)

2. Bible
Z - Bible křesťanů je pouze jedna ze svatých knih lidstva, není o nic lepší než Korán, hinduistické spisy nebo knihy čínských a řeckých filosofů. Bibli nemůžeme brát doslovně, protože její smysl je pouze esoterický. Literární, doslovný smysl je pro masy hlupáků a ignorantů. Proto je správné vyjmout všechna odvolání, která se vztahují k osobě Pána Ježíše.

B - Bible je jediné a úplné psané svědectví o pravém Bohu. Bible obsahuje Starý a Nový zákon, Boží slovo, inspirované a zachované tak, aby sloužilo jako jediná a uplná pravda pro Jeho lid a církev. Ani slovo nebo část textu nesmí být přidáno ani vzato z žádné knihy bible.

• Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. (Mt 24,35)

• Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o tom píše v této knize. (Zj 22,18-19)

3. Bůh
Z - Bůh je takový, jakého si jej představujeme. Naše představa, idea boha se bohem stane. V zednářství bůh znamená velkého stavitele vesmíru, sílu v přírodě, obzvláště Slunce a jeho životodárnou sílu. Lidská podstata je také zbožňována jako svatost, především jeho znalost a vysvětlení. Zednářství vzniklo z pohanských tajných nauk a zbožňuje přírodní síly, bohy plodnosti, tvořící mužskou sílu, Měsíc a Slunce nebo legendární bohy Osiris a Isis.

B - Bůh je Duch, věčný, svébytný, neměnný, všemohoucí a svrchovaný. Je jeden Bůh, který stvořil vše živé i neživé a existuje ve třech osobách jako Otec, Syn a Duch svatý. Bůh Otec seslal svého Syna, Ježíše Krista a ten seslal Ducha svatého. Bůh je dokonalý, svatý a vyžaduje svatost věřících.

• V pravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (2Tm 3,16)

4. Vykoupení
Z - Spása je výsledkem dobrých skutků, mravnosti a vlastního vylepšování se včetně zednářské poslušnosti a povinnosti vůči vyšším zednářským autoritám. Víra v Ježíše Krista nemá se spásou nic společného. Je to krok po kroku který přináší zasvěcení do tajů a stupňů zednářského postupu.

B - Všichni zhřešili a nemohou dosáhnout dokonalosti jakou vyžaduje Bůh. Pouze Ježíš Kristus, jednorozený Syn Boží žil bezhříšný život a položil za nás a naše hříchy svůj život jako smírnou oběť abychom měli život věčný. Pouze vírou se můžeme narodit znovu z Ducha do věčného života a do Boží rodiny. Není jiná cesta než skrze Pána Ježíše Krista. Svým vlastním úsilím se nemůžeme zachránit.

• Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2K 5,21)

• Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nemůže nikdo chlubit. (Ef 2,8-9)

• A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1J 5,11-12)

5. Satan
Z - Satan jako nepřítel Boží a jeho království, jako zlá osobnost, která svádí, podvádí a ničí, neexistuje. Lidstvo si jeho existenci vymyslelo. Křesťanské chápání Satana je pouze zkreslená pravda o Luciferovi, Světlonošovi, kdo je ve skutečnosti bůh a nástroj svobody, který je nepochopený.

B - Satan je pyšný, rebelující anděl, bývalý Lucifer, stvořený Bohem. Je to otec lži, osočuje bratra, podvádí a pokouší. Oslepuje ztracené, aby nehledali světlo evangelia. Chce být zbožňován a touží zničit lidstvo. On je ten nepřítel, kterého se máme vyvarovat, a ten, jehož dílo přišel Pán Ježíš Kristus zničit.

• Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zo.tročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit." Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! (Iz 14,12-15)

• Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. (J 10,10-11)

• Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy. (1J 3,8)

6. Zednářské učení
Z - Všichni světští lidé - nezednáři, včetně zbožných a opravdových křesťanů jsou ubozí, slepí a ztracení v úplné duchovní tmě. Pouze poznání a uvedení do stupňů tajemství zednářů je vyvede z temnoty do světla, očistí je a přivede do nového života.

B - Ježíš je světlo světa a ti, kdo ho následují, nejsou ve tmě. Jen On je zdrojem duchovního poznání. Jestliže jsme v Něm, nejsme v temnotě, protože v něm není temnota.

• Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (J 8,12)

• V něm byl život a život byl světlo lidí. (J 1,4)

7. Modlitba
Z - Modlitby jsou určeny božstvu, velkému architektu vesmíru, a jsou ve své podstatě univerzální, takové, aby nikoho nepobouřily, ale byly přijatelné všem. Modlitba nesmí být nikdy vyslovena ve jménu Pána Ježíše nebo Pána Krista. Taková modlitba by urazila muslimy, buddhisty, hinduisty a podobné. Jestliže velmistr dovolí ve své lóži použití jména Pána Ježíše, bude tato lóže uzavřena a zrušena velkou lóží příslušného distriktu.

B - Modlitba je skrze Otce, ve jménu Syna, silou a inspirací Ducha svatého. Pouze skrze modlitby a prostředníka Pána Ježíše Krista můžeme přistoupit k Božímu trůnu.

• Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. (1Tm 2,5-6)

• ... a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 5,20)

8. Pravda
Z - Je správné lhát, pokud to ochrání zednářské tajemství a pokud to zakryje činy ostatních zednářů. Lež je oprávněná i vůči oddanému zednáři, který se snaží zjistit a poznat další tajemství zednářských stupňů.

B - Musíme říkat pravdu vždy.

• Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,9)

• Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. (Ex 20,6)

• Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. (Zj 21,8)

9. Tajemství
Z - Tajemství a tajnosti jsou základem zednářského učení. Je chráněno krevní přísahou pod trestem smrti.

B - Nemáme mít žádné tajnosti; Boží pravda přináší svobodu všem, kdo ji slyší, a máme jí sdělit světu.

• A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15)

• Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. (J 18,20)

10. Krvavé přísahy
Z - Krvavé přísahy a tresty, výstrahy násilné smrti na konci zednářských rituálů zavazují novice k dodržování všech tajemství různých stupňů. Přísaha a její povinnosti jsou úhelný kámen zednářství.

B - Křesťané jsou vyzýváni, aby nepřísahali, obzvláště ne na smrt. Takové přísahy urážejí Boha i křesťany. Přísaha na Korán a uznávání Aláha jako boha našich otců je nepřípustná přísaha.

• Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále, ani při při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď ´ano, ano´ - ´ne, ne'; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5,34-37) Především nepřísahejte, bratři moji, ani při nebi ani při zemi ani při ničem jiném. Vaše 'ano' ať je vždy 'ano' a 'ne' ať je 'ne', abyste nepropadli soudu. (Jk 5,12)

• Na všechno, co jsem vám řekl, budete bedlivě dbát. Jméno jiného boha nebudete připomínat; ať je není slyšet z tvých úst. (Ex 23,13)

11. Hledání a nalézání
Z - Zednářství je věčné hledání světla, které slibuje, ale nenachází.

B - Jestliže skutečně hledáme pravdu, světlo Pána Ježíše, máme slib, že jej najdeme. Pán Ježíš je počátek i konec našeho hledání. Kdo k němu přijde, najde život, smysl a porozumění pro vše, co člověk potřebuje a hledá - On dává. Máme jistotu, že Bůh nelže, a jestliže k němu voláme, nebudeme ani zklamaní ani zahanbení.

• ... neboť Písmo praví: ´Kdo v něho věří, nebude zahanben.' (Ř 10,11)

12. Vyvolená elita
Z - Světlo zednářství, jeho tajemství a cesta k dokonalosti je pouze pro vyvolenou elitu několika zasvěcených. Sem nepatří ženy, černoši, chudí, kteří nemají peníze na platby, mrzáci, slepí a hluší, protože nemohou vidět nebo slyšet tajná znamení, ani slabomyslní, kteří by nepochopili učení nebo by nebyli schopni tajné nauky držet v tajnosti. Všichni takoví, včetně manželek a dcer zednářů jsou nečistí a nehodní a nemohou nikdy být jiní.

B - Život, vědomosti, moudrost a svoboda nabízená Bohem v Pánu Ježíši Kristu je pro všechny. Každý může přijít a obdržet požehnání volně, pouze na požádání. Nikdo není odmítnut, zklamán nebo zahanben. Bůh si přeje, aby nikdo nezahynul, chce, aby všichni přišli a obdrželi věčný život, který může jen On jediný dát.

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2Pt 3,9)

• Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,28-9)

Jak vidíme, Svobodné zednářství se nezakládá na bibli, i když by se to mohlo na první pohled zdát. Zakládá se na učení Kabaly, středověké knize kouzel a mysticismu. Proto používají i tajnou abecedu, která se skládá pouze z pravých úhlů a teček uvnitř. Mezi zednáře v Americe patří i velké procento liberálních křesťanů, zastánců ekumenického hnutí, kterým ke křesťanství stačí přítomnost bible. Ale přítomnost bible neznamená, že se jedná o křesťanské sdružení. Pro většinu nezasvěcených i samotných zednářů nejde o nic jiného než o klub džentlmenů. Ne kdejakých, ale především vlivných, bohatých, z aristokratických kruhů, politicky silných a církevně mocných. Většina přichází do privátních klubů, nevím jak u nás, ale v amerických lóžích jsou bary, kde se prý jen hrají karty a probírá se byznys a politika. Obyčejně jednou ročně navštíví zednáři křesťanské shromáždění, kde pastor nebo kněz, sám zednář, představí kongregaci dobré skutky svých kolegů. Samotní zednáři cítí lítost nad ubohými křesťany, kteří nepatří mezi zednáře, protože jsou ochuzeni o účast na velkolepých a veřejných akcích dobročinnosti.

Podle zednářského vůdce, reverenda Josefa F. Newtona, bible učí, abychom si vážili každé knihy víry, spojili ruce s muslimy, když přísahají na Korán, s hinduisty, kteří milují své spisy, nikomu se nekladou meze. Zednáři zvou k oltáři muže všech vyznání, protože vědí, že všichni používají různá jména pro bezejmenného boha, ale všichni společně se modlí k jednomu bohu a otci. Zednáři se řídí zásadou:

My, Zednáři, oslavujeme boha otce, velkého architekta vesmíru - boha zednářů. Kdo chce oslavovat Krista, patří do křesťanského shromáždění, ne mezi zednáře.

Proč tedy bibli používají? Zednáři používají bibli z několika důvodů. Především jako symbol a součást zednářského nářadí, ale bible může být nahrazena jiným posvátným spisem. Bible je pouze symbolem Boží vůle a jen malá součást velkého Božího plánu. Modlitby, které zednáři pronášejí, nejsou nikdy ve jménu Pána Ježíše Krista. Mnozí jsou ukolébaní zlatým pravidlem, otcovstvím boha a bratrstvím člověka. Mnoho vlažných zednářů zůstává v křesťanských shromážděních, a pokud jsou i vlažnými křesťany, zůstávají neškodní. Ti horlivější brzy opustí křesťanská shromáždění. Přísaha zavazuje a každý, kdo upne svoji naději jinam než ke Kristu, snadno podlehne klamu, že dobrý člověk se může sám o sobě stát člověkem lepším. Zednáři uznávají, že člověk není dokonalý, ale má schopnost se jím stát - snahou, pilností a sebevylepšováním. Věří, že jsou všechna náboženství rovnocenná a všichni věřící jsou duchovními syny boha, ať jsou to muslimové, židé, hinduisté, buddhisté, mormoni či křesťané. Na první pohled se i může zdát, že jde o předvoj dnešního ekumenického hnutí. Zednář může být moudřejší, svobodnější, lepší a šťastnější skrze zednářský spolek. Pro zednáře platí - jednou zednář, navždy zednář. Polibek bible při přísaze zavazuje na smrt. Oprátka při obřadu, stejně jako tlak hrotu kružítka, který je symbolicky umístěn do středu levé prsní bradavky, připomíná že se nejedná o žert či laskavé pohlazení.

I večeře, černé přijímání - Black communion, připomíná večeři Páně. Přesto je zde veliký rozdíl. Podle vnějších znaků spíše připomíná satanskou černou mši. Za pontifikátu Pia X. měli zednáři černý prapor a satanskou hymnu. Účastníci černého přijímání jsou v černém a s kápí. Obrovská menorah - sedmiramenný svícen a stůl ve tvaru kříže je pokrytý černou látkou. Velmistr zvedne tác s chlebem a položí ruku na rameno muže, který stojí před ním, se slovy: "Jez a dej jíst hladovým" a podá tác dál. Totéž se opakuje s číší vína a slovy: "Pij a dej pít žíznivým." Po zha.snutí svícnu je obřad u konce.

Nejstarší historicky podložené zprávy o samotném hnutí Svobodných zednářů máme z Anglie, Irska, Skotska, Walesu. Nejdříve existoval rituál Starých svobodných a přijatých zednářů. Později vznikly v Evropě a Americe mnohé další. V Anglii to byl rituál yorkský, ve Francii skotský. V r. 1717 byla založena první velká zednářská lóže v Londýně. Zednáři veřejně vystoupili s programem náboženské svobody a odloučení církve a státu. Zednáři usilovali a usilují o mnoho na povrchu přijatelných a chvályhodných cílů. Jejich úkolem je pomáhat všem chudým, ženám a sirotkům, především vdovám a sirotkům zednářů, ať jsou kdekoliv na světě. Jsou proslulí dobročinností, zájmem o vzdělání, dodržování zákonů a ustanovení svobodných voleb. Kdo však má na mysli vznešené cíle pro blaho lidstva, neskrývá takové plány v tajných organizacích. Potom ani nemusí přísahat svým životem, že zachová tajemství. Zde jde o víc než o dobré skutky, zde jde o víc než o moc, zde jde o život.

Za posledních 270 let sehráli ve světě zednáři obrovskou politickou, vojenskou i kulturní úlohu. Historicky k zednářům patřili v Anglii král Edward VII., Edward VIII., Jiří VI., dále Pruský Friedrich Veliký, Jiří I. v Řecku, Stanislaus II. v Polsku, Petr Veliký v Rusku, král Kamehameha V. na Havaji. Ve 2. světové válce to byli Sir Winston Churchill, Omar Bradley, Douglas MacArthur. Z amerických presidentů jich patřila k zednářům většina. George Washington, Benjamin Franklin, jeden za druhým až po Theodora Rooswelta, W. H. Tafta, W.G. Hardinga, Franklina Rooswelta, Harry Trumana, Lyndona Johnsona, Geralda Forda, Ronalda Reagana, i president Bush je zasvěcen. Mezi hudebníky to byl Hayden, Mozart, o kterém se dokonce říká, že byl zavražděn, protože v opeře Kouzelná flétna vyzradil zednářské tajemství, kdy Neofyt prošel vodou a ohněm, aby tímto křtem získal nesmrtelnost duše. Mezi spisovateli to byl Kippling, Oscar Wilde, Mark Twaine, Puškin, Turgeněv, Tolstoj, filosof Voltaire a mnoho dalších. K zednářům náleželi a náleží věřící křesťané, protestantští i katoličtí, stejně jako útoční odpůrci křesťanů.

Z českých a slovenských významných osobností to byli Štefánik, presidenti Beneš a Masaryk, Kramář, dále architekti, lékaři, doktoři filozofie a práv a mnozí další zástupci profesionálních kruhů. Do jaké míry a do jaké hloubky byli tito lidé zasvěceni, nikdo z nezasvěcených neví.

Dnešní představitelé, nejen naší vlády, ale především vůdci mezinárodního vlivu, jsou do zednářství zasvěceni. Často jsou jmenováni čestnými členy.

V r. 1826 William Morgan vydal knihu "Odhalení zednářů". Za nejasných okolností byl zavražděn a 45 000 zednářů opustilo ze strachu zednářské lóže a víc než 2 000 lóží ukončilo svojí činnost. Lidská paměť je však krátká. Zednářství kvete a bují kolem celého světa. Jen v Americe se odhaduje členství na 4 - 7 miliónů. Nejedná se o spolek bezvýznamných utopistů, kteří chtějí lepší svět. Patří k nim světoznámé a významné osobnosti a jejich vzájemné vztahy vzbuzují mnohé otázky. Šestnáct amerických presidentů, 14 vicepresidentů, 18 senátorů, 76 členů Domu representantů a dva senátoři byli nebo jsou zednáři alespoň 32. stupně. Nejvyšší kruhy americké vlády, Nejvyšší soud byl dominován zednáři od r. 1941-71. Dnes polovina členů representantů soudního senátu jsou současní členové amerických zednářů.

Svobodný zednář musí věřit v jednu svrchovanou bytost, vzkříšení a nesmrtelnost duše. Diskuse o náboženství a víře je zakázána. Bůh, architekt vesmíru, se o člověka nestará. Svět postavil a staráme se my. Přesto je ujišťován, že Bůh odmění dobré skutky. Trojice velkých mistrů je král Šalomoun, Hiram - král z Tyru a Hiram Abiff, mistr stavitel. Zednáři jsou oddaní bohu architektu vesmíru, duchu Svatého Jana a Jana Křtitele.

Jedním z úkolů zednářů je znovuvybudování Šalomounova chrámu ve Svaté zemi. Šalomoun měl v úmyslu postavit chrám Bohu a stavitele pro tento chrám našel u týrského krále Hirama. Stavitel Hiram Abiff byl synem vdovy stavebního mistra a jako otec, i syn byl mistr v práci s bronzem. Hirama Abiff denně rozkresloval plány stavby chrámu. Podle legendy však Šalomoun na Hirama Abiffa žárlil nejen pro jeho stavitelský um, ale i pro královnu Balkis, která se do Hirama Abiffa zamilovala. Hiram svou velkolepou práci nikdy nedokončil. Šalomoun vědomě dopustil, aby byl Hiram Abiff zavražděn trojicí stavebních dělníků. Zedník Tamram, tesař Amru a havíř Methusalem Hiramovi podřezali krk a zasadili mu smrtelnou ránu do hlavy zednickým kladivem.

Mnohé z historie kandidát prožívá v jednotlivých stupních zasvěcení. Novic prvního stupně má oči zavázané a přes hlavu kápi, aby neviděl a přemýšlel o dosavadním životě, protože tímto krokem se vše mění. Je oblečený jen napůl, podobně jako buddhističtí mniši mají při vstupu do kláštera obnaženou levou polovinu hrudi. Levá paže je vysvlečená z košile. Kolem krku má novic modrou oprátku. Levá noha je bosá a má vyhrnutou nohavici jako symbol pokory. Na pravé noze má pantofel. Při přísaze kandidát klečí na levém koleni, levou ruku má pod biblí, pravou na bibli s kružítkem a úhelníkem. V přísaze říká: "Nabízím svou oddanost všemohoucímu bohu, ... k tomu mi bůh pomáhej".

Nový tovaryš dostane vysvětlení základních zednářských symbolů. Vševidoucí oko je symbol nejvyšší bytosti, velkého architekta vesmíru. Pyramida bez vrcholu, kterou i s okem dobře známe z jednodolarové bankovky, je nedokončený Šalomounův chrám. Další znaky, symboly a objekty, se kterými se u zednářů setkáme, jsou slunce, měsíc, hvězdy, schránka úmluvy, různá semena, lvi, hadi, rostliny, vějíře, svícny, sloupy, trůny, oltáře a mnoho dalších. K oblečení zednářů patří uniforma, zástěra, rukavice, fez, zednická lžíce a různé nářadí. Rozhodně se nejedná o zedníky a robotníky, či odborové vůdce.

Zástěra - měla připomínat Adama a Evu, kteří přikryli své pohlaví v ráji po spáchání prvního hříchu. Dříve bývala zástěra z bílé ovčí kožešiny jako symbol čistoty a nevinnosti. Nyní jsou zástěry zdobené odznaky a symboly. Při některých příležitostech bývá bílá zástěra potřísněna krví, což symbolizuje křest krví, nebo-li náhradu lidské vůle za vůli Boží. Kromě křtu krví znají zednáři další dva křty. Křest vodou a ohněm. Křest vodou symbolizuje obmytí duše a křest ohněm spaluje vše lidské a pozemské. Aby novic dosáhl stav prvotního člověka - Adama, musí projít čtyřmi živly - zemí, vzduchem, ohněm a vodou. Podobné mystické stavy nacházíme nejen u jógínů, buddhistů, mystiků, ale vloudily se i do některých dnešních církví.

Zednická lžíce - symbolizuje spojovací schopnost malty, která jednotlivé stavební částky spojí v jednu budovu, jednu hmotu, stejně tak jako bratrská láska spojuje lidstvo. Zasloužilí zednáři jsou obzvláště hrdí na odznaky, kterých si člověk začne všímat teprve tehdy, když o nich ví. V Americe je nevidíte jen na zástěrách, ale běžně je uvidíte na vozech vlivných mužů.

Rukavice je symbol síly a moci, také aby zachovaly zednářům čisté ruce, protože když přijímají svaté přijímání, dotýkají se přímo boha. Zednář dostává dva páry rukavic, aby mohl pracovat sám na sobě a na druhých. Druhý pár je určený pro dámu jeho srdce - bož.skou moudrost, pannu Sofii.

Přísaha se provádí na bibli. Na ní leží v určitém uspořádání kružítko, úhelník a uprostřed je písmeno G pro geome.trii, protože geometrie je v architektuře nejdůležitější disciplína. G také znamená řecky gnosis, nebo-li poznání, a vztahuje se k panně Sofii.

Podle stupně přísahy je bible otevřena v různých částech písma. Jednou v Ámos 7, jindy v Izajášovi. V prvním stupni přísahy je pravé rameno kružítka nad, levé pod úhelníkem. Druhý stupeň má levé rameno kružítka nad a pravé pod odvěsnou úhelníku. Ve třetím stupni přísahy je celé kružítko nad úhelníkem.

V druhém stupni přísahy má kandidát zavázané oči, odhalenou pravou paži, bosou pravou nohu, má vyhrnutou pravou nohavici a oprátku má kolem pravého ramene.

Třetí stupeň - kandidát na mistra zednáře je opět oslepený, bez košile, obě nohy má bosé, nohavice vyhrnuté a oprátku má kolem pasu. Mistr třetího stupně má zástěrku, která má v pase trojúhelníkový límec, na němž je zobrazeno všudypřítomné oko.

Po ukončení přísahy třetího stupně je nový mistr oblečen do plné parády, uniformy, ale má stále zavázané oči. V tomto okamžiku nastávají zkoušky, zda-li kandidát umí držet tajemství. Zde je mu naznačeno, co jej čeká, když tajemství vyzradí. Starší dozorce, představený, drží kandidáta za límec, ne že by mu jej upravoval, ale kandidátem pořádně zatřese a pravou rukou mu přejede přes hrdlo. Totéž se opakuje přes prsa. V přesném rituálu si kandidáta strkají z místa na místo, dokonce jej dozorce za límec zvedne do vzduchu a strčí do něj. Ten upadne do připraveného prostěradla. Starší si s kandidátem pohrávají jako kočka s myší a snaží se z něj pod výhrůžkami vymámit tajemství. Ještě šokovaný kandidát leží na zemi bez hnutí a čeká, co přijde dál. Někdy jej starší zabalí do prostěradla a položí do rakve. Okolo asistující bratři se modlí - celý rituál je inscenace smrti Hirama Abiffa.

V modlitbě se říká:

"For there is hope of a tree, if it be cut down, - that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease."

Strom má stále naději. Jestliže je poražen, výhonek vyrazí znovu. Jeho křehká větvička nikdy nezanikne.

Tovaryš i mistr zednář povstane a přijde symbolické stisknutí ruky. Podle toho každý zednář pozná, jakého stupně bratr dosáhl. Třetí stupeň má otevřené prsty tak, že mezi prostředníkem a prsteníkem je "V" mezera. Potom přijde objetí a pět symbolických tělesných doteků bodů bratrství. Chodidlo k chodidlu, koleno ke koleni, hruď na hruď, dlaň na plece a ústa k uchu.

Zednáři se rozlišují na vnitřní a vnější, někdy se říká praví a nepraví zednáři. Slovo pro nepravé, stínové zednáře, které se používá - spurious - znamená v překladu podvržený nebo také nemanželský. Jedna z málo známých skupin zednářů má 7 stupňů a dělí se na tři skupiny - modré, rudé a kapitulní. Pokud se ví, jsou známé pouze dvě osoby 6. stupně. Stínové zednářství má mnoho stupňů. První tři základní stupně - Modrá lóže - mateřská lóže je základem pro každého kandidáta. Účelem Modré lóže je přesvědčit členy, že jsou zasvěceni vznešeným cílům, že rozumí tajům zednářů, ale ve skutečnosti Modrá lóže slouží jako líheň schopných a oddaných zednářů, pro které jsou určeny jiné než dobročinné akce. Každý kandidát, který vstoupí do Modré lóže, je znovu a znovu ujišťován, ve všech třech stupních, že bůh odmění ty, kdo konají dobré skutky. Po dosažení třetího stupně má mistr zednář na vybranou pokračovat dále buď v yorkském nebo skotském rituálu. Oba rituály mají tři základní stupně plus 29 dalších. K yorkskému rituálu patří např. Maltézští rytíři a k nim se hlásí hrabě Černín i MUDr. František Lobkovicz. Tito rytíři opatrují mimo jiné i Pražské jezulátko.

Mnohé důležité a známé osobnosti dnešního politického světa mají zastoupení v 32. stupni. Dvacet devět stupňů je dále rozděleno na čtyři skupiny. První, 4. - 9. stupeň, je Lóže dokonalosti. Následuje sdružení Růžového kříže, jehož desatero učí, že všechna náboženství jsou si rovna, včetně všech stupňů satanství. Třetí je Rada Kadoše a čtvrtí jsou Křižovníci. Chrám vrchní rady je poslední, 33. stupeň. Má hlavní sídlo v americkém Washingtonu na adrese Severo-západní ulice mezi "R" a "S" ulicí. Vchod do chrámu zdobí dvě sfingy mramorových lvů s ženskou hlavou. Na hrdle jedné je kobra, egyptský znak života a božství. Druhá sfinga má ženský symbol plodnosti. Bronzové dveře jsou zdobeny egyptskými meči. Nad dveřmi je egyptský bůh slunce, 6 zlatých hadů. Uvnitř je chrám elegance a leštěného mramoru, vzácných dřev, zlata a soch. Zdi jsou zdobeny spletenci hadů. Sem přicházejí kandidáti 33. stupně, kteří jsou vybráni a jmenováni. Od kandidáta se očekává velká finan.ční oběť, dobrovolný příspěvek hodný takové pocty. Touha po nejvyšším stupni a společenském uznání vlivných zažehná jakoukoliv zdrženlivost vybraného kandidáta. Teprve zde přichází pro kandidáta nejzajímavější a nejdůležitější otázka: "Jsi křesťan?" Správná odpověď na tuto otázku, pokud je: "Ne, a také jím nikdy nehodlám být," otevře cestu do nejvyšších kruhů mocných. Na oltáři leží čtyři knihy: Bible, Korán, Kniha zákonů a hinduistické spisy. Kandidát je vyzván aby políbil knihu podle svého vyznání. Po přísaze dostane pohár s vínem z lidské lebky. Ze stínu zákulisí vystoupí kostlivec, který obejme kandidáta se slovy: "Ať mě tyto chladné paže obejmou, jestliže vyzradím tajemství" a obřad ukončí opakované Amen.

- kas -