Brzdí biblická víra rozvoj vědy?
Kdyby prý bibličtí kreacionisté převzali dnešní vědu, vedlo by to k druhému temnu vědy. Ve skutečnosti téměř všichni vědci, kteří položili základy dnešní moderní vědě, byli bibličtí křesťané a ne náhodou. Americký fyzik Oppenheimer nebyl křesťan, ale považoval křesťanství za základ dnešní moderní vědy. Dokonce prohlásil, že bez křesťanství by dnešní moderní věda neexistovala. Důvod je jasný. Vědci 16.,17. a 18. století věřili v rozumového Boha, který stvořil rozumem pochopitelný vesmír. Proto jejich bádání bylo vlastně stopování Stvořitelových tvůrčích myšlenek. Vždy hledali příčinně-účinnou rozumovou závislost. Všichni známe jména jako Newton, Planck, Farraday, Pasteur, Descartes atd. Biblická víra, nemluvíme o mystickém náboženství, neškodí vědě, naopak byla a je rozhodující složkou pro existenci vědy. Mnoho dnešních moderních vědců, kteří nesdílejí křesťanský biblický pohled, je svázáno do kazajky nahodilosti. Nekladou si totiž stejné otázky jako vědci minulých století. Nehledají ve vesmíru rozumný plán inteligentní bytosti, proto si již předem zavírají cesty, které by je vedly k novým vzrušujícím objevům. Jejich filosofie je ve slepé uličce. Proto, a to netvrdím já, nýbrž světský západní vědecký tisk, věda dnes přestává být objevující a degeneruje v pouhou technologii. Všichni víme, že technologie může být snadno zneužita k manipulaci obyvatelstva. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že jsem žil 37 let v nemoudré temnotě. Vědu jsem začal pořádně chápat, až když jsem uvěřil biblické pravdě. Proto se odvažuji tvrdit, že vědci minulých století, ač zdaleka neměli takové znalosti, informace a laboratorní vybavení, byli mravně a filosoficky na nesrovnatelně vyšší úrovni, než dnešní technologií a znalostmi zaslepená intelektuální třída znalců. "Věda" se stává filosofií, ideologickým nástrojem k manipulaci širších, méně samostatně myslících vrstev světového obyvatelstva.

O vysoké inteligenci dnešních vědců a lidí nepochybuji. Je to vrozená "mechanická" záležitost. Ale moudrost má daleko vyšší - duchovní podstatu. Proto můžeme mít superinteligentní vědce s minimální moudrostí a naopak obyčejné lidičky s malou inteligencí, ale moudré. I zvířata mohou být inteligentní, ale podstatu moudrosti neznají, protože nebyla stvořena k Božímu obrazu. Moudrost je schopnost rozlišit vnitřní, duchovní podstaty a vztahy. A právě v nedostatku moudrosti, ne inteligence, vězí kámen úrazu mnohých dnešních vědců. Světští vědci netrpí nedostatkem inteligence, trpí mravním úpadkem. Jejich moudrost utrpěla smrtelnou ránu a zakrněla, ačkoliv jejich inteligence, jež se nese na fyzickém těle, je většinou fenomenální. Inteligence je závislá na tělesném zdraví. Inteligentní člověk se může v okamžiku těžkého úrazu proměnit v člověka s mdlým intelektem, ačkoli jeho osobnost neporušeně existuje dál. Slovník tvrdí, že inteligence je schopnost zapamatování a použití nabytých znalostí. S určitým potenciálem inteligence se už rodíme, a zda jej rozvineme do optimální míry, už nezáleží na vrozené inteligenci, ale na nabyté moudrosti. Svou vlastní morálkou, humanistickou materialistickou filosofií si mnozí vědci zavírají vrátka k novým a převratným vědeckým objevům. Z bible víme, že:

• Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. (Ž 111,10)

Taková moudrost rozvine vrozenou kapacitu inteligence vrchovatě a také jí nejvhodněji a optimálně použije. Kdyby biblická moudrost převzala dnešní vědu, temnota by se vyplnila prozíravým světlem. Kdyby kreační biblická moudrost prostoupila vědeckou obec, byli bychom svědky objevné renesance, nikoli temna, jak dnešní evolucionisté tvrdí.

Evolucionisté tvrdí, že kreacionisté jsou pseudovědci, protože vycházejí z víry v Boha, dříve než začnou zkoumat. Pravda, kreacionisté jsou ode.vzdáni Bohu, ale evoluční vědci jsou odevzdáni hmotě ještě dříve, než začnou formulovat svoje závěry. Bez odevzdání se jedné nebo druhé základní filosofii nelze vůbec existovat. Agnosticismus, filosofie nevědění a nepoznatelnosti, je logické protiřečení. Jak může agnostik vědět, že nemůže vědět? To je, jako kdybych česky řekl, že neumím vyslovit ani jednu větu česky.

Profesor cambridgeské univerzity Stephen Hawking, autor nejvýznamnějších kosmologických teorií posledních let (mj. teorie tzv. "černých děr"), je nejslavnějším fyzikem od časů Alberta Einsteina. Bude trvat dlouhou dobu, než profesor Hawking bude známým pojmem ve školních osnovách. Jeho myšlení a závěry totiž podkopávají všechny ostatní teorie a nauky o miliónech let vývoje.

Hawking přednesl spolu s Penrosem teorii takzvaných "singularit" - bodů, v nichž je hmota nekonečně hustá. Vzhledem k tomu, že matematické vyjádření fyzikálních zákonů nemůže pracovat s nekonečností, Hawking došel k logickému závěru, že fyzikální zákony nejsou na úrovni singularit aplikovatelné a že je tedy možné doslova všechno. Podle některých fyzikálních teorií vesmír vznikl ze singularity, která explodovala při takzvaném velkém třesku. Jenže Hawking si brzy uvědomil, že nelze zcela pochopit vesmír, který vznikl v bodě, kde je doslova všechno možné. Velký třesk mohl být okamžikem stvoření hmotného světa. "Jestliže připustíte, že vesmír vznikl porušením fyzikálních zákonů, pak nemůžete spoléhat na nic nepředvídatelného." Zde nám slavný fyzik potvrzuje, že fyzikální zákony nevznikly samy o sobě, ale mohou být součástí Božího stvoření.

Hawking vypracoval koncept "imaginárního" času, odlišného od času "reálného", kterým měříme svou existenci. V imaginárním čase neexistují hmotné singularity. Vesmír je konečný, nemá však hranice ve fyzickém smyslu. Hawking upozorňuje, že i v teorii relativity existuje pojem zvaný dilatace času (tedy jeho řídnutí nebo rozpouštění). Čas se za určitých okolností a souvislostí zrychluje nebo zpomaluje. Bible takové události popisuje a lidé se usmívají. Aby člověk mohl chápat dosud zdánlivě nepochopitelné události a souvislosti ve vesmíru, musí nalézt a vypracovat fyzikální zákony, které platí za všech okolností, tedy i při vzniku vesmíru. Dnešní fyzik se nemůže spokojit s tím, že výjimky z fyzikálních zákonů přenechá teologům a mystikům.

Hawking tvrdí, že do dvaceti let bude člověk schopen pochopit smysl, příčiny a zákony vesmíru od samého jeho vzniku, a tím chápat smysl Boží. Spolu s Einsteinem věří, že Bůh s vesmírem "nehraje kostky", ale tvoří jej podle přesných a zjistitelných zákonů. "Jestliže někdy objevíme kompletní teorii vesmíru, bude tak srozumitelná, že ji časem v zásadě pochopí každý, nikoli jen několik vědců," píše Hawking ve své knize "A Brief History of Time", která se proti očekávání nakladatelů stala miliónovým bestsellerem ve dvaceti jazycích. (Respekt 91, Benjamin Kuras, Londýn)

- pst -