REINKARNACE
Znovu nám poslouží snad nejhutnější biblický verš:

Nikoliv, nepropadnete smrti (reinkarnace). Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči (esoterismus) a budete jako Bůh (panteismus) znát dobré i zlé (relativismus). (Gn 3,4-5)

"Nikoliv, nepropadnete smrti" - v Novém věku znamená reinkarnaci, nebo-li převtělování. Nový věk učí, že se nemusíme obávat smrti. Smrt je ošemetná otázka! Jestliže po smrti nic není a smrtí vše končí, proč se smrtí vnašich myšlenkách tolik zabýváme? Protože smrt je začátek věčnosti a té se podvědomě bojíme. Bůh nám vložil do srdce touhu po věčném bytí a zároveň i strach ze smrti, aby nás přivedl kpřemýšlení. Smrt není konec, ale začátek věčného života buď s Bohem nebo věčné existence bez Boha v ohnivém jezeře. Bůh nám dal svědomí, které právě nespasené usvědčí, protože každé slovo, každá myšlenka, každý čin je zaznamenán v našem mozku. Bůh ví, jak připomenout každému, co vživotě vykonal nebo natropil. Svědci našich rozsudků budou Bůh a my sami. Dva svědci biblicky stačí. A tak se nedivme, že se v bibli dočteme:

Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a ke slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Kristus Ježíš jest Pán. (F 2,9-11)

Představme si, že i Hitlerova a Stalinova kolena se podlomí, protože se podlomí všechna kolena celého podsvětí a přiznají, také díky svému osobnímu a Božímu svědectví, že Kristus je Pán. Ano, odtud pochází náš strach ze smrti. Z našeho nečistého svědomí.

Nový věk přichází se Satanovou lží - "nikoliv, nepropadnete smrti". Jak se nám to hříšníkům hodí. Hned z nás spadne osobní zodpovědnost za to, co jsme v životě natropili. Hamlet si tak jistý nebyl, proto přemítal nad otázkou být či nebýt. Převtělování má ohromnou "převahu" nad biblickým pojetím smrti. Převtělování vylučuje strach ze smrti, protože smrt prý není nic víc, než přechod z jednoho druhu bytí do druhého, aniž by se změnil základ nebo podstata bytí.

Víra v převtělování dává zkušenosti a poznání ráz všeobecnosti a nevyhnutelnosti. Tak se vysvětlí nevysvětlitelnost zla a dobra. Tak se vysvětlí, že jeden je postižen osobním neštěstím, druhému se katastrofy vyhýbají. Nacisté také spalovali Židy a někteří vůdcové, včetně Himlera, byli přesvědčeni, že Židům prokazují dobro, protože vdalším životě na tom budou lépe.

Křesťanství chápe úplně obráceně pojem dobra a zla. Bible učí, že tento svět je přeplněn nepravostmi. Převtělování naopak učí, že vše ve světě běží podle zákonů karmy. Důvod našich bolestí, útrap a osobních katastrof je prý vysvětlitelný a tak můžeme čerpat odvahu k zdolávání dalších životních těžkostí z naděje v převtělování. Nedivme se, že se potom indický ubožák na smrt třese, aniž by se snažil vylepšit svůj osobní úděl. Převtělování stojí na třech pilířích:

* První pilíř je panteismus, kde je všechno bůh. Hmota, dobro a zlo jsou pouhé iluze a ve skutečnosti vůbec neexistují. Pro panteistu má veškerá realita duchovní podstatu.

* Druhý pilíř, na kterém teorie převtělování spočívá, je stěhování duší, nebo-li transmigrace. Dlouho před Darwinem hinduisté věřili v evoluci. Evoluce duše je znázorněna řadou spojitých kruhů a každý další kruh je o stupínek výše než předchozí. Kruhy jsou bez začátku a bez konce. Celý hinduistický pojem evoluce je nekonečné tříbení kduchovní dokonalosti. Tento systém pomalu ale jistě nedovolí nežádoucím a nezpůsobilým evoluční vzestup. Je to vlastně pročišťování celého božstva. Jako by božstvo ze sebe svlékalo hadí kůži. Jako by se božstvo zbavovalo nepotřebných parazitujících buněk. Navštivte chrámy v Indii a na Bali a jejich obrázkovou výzdobu často můžete přetisknout do vědeckých prací pojednávajících o evoluci. Netvor se zvedá zbahna coby had, pak přerůstá ve vyšší tvory, až do dítěte, potom dospívá, stárne a stařec je změněn v kostlivce a ten upadá do prachu a přeměňuje se zase v nějakou tarantuli. V tomto konceptu vězí nesmírné nebezpečí. Můžeme se sice odtrhnout od materialismu, ale materialistickou metodologii můžeme snadno přenést do našeho nově nabytého idealismu, a to může být právě panteistické převtělování.

Nezapomenu na vynikajícího Hrušínského ve "Spalovači mrtvol". Tento film každému objasní část filosofie Nového věku a kam tato víra vede. Spalovač mrtvol dovedl hinduismus do chladných logických závěrů, až se esesáci sami divili. Převtělování věří, že rostliny, zvířata a lidé jsou tak spřízněni, že se duše mohou stěhovat, přeskakovat zjedné tělesné schránky na druhou. Nahoru, k dokonalejším schránkám, idolů, k méně vyvinutým schránkám.

Přestože novověkisté věří v iluzornost hmoty, všeobecně přijímají Darwinovu evoluční domněnku, protože doplňuje jejich mnohem důležitější evoluci duše. Na jedné straně, každý avšechno je bůh, na druhé straně, všechno a každý se vyvíjí a stává bohem. Problém celé této duchovní evoluce prý vězí jenom v tom, že v tomto těle nemáme dost času k sebezdokonalení, proto se duchovně vyvíjíme vrůzných tělech. Převtělování učí nejen duchovní evoluci - vzestup, ale i devoluci - sestup. Jestliže prý nahromadíme nevhodou karmu, tak můžeme sestoupit do nicotnosti negativní nirvány. Devoluci se však novověkisté moc nevěnují, protože západní myšlení je spíše optimistické a chce se zabývat pouze pozitivními jevy. Takže namísto vzestupných a sestupných cyklů Nový věk učí, že každý nový cyklus je moudřejší a složitější než předešlý.

* Třetí pilíř, na kterém převtělování spočívá, je karma. Karma je neodvolatelný a nezvratitelný zákon, podle něhož si každý lehne tak, jak si ustlal. Každý dostane podle svých zásluh. Nikdo se potom logicky nemůže ohánět stejnými právy. Někdo se narodí smenšími životními výsadami než druhý, protože bude v tomto životě splácet natropené zlo z předchozího života. Ten druhý se zase naopak narodil světšími privilegii, je na své cestě k nirváně výše, díky svému vzornému chování v předešlém životě. Použití této víry, na kterou sedá jako na lep Nový věk, vede ke katastrofismu, jaký známe nejen z Indie. Nižší kasta slouží vyšší, vyšší nikdy neslouží nižším. Proč by měli ti, kterým se daří lépe, pomáhat nuzákům? Vždyť nuzáci teď trpí, protože si to zaslouží. Nuzní pouze splácí své dluhy. Jak si ustlali, tak dnes leží. V Indii můžete vyjít z přepychového hotelu a venku na ulici málem přeskakujete mrtvoly. Domyslíte-li jejich panteistickou a převtělovací víru, musíte přiznat, že bezcitnost je logický závěr toho, v co věří. Vždyť když pomůžete chudákovi, tak vlastně narušíte jemnou rovnováhu spravedlnosti karmy. A i chudák, začne-li se tlačit výše, nesplatí své bývalé dluhy. A tak se nuzák také těší, že si svým utrpením vykoupí lepší budoucnost příštího života. Ve vesmíru prý existuje neosobní účetnická síla, která vede spis našich skutků, s položkami "má dáti" a "dal". Takže výška schodu, po kterém sestoupíme nebo vystoupíme do příštího životního cyklu, je podmíněna našimi skutky v tomto životě. Konáme-li zlo, sestoupíme, položka v sloupci "má dáti" převyšuje položku ve sloupci "dal." Konáme-li dobro, vystoupíme, položka v sloupci "dal" převyšuje položku v sloupci "má dáti." Rozdíl položek určuje výšku schodu. Bible naopak říká:

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Čím více duše odmítá materiální svět, tím více se prý odpoutává, uvolňuje a osvobozuje od tohoto hrozného materiálna a tak nabývá univerzální vědomí. Čím je uvolněnější, tím je zachráněnější. Konečná spása duše je její pohlcení do věčné duchovní reality, a to je nirvána. Celým světem oslavovaný Ghandí v r. 1931 protestoval proti požadavku Angličanů, kteří chtěli udělit nedotknutelné kastě zastoupení v parlamentu. Ghandí vyhladověl téměř ksmrti, jen aby zamezil takovému neslýchanému humanitnímu požadavku. Světové přijímání panteistické a reinkarnační filosofie nejlépe dokreslil velkofilm "Ghandí," který vyhrál na festivalech snad všechny ceny, jež se vyhrát daly. V tomto flagelantském filmu se Angličané zmrskali sebeportrétem bezcitných otrokářů. Ghandí vyšel z filmu jako Ježíš. Vždyť to sám i řekl: "Já jsem Žid, hindu, muslim i Ježíš." Po zhlédnutí tohoto veledíla, o němž mluvil kde kdo, jste nabyli dojmu, že Indie je chudou Indií díky bezohledným Angličanům.

A teď si představme, když nějaký profesor v bílém plášti, s tituly před i za jménem, přijde s vysvětlením, že převtělování objasňuje, proč se jedno dítě narodí zdravé a krásné se všemi předpoklady k úspěšnému životu, a druhé dítě zmrzačené, závislé a neschopné. Nezdá se vám, řekne tento vědec, že tohle je výsledek převtělování? Jak je to logicky spravedlivé ve srovnání třeba s biblickým křesťanstvím, jehož Bůh připouští takovéto a ještě horší nespravedlnosti! Vždyť i mrzáček bude mít příležitost se v příštím životě uplatnit. Ať matka zpřeráží svému dítěti končetiny, ať otec znásilní svou dcerku, karma učí, že na světě neexistuje nespravedlnost. Vše, co se těmto nevinným dětem přihodí, je pouze splátka za předešlý život. Převtělování logicky vysvětluje aospravedlňuje homosexualitu, která je snad nejvíce rozbujelá právě v Indii. Homosexuální muž byl přece vminulém životě ženou, a proto je pohlavně přitahován k muži. To je přijatelné vědecké vysvětlení. Podobně můžeme ospravedlnit i nevěru. Naše dnešní milenka byla vlastně naší manželkou vpředešlém životě. Nebo, jseš-li dnes podváděn svou ženou, dobře ti tak, totéž jsi dělal svým manželkám. A tak karma řídí spravedlnost skrze převtělování a ospravedlňuje cokoliv.

Převtělování svádí. Lidé se přestávají bát smrti, protože se nebudou muset nikomu zpovídat. Převtělování je opravňuje k tomu, aby žili, jak doposud žili. K tomu jim také dodávají odvahu knihy a časopisy o prožitcích lidí, kteří byli klinicky mrtví a zase se vrátili zpět do svého těla. Téměř všichni viděli světlo a byli zklamáni, když se museli vrátit zpět. Jenom malé procento prožilo negativní pocity. Vzpomínám si, někdy v raných 60. létech jsem četl včasopisech o dětech, narozených obyčejně v Indii, jak mluvily jinými jazyky, jak popisovaly města, příbytky aosoby, které byly sta a sta kilometrů vzdáleny od jejich bydliště. Přesně popisovaly své bývalé rodiče a sourozence, a když je do těchto míst odvezli, vše bylo přesně tak, jak popsaly. Jediný závěr - důkaz převtělování! Tyhle článečky nás již tehdy připravovaly na dnešek a blízkou budoucnost. Myšlení, odkojené evoluční teorií a dialektickou metodologií hladce a snadno přijme tuto Satanovu lež - "nikoliv, nezemřete." Jak snadno svět uvěří převtělovací lži. Osobně jsem jí věřil také. Vždyť to všechno znělo tak vědecky a o materialismu jsem si byl jistý, že je překonaný nesmysl. Jestliže je převtělování pravda, pak zvítězí každý z nás. To si právě ve své hříšnosti všichni přejeme. Nezáleží na tom, co jsme provedli, vždy máme novou evoluční šanci, a devoluční převtělování je pro západně smýšlející lidi stejně "orientální" jako peklo. Takže nashledanou na nirváně sHitlerem, Stalinem a dalšími výtečníky.

Novověkisté často argumentují, že také bible učí převtělování. Jejich nejtypičtější argument je následující verš.

Cestou uviděli člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" (J 9,1-2)

Novověkisté tvrdí, že bible učí, že zhřešíš-li v předešlém životě, můžeš se příště narodit slepý. Ale Ježíš tuto převtělovací teorii vyvrátil okamžitě (J 9,3): "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se v něm zjevily skutky Boží."

Ježíš jasně udal důvod jeho slepoty. Kdyby tyto verše dokazovaly převtělování, tak zároveň dokazují nespravedlivost karmy, protože ten člověk byl slepý, ačkoliv byl v předešlém životě bez hříchu. Židé se však ptali docela normálně. Hřích je dědičný z Adama na nás a z nás na naše děti, proto ta otázka - zhřešili jeho rodiče? No a člověk je hříšný od početí, už v matčině životě - v hříchu mne počala moje matka - člověk je tedy hříšný dřív, než vyjde z lůna na svět. Židé biblicky věřili, že člověk může hřešit už v matčině lůně před svým fyzickým narozením. Mormoni, kteří věří v duchovní předexistenci každého člověka, používají výše uvedený verš jako důkaz svého učení.

Novověkisté věřící v převtělování často tvrdí, že jsou ve spojení s dušemi zemřelých, že s nimi hovoří, že jim mrtví nikdy nelžou a že jim sdělují jenom čistou pravdu. Novověkisté se často ozbrojují slovem "světlo". Zemřelí také prolétají tunelem světla. Novověká literatura se slovem "světlo" jenom hemží. Nezapomínejme, že Satan je bývalý Lucifer, což znamená světlonoš.

... vždyť sám Satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapivého na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti a jejich konec bude jako jejich skutky.(2K 11,14-15)

Připomeňme si ještě jeden biblický verš, který úplně vyvrací převtělování.

A jako každý člověk jen jednou umírá a potom bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých. (Žd 9,27-28)

Kdyby bible učila, že Kristus byl obětován opakovaně, tak by vlastně učila převtělování, protože opakovaná Kristova smrt by znázorňovala opakující se lidskou smrt.

RELATIVISMUS
Třetí Satanova lež: "budete znát dobré i zlé" je dnešní rozbujelý relativismus. Jinými slovy, "budete jako Bůh znát dobré i zlé", a tím pádem nemusíte brát ohledy na Boží názor, co se morálních otázek týče. Adam a Eva, amy snimi, si dnes můžeme ustanovit jakákoliv morální pravidla. Jsme pány, kapitány a inženýry svých vlastních osudů. Pravda, i hříšný člověk má svědomí, které mu napoví, co je dobré aco je zlé. Hříšný člověk má i rozum amůže zvážit svá rozhodnutí. Jenže pravdou zůstává, a mnoho lidí s ní nebude souhlasit, že bez biblického Božího návodu člověk nemá objektivní pevnou morální základnu. Že je dnes a vlastně už od Adamových časů morálka nestálá, je zřejmé. Morálka je pro člověka subjektivní záležitost, tedy něco, co sídlí v nás a ne mimo nás. Satan nám slíbil, že budeme znát dobré i zlé.

Již jsme se zmínili, že člověk může rozumovat v rámci svého svědomí, ale kromě toho potřebuje vrchního soudce, který stojí mimo něj, a který je pro něj objektivní a absolutní. Bez absolutního morálního soudce, bez biblického Božího zákona může být morálně ospravedlněno i masové zplynování Židů. Relativismus byl a bude. V tomto století byl relativismus vyzdvižen ve fyzice a rychle přesedlal i do myslí filosofů, vzdělanců i prostého lidu, a to právě v morální sféře. Na Západě začíná převládat názor: Co je pravda pro mne, nemusí být pravda pro tebe. Nemám kdispozici přesné statistiky, ale můžeme všeobecně říci, že víc než polovina západně smýšlejících lidí věří v relativní morálku. Znám to z diskusí především s mladými lidmi. Mladí na Západě nemají pevný nerelativní absolutní bod, na němž by stavěli. Zeptáte-li se dnes někoho, jaký má názor na užívání drog, dostanete obyčejně odpověď - to záleží na tom, z jakého hlediska to posuzujeme... A tato odpověď, nazírání na věci z různých úhlů, je pumpována do mladých lidí na všech vzdělávacích stupních. Byl bolševismus v našich zemích morálně spravedlivý? No to přece záleží, z jakého hlediska jej posuzujeme? Z hlediska bolševiků to byla prospěšná a morálně podložená pravda. Z hlediska většiny národa to byl nemorální systém a teror, protože bolševismus neprospíval většině národa.

A co třeba německý fašismus? Zhlediska osmdesáti miliónů Němců byl prospěšný. Vždyť měli zaměstnanost, zabezpečení, rekreaci a slib nadřazené vlády. Z hlediska nás, méněcenných?... Vše, co chci těmito příklady objasnit, je, že bez objektivní, nerelativistické morální základny, která sídlí mimo nás, lidstvo bude v budoucnosti vrávorat od fašismu k bolševismu avším mezi tím. Historicky jen v těch zemích, kde do určité míry byla uznávána absolutní biblická morální základna za jakž takž pravdivou základnu, se dařilo lidštějším, tedy demokratičtějším systémům a to zase jen krátce. Historie zná z 99 % jen krutovlády, protože člověk čerpá morálku subjektivně ze sebe.

Dnes, kdy se dere do popředí Nový věk se svou panteistickou a reinkarnační vírou, můžeme očekávat jen geometrický skluz do relativistické morálky. Důvodů je mnoho. Filosofové a antropologové již dlouho prohlašují, že morálka stejně jako jazyk je v různých kulturách různě vyvinuta. Proto morálka Šuarů, lovců lebek v Ekvádoru, nebyla ani horší ani lepší než třeba morálka puritánů. Proto se bibličtí misionáři musí neustále potýkat s novověkými antropology, filosofy a moderními vědci, panteistickými zbožňovateli přírody, kteří chtějí zachovat stůj co stůj primitivním národům jejich ďábelskou morálku uřezávání hlav nebo zabíjení novorozených děvčátek. Ďábelskou morálku mají nejen primitivní kultury, ale i my. Vždyť bible učí, že Satan je vládce tohoto světa. Tito novověcí vzdělanci nám již po desetiletí namlouvají, že morálka musí být taková, aby byla přijatelná všem. Co je funkční dnes v určité zemi a národu, nemusí být funkční zítra. Morálka je tedy pohyblivá kterýmkoliv směrem. Potom může přijít silnější národ s nápadem, že by bylo přijatelnější, aby takové legrační národy, jako třeba krymští Tataři, Slováci nebo Češi, vůbec neexistovaly. A ejhle, dnešní novověká filosofie gumové morálky ospravedlní na základě našeho názoru na kvalitu života, eliminaci jedinců, kteří jsou pro novou společnost nevhodní. Snadno přijmeme opatření populační kontroly, genetickou manipulaci, embryonální pokusy a euthanasii.

Filosofové a novověcí vědci si vymysleli tzv. situační etiku, která učí, že morálka nemůže být v každém případě objektivní. Morálka je prý určena momentální situací. Proto se nedivme, že tohle myšlení ve většině západních mozků přináší naprostou netečnost. Proto nám nikdo nepřispěchal na pomoc v r. 1968, proto se nikdo na Západě nepřetrhl, aby pomohl Kurdům, Baltským republikám a nechce zasáhnout v Jugoslávii. V dané situaci je přece naše reakce morální. Neškareďme se na Západ, vždyť materialistická dialektika napáchala v našich duších ještě větší škody. Třebaže relativismu v morální sféře věří kde kdo, tato víra nemůže být racionálně, tedy rozumově obhájena. Jestliže účel světí prostředky, jak všichni situacionisté věří, potom musíme najít a objevit nějaký objektivní účel, nějaký objektivní cíl, který ospravedlní a posvětí prostředky. A protože člověk nemůže subjektivně v sobě ustanovit cíl a smysl, potom všechny jeho cíle jsou stejně subjektivně relativní jako jeho prostředky, kterými jich dosahuje. Ani jeden světský filosof dosud nevysvětlil a neobjevil smysl a cíl lidské existence. Člověk sám v sobě nemá jiný cíl než uspokojení svých pěti smyslů a marně doufá, že mu toto fyzické uspokojení objasní smysl života a přinese klid a mír do duše. V tomto hledání člověk používá všech prostředků, aby dosáhl svých fyzických a mocenských cílů.

Cíl a smysl našeho bytí však existuje objektivně mimo nás z jednoho prostého důvodu. Účel výrobku je vždy stanoven výrobcem a nikdy nevězí ve výrobku samém. Proto i člověk, stejně jako výrobek, není svébytný. Kdybychom se stvořili sami, potom bychom si určili cíl a smyl života. Smysl naší existence není z nás, ale z našeho Stvořitele. Bez Stvořitele neznáme cíl, ani svůj smysl, a potom nemůžeme pravdivě znát ani morální zákony, které nejsou ničím jiným než prostředek, jak tohoto cíle dosáhnout. Jestliže je naším účelem porobit si souseda, aby nám sloužil, potom může být posvěcený prostředek i násilí. Jestliže je naším účelem a cílem intimní a duchovní spojení s naším Stvořitelem, potom posvěcený prostředek je ukřižovaný a vzkříšený Kristus, jenž stanoví naši objektivní, ne subjektivní morálku. Proto také snadno rozpoznáte věřícího od pobožného. Věřící mluví o Něm, o Bohu a co pro nás udělal a dělá. Pobožný hovoří o své denominační příslušnosti, o sobě, co udělal a dělá pro Boha, a vše ostatní se změní z objektivity na subjektivitu. Boží objekt je absolutní, protože je svébytný. Lidský subjekt je vždy relativistický, protože sám o sobě nemá pevný, absolutní cíl.

Novověká teorie tvrdí, že každá morálka je dobrá, jen když je funkční. Čiňme cokoliv, hlavně když to subjektivně funguje. Když nám něco prospívá a dělá dobře, tak to musí být přece správné. Kolik křesťanů podlehlo transcendentní meditaci jenom proto, protože může snížit krevní tlak. Tohle však neznamená, že transcendentní meditace je dobrá jen proto, že funguje. Kolik křesťanů praktikuje hypnosu? Kolik křesťanů se oddává transům, které hraničí se spiritismem, vyhánění ďáblů, věštění, výkladu snů, rádobybožími proroctvími a pochybným zázrakům? Nový věk proniká do církve Ježíše Krista, přestože nás Ježíš jasně varoval:

Ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: "Pane, Pane, což jsme ve Tvém jménu neprorokovali a ve Tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve Tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?" A tehdy jim prohlásím: "Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti" (bezzákonnosti). (Mt 7,21-23)

Nový věk zní náramně. Nový věk je shovívavý a benevolentní. Nový věk hlásá soulad a harmonii mezi národy. Nový věk proklamuje mír a spravedlnost pro všechny. A toho všeho prý Nový věk dosáhne pohroužením se do hlubin duchovních sil vesmíru, aby člověk mohl objevit a prozkoumat svůj skrytý potenciál. Zní to vznešeně, ale Satanova lež a proroctví Adamovi aEvě zněly také tak, a kde jsme? Za maskou míru a lásky vězí úplný rozklad morálky. Nový věk otevřeně prohlašuje, že nemůže rozlišit mezi dobrem a zlem. Dobro a zlo jsou jen relativní pojmy, protože ve skutečnosti vůbec neexistují. Nový věk je ta nejkrutější a nejbarbarštější filosofie, protože logicky nemůže odsoudit ani Stalina ani Hitlera. Bůh je v panteistickém hinduismu aNovém věku všechno, proto bůh aSatan představují jednotu. V křesťanství Bůh a Satan nemohou být totožní, protože bible učí, že Bůh stojí mimo anad svým stvořením. V novověkém relativismu bůh je Satan a Satan bůh. Záleží jen na tom, z kterého hlediska jej posuzujeme. Východní myšlení a tedy inovověké myšlení se vyznačují tím, že jsou vědomě iracionální, nesmyslné anelogické. Jen proto, že nás novověké metody uspokojují, vůbec neznamená, že jsou správné. Úchylného požitkáře také uspokojí sexuální vražda, apřesto to neznamená, že jeho akt je správný. Satan nás láká různými prostředky, ale má vždy jeden cíl. Odvést pozornost od Boha k člověku.

Protože každý člověk, ať materialista či novověkista, byl stvořen k obrazu Božímu, tak je i pro ně nemyslitelné žít bez morálních hodnot. Nelogičnost vězí v tom, že nebibličtí věřící nemají své morální hodnoty ničím podepřené. Logické a úplné zavedení jejich víry do života by znamenalo to nejžhavější peklo již zde na zemi. Díky Bohu za jeho milost, za svědomí vložené do našeho srdce, které často přebíjí hrůzu toho, čemu začíná většina lidstva věřit. Přesto se obávám, že novověká filosofie bude stále více pronikat do každodenního života, že pozemské nejžhavější peklo a lidské utrpení je ještě před námi.

Panteismus, že vše je všechno, nám vnukl i vznešené politické cíle. Lidé prý mohou skrze svou duchovní evoluci zachránit sami sebe. Vyřešení světových krizí ve všech oblastech našeho jednání může být dosaženo pouze skrze jednotu a jednotné vědomí, že vše, ty jsi já a já jsem ty a všichni jsme bůh. Tento relativistický slepenec navrhuje také jednotnou světovládu, aby odvrátila sebezničení lidstva. Novověkisté už mají svá přikázání sepsaná.

- pst - (pokračování příště)