Milá Marcelo,
člověk míní a Pán Bůh mění a tak když jsme se loučili, neuvědomovali jsme si plně vážnost situace. Možná, že je to tak lepší, aspoň na Tebe máme vzpomínky bez slz v očích. Znám to dobře z loučení s Helenou, která nás také předešla. Na letišti jsme brečely a smály se dohromady. Loučení je vždycky těžká věc, ale přesto v něm není beznaděj. Když se s někým loučíme, nikdy nevíme jestli to není naposled. Tak to bylo i s mým tátou. Na rozloučenou mi říkal, abych nebrečela až umře, a za deset dnů po naší návštěvě zemřel.

Děkujeme Pánu Bohu, že nám i Tobě dal příležitost abychom se potkali a poznali, aspoň na krátko a pevně věřím, že jsme Ti pomohli odpovědět na některé otázky a že jsi přečetla knížku Zápas o duši. Snad jsi připravena na vše co je před Tebou. Je toho za život tolik a všichni, kteří ignorují existenci Pána Boha, nemohou nikdy rozumět a pochopit jeho plán, jeho záměry a náš vztah k Pánu Bohu. Sama víš, že plán spasení je pro každého bez rozdílu jednoduchý a přístupný. Tento svět je pro nás pro všechny jen společnou čekárnou. Kdo Pána Boha během života přijme, může čekat ve smělém doufání na promoci.

Marcelo, ničeho se neboj, Pán Bůh Ti dá dostatek síly, odevzdej vše co jsi a co máš do Jeho vedení, nech se vést i nést s naprostou důvěrou, jako malé dítě, které nemá strach ani když jej rodič obrátí vzhůru nohama. V každém životě jsou radosti, starosti i utrpení a pokud mohu mluvit za sebe a částečně i za Tebe, Pán Bůh nám dal mnoho požehnání. Dal nám poznat radost, lásku, rodičovství, dal nám smysly vnímat, poznat, učit se z dobrého i špatného, ale především nás přivedl k sobě, abychom ho poznali a našli u něj klid, mír a lásku, po které všichni toužíme. Dal nám příležitost se radovat z přítomnosti a těšit se na budoucnost. Všichni máme tendenci Pána Boha zpovídat proč dovolí to či ono, ale Pán Bůh nám dává prostor a svobodu, aby nám ukázal jací jsme a že to bez něho sami nezvládneme. Nastavil nám zrcadlo a vidíme sami sebe. Pán Bůh žádnou hrůzu netropí. Co kolem sebe vidíme je naše práce. Každý z nás dojde na rozcestí, všichni se musíme rozhodnout sami za sebe a rozdělit se. Jsou jenom spasení a nespasení. Třetí kategorie lidí neexistuje. Potom pohled dolů do pekla musí naplnit každého z nás nekonečnou vděčností, čeho jsme ušetřeni. V realitě pekelného a nekonečného utrpení je i "přítelkyně rakovina" jenom maličkost.

Marcelo vím, že nejsi uplakané děcko, přesto budeš mít těžké chvíle a slzy v očích. Snaž se smířit v myšlenkách i doopravdy se všemi, i těmi, kteří Ti vědomě či nevědomě ublížili, aby přes Tvoje útrapy poznali sílu Tvého vítězství. Jestliže Ti nezbyde síla na nic jiného než na modlitbu, Pán Bůh slyší a neopustí Tě. Když si uvědomíš jak Kristus trpěl, byl bez viny, bez hříchu, nesl všechno utrpení světa, bolest, potupu, zradu, pomstu, nenávist a zlobu všech, kteří ho nepřijali za svého, přestože měl možnost a možnost stále má, každému ukázat. Přesto bez odporu a trpělivě všechno snesl, potupu i smrt, aby nám otevřel cestu do nebe. Bible nás učí abychom byli jako Kristus, to znamená, abychom také snášeli utrpení.

Za tu dobu co jsme poznali Pána Boha, nás předešlo na život věčný několik mladých kamarádů. Jak se zdá, s léty to bude jenom přibývat. Pokud to byli křesťané, bratři a sestry v Kristu, radovali jsme se za ně, protože jsme se rozloučili jenom dočasně. Shledání v nebi bude velkolepá "party" a budeme překvapeni kdo tam bude a kdo ne.

Někdo se ani nenarodí, je potracen a najde cestu domů, protože Pán Bůh nás zná ještě v lůně matky. Někdo se narodí a zemře v dětství. Statistiky kolem světa jsou zdrcující, ale děti patří Pánu Bohu. Pán Bůh si někdy povolá člověka dřív než by mu dovolil dohopsat až do pekla. Někdy si člověk uvědomí existenci Pána Boha za tragických okolností. Člověk na dně hledá víc a rebeluje míň. Pán Bůh zná naše srdce a těm, kteří jsou vnímaví a respektují Boží existenci, ale nevzdají mu čest, těm zatemní mysl a nikdy ho nenajdou. Proto jde tolik "dobrých lidí" do pekla. Pán Bůh není obchodník, ani kramář, ale trpělivý a milující Otec. S Pánem Bohem je každý vítěz, i ten nejnuznější a nejubožejší, nemohoucí mrzák. Pán Bůh nedělá chyby, nikomu nenadržuje, má stejná pravidla pro všechny. Kristus není roztomilé robátko, ani mrtvý, ukřižovaný člověk, ale živý Vítěz a tak i Ty budeš žít na věky v dokonalém stavu, s novým tělem, smysly a svojí osobností. Čeká Tě nekonečné poznání, radost, vše nové a ani jedna vzpomínka na starý svět. Vylíhneš se jako kukla v motýla. Pán Bůh nám dává tolik důkazů a čím lépe ho poznáváme, tím víc se těšíme až se s ním a všemi ostatními shledáme. Těšíme se domů.

Marcelo, tohle není pro mě první dopis na rozloučenou a vidím jak sama zraju. Dřív bych pro slzy neviděla na papír, teď je držím, protože věřím, že jsi vše pochopila a přijala, že Tě v nebi uvidíme. Budeš zahojena, vysvobozena a přeměněna do nové existence. Nejsi poražena, ale vítěz. Jak Tě jednou Pán Bůh dostane do ruky, už Tě nikdy nepustí a půjde s Tebou až do konce. Neměj obavy, nepotřebuješ žádné pomazání ani jiný rituál, je to mezi Tebou a Kristem. On je ten, kdo přináší odpuštění a spásu hříšníkům. Jenom v něm máme jistotu a smělé doufání.

Přejeme Ti co nejklidnější dny, co nejméně fyzického utrpení, dny v míru a klidu, sílu pro všechny, kteří budou kolem Tebe a i kdybys byla sama samotinká, nezapomeň, Pán Bůh je s Tebou.

Marcela zemřela v Anglii dřív než jí tento dopis došel.