4. pokračování - Dobročinnost nebo Povinnost?
Všechny ctnosti a dobré skutky člověka, které vyplývají z lásky musí být zakotveny v dobrovolnosti. Naprogramované úkony, jako například funkce ledvin, nemohou mít kvalitu ctnosti nebo neřesti. Ctnosti a dobré vlastnosti si člověk osvojuje tím, že se v nich dobrovolně cvičí. Ledviny, naopak pracují od narození bez našeho vědomí, vůle a výcviku.

Dám-li dobrovolně nuzákovi peníze, jsem motivován soucitem nebo láskou. Zaplatím-li však povinnou daň, potom nejednám z dobrovolnosti, nýbrž z povinnosti, i když nuzný dostane případně i víc. Proto v mnoha zemích, kde se stát zdaněním stará o své občany, je skutečná láska a dobročinnost na vymření. Lidé se přestanou zajímat o ostatní, protože státem diktovaná daň otupí potřebu dobrovolné pomoci.

Spojené státy nejsou žádnou sociální velmocí jako například Švédsko, přesto nenechají nikoho umřít na chodníku hlady, i když nemá peníze na nemocniční ošetření. V Americe je státní sociální zabezpečení nepatrné, ale Amerika má něco, v čem ostatní průmyslově vyspělé země pokulhávají. Předčí totiž celý svět v dobrovolné pomoci člověku. Podle statistik, občan Spojených států dobrovolně přispěje na nuzné doma i ve světě 5x víc než Kanaďan, jenž je na druhém místě. Kolikrát méně asi dá Švéd, Němec nebo Švýcar? Ti vydělají v průměru víc než Američané.

Když jsem sám před léty přijel s rodinou do Spojených států jako uprchlík, přihodilo se něco, co jsme vůbec nečekali. Přistěhovali jsme se do malého městečka a občané, nám dali vše pro začínající domácnost. Dostali jsme nábytek, jídlo, karty i jehlu a nit. Těžko si dovedu představit občana sociálního Německa jak dává nábytek Turkovi, nebo Čecha, který pomůže vietnamskému pracovnímu přistěhovalci, který přijede s celým majetkem v krabici od bot. Turkovi nepomohli Němci, ale Německo. Vietnamci nepomohli Češi nebo Slováci, ale Československo. V nesociální Americe nám však nepomohla Amerika, ale Američané.

Nechci příliš zevšeobecňovat, ale tak nějak to platí i když je mnoho vyjímek na obou stranách. Stačí se podívat jen do naší historie. Dobročinná pomoc za Rakouskauherska nesrovnatelně převyšovala dnešní dobrovolnou činnost u nás doma. Vůbec nepropaguji Rakouskouhersko, jenom říkám, že tam kde se z lásky stane daňová nebo ideologická povinnost, tam ctnosti přestanou být trénovány a zakrňují.

Momentálně žijeme v Indonésii, kde neexistuje vůbec žádné sociální zabezpečení. Netvrdím, že se Indonézané navzájem milují, ale to, jak se v rodině starají jeden o druhého mi vyráží dech. Náš řidič, který vydělá pakatel, platí školné svým sestrám a přispívá rodičům. Nevím jestli to dělá z lásky, ale jedno je jisté, jeho ctnosti jsou trénovány při každé výplatě. Jeho starost o příbuzné je příkladná a přál bych si, aby každý Evropan i Američan znal stejnou zodpovědnost.

Z toho vyplývá, že skutečná láska a dobročinnost jsou potlačeny v momentě, kdy zmizí podmínky pro svobodnou, dobrovolnou, osobní a obětavou činnost. Sociální snahy silných totalitních států se pak stávají chladné, neláskyplné, neosobní instituce. Sociální zabezpečení od kolébky po hrob přispívá k pohřbení svobody, osobní zodpovědnosti, lásky, opravdové ctnosti a všech ostatních dobrých vlastností člověka. Nedostatek cviku v dobročinnosti následkem státních sociálních nařízení a zákonů oslabuje charakter občanů a tak dláždí cestu diktatuře. Apoštol Pavel, když se loučil s Efézskými, řekl:

• Tím vším jsem vám kázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: Blaze tomu kdo dává, ne tomu kdo bere. (Sk 28:30)

Těm, kdo dávají dobrovolně z lásky, Bůh žehná. Těm, za které to dělá stát, i když sami povinně platí daň, jsou o požehnání ochuzeni. Ježíš žádné státní sociální zabezpečení neučil. Ježíš nás vyzval, abychom všichni osobně zabezpečovali nuzné a tak obdrželi požehnání v pevném, dobročiností vytrénovaném charakteru, na kterém stojí požehnaná svoboda. S netrénovaným charakterem jsme náchylní podlehnout prokletému diktátu. Kdyby nám Bůh vnutil svou sociální spravedlnost, znehybněl by náš charakter ještě víc než dnešní "lidumilné systémy." Vnucená sociální opatření ve většině případech dobrovolnou lásku ušlapou. Stejně tak vnucená láska není láska, ale teror. Tento demoralizující princip skrze sociální kvazispravedlnost je dnes praktikován v mnoha zemích Východu i Západu, kde sice sociální nebo socialistické vymoženosti mohou být velkolepé, ale skutečná štědrost a dobročinnost motivovaná dobrovolnou láskou je na vymření. Ať se postará neosobní stát, vždyť platím daně. Bůh nemůže z lásky udělat ani sociální ani socialistickou záležitost, protože povinnost a dobrovolnost jsou neslučitelné. Vždyť na konci Kristova tisíciletého království, po letech absolutní sociální spravedlnosti jakou si dnes ani neumíme představit, povstane mnoho lidí proti Kristu. Tak jsme úskoční.

• Až se dovrší tisíc let, bude Satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. (Zj 20:7-8)

Když Bůh stvořil své království, celý vesmír a anděly, zamýšlel to nejlepší vesmír pravé lásky a ctností. Jak víme, pravá láska a ctnost jsou podmíněny svobodnou vůlí všech obyvatel takového království. Andělé, i jejich nejvyšší představitel Lucifer, dostali povahy, které byly schopny právé lásky ke Stvořiteli. Byli schopni být žádostiví Boží lásky a Božího namlouvání. Tato způsobilost ovšem sebou nesla možnost, že byli schopni Boží lásku odmítnout. Bible učí, že třetina andělů následovala Lucifera Světlonoše v jeho vzpouře proti Bohu. Odmítnutím Boží lásky se Lucifer se svými andělskými nohslehy stali neláskyplní, nenávidící, závistiví nosiči všech neřestí, které vzdorují všem ctnostem shromážděným v láskyplné Boží povaze. Proto samotná existence zla ve světě, který byl stvořen všemocným milujícím Bohem dokazuje, že dobro a ctnost v tomto padlém světě jsou opravdové. Přítomnost zla dosvědčuje, že Bůh je Bůh skutečné lásky. Po svém pádu byl Lucifer přejmenován na Satana. Satan musel získat své království a poddané. A protože Lucifer poklesl tím, že se vynášel nad Boha, použil stejného jedu na Adamovi a Evě. Satan jim navrhl, aby poznali dobré i zlé, aby byli jako Bůh, což se stane, pojí-li ze stromu poznání. A tak hřích Luciferův, Adamův a Evy má stejnou motivaci být sami sobě bohem. Proto, když se lidé snaží o sebespasení skrze své dobré skutky, ať náleží ke kterémukoliv náboženskému systému, hrají si na boha. Naše spása je v Jeho díle na kříži, nikoliv v naší práci, která z Boha dělá dlužníka. Náboženství dobrých skutků je opakování Luciferova a Adamova hříchu, přisvojování si Boží svrchovanosti. Adam s Evou Satana dobrovolně poslechli a tak nás Satan, potomky Adama a Evy, vyhrál do svého království, do otroctví hříchu. My všichni jsme bez Ježíše Krista v Satanově moci. Bůh není nespravedlivý ani vůči Satanovi. Satan si nás podrobil podle pravidel, které byly ustanoveny Bohem. Stěžejní pravidlo lásky je svobodná vůle. Světský chaos a zmatek pochází z lidské vůle, ne z Boží. Bůh připustil, abychom zruinovali zemi jen proto, že si nás nesmírně cení a naše rozhodnutí veskrze respektuje. Kdyby zasáhl, stal by se diktátorem a násilníkem. Láska vždy respektuje svobodnou volbu partnera. Toto vysvětluje proč se

• Bohu zalíbilo spasit ty, kdo věří bláznovskou zvěstí, ... neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé ... (1 K 1:21)

Bůh používá bláznovské kázání obyčejných lidí jako jste vy nebo já. Bůh nevyšle armádu svých andělů se spásnou zprávou o svém ukřižování. Kdyby se andělé ukázali ve své nadpřirozené slávě, jenom by nás poplašili, vyrušili a jejich spásné novině bychom věřili víc ze strachu, údivu a prospěchu než z opravdové lásky. Bůh používá k našemu namlouvání jemné prostředky, které jsou nám blízké. Proto se nám zjevil jako člověk, aby nás nevyděsil, abychom jej lidsky pochopili.

Člověk seje semínka víry, Bůh dává vzrůst. Sedlák musí zasadit, aby vzrostla úroda. Manželé musí "zasít", aby měli děti. Křesťan musí zasít Boží slovo do nevěřící půdy. Jestli semínko vzklíčí do spásonosné víry už není starost rozsévače Božího slova, ale Boha, Ducha svatého. Bez setí by nebylo obilí, nebyly by děti, ani spasení, i kdyby se sedlák, manželé i křesťan modlili bez ustání. Modleme se bez ustání, aby nám Bůh dal sílu rozsévačů. Rozsévání Božího slova lidmi je ta nejlaskavější metoda, která vzbudí pravou, nefalšovanou lásku. Milující udělá pro svého partnera vše ne proto, že je sám hodný, ale proto, že je jeho největším štěstím sloužit milovanému. Bůh nám dobrovolně z lásky posloužil na kříži, kde vzal na sebe naše potrestání. My, spasení, z dobrovolné lásky sloužíme Bohu tak, že o jeho spásonosné práci kážeme jako zamilovaní blázni. Dobré skutky nejsou příčinou našeho spasení, naopak, naše skutky jsou výsledkem našeho spasení. Biblická víra je přesný opak všech náboženství, která učí:

Když budeš hodný, půjdeš do nebe, nebo se převtělíš v někoho vyššího. Když budeš zlý, půjdeš do pekla, nebo budeš nuzák či komár v životě příštím. Jaký to nesmysl. Protože jsme spaseni, Bůh nám připravil ovoce. Jsme rozsévači motivovaní Bohem, Duchem svatým, který v nás sídlí. Bůh nechce použít násilné, nadpřirozené zázraky, protože by nás vehnal do slepé uličky, bez východiska volby, což dělají všichni teroristé, diktátoři, totality a kulty. Ježíš dělal zázraky, skutky lásky, s nejmenší reklamou. Na lidi padala bázeň a Ježíš často zakázal svědkům o svých zázračných činech vyprávět. Ani skrze zázraky však nepřivedl všechny lidi k víře:

• Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "Jděte a ukažte se kněžím!" A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: "Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec? Řekl mu: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila." (Lk 17:12-19)

- pst -