Před nějakým časem proběhla na internetovém chatu organizace Sound of Grace diskuze na téma doktrína církve. Některé z nezodpovězených otázek se mi znovu a znovu vrací. Od té doby jsem změnil názor na některé důležité aspekty tohoto předmětu.

Protože české slovo církev není žádným způsobem příbuzné řeckému slovu ekklesia, které Duch svatý používá v Písmu, použiji slovo ekklesia namísto slova církev, dokud se neshodneme na jeho definici.

První potíže, chceme-li definovat slovo ekklesia, nastanou při zjišťování, zda existují dvě rozdílné definice slova, vztahuje-li se ke křesťanům. Všichni souhlasí, že toto slovo se používá pro označení sekulární (světské) i duchovní skupiny křesťanů. Co když ekklesia označuje Boží lid? Používá Nový zákon slovo ekklesia dvěma různými způsoby, nebo jen jedním? Téměř všichni teologové od doby reformace mluví o "univerzální" (nebo neviditelné) a "místní" (nebo viditelné) ekklesii a oběma pojetím přisuzují rozdílné definice. Různé skupiny kladly důraz na jedno nebo druhé pojetí.

Plymouthští bratří nadřazují univerzální - neviditelnou koncepci. Trvají na tom, že ekklesia je "organismus", ne "organizace". Nemají členství ve sboru (na papíře) a nemají "ordinované vedení církve". Římští katolíci a landmarští baptisté zase zdůrazňují místní - viditelnou koncepci ekklesie. Podle nich je ekklesia viditelná fyzická organizace namísto neviditelného organismu, založená Kristem a zde na zemi ponechaná kontrole oprávněných vůdců. Landmarští baptisté nazývají univerzální koncepci ekklesie "doktrínou velké duchovní nevěstky" a římští katolíci zdůrazňují, že jeden ze čtyř znaků "jediné pravé církve" je, že pravá církev je "viditelná". Uvádím dvě citace ustanovující landmarskou pozici:

Novozákonní používání slova ekklesia ukazuje na shromáždění nebo skupinu - sbor... Slova církev a shromáždění jsou proto synonymy. Proto je pro církev důležité, aby se sešla, než se stane církví. To znamená, že "shromáždění" se musí nejprve shromáždit, než se stane shromážděním. Církev, která se nikdy nesešla nebo se společně organizovaně nesetkala za nějakým konkrétním účelem a která nikdy nebyla funkční, jistě nebyla církví v biblickém pojetí!

Dr. W. R. Downing:

Novozákonní církev, str. 3 a 16.

Jak vidíte, taková definice vylučuje možnost existence tzv. "univerzální - neviditelné" ekklesie. Ekklesia musí být viditelně shromážděna, než se stane ekklesií. Jakákoliv představa, že ekklesii tvoří vykoupený Boží lid, který po celém světě sklání svá srdce v uctívání, je pro tyto lidi směšná. Musí existovat shromáždění jednotlivců spojených v nějaké struktuře pod vedením, které určil Bůh a kterému dal autoritu vést ekklesii. Tato skupina jednotlivců není považována za ekklesii, pokud skončí shromáždění a rozejdou se po svých vlastních cestách. Za ekklesii jsou považováni pouze v době, kdy jsou shromážděni.

Pan Downing, aby dokázal svůj názor, používá pro landmarské baptisty typickou karikaturu "univerzální církve:

"Univerzální, neviditelná církev" by měla být: bez adresy nebo umístění, přitom každá novozákonní církev se nacházela na určitém místě... Bez pastora (kazatele), starších nebo vedoucích, kteří by konali svou funkci... Bez diakonů a majetku... Bez pokladníků... Bez modlitebních shromáždění... Bez misionářů... atd." Ibid. 18,19.

Může to vypadat divně, že jak římští katolíci, tak landmarští baptisté jsou tak nezvratně proti jakékoliv myšlence "univerzální" církve. Nicméně, když si uvědomíme, že jejich koncept autority je téměř stejný, jasně porozumíme, proč jsou příbuzní. Každá skupina, která zdůrazňuje "Bohem ustanovenou autoritu" buďto pro její určitou církevní praxi (zvyky), nebo autoritu jejích "oprávněných vůdců", bude vždycky považovat tzv. "místní - viditelnou" církev za pravou Kristovu ekklesii. Baptisté, kteří toto praktikují, mohou být stejně autoritativní jako římští katolíci. Ještě více si o tom řekneme později. Nyní chci vznést argumenty zastávající názor, že v Písmu Nového zákona existuje pouze jedna definice slova ekklesia, která má ovšem dvě aplikace.

První otázka, kterou si musíme položit, zní: "Jaký je ten nejlepší způsob překladu řeckého slova ekklesia?" Mnozí lidé zkoumají slova, kterými je v rozdílných jazycích vystižen význam slova "církev", např. skotský kirk atd. Tento způsob může pomoci vysvětlit historii, nepomůže nám však pochopit Písmo. Plymouthští bratří používají slovo shromáždění, jiné skupiny používají slovo sbor, téměř každý však používá slovo církev, které nic neznamená. Já osobně bych se až donedávna přiklonil k tomu, že termín "shromáždění" je pravděpodobně ten nejlepší způsob překladu slova ekklesia. Tento názor již více nezastávám. Nyní bych slovo přeložil tak, aby jasně vyjadřovalo přesně to, na čem se všichni shodnou, že je jeho významem. Přeložil bych slovo církev jako vyvolaní, neboť to je přesně to, co to slovo znamená. To není pouze ten pravý a správný překlad slova ekklesia, ale také ukazuje první a důležitou pravdu, a to, že Kristova ekklesia znamená oni, ve smyslu lidé, a ne to, ve smyslu organizace. Jestliže nemůžete mluvit o ekklesii jako o lidech, ale neustále přemýšlíte a mluvíte o organizaci, ještě jste se neuvolnili z římského katolicismu!

První, o co se obvykle snažíme, když se pokoušíme porozumět určité biblické doktríně, je přeložit do našeho jazyka přesný význam slova samotného tak jasně, jak to jen jde. Děláme to tak se slovy jako je ospravedlnění, posvěcení a obnovení atd. Nicméně, když se dostaneme ke slovu ekklesia, používáme slovo církev namísto toho, abychom našli pro slovo ekklesia český ekvivalent. Ekklesia doslova znamená "vyvolaní" a měla by tak být překládána. Jestliže toto neděláme, přeskakujeme první krok, který jinak vždycky uděláme, snažíme-li se porozumět nějaké doktríně. Vždycky se snažíme, ať už jde o řecké či hebrejské slovo, přeložit jej do češtiny tak přesně, jak to jen lze. Snažíme se co nejvíce se přiblížit originální řečtině nebo hebrejštině. Kdybychom totéž udělali se slovem ekklesia, bez váhání bychom řekli: "slovo ekklesia znamená ´vyvolaní´".

Neochota přeložit slovo ekklesia jako "vyvolaní" může být pouze omyl, ale může také pramenit z toho, že nechceme rozbít základní pojetí "ekklesie Kristovy", které jsme přijali a které stále zastáváme. Například, jestliže ekklesia znamená "oni" neboli lidé, a ne "to" neboli organizace, pak to má dalekosáhlé důsledky. Bude-li ekklesia správně překládána jako "vyvolaní", tak už se mimo jiné nikdy nestane, že dítě, které nebylo znovuzrozené, bude kropeno vodou ve "křtu", protože se věří, že se stalo součástí "vyvolaných" (ekklesie) fyzickým narozením. To by bylo považováno za jasný rozpor a také by to rozporuplné bylo. Mnoho lidí, kteří křtí kojence, bude souhlasit s tím, co jsem právě řekl. Svobodně připouští, že jejich názor na křtění dětí je podepřen pouze jejich pohledem na podstatu ekklesie. Uvádím jeden příklad od učence ne menšího, než je Charles Hodge.

Křtění dětí. Problematika tohoto předmětu vyplývá už z toho, že křest ve své nejvnitřnější podstatě zahrnuje vyznání víry. Tímto způsobem vyznáváme Krista před lidmi, jak On sám určil; děti (kojenci) ale nejsou schopné učinit takové vyznání, proto nejsou těmi, kteří by měli být křtěni. Nebo z jiného pohledu: svátosti patří členům církve; ale církev je společnost věřících; děti (kojenci) nejsou věřící, proto nemají být křtěni. Abychom obhájili křtění dětí, musíme dosáhnout a legalizovat takovou představu, že církev jako taková má zahrnovat děti věřících rodičů...

Charles Hodge: Systematická teologie, str. 546.

Použitím logiky ve smluvní teologii (Covenant Theology) se Hodgeovi podařilo "odvodit" názor na církev, kterým ospravedlňuje křest dětí. Hlavní rozdíl mezi baptisty a presbyteriány není primárně v rozdílnosti jejich názorů na křtění dětí, ale na podstatu církve. To je ten pravý důvod, proč zastánce křtění dětí (peadobaptista) klade takový důraz na křtění dětí. Na jedné straně zahrnuje děti věřících rodičů do ekklesie, na straně druhé popírá, že každé dítě "smlouvy" patří k vyvoleným neboli k povolaným. Připouští, že jak Jákobové tak i Ezauové patří mezi děti "smlouvy". Náš rozdíl vězí v definici ekklesie. Jestliže použijeme ten správný překlad, "vyvolaní", nebudeme mít žádný problém, pokud ovšem nebudeme věřit, že každé dítě "smlouvy", bez výjimky, se stává jedním z vyvolených tím, že se narodí do křesťanské rodiny. Jestliže církev, "vyvolaní", jsou z biblického pohledu jedinými možnými objekty křtu, potom všechno závisí na podstatě církve. Křtění dětí je příčinou mnoha omylů a po určitém čase přináší katastrofální následky. Největší chybou pak je nepochopení biblické podstaty ekklesie Kristovy. Peadobaptista připouští, že Boží vůle pro církev není, aby zahrnovala pouze věřící. K této absurditě je zatlačovaný proto, že se snaží vměstnat nevěřící kojence do ekklesie Kristovy. Dovolte mi opět citovat Charlese Hodge. Všiměte si, že používá frázi "viditelná církev". Když lidé jako Hodge používají koncepci "viditelné - neviditelné" církve, jsou na míle vzdáleni tomu, co rozumí pod těmito termíny baptisté. Druhá pozice:

Viditelná církev nezahrnuje pouze lidi znovuzrozené. Stejně jasně je nám zjeveno, že není Božím záměrem, aby viditelná církev na zemi zahrnovala pouze opravdové věřící...

Charles Hodge:

Systematická teologie, díl 3, str. 548

Hodge a jiní trvají na tom, že má-li baptistická církev jediného nespaseného člena, pak je rozbita celá koncepce "členství znovuzrozených". Odpovídáme, že členství jednotlivců, které je založeno na falešném vyznání víry, a členství, které je založeno na nevyznání víry (děti), jsou dvě rozdílné věci. Přijetí pokrytce (pouze proto, že nevidíme do jeho srdce), který učinil falešné vyznání víry, je zcela odlišné od tvrzení, že nevěřící jsou právoplatnými členy ekklesie. Jak jsem řekl, baptistická koncepce "viditelné - neviditelné" ekklesie se zásadně liší od názoru paedobabtistů. Ekklesia pojatá jako "pouze věřící" a církev pojatá jako "věřící a jejich děti" jsou dvě zcela rozdílná pojetí, která mají dalekosáhlé následky.

Kdyby každý, kdo se účastní diskuzí na našem chatu, měl jasný názor na skutečný význam slova "ekklesia Kristova", pak by téměř každá otázka, kterou zde probíráme, byla zodpovězena jinak. Dívali bychom se rozdílně na témata jako jsou - kdo by se měl účastnit Večeře Páně, kdo by měl být pokřtěn, kdy a jak by měla být uvalena kázeň, autorita staršovstva a mnoho dalších.

Pojďme se podívat na biblický význam slova ekklesia. Všichni souhlasí, že řecké slovo ekklesia je složeno ze dvou řeckých slov. První z nich je "ek" což znamená "ven", a druhé je "kaleo" (kal-eh´-o) a znamená "volat".

Všichni souhlasí, že slovo "kaleo" znamená "volat" nebo "povolaní" a slovo ekklesia doslova znamená totéž, jenom je k němu přidáno slovo "ek". To znamená, že pouze přidáme slovo "ven" a dostaneme "ven povolaní - vyvolaní". Jak jsem řekl, každý souhlasí, že toto je doslovný význam slova "kaleo" a slova "ekklesia". Všichni reformovaní a kalvinisté se shodnou, že toto "povolání", popisujeme-li jím křesťana, znamená znovuzrození (regeneraci) neboli účinné povolání. Nemá to nic společného s "povoláním každého člověka, aby se připojil k místnímu sboru". Ve skutečnosti je biblické povolání zcela duchovní a nemá co dělat s fyzickým. Abychom správně porozuměli významu tohoto slova, je třeba si povšimnout pouze několika veršů, ve kterých je slovo použito. Tyto verše ukazují, že "kaleo" a křesťané jsou jedni a titíž lidé.

• Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. (Galatským 1:6)

Má snad stejný význam vstoupit do místního sboru jako být povolán (kaleo) milostí Kristovou?

• Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí..." (Galatským 1:15)

Má toto povolání co dělat s Pavlovým vstoupením do místního sboru nebo s jeho podřízením se autoritě místního sboru?

Často je použit kratší tvar stejného slova - "klesis". Zde je jen několik příkladů:

• Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. (Římanům 11:29)

Co má tento text co dělat s členstvím v církvi? Co má kterýkoliv z následujících textů co dělat s čímkoli jiným než s účinným povoláním?

• Jedno tělo a jeden duch, k jedné naději jste byli povoláni (Efezským 4:4)
• ...běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. (Filipským 3:14)
• Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání... (Židům 3:1)

Měl jakýkoli místní sbor nebo některý nebo všichni z ostatních apoštolů nebo kdokoliv jiný něco společného s Bohem, který povolal Pavla v následujícím verši? Pamatujte, že zde se používá stejné slovo jako ve slově ekklesia:

• Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola...(Řím 1:1)

Co má povolání, o kterém čteme v následujících verších, co dělat s pojetím místního sboru? Tyto verše mluví o znovuzrození a o připojení ke Kristu. Slovo ekklesia mluví o "povolání ven" ze smrti a o připojení ke Kristu, ale nemá nic společného ani s definicí místního sboru ani se vstoupením do místního sboru.

• ...k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. (Římanům 1:6)
• Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milovaní a povolaní ke svatosti... (Římanům 1:7)
• Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Ujišťuje nás verš Řím 8:28 o tom, že všechno je dobré pro ty, kdo jsou členy místního sboru, nebo pro ty, kdo jsou součástí ekklesie Kristovy? Jsem si jist, že odpověď znáte. Jsem si také jist, že si uvědomujete, že být členem místního sboru nebo být jedním z Kristových "povolaných" (ekklesie) jsou dvě zcela odlišné věci. Právě porozumění tomu, proč jsou tyto dvě věci tak odlišné, nám odhaluje biblickou doktrínu ekklesie.

Myslím, že je snadné rozpoznat, že slova "povolaní" nejsou nic jiného, než další pojmenování křesťanů. Dítě Boží je označováno slovy "věřící", "ovce", "vyvolený", "bratr", "spasený" atd. a stejný člověk je mnohdy pojmenován nebo adresován jako "povolaný". Výše uvedené texty hovoří jasně. Ekklesia jsou křesťané. Všichni křesťané tvoří ekklesii a nikdo jiný než vyvolené ovce není součástí ekklesie. Celá ekklesia byla "vyvolána" ke Kristu samotnému. To, co z nich dělá křesťany, je, že zakusili, co to znamená být "kaleo" (povolán) ven ze světa. Oni se nepřipojili k ekklesii, ale byli k ní připojeni působením Ducha svatého. Zamysleme se nad označením "vyvolaní" a položme si několik klíčových otázek:

Kdo je zahrnut ve skupině, která je Duchem svatým popsána jako ekklesia neboli "vyvolaní"?

Kdo je ta osoba, která povolává nebo dosud povolávala ekklesii?

Kam nebo k čemu byla ekklesia povolána?

Odkud nebo ven z čeho byla ekklesia povolána?

Proč právě tito byli "vyvolaní" na rozdíl od ostatních?

Co přesně je podstatou tohoto povolání?

(1) Myslím, že kalvinisté a reformovaní odpovědí na první otázku následujícím způsobem: "Vyvolaní" tvoří Boží lid. To jsou "ovce, které slyší můj hlas", a s radostí na něj reagují. Jsou spaseni, ospravedlněni a znovuzrozeni, kteří byli pokřtěni do živého těla Kristova. Jednoduše řečeno, slovo "vyvolaní" je synonymem ke slovu "křesťané". Ekklesia je další název pro spasené lidi, pro všechny spasené lidi a pouze pro spasené lidi. Je nemožné, aby nespasený člověk náležel do ekklesie neboli mezi "vyvolané" a stejně tak je nemožná existence spaseného člověka, který by nebyl členem ekklesie. Obě tyto věci by byly v rozporu s významem slova ekklesia.

(2) Stejně tak nedojde k rozporu mezi lidmi, kteří uznávají svrchovanou milost, při určení toho, kdo je ta Osoba, která povolává. Stačí se jenom letmo podívat na výše uvedené verše, abychom zjistili, že je to v každém případě sám Bůh, kdo povolává. Povolání přímo souvisí jak s Božím plánem v bezpod- mínečném vyvolení, tak s Jeho svrchovanou mocí při znovuzrození. Nemá to nic společného s vůlí člověka nebo s organizací.

(3) K tomu, kam byli povoláni, můžeme určitě říci, že byli povoláni do nebe. Také můžeme říci, že byli "povoláni ke svatosti", "povoláni k pokoji", "povoláni k životu" a mnoho dalších věcí. Pro náš případ trváme na tom, že byli povoláni ke členství v ekklesii Kristově. Každý z "vyvolaných", každý člen ekklesie, byl účinně povolán ven z hříchu a smrti do živého společenství se samotným Kristem.

(4) Všichni "vyvolaní" jednou byli mrtvi ve svých hříších. Bylo to "povolání", které je vyvedlo ven ze smrti a přivedlo je k životu. O jejich povolání se mluví jako o vzkříšení z mrtvých nebo také jako o znovuzrození.

(5) "Vyvolaní" jsou ti samí jako vyvolení. Všichni z vyvolených jsou "povolaní" a všichni "povolaní" (účinně - pozn. překl.) jsou vyvolení. Všechny ovce nebo vyvolení vždycky uslyší hlas svého Pastýře, který je volá, a rádi přijdou. Všichni z "vyvolaných" se stali součástí ekklesie jednoduše proto, že oni a jenom oni jsou objekty tohoto zvláštního "povolání". Zvláštními objekty jsou proto, že byli vyvoleni k tomu, aby se stali ovcemi. Platí, že všichni vyvolení jsou "vyvolaní", ale platí též, že pouze vyvolení jsou "vyvolaní". To je stejné jako: "Všichni vyvolení tvoří ekklesii a zároveň pouze vyvolení tvoří ekklesii." Neexistuje jediná výjimka z tohoto pravidla a my musíme opět zdůraznit, že být "vyvolaný" nemá co do činění s narozením, křtem nebo připojením se k něčemu.

(6) Toto povolání není nic jiného než účinné povolání. "Povolání" rozšířené na vyvolené ovce je vlastně znovuzrození, v žádném případě to však není "připojení se k něčemu". Je to cele duchovní, cele Boží dílo a v každém případě je úspěšné. Ekklesia neboli "vyvolaní" nebude mít chybějící členy. Všichni bez výjimky, kteří jsou vyvolení, aby náleželi do ekklesie, budou účinně povolaní milostí a mocí a stanou se živou součástí ekklesie. Znovu opakuji, že to nemá nic společného s jakýmkoliv nebo se všemi viditelnými shromážděními. Někdo řekl: "CÍRKEV bude nalezena v církvích (sborech), ale církve (sbory) nejsou CÍRKEV."

Nemusel bych zmiňovat tuto aplikaci, ale dělám to pro ujasnění. Toto duchovní společenství, které je stvořeno povoláním ekklesie, je duchovní tělo Kristovo, a to nemá co dělat s fyzickou organizací. Mluvíme o duchovním povolání. Jestliže kaleo neboli povolání, kterým je stvořena ekklesia Kristova, není nic jiného než znovuzrození, potom to, co vzniká tímto duchovním povoláním, konkrétně pravá ekklesia, musí nutně být Bohem způsobené duchovní stvoření. Musí to být především živoucí duchovní společenství. Slovo "vyvolaní" nemůže mít nic společného s fyzickou organizací nebo společenstvím, které dnes nazýváme církví. Duchovní zkušenost účinného povolání (kaleo) tvoří sama o sobě církev Kristovu, a protože účinné povolání (kaleo) je výlučně duchovní, pak to, co vzniká tímto povoláním, ekklesia, musí být také duchovní a ne fyzické.

Co uvidíme, pokračujeme-li dále, je, že ani jedno z pojetí církve - "viditelná - neviditelná" nebo "lokální - univerzální" - není biblické. Vyjadřují sice částečku pravdy, ale jsou také zatížena chybami. Jediné, co můžeme říci: "Slovo Boží ukazuje, že slovo ekklesia v podstatě znamená křesťané." V některých případech apoštol může mluvit o všech křesťanech nebo o úplně všech Kristových "vyvolaných", jindy může mluvit o všech křesťanech nebo o všech "vyvolaných", kteří se scházejí v určitém městě, nebo dokonce v určitém domě. Nicméně, základní smysl slova ekklesia zůstává stejný, což je v obou případech "vyvolaní" neboli "křesťané". Rozdíl mezi jednotlivými pojetími "viditelná - neviditelná" proti "místní - univerzální" není v tom, že jedno je organismus a to druhé organizace. Rozdíl je pouze v tom, o jak velikém množství "vyvo- laných" mluvíme. V obou případech slovo znamená "všichni křesťané" - buď všichni, za které Kristus zemřel, nebo všichni v dané popsané oblasti.

Člověk může a také zakládá organizace a nazývá je církvemi nebo společenstvími, ale pouze Bůh Duch svatý může založit ekklesii Kristovu. Ekklesia, kterou zakládá Bůh, je tělo Kristovo. Každý člověk z této ekklesie je v Kristu. Pokud člověk zakládá organizaci a nazývá jí "církev", bude to směsice. Pokud se dohadujeme o "viditelné - neviditelné" nebo "místní - univerzální" jako o způsobech rozlišení mezi "duchovní" (univerzální) a "fyzickou" (místní) ekklesií, pak nevystihujeme jádro problému. Ta správná otázka zní: Chápe Písmo Nového zákona ekklesii, "vyvolané", jako duchovní organismus stvořený Duchem svatým, nebo jako fyzickou organizaci založenou lidmi stejného přesvědčení? Je tělo Kristovo (o kterém se nikdy nemluví v množném čísle) vůbec chápáno jako něco menšího než všichni "vyvolaní" neboli "ekklesia Kristova"?

Dovolte mi zmínit další zřetelný náznak. Jestliže je člověk, který projevuje duchovní známky toho, že je jednou z Kristových ovcí neboli z "vyvola- ných", může mu být odmítnuto úplné přijetí do skupiny, která prohlašuje, že je stádcem Kristovým? Můžeme se odvážit říci: "Já vím, že Kristus, ten velký Pastýř, tě označil svým znamením milosti a zapečetil tě svým Duchem svatým. Bezpodmínečně tě přijal jako jednoho ze svých "vyvolaných", ale než tě přijmeme do tohoto stádce, musíme tě označit také naším znamením."

Nic z toho, co jsem právě řekl, nevylučuje potřebu organizovaného společenství podobně smýšlejících křesťanů s jeho uspořádáním, vedením církve, disciplínou v církvi a s mnoha dalšími věcmi. Věřím, že každé dítě Boží by mělo být součástí shromáždění křesťanů, podřízeno lásce a dohledu svých bratří a sester v Kristu. To mě však nezbavuje mé osobní zodpovědnosti, kterou mám jak ke Kristu, tak ke všem mým "vyvolaným" bratřím a sestrám z ostatních shromáždění. To přesně znamená, že se musíme ujistit, že všechno, čemu věříme, co děláme a co je spojeno s naší představou ekklesie, není založeno na chybném porozumění ekklesie neboli "vyvolaných".

John G. Reisinger, přeložila Iva Suchá