Náborové hrátky mezi tělesným cvičením a náboženstvím

„Příležitost dělá zloděje," říká moudré přísloví. Hluboko zakořeněné vědomí značné části české veřejnosti o józe jako systému tělesných cvičení bez náboženského obsahu se stalo pro žáky svámího Mahéšvaránandy příležitostí, jejímuž pokušení podlehli. Navzdory svým pravděpodobně dobrým úmyslům se tak stali nespolehlivou skupinou, která je pro veřejnost spíše nebezpečím než přínosem.

Není pochyb o tom, že český svaz Jóga v denním životě je náboženskou společností. Ačkoli v čele svazu stejně jako v čele nadace Živoucí světlo Maháprabhudíp satsang stojí jiní lidé, nikdo nepochybuje, že inspirátorem aktivit těchto organizací a duchovním vůdcem jejich členů je svámí Mahéšvaránanda. Přinesl na Západ konsistentní, na indické tradici dobře založené náboženské učení. Mahéšvaránanda tak stojí vedle svámího Prabhupády a jiných Indů, kteří obohatili náboženský život na Západě o část indické duchovní tradice.

Je docela přirozené, že náboženské společnosti se v sekulárním prostředí snaží prezentovat tak, aby měly možnost zaujmout ty, kdo se necítí být náboženskými lidmi. Abychom opět uvedli příklad - pro takovou prezentaci má Prabhupádovo hnutí Haré Krišna své Centrum pro védská studia.

Tento způsob, při němž mají být osloveny různé části společnosti, ovšem dovedli Mahéšvaránandovi žáci do absurdních rozměrů. Zatímco by oddané Krišny asi nenapadlo prezentovat se jako hathajógická skupina, Mahéšvaránandovi žáci zvou veřejnost na cvičení v rámci dobře promyšleného systému Jóga v denním životě. Na těchto cvičeních jsou pak účastníci jemně vedeni k tomu, aby svámího Mahéšvaránandu přijali za učitele nejen svého těla, ale i duše. Ti, kdo původně přišli „jenom si zacvičit", se najednou ocitají v moravské Indii (v ášramu ve Střílkách) u nohou božského mistra, zasvěceni jím a obdarováni od něho jedinečnou mantrou.

Tento postup je eticky sporný, ale u dospělých lidí můžeme předpokládat, že do této manipulativní hry vstupují dobrovolně. Podobně můžeme doufat, že Mahéšvaránandovi následovníci si problematičnost své „taktiky" neuvědomují.

Takové předpoklady ale bohužel nejsou možné v případech, kdy se Mahéšvaránandovi stoupenci pokoušejí protlačit systém Jóga v denním životě do škol.¹ Nejde přitom o program, který by byl nábožensky neutrální. Na přípravě neutrálního programu by se podíleli zástupci různých jógických škol a byl by patrně garantován profesní organizací, jakou je Sdružení učitelů jógy. Naopak: jak již bylo řečeno, systém Jóga v denním životě představuje vyhraněný náboženský směr, koncentrovaný na jednu vůdcovskou osobnost. Cestičky, jimiž se postupně dostává do školství,² zřetelně znamenají porušování zásady náboženské neutrality školství. Množství a provázanost těchto cestiček téměř vylučují možnost, že porušování této zásady může být nezáměrné nebo neuvědomělé.

Jeden příklad na závěr: vysokoškolský pedagog, který na Filozofické fakultě ve svých přednáškách v předmětu „Jóga - cesta k moudrosti" nezakrytě propaguje dílo svámího Mahéšvaránandy,³ může být studentům svým náborářstvím směšný. Věc je ale vážnější: ukazuje, jak slabé jsou u nás i ty demokratické principy, které jsou na Západě považovány za samozřejmé.

(1) Na tento záměr několik let upozorňoval Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ministerský expert, psycholog a dlouholetý cvičitel jógy Václav Zdražila. Autor má k dispozici jeho zprávy z let 1992 a 1997.

(2) Příkladem může být konference Jóga v praxi pedagoga, pořádaná ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Jihočeské univerzity roku 1997, vydání stejnojmenných skript na téže fakultě roku 1995, projekt R.A.S.T., který počítal se zavedením systému Jógy v denním životě na slovenských veřejných školách a který rozhýbal slovenskou politickou scénu roku 2001, apod.

(3) Jedná se o Ostravskou univerzitu, ale podobné situace nastaly i na jiných vysokých školách.

PhDr. Zdeněk Vojtíšek (1963), Husitská teologická fakulty UK, Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů a šéfredaktorem Dingiru