(Mt 22,34-40)

Když se jeden zákoník zeptal, jaké je největší přikázání, Pán Ježíš odpověděl:

• Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci. (Mt 22,37-40)

Podle Marka, Pán Ježíš k tomu dodal:

• Většího přikázání nad tato dvě není (Mk 12,31)

Ve spleti povinností, úkolů, odpovědností, kdy se snažíme řídit se Boží vůlí, kdy se ptáme, co a jak dělat, zůstávají dvě přikázání, na která se musíme soustředit. Měj rád Pána Boha a měj rád lidi. To je společný jmenovatel všech přikázání.

Biblické termíny

a) Starý zákon

Je mnoho hebrejských slov, která vyjadřují myšlenku lásky. Nejdůležitější z nich, použité více než 200 krát, je slovo „ÁHEB", vyjadřující převážně lásku Pána Boha k člověku.

b) Nový zákon

V řečtině se používalo několik výrazů, z nichž se v bibli vyskytují jen dva. Nejčastějším slovem je nám známé „AGAPÉ". Tímto slovem LXX (nejstarší překlad hebrejského Starého zákona do řečtiny) většinou překládá hebrejské slovo „ÁHEB". Překladatelé LXX (Septuaginty) měli těžkosti při překládání slova ÁHEB. Nenacházeli řecký ekvivalent, který by vyjadřoval hloubku tohoto slova. Nakonec se rozhodli pro AGAPÉ, tedy pro slovo, které bylo před tím v řecké literatuře téměř neznámé. Agapé v podstatě označuje lásku, která se vydává pro druhé a kterou si není možné zasloužit.

Druhým nejpoužívanějším slovem v Novém zákoně je sloveso „PHILEO". To je láska, která vyjadřuje vřelý vztah a kterou je možné si získat.

Existují ještě dvě řecká slova pro lásku, která se však v Novém zákoně nikdy nikde nevyskytují. „STORGÉ" – láska mezi členy rodiny a „EROS" – láska sexuální.

Boží láska k člověku

Bůh je láska. Láska je podstatou jeho bytí. V Písmu není napsáno: „Láska je Bůh", jako kdyby hluboký lidský cit byl totéž, co Boží láska. Ne, „Bůh je láska", proto musí člověk nejdříve poznat Boha, aby mohl poznat, co je to opravdová láska. Boží láska dává člověku jistotu, že někam patří, poskytuje mu prostor k životu, opravdově se o něj zajímá, je vždy nezištným darem.

Lidská láska

V podstatě znamená dvě věci:

a) lásku k těm, kteří si ji zaslouží. Starověký filozof Platón řekl, že milovat můžeme jen ty, kteří si to zaslouží. Kdyby Pán Bůh takto ve své odvěké radě smýšlel, kdo z nás by před ním obstál?

b) lásku, která vyjadřuje touhu vlastnit. Základní rozdíl mezi lidskou a Boží láskou AGAPÉ je asi takový: Lidé mají druhé rádi láskou podmíněnou, kdežto Agapé je láska bezpodmínečná. Milujeme „protože", kdežto Bůh miluje „navzdory". Milujeme, protože nás něco nebo někdo přitahuje (osoba, příroda, věda, hudba, sport). Touto láskou můžeme milovat všechno, co je přitažlivé, krásné a hodnotné. Ať se jedná o osoby, nebo o věci. Můžeme mít rádi přírodu, protože je krásná. Můžeme milovat vědu, protože výzkum je napínavý. Můžeme milovat hudbu, protože nás uklidňuje. Můžeme milovat sport, protože nás láká pohyb. Stejně můžeme mít rádi i druhou osobu, protože je nám sympatická, protože má v sobě určité kvality. Máme rádi to, co je nám blízké, co nás naplňuje uspokojením, co bychom rádi vlastnili a co bychom neradi ztratili. Protože takový člověk v sobě obsahuje něco lákavého a pro nás cenného, chtěli bychom ho mít jen pro sebe.

Boží láska „AGAPÉ"

Agapé není láska k těm, kdo si ji zaslouží, ani to není touha vlastnit nebo přivlastňovat si. Je to láska, která si nevšímá zásluh, ale je ochotná dávat. Je to láska bezpodmínečná. Agapé ve své podstatě hledá nejlepší dobro těch, které miluje, aniž se ohlíží na osobní kvality nebo zásluhy. Agapé, to je aktivní, tvořivá láska. Její zdroj je v Pánu Bohu a skrze jeho Ducha i v člověku:

Odměnou za lásku je sám milovaný člověk. (Sv. Augustin)

Agapé zdůrazňuje více vůli než cit. Jde o praktickou lásku, ne citovou. Agapé, to je rozhodnutí vůle. Proto je možné tuto lásku přikázat. Pán Ježíš nám dal přikázání, abychom milovali jeden druhého. Jde o rozhodnutí, abychom s pomocí Ducha Božího milovali ty, kteří naší lásky nejsou hodni. A jen proto, že jde o rozhodnutí vůle, je možné tuto lásku přikázat.

1. Láska k Bohu

Láska k Bohu neplyne z přirozeného srdce člověka, ale je odpovědí na lásku Boží v Kristu, reakcí vyvolanou Duchem svatým, což se projevuje jako rozhodnutí žít pro Pána Boha s vděčností, poslušností a bázní.

2. Láska k člověku

Ta se projevuje ve čtyřech rovinách:

a) Láska k bližnímu

Přikázání lásky k bližnímu se vyskytuje v Písmu mnohokrát. Poprvé v Lv 19,18. Tento verš je pak několikrát citován v Novém zákoně. Apoštol Pavel napsal, že láska k bližnímu je naplněním zákona (Ř 13,8).

b) Láska ke křesťanům

V Ga 6,10 Pavel vede čtenáře k tomu, aby činili dobře všem lidem a nejvíce domácím víry. Křesťan má milovat svého bližního – čím širší okruh, tím lépe, ale především má mít zvláštní vztah a hluboký zájem o ostatní křesťany. Pán Ježíš dal učedníkům dokonce nové přikázání: „aby milovali jeden druhého tak jak On miloval je". Přikázání lásky jednoho k druhému nebylo nové, ale milovat jeden druhého jako Kristus miloval církev, to bylo něco nového. Podle toho ostatní lidé poznají, že patříme Kristu, když budeme mít lásku mezi sebou. O lásce hovoří zejména apoštol Jan, který je autorem 4 novozákonních knih. Kromě toho najdeme výzvu k lásce ke spoluvěřícím i v epištolách ap. Pavla. Pavel miloval své spolubratry v Kristu a rád slyšel o lásce svatých. Láska je rozlišujícím znamením církve Kristovy. Láska v církvi se nemůže odehrávat jen v neděli. Láska volá k většímu nasazení: zajímat se o lidi, ptát se na jejich život, všímat si jich, zapojit se do menších skupinek, modlitebních sejití, zúčastňovat se společných akcí. Láska rozšiřuje srdce, takže je v něm místo pro více lidí. Kdo má srdce plné lásky k bližním, může oslovit neznámé a vydat se i tam, kam by jinak nešel. Pavel vyzývá korintské věřící:

• …udělejte nám místo ve svém srdci! (2 K 6,13)

A děkuje Bohu za jeho dílo:

• …že dal Titovi do srdce stejně horlivý zájem o vás! (2 K 8,16)

c) Láska v rodině

Manželé mají milovat své ženy tak, jak Kristus miloval svou církev. V Titovi 2,4 (a to je jediné místo v NZ) je psáno, že ženy mají milovat své muže. Pokud zanedbáme lásku v rodině, prohrajeme celou svou službu. Chováme se tak, že na nás vděčně a rádi myslí ti nejbližší?

d) Láska k nepřátelům

Láska Agapé nemůže být omezena jen na rodinu a církev, i když členové církve jsou naši nejbližší bližní. Teprve láska k nepřátelům je důkazem toho, že tu je opravdu láska. Pán Ježíš přikázal svým následovníkům milovat nepřátele (Mt 5,44):

a) žehnejte těm, kdo vás proklínají

b) dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí

c) modlete za ty, kdo vás hanobí a pronásledují

Pán Ježíš řekl, že je docela přirozené, když milujeme ty, kdo nás milují, ale milovat své nepřátele, to je cesta nadpřirozená, kterou nám ukazuje sám Pán Bůh, který sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.

Závěr

Pán Bůh je ve své podstatě láska a prokazuje ji těm, kdo si ji nezaslouží. Na základě této Boží lásky je člověk vyzván, aby miloval bližního, dokonce i nepřítele, který si to také nezaslouží. V konfliktech, tam, kde chybí snaha odpustit a ochota sloužit, je dobré si položit otázku: Jaký mám vztah k ostatním ve sboru, miluji bratra (nebo sestru)?

Když slyšíme chronické stížnosti na druhé lidi, můžeme se zeptat sami sebe: co dělám sám, abych mohl vyjádřit zájem a ochotu ke sblížení s ostatními? Často stačí tak málo! Stačí se usmát, pozdravit, prohodit pár slov a ledy začnou tát. V manželství, které prožívá krizi, se můžeme zeptat – Miluješ svou ženu? Miluješ svého manžela? Jak dlouho nosíš ve svém srdci nevraživost, pomstu, lhostejnost? Nosíš ve svém srdci lásku, která nečeká, až si druhá strana zaslouží odměnu, až bude nositelem nějaké kvality, kterou pak oceníš tím, že ji budeš mít rád? Citát: „Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí."

– Daniel Heczko – CB Dejvice