Nedávno se na nás obrátil jeden čtenář s otázkou křtu. Jak z našeho elektronického dopisování vyplynulo, musel to být někdo z okruhu Církve Ježíše Krista, ti totiž věří a učí, že tělesný křest je naprosto nutný ke spasení. Viz. e-dopisování „Vaše téma", str. 37. Podívejme se tedy na nutnost křtu a souvislost se spasením.

Někdo je přesvědčen, že pravidelná docházka do sboru nebo do kostela je také spásná nutnost. Jiný zase věří, že bez zjevných sedmi svátostí, sedmi nařízení, které ustanovil sám Kristus, totiž bez křtu, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství není možné vstoupit do společenství s Bohem. Všechny zjevné, vnější, tělesné úkony, které křesťané i ostatní nábožně založení lidé dělají, mohou být samy o sobě ve své nejniternější podstatě neutrální.

Přesto, náš Pán Ježíš Kristus, tento neutrální tělesný úkon nařídil, a každý křesťan má Krista poslouchat, proto by se měl nechat pokřtít s radostí. Křesťan se nechá veřejně pokřtít vodou, ne proto, že musí, ale proto, že chce! Jeho motivem není nařízení a zajištění si spásy; jeho motivem je již spása v Kristu, kterého křesťan následuje, protože Jej miluje a udělá pro Krista vše, co od něj jeho Pán požaduje. Příčina spasení je Kristus, důsledek je zjevný křest. Nikdy naopak. Samotné fyzické pokropení „svěcenou" vodou, nebo potopení v křtitelnici nebo řece, pokud se spásy křtěného týká, nezapříčiní zhola nic. Kristem nařízený (naordinovaný) křest vodou je veřejné - formální, oficiální přiznání nebo prohlášení věřícího před svědky, že již náleží Kristu, v žádném případě, že teprve po křtu vodou bude Kristu náležet!

Křest je vnější tělesné znamení, obraz, stín, portrét, otisk vnitřní duchovní skutečnosti a tou je Kristus! Když je nový věřící křtěn, tak prohlašuje, že jeho spása vězí pouze a jenom vsamotnému Pánu Ježíši Kristu, kterému důvěřuje a na kterého spoléhá, čímž oznamuje, že se podřizuje a přeje si, aby byl Pán Ježíš Kristus Pánem (Ředitelem a Direktorem) jeho života!

Musíme mít stále na zřeteli, že to, co se Bohu líbí, a co se počítá, je náš duchovní závazek Pánu Ježíši Kristu, který je viditelně, tělesně zobrazen tělesným křtem vodou. Je to podobné jako se slovy. Nabývají význam teprve v obrazném spojení. Neexistuje neslušné slovo, protože samotné zvuky nepatří do duchovní nebo duševní oblasti, proto jsou ve své fyzikální podstatě z hlediska ducha neutrální. Jsou prostě věci, které náležejí do tělesné oblasti a věci, které náležejí do duchovní oblasti.

Existují však neslušné duchovní asociace s neutrálním zvukem slova. Například český zvuk „bič" je prostě bič na koně. Není v na něm nic, co by nás mohlo pobuřovat. V angličtině stejně znějící slovo „bič" znamená fenu, čubku, a přeneseně i povětrnou ženštinu, potvoru. Zvuk za svůj rozmanitý význam nemůže; ten je ve své podstatě neutrální. Zjevné slovo je pouze zvuková forma, jež je spojena, asociována s nějakým duchovním nebo duševním pojetím, abychom si v tomto fyzikálním světě zjevili, co máme na srdci, co vězí v našem nefyzikálním duchu.

Podobně Bůh Otec měl duchovní koncepci svého viditelného a neviditelného stvoření, „promluvil" skrze Slovo, skrze Ježíše Krista, skrze 2. osobu věčného trojjediného Boha, a vše stvořil Kristovým „slovním" vyjádřením. Kristus je Boží Slovo, které vyjadřuje pojetí (koncepci) Otcova plánu. Tak jako my komunikujeme slovy, abychom našim posluchačům zjevili nitro, tak Bůh-Otec komunikuje Slovem, tj. Ježíšem Kristem, aby nám zjevil Svoje nitro. Kdo neslyší Boží slovo, Ježíše Krista, nemůže mít ani pojem o Otcově záměru.

Zpět ke křtu. Jde nám o duchovní význam křtu, co skutečně znamená v duchovní oblasti, nebo o fyzikální, tělesnou formu křtu? Jde o duchovní význam, asociaci slova, nebo jen o fyzikální zvuk slova? Co nás opravdu zachraňuje? Fyzikální pokropení vodou, potopení do vody, nebo duchovní skutečnost, kterou význam těchto úkonů zobrazuje a vyjadřuje?

Angličtina používá pro křest výraz „baptism", jehož základem je řecké sloveso „baptizo", které se překládá jako křtít a znamená ponořit, potopit, namočit, vsunout. Slovo „Kristus", ale není kořenem tohoto slova. České „pokřtění" je výstižnější - ve své podstatě jde o akt ponoření, potopení, namočení - vsunutí do Krista. Jde zde o pokřtění, tj. „pokristování", ne o „povodění". Kdybych mohl toto slovo vylepšit, aby bylo ještě výstižnější, tak bych jej změnil z „pokřtění" na „vkřtění". Skutečné pokřtění, které nás zachraňuje a bez kterého není nikdo spasen, je ponoření, potopení, namočení, vsunutí do Krista, tedy „vkřtění". Když ponoříme okurky do láku, tak jimi lák prostoupí, a jakou má chuť lák, tak budou chutnat i okurky. Jsme-li „vkřtěni", potopeni v Krista, potom bychom měli chutnat, vypadat a jednat jako jedná Kristus.

Uvedu názorný příklad: Neumím letět ve výšce 12 kilometrů, neumím se pohybovat tisíci kilometrovou rychlostí. Avšak, „oblékl-li" jsem na sebe letadlo, tím, že jsem do něho vstoupil, když jsem se do letadla vnořil a vsunul, potom vše, co dělá letadlo, dělám s ním. Stoupá, klesá, zatáčí, obrací se, letí po zádech, dělá vývrtku...

Podobně se vyjádřil Petr, když nám připomněl starozákonní předpotopní předobraz, portrét, křtu:

• ... těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší. (1. Petrův 3:20)

Archa fyzikálně představovala Ježíše Krista. Byl to tělesný typ Krista. Kdo se octl v arše, byl uchráněn před utonutím. Nikdo, kdo byl v arše, by se na živu neudržel, i kdyby byl tím nejlepším plavcem. Jediné bezpečné místo bylo uvnitř archy. Kam plula archa, tam plulo její osazenstvo. Archa plula na hladině vod, kdo byl v arše, byl proto nad vodou a ne pod vodou. Tak jako byla tehdy fyzická záchrana jen pro ty, kdo byli uvnitř, kdo byli baptizováni, kdo byli pokřtěni do archy, tak dnes je duchovní záchrana jen pro ty, kdo jsou pokřtění, vkřtěni, potopeni, prostě oblečeni do Krista:

• Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena - všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (Galatským 3:26-28)

Kdo není v Kristu, hyne duchovně podobně jako každý, kdo bojoval o život mimo archu - zahynul a utonul tělesně. Petr dále upřesňuje:

• Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu - nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem - skrze vzkříšení Ježíše Krista, ... (1. Petrův 3:21)

Stejný obraz platí i dnes - být duchovně ukryt v Kristu, podobně jako byl Noe tělesně uvnitř v arše. Křest do vody nebo vodou nás nemůže zachránit, protože v tom zachraňujícím křtu nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek Bohu - skrze vzkříšení Ježíše Krista! Kropenka, křtitelnice, vana, bazén, řeka, jezero, rybník, to vše se bez hlubšího významu proměňuje v obyčejné tělesné omývání špíny, pakliže křtěnec není znovuzrozen, duchovně pokřtěn a uschován vKristu.

Malá odbočka: Když zpochybníme archu a celosvětovou potopu a uděláme z ní jen lokální záplavu, budeme se sice líbit evolucionistům, ale zničíme Petrův argument. Potom by tělesná záchrana byla možná mimo archu a podobně, duchovní záchrana by byla možná i mimo Krista. Suchých míst pro „dobré lidi" bez Krista je na světě přece dost...

Pokračujme: Petr říká: nejde o omytí tělesné špíny! Křest je vnitřní závazek, totiž být potopen v Ježíši Kristu, být v něm ukřižován, pohřben i vzkříšen! Do Ježíše nevstoupíme fyzickým omytím vodou! Do Ježíše vstoupíme vnitřním závazkem! Křest - babtizo, tj. ponoření do Ježíše Krista nás zachraňuje, protože omývá vnitřní špínu a v tomto smyslu musí být pokřtěn každý, aby byl spasen.

Byl jsem pokřtěn, když mi bylo sedm dnů. Na nic si nepamatuji, o ničem jsem se nerozhodoval. Ptám se s Petrem? Šlo mi o dobré svědomí, k němuž jsem se před Bohem zavazoval?: Vždyť mi bylo jen 7 dnů! K tělesnému křtu jsem přistoupil až v 37 letech, až po té, co jsem byl Duchem svatým vtažen do Ježíše Krista - pokřtěn Duchem svatým. Teprve když jsem byl uschován bezpečně v „arše" Ježíše Krista, byl jsem ponořen do vody řeky Jordánu, abych uposlechl nařízení mého Pána a veřejně se vyznal, že Mu patřím.

Tělesný křest vodou, ať kropením nebo potopením, není podmínkou spásy, ale důsledkem spásy! Nespasený může být pokřtěn vodou třeba stokrát a docílí jenom omytí tělesné špíny - jak řekl Petr. Podstatou není tělesný rituál křtu vodou, ale vnitřní porozumění významu křtu! Ne všichni jsou pokřtěni, a přesto jim nejsou nebeské brány uzavřeny. Např. lotr na kříži, který vstoupil do Krista (záchranné archy), až ze svého kříže! Na tělesné pokřtění mu přece nezbyl čas! Naopak Stalin i Hitler byli pokřtěni jako děti, ale tento křest vodou je před Božím hněvem nezachránil.

Každou duchovní činnost bychom měli chápat tak, abychom znali kontext a odpověď na otázky CO, KDO, JAK, KDE, KDY a PROČ:

1. CO: Křest, který nás zachraňuje je ponoření, vsunutí do Krista. Osobní substance, do které jsme pokřtěni, je sám Kristus. České slovo „křest" to jasně sděluje:

• Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? (Římanům 6:3)
• Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. (Galatským 3:27)

2. KDO: Ten, kdo nás křtí, kdo je příčinou našeho spasení, je Pán Ježíš Kristus:

• Na to Jan všem řekl: Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Lukáš 3:16)

3. JAK: Kristus k tomu, aby nás do sebe pokřtil, „vkřtil", používá osobní nástroj - Ducha svatého. Duch Boží je osobní instrument, kterým Kristus do sebe křtí. V této funkci je vždy zmíněn v instrumentálu (7. pádě) nebo s předložkou „s".

• ... on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Lukáš 3:16b)
• Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým. (Skutky apoštolské 1:5)
• ... jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého (Duchem svatým); (Titovi 3:5b)

Dnes se v některých denominacích hovoří o „křtu Ducha svatého" (genitiv, 2. pád). Jako by byl Duch svatý ten, kdo křtí a ne ten, kým Kristus křtí. Duch svatý v genitivu, ve 2. p. je spojen jen s následujícími a podobnými výskyty:

...křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Duch svatý zde není křtitel); ...počala z Ducha svatého; ...plný Ducha svatého; ...dostanete sílu Ducha svatého; ...dar Ducha svatého; ...byl plný víry a Ducha svatého; ...rozhodnutí Ducha svatého; ...ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého; ...vaše tělo je chrámem Ducha svatého; ...láska Boží a přítomnost Ducha svatého; ...pečeť zaslíbeného Ducha svatého; ...účastníky Ducha svatého; ...Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého; ....

Ani jednou „Křest Ducha svatého". Křest Ducha svatého je teologická slovní vazba, kterou v Bibli nenajdete. Vždy jde o Boží trojjedinou Hlavu, která koná vždy součinně: Otec vyvolil, Syn spasil, Duch přesvědčil:

• Amen, Amen pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, [Ducha Svatého] mne přijímá. A kdo přijímá mne [Ježíše Krista], přijímá toho, který mne poslal [Otce]. (Jan 13:20)

Boží součinnost:

• Až přijde přímluvce [Duch svatý], kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně [Ježíši] vydá svědectví. (J 15:26)

Duch Boží vydá svědectví o Kristu. Když dostaneme dar Ducha svatého, přijmeme Krista, potom nás Kristus Duchem svatým vloží sám do sebe. Duch svatý je potom v nás, my jsme pokřtěni, uloženi v Kristu.

Představuji si to podobně jako vysouvací anténu o třech segmentech: Otec vyšle Syna a Syn vyšle Ducha svatého. Duch svatý se dotkne srdce člověka, přesvědčí jej, člověk k Duchu svatému přilne, ten se zasune i s věřícím do Ježíše, t.j. druhého, prostředního segmentu, což je opravdový duchovní křest, Ježíš se zasune do Otce, a všichni jsou v jednom! Všichni jsou ponořeni (baptizo) do jednoho. Duchovní křest je nejintimnější propojení! Slova Ježíše to potvrzují:

• V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně, a já ve vás. (Jan 14:20)

Duch svatý je instrumentální! Jsme přesvědčeni osobním instrumentem, samotným Bohem - Duchem svatým! Ježíš nás Duchem svatým pokřtil do sebe, do svého těla, do své církve. Křest je nutnou součástí Kristova velikého pověření jeho lidu. Křest bude vykonáván v jeho Těle, v jeho Církvi až do konce tohoto světového uspořádání.

• Římanům 6:2-11: (2)... Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? (3)Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? (4)Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom - tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou - i my vkročili do nového života. (5)Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. (6)Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu (7)(kdo zemřel, je přece zbaven hříchu). (8)Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. (9)Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře - smrt nad ním už nemá moc. (10) Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. (11)Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu. 
• Skutky 2:37-41 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?" (38) Petr odpověděl: „Čiňte pokání a každý se nechte pokřtít ve jménu [do] Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, (39) neboť to zaslíbení platí pro vás a vaše potomky [Židy] i pro všechny, kdo jsou daleko [pohany] - kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh." (40) Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" (41) Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí.
• Matouš 28:18-20 Ježíš k nim přistoupil a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. (19)Proto jděte, čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (20) a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.

Způsob křtění vodou:

Přesný způsob křtění vodou není popsán. Jsem přesvědčen, že ani není důležitý. Důležitý je závazek toho, kdo je křtěn. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že potopení do vody lépe symbolizuje potopení (baptizo) do Krista, než pouhé polití nebo pokropení vodou. I Jan Křtitel nebo Filip křtili v řece nebo hlubší vodě:

• A jak jeli, cesta vedla kolem nějaké vody. Tehdy komoří řekl: „Pohleď, voda. Nemohl bych být pokřtěn?" (37)Filip odpověděl: „Věříš-li celým srdcem, je to možné." „Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!" řekl na to komoří (38) a nechal zastavit vůz. Oba, Filip i komoří, sestoupili do vody a Filip ho pokřtil. (39)Když vystoupili z vody, Hospodinův Duch uchvátil Filipa a komoří ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se. (Skutky 8:36)

Křest do vody je stínem a portrétem opravdového křtu do Krista. Klíčovým prvkem Kristova nařízení je ponoření do vody, což symbolizuje smrt, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista a nás v Něm (Ř 6:2-11). Jde o veřejné vyznání víry, z něhož plynou určité závazky a pověření. Každý věřící je kněz:

• Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1. Petrův 2:9)

Proto je každý věřící oprávněn pokřtít svého nového bratra v Kristu. Poněvadž křest vodou je formální vyznání víry a některé křty zaznamenané v Písmu byly provedeny v soukromí, viz etiopský dvořan, tak není nutné, aby každý křest byl veřejný. Každý nový věřící by měl dychtit po křtu vodou, protože chce poslouchat nařízení svého Pána. Kdo nedychtí po křtu vodou, snad ani nechápe svůj zachraňující křest v Kristu... Křest není omezen místem, dobou ani významem. Bude s námi až do skonání tohoto věku:

• Ježíš přistoupil [k apoštolům] a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28:18-20)

AMEN

- pst -

kázání v CB, Dejvice, červenec 2008