Obzvláště v poslední době začínají lidé propadat malomyslnosti a často si povzdechnou: Kdy u nás bude lépe? Netvrdím že se máme špatně, ale "mít se lépe nebo dobře" je relativní věc, která souvisí do jisté míry s mírou občanské svobody. Podívejme se na otázku občanské svodoby do minulosti.

Svět, během několikatisícileté historie, zná v podstatě jen totality. O životě poddaných rozhodovali králové, císařové a vladaři osvícení i despotičtí. O svobodě a rovnosti nemůže být ani řeč. Antické demokracie existovaly jen pro svobodné občany, ostatní žili v nevolnictví a porobě. Historie, až na několik málo poreformačních výjimek, nezná demokracii po níž podvědomě tolik toužíme. Jak je to tedy s lidskou vládou? Z Písma víme, že člověk ponechán sám sobě na pospas je úplně, veskrze padlý a hříšný:

• Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka." (Marek 7:14-23)

Z Božího slova víme, že lidské srdce je od Adamova pádu dědičně zkažené. Naše svoboda volby je omezena jen na výběr míry zla a různých úskoků. Bez vrchnosti a vlád by spolunažívání lidstva nebylo možné, protože se nikdo nechce dobrovolně podřizovat Božím ani světským zákonům. Proto Bůh ustanovil nad národy a kmeny vládce a náčelníky.

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. (Římanům 13:1)

Kdyby byl člověk ukázněný a ve své podstatě dobrý, nepotřeboval by vládní moc, ani stát. Díky zvrácenosti lidského nitra je i ta nejhorší vláda lepší, než bezvládí. Podle biblických principů není základním úkolem vlády řídit hospodářství, ale ustanovit zákony, které dbají na dodržování pořádku, aby lidé mohli bez obav žít a pracovat.

• Takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Římanům 13:2-7)

Vládní moc byla ustavena proto, aby dbala na udržování mravního pořádku. Aby mohla plnit svůj úkol, nese meč, tj. má k dispozici armádu, policii, soudy a vězeňství. Vláda s mečem zákona brání pořádek a majetek občanů. Ve výjimečných případech s mečem vykonává trest smrti. Každý člověk musí být držen v jisté mravní ohradě a překročí-li meze zákona, má se proč bát trestu. Řekli jsme si, že není moci leč od Boha. Bůh tedy dává každému národu a jednotlivcům takové vládce a nadřízené, kteří nejoptimálněji, podle Boží vůle, odpovídají současnému mravnímu stavu společnosti.

Zde je mravní kód, který určil Bůh ve 2. Mojžíšově knize, 20. kapitole. Nejprve čtyři přikázání týkající se našeho vztahu a povinností vůči Bohu:

1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
3. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.
4. Pamatuj na den odpočinku.

Tuto první skupinu čtyř přikázání Ježíš novozákonně shrnul takto:

• ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. (Matouš 22:37-38)

První čtyři přikázání nemůže nikdo, ani žádná vláda, nikomu vnutit. Pouze ten, kdo byl Bohem povolán, je respektuje a dobrovolně dodržuje jako důsledek (ne jako příčinu) svého vyvolení.

Dalších šest přikázání se týká vztahů a povinností mezi lidmi:

1. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi.
2. Nezabiješ (přesněji přeloženo znamená nezavraždíš).
3. Nesesmilníš.
4. Nepokradeš.
5. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví - nezalžeš.
6. Nebudeš dychtit po domě, ženě, ani majetku svého bližního; vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Tuto druhou skupinu přikázání Ježíš novozákonně shrnul takto:

• ,Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Matouš 22:39-40)

Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nezalžeš, nebudeš dychtit po majetku a ženě bližního, lze ustanovit zákonem. Tato přikázání může vláda od svých občanů vyžadovat a je-li to nutné, pak použije literu zákona a ve vyjímečných případech i meč.

Ctění rodičů, je Boží mandát rodinné výchovy, protože rodiče představují před dětmi pravdivý obraz Boha a mají vychovávat své potomky v lásce k Bohu a zákonu. Jestliže lidé respektují desatero, protože ctí Boha, potom Bůh ustanoví takovou vládu, která do občanských a hospodářských záležitostí zasahuje co nejméně.

• obchodní smlouva platí, protože lež je hřích proti Bohu;
• faktury a dluhy se platí, protože krádež je hřích proti Bohu;
• soukromý majetek je nedotknutelný, protože závist a dychtění je hřích proti Bohu;
• nenávist je vražda a ta je hřích proti Bohu;
• děti ctí rodiče, aby rodiny, stavební bloky společnosti, byly stabilní;
• rodiče nesmilní, protože rozbití rodiny je hřích proti Bohu.

Takové dodržování přikázání téměř vylučuje zločin a vraždy, protože motivy zla a hříchů jsou minimalizovány. Toto je obraz ideální společnosti, ale dobře víme, že ta nikde neexistuje. Historicky se tomuto ideálu trochu přiblížilo jen několik málo společností a Bůh jim požehnal. První byli Židé:

• Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi. (Deuteronomium 1:10)

Ve společnosti, kde se určité kritické procento lidí bojí Hospodina, tam je situace podstatně lepší. Po reformaci Bůh požehnal severozápadní Evropě a Spojeným státům. Tam kapitalismus historicky prosperoval jen proto, že přikázání "nekrást, nesmilnit, nelhat, nevraždit, nezávidět a ctít rodiče," mělo svou biblickou váhu. Dobro vyhrávalo v každé kovbojce. Kdyby vládli celé Americe jen zločinci a mafiáni, jak si ještě dnes mnozí Ameriku naivně představují, nestala by se hospodářsky a politicky nejmocnější zemí světa.

Ještě v raných sedmdesátých letech, jak znám z osobní zkušenosti, většina domů se v menších městech Ameriky ještě nezamykala. Dnes jsou ve většině měst běžné mříže a zabezpečovací systémy.

V minulosti soukromý majetek nechránily zámky, ale přikázání "nepokradeš" a vědomí, že trest bude rychle a účinně vykonán. Protože Boží přikázání přestala platit a soudní mlýny pracují pomaleji, těžko najdeme příklad ukázkové společnosti. Demokracie západních společností dnes dojídá jen ovoce svých předků.

Tam kde lidé na Boha zapomněli, tam Bůh ustanoví takovou vládu, aby se občané báli státní moci, protože jednají špatně a mají se proč bát. V takových zemích omezuje vláda jednotlivce, aby společnost neovládlo násilí. Místo občanské svobody Bůh ustanovuje totality, které omezují a ničí principy soukromého hospodaření, vedou k malé produktivitě, závislosti na sociálních dávkách, vypočítavosti, lenosti a bídě řadových občanů. Bůh, dopuštěním totality vlastně minimalizuje sociální a hospodářské škody, které by nutně vznikly lží, nepoctivostí, podvody, krádežemi, dychtěním, smilněním a rozbíjením rodiny. Proto byrokracií a zákonem osedlaný občan nic pořádného nevytváří, nevymyslí, nedokáže ani nevyrobí. Když se mne lidé ptají - kdy se to u nás vylepší - odpovídám otázkou - Kdy se u nás přestane krást, lhát, smilnit, závidět a vraždit? Odpověď většinou zní - asi nikdy...

Kdyby naše prosperita záležela jen na nás, tak se nikdy nedostaví. Naději však máme ve svém Stvořiteli. Každý národ má takovou vládu, jakou si svým chováním zaslouží. Kdo nemá před Bohem bázeň a úctu, má strach z vládců a ruky zákona. Boží slovo říká:

• Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy! (Žalmy 111:10)

Je na čase, abychom přestali naříkat, malomyslnět a začali žít podle Božích principů. Boží zákon je nadčasový a jako jednotlivci máme svobodu volby, zda budeme respektovat zákony Boží nebo úpět pod další totalitou.

• Bůh nikoho nenechá v nevědomosti, zahrnuje člověka láskou a péčí ne proto, že musí, ale proto, že chce. Co se mu líbí, to bez rádců a konzultantů svrchovaně uskuteční.Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. (Izajáš 46:10)

Kdy u nás bude lépe? Až se Bůh svrchovaně rozhodne, až se mu bude líbit, aby bylo lépe a lidštěji, až uvidíme, že má své věrné i u nás, může se situace změnit! Jsem skálopevně přesvědčen, že ve chvíli kdy kritická část občanů začne dodržovat zákony, protože ctí Boha, potom bude lépe každému z nás.

- pst -